Mikithemage

Víte, jak někdy forma filmu zrazuje jeho obsah? Tak tady je to přesně naopak.

Moderní twist na western-country-buddy-roadmovie s motivama, který člověk úplně neočekává. Něco z tý kombinace funguje a něco zas ne. O protagonistech snad nejde už říct nic, co nikdo neřekl a všechno je to pravda. Oscar za hudbu - zasloužená věc! Ještě nikdy mi country nepřipadlo tak dúležitý. Zato Lee šlape na brzdy, ale místy jakoby házel zpátečku. Jeho vyjímečně takříkajíc zkrocený styl režie uvede do chodu neobyčejný příběh, až moc obyčejným způsobem. Tenhle kontrast způsobuje jednak nechuť některého z diváctva a druhak rozpaky nad tím, co chtěl vlastně režijně tímhle filmem říct. Je to sice film o pocitech s obrovsky emočním konfliktem v ústředí, ale že bychom někdy tyhle a jinak litovné pocity pořádně viděli, když Jack a Ennis tráví večery s rodinou se kterou být nechtějí, to se nestane. Co hůř - tyhle pocity vyjdou na zřetel, až když je pak Žak Holenhůl odrecituje se slzičkou u oka a přilepovacím knírkem u nosu. Kdyby jim jen pan Lee dal trochu víc prostoru a míň knírků u nosu...

Nejde se divit, že studio si jako název filmu vymohlo právě Beetlejuice. Michael keaton přivedl tuhle postavu k životu, jako se mu to nepodařilo s žádnou jinou. Ačkoliv film, který Tima Burtona představil širšímu publiku částečně naznačuje režisérovu temnou, neotřelou snahu v kombinování fantaskních a méně fantaskních světů, jen těžko byste hledali stejné temno i v myšlence filmu. Vizuálně sice tahle hororově komediální komedie ladí na tu správnou vlnu, ale nic za tímhle obalem, krom malého náznaku proplétání dětského snového světa a dospělého reálného světa, nenapovídá větší idee filmu, která by se nesla v tomtýž duchu. A to je na film, který se se samotnou myšlenkou proplétání světů zaobírá, značně málo! World-building je bohužel dost rozpačitý a scénář nedbá na mnohá pravidla světa mrtvých, která si sám vytvořil - a tím film sám sebe zrazuje. Ale i přes moje výhrady ke kombinování jiných světů, tak kombinování animace a hraného filmu je rozhodně nejsilnější stránkou Burtonova mainstreamovějšího (jestli to slovo jde ve spojitosti s ním vůbec použít) debutu.

Dvouhodina plná nenapadnutelný zábavy. Líbí se mi, jak Zemeckis ukázkově předvedl už v tomhle filmu svůj režisérskej um a využil veškerej potenciál, kterej mu dávala tahle (ve svý době fresh) kombinace komedie a sci-fi. A ačkoliv jsem tam tu poznámku v závorkách dal, je až neuvěřitelný, jak málo tenhle film dokázal zestárnout. To neřikám, jako pamětník-nostalgik, ale jako (hluboce se omlouvám sám sobě, že to slovo použiju) mileniál, kterej byl, přehánim, odkojenej na Star Wars (těch novejch [bohužel]), žehličko-manech a Matrix je všude. Řekl bych, že čas jenom potvrdil, že tenhle film patří ke klasikám všech klasik a budeme je spolu se Star Wars (těma starýma!), Dobyvatelema noemovi archy, ÍT volá domů a všema dalšíma výdobytkama filmových spratků jmenovat jako filmy, co nestárnou. Amen.

Ztělesnění zla. Zhmotnění ďábla. Přiblížení přírody. Primární instinkt. Mluvící lišky. Ufiklí pysky. Akty babičky němcové. I takovému veledílu by se antikrist vyrovnal hypem, který kolem něho vytvořili lidé s toliko rozumem, že se skrze Larse von retrievra takříkajíc "potkali sami se sebou" a nezapomněli si u toho ustřikovat, aby mohli doznat, že oni tenhle film pochopili a opravdu ho ucítili na vlastní kůži a možná trochu i pod krytím podkožního sádlíčka. Nemůžu hodnotit film, který mi nic neřiká, když jeho samotnej účel je mi nejsanej, protože ho můžu číst oběma směry. Probudí to ve mně fascinovaný zlo? Nebo mně to primárně od zla oddálí, při pohledu na to, co bych (možná) nikdy nespáchal?

