Tsukikage

To co tu někteří napsali, jsou naprosté kecy. Tenhle film není ani náhodou nahodilý. Nevymysleli to jen tak, jako v čem jsme dobří, tak to tam dáme. Mohlo by jim to dojít, když už je to podle mangy. Ale přece je to geniální myšlenka. Já jsem se smál teda hodně. Spojit japonské zvláštnosti s něčím tradičně evropským a můžu vám říct, že japonské koupele je jedna z nejdivnějších věcí, co jsem kdy viděl. Je to kec, že se římané jakoby pokoří japoncům. Zpočátku jsem si to taky myslel, ale pak když přišla věta: "Nedotýkej se mě ty špinavý otroku", kterážto byla směřována na japonce, je jasné, že je to víceméně vyvážené. Neudělali z toho grál japonského nacionalismu. Nejvtipnější věta: "Tak to budeme asi v posmrtném životě" starší japonec. "Honem, kde je má žena?" ještě starší japonec. Bezvýznamný italský zpěvák, tomu se můžu jenom smát, protože hudební doprovod i s proklady visuálními, byl naprosto geniální. Krásná závěrečná scéna s Nessum Dorma (snad jsem to napsal dobře). Ty dědkové byli taky vtipný. Úžasné vynálezy např. čapka proti namočení obličeje, i něco takového ti japonci maj. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že si to oblíkne na hlavu. Slabá komedie? Cože, vždyť jsem se smál jako už dlouho ne. A když si na to zvyknete a pochopíte příběh, komediální mišmaš z toho nevznikne. Věřte mi v té nacionalitě ("povýšenosti"), japonci, když to myslí vážně, nedávají to najevo takovouhle oklikou, ne tady to není povýšenecký postoj. Výsledek: Film je geniálně vtipný (teda alspoň pro někoho) a skloubila se tu zajímavá myšlenka s tvůrčím duchem a s trochou špatných historických realií. Dávám o jednu míň kvůli té zamilované poslední scéně, ta mi tam neseděla.

Mě to přišlo geniální. Viděl jsem to na tý výstavě, co měl mistr v Praze a musím říct, že jsem se smál. Koho by napadlo dát do klasické německé pohádky Japonce, geniální. Koho by napadlo dát místo všeho jídla různobarevný slizovitý sirup, mňam. Je to můj nejoblíbenější Burtonův film.

JO tak takovejhle život bych si nechal líbit, vrchol kapitalismu, amerika v pravém slova smysl. Mám to rád spoustu drog, děvek a prachů. Bylo mi to příjemně podáno a musím říct, že jsem se skvěle bavil. DiCaprio snad ani lepší roli dosud neměl.

Jsou tady super závody, chci jeho auta, ale problém, který srazil dvě hvězdy vynikajícím závodům a skvělé akci je bohužel herecký výkon Jackieho, on dokáže i tyhle vážný role zahrát mnohem líp než tady. Pak mě ještě lezla na nervy ta novinářka, ale jinak ta akce byla bezchybná a tenhle film se mi proto moc líbí.

Ach jo, kde je Hans, kde je mu konec :( .

Je to úžasný film. Nikdy bych nevěřil, že by mohl Jackie hrát nějakou vážnou roli, ale tahle se mu fakt povedla. Celé je to paradox, jediný kdo mohl natočit tenhle film, byli gaijinové. Ale já Japonce chápu, oni by nedovedli přiznat události, které se stali. Nesnášejí nezametenou příjezdovou cestu do jejich paláce. Je to jejich malé japonské šílenství. Filmy jako tenhle ve mě vyvolávají hluboký pocit nenávisti a přání všeho nejhoršího tomuhle malému ostrovnímu císařství. Naštěstí to hned zvrátí pravidelná návštěva hodin japonštiny. Oceněníhodné už je třeba jen to, že je film dvojjazyčný, krásně ukazuje jak jsou si Japonština a Čínština nepodobné. Jo a ještě konec mě překvapil, nejsem na to sice hrdý, ale málem jsem uronil slzu hořkosti. No uvidíme, co budoucnost přinese Zemi zapadajícího slunce, nemůžu se dočkat.

Jop, jsem další komu se tenhle seriál moc líbil. Když si to vezmete je to úžasný nápad, alchymie, ekvivalentní výměna atd. Je to fakt super. Moje nejoblíbenější postava je asi Armstrong. Další úžasný nápad je pojmenovat homonkuli podle sedmi smrtelných hříchů. Momentálně sleduji i brotherhood a jsem rád, že je tolik odlišný, jinak bych asi 64 dílů nevydržel. Zatím se mi zdá tenhleten lepší. Je to můj 101 komentář a tohle je 101 nejlepší seriál. (Poznámka pro mě, překopat komentář jakmile dostaneš filosofickou náladu)

Nevidím důvod to srovnávat s Miyazakim. Tohle není to na co se Miyazaki soustředí. Nemá to s ním nic společného. Je to krásné a zároveň depresivní (miyazaki mi nikdy nepřipadal depresivní, nikdy ve mě nevyvolal zoufalství). Krásně ukázané, že válka zasáhne všechny. I když tam byla ta storka podobná romeu a julii, překvapilo mě, co ta holka dokázala. Jsem z toho smutný. Začalo to krásně a zvrhlo se to. Mě byli vichni sympatičtí a celkem dost jsem s nimi soucítil, což je možná právě to, proč jsem teď myšlením úplně v temnotě. Prostředí dost zajímavé. Tahovouhle volbu bych jakživ neudělal, ale povedlo se jim to. Vytvořili zemi, která je něčím dost originální a to i v osmdesátých letech bylo dost obtížné. Film však není až tak protiválečný, jak by se mohlo z prvu zdát. Bere válku podivným způsobem. Připomnělo mi to Remarqua a Na západní frontě klid. Také mi to připomělu jednu Wagnerovu operu, asi uhodnete kterou. Hlavně mě v komentářích, co tady čtu, zaskočil ten Miyazaki, fakt by mě zajímalo, kde k tomu nápadu ho přirovnávat zrovna k tomuhle přišli, zvláštní, jakoby nepochopili o čem tenhle film je, nýbrž oni možná nepochopili ani o čem je Miyazaki, což mě činí ještě více smutným a propast se prohlubuje. Čas není něco, co byste u tohohle filmu mohli ztratit. Je to chuŤ válčit, co byste měli ztratit. Ano, psal jsem, že to úplně není protiválečný film. Je to rozhodně film k zamyšlení. A navíc když si pomyslím, že je tohle můj stý komentář. Je mi smutno.

Krásné staré anime o lásce. Je to jedno z nejsmutněji končících anime, co jsem kdy viděl. Taky, co byste čekali, když se v závěrečném endingu objeví slovo FLUSTRACE. Bylo to pro mě smutné hlavně protože jsem měl rád Shuua, to byl borac a mám taky ponětí, že ho daboval stejný člověk jako Ranmu, taky mojí oblíbenou postavu. No OAV skončilo a zanechalo po sobě díru. Srce-trhající kousek už mám za sebou, doufám, že další anime podobného typu skončí již šťastněji. Jako pro některé to šťastně končí, ale pro mě si vybrala tu nejhorší možnost, kterou tento love polygon nabízel. Také je zajímavé, co nám seriál říká o roli ženy v japonské společnost. Jednoznačně je to svadba. Svadba je tady ten vrchol, který má žena dosáhnout. A k tomu se přidávají sporty, aby měla život zajímavější. Tenhle pohled na věc je zajímavý zejména, když to porovnáte třeba s anime Cat´s eye, kde naopak seriál ukazuje volnomyšlenkářství a free život svobodných že a vlastně to má ukázat zaltá osmdesátá léta v Japonsku, ovšem kdo ví jestli to tak skutečně vypadalo. Ale je to rozdíl desei let a jak se japonská mentalita zase proměnila, podle mého názoru směrem zpět, ale to už každý vidí jinak. No co stejně musím na závěr napsat, že histrorii píší vítězové. Ještě dodatek o autorovi Mitsuru Adachi je velmi zvláštní autor. Celý svůj život kreslí mangu, to znamená, že jeho starší vydání mají ještě starou kresbu jako je Slow step nebo např. Miyuki, zajímavé ale je, že vydal i anime Cross game, které je z roku 2009, takže je zde použita nová animace, docela rozdílná jako třeba tadu u Slow step, ale přesto je to jen upravená verze staré kresby, takže kdybyste chtěli vidět jak vypadá stará kresba v moderní animaci tak je tu třeba Cross game, je to celkem zvláštní a mě to příjde dost zajímavé.

Abych se vyjádřil k tomu, co na následujících řádcích shrnu, je to absolutně úžasné anime (ale to je nadhodnocené :D ), ne fakt, moc lepších jsem zatím neviděl. Ještě než začnu, ano je tu ten Jhereshawův komentář, je to dobrý komentář, takže bych vlastně ani ten svůj nemusel psat, jak to někteří také udělali, ale bohuže se v zásadních věcech neshodujeme a to mě přivádí k první větě. Trošku spoilery: První díly byly pro mě něco neuvěřitelného. Nebyla tam jedíná postava, se kterou bych nesympatizoval (no trochu jsem ze začátku neměl rád Keikiho) a nechápal její psychycké pochydy a myšlení. Asi neoblíbenější postava prvních pár dílů byla pro mě Yuka. Já celý svůj dosavadní život sním a jsem zároveň ambiciózní, takže jsem moc dobře pochopil, jak jí mohlo psychycky zdeptat to, že není ta hlavní. Já bych se pravděpodobně také uchýlil téměř ke všemu, abych to zvrátil, to mi věřte. Na druhou stranu, kdo by nepochopil Youko, holku, která tam v první řadě být nechtěla. Ta psycho část s tím mečem a rodinou, myslím si, že by mě to osobně zničilo. Asano- ten byl klasicky téměř v pohodě, zatím se mu nic nedělo, sám tomu úplně nevěřil a navíc měl dost starostí o Youko a Yuku, takže na začátku nešílí. Pohopitelné, ne? Asanův vývoj dál mě zhnusil, ale taky si to dokážu představit, s nikým se nedomluvíte, máte hlad, přátelé zmizeli, sám v cizím světě, on moderní japonec, žádný skaut nebo tak něco. No abych pokračoval dál. Další věcí, která pro mě byla velice zajímavá, i kdyby už jen, protože se mi nikdy nestala, bylo to, že mě seriál úmyslněnechával zapomínat