Jako hand-drawn animace super. Ale ten konec? Jenom neopodstatněnej blept transcendentálna a jakýs takýs anime obscénnosti. Asi to nebude každýmu vadit, ale já v tomhle legendami opředeným snímku nevidím nic. Nebo dost málo. Tak mu dávám dost málo hvězd.

Je to v podsatě všechno, co by od pseudo realistickýho filmu o rapperech s Eminemem v hlavní roli šlo očekávat. A pak i něco navíc. Curtis Hanson se postaral, že výsledek je o něco míň hloupej, než mohl být. Necpe vám zbytečnou expozici, problémy a konflikty dokáže většinou nastínit obrazově a nemusí vám je některej z herců odrecitovat. Eminemovi hraje do karet, že je v roli, kde v podstatě nemusí hrát a scénáristovi Scottu Silverovi se vtipně podařilo dostat rap i do dost vedlejších scén, což z mýho pohledu filmu o rapu jenom přidává.

Buď jsou Špinavý ulice film, kde se toho hodně načne, co nikam nevede, nebo je to jen moc dlouhej film na to, aby na mě měl jeho příbeh a obzvlášť konec nějakej dopad. Ale u Scorseseho je to jak jinak postavený na postavách, který se daj v klidu rozlišit, pořádně to mezi nima vře a staví si tak přirozeně podhoubí k tomu, co má přijít a taky to příjde. Jen by mě to bylo bývávovalo muselo nejdřív nadchnout a to se nestalo. Věřim ale, že v době, kdy ještě Scorsese neměl kolik-že-mega na kartě a zlatou éru Roberta De Nira na svědomí, musel tenhle film být sakra dobrou předzvěstí, toho, co za velký triky tenhle malej pán (163cm) tou dobou nestačil zatim předvést.

Jsem katolík a tenhle film mě nerozčiluje, kvůli tomu, jak jsem tehdy v sakristii na rozhřešení, otci páteru Nosterovi přeblafnul pelikána, nýbrž kvůli tomu, jak neinspirativní, nudná, a bez kulí realizace silnýho matroše to je. Spotlight má neustálej trabl oddělit vývoj děje od simpl konverzaček. Některý scény tak jedou podle shot-to-shot mustru a celý to má vzezření, ale kurva draze obsazenýho pilota novýho spin-offu netflixovskýho House of cards, (až na to, že House of cards je všechno jenom ne podle mustru, neinspirativní, nudný a rozhodně nemá problém s hledáním svejch koulí). Taková je sice práce investigativního reportéra, proto chápu převahu mluvících scén vs nějakou práci s obrazem, ale na to, co všechno měli tvůrci k dispozici, musim říct, že nejnapínavější scéna filmu se odehrála, když Mark Buffalo dobíhal taxík. Opravdu klíčový moment filmu.

Ono je těžký hodnotit film, kterej nedává smysl, jinak, než tak. Jako kouká z toho náznak nějaký kreativní práce, Ubisoft očividně přestal honit ocas videoherní série Asiužtonenijakodřív's Krédo a se zaťatýma zubama se jim podařilo utrousit cestou ke kinopokladně pár nápadů, který mě někdy bavili. I když šlo ve větší míře jen a pouze o nápady. Kdyby byli bývali rozvedli Fassbendrův vzdor proti jeho vlastnímu původu a rodině + ukázali, nebo alespoň naznačili jeho rozpor a váhání, když v animu musel pro asasíny zabíjet nějaký náhodný stuntmany, byla by z něho nakonec aspoň jedna jediná postava, kterou v tomhle artskvostu jde pochopit a třeba by mu šlo i něco hezkýho přát. Takhle jsem si jenom přál, aby Fázbundéra nenechali kolegiálové v tom sundávání trik samotnýho... Marion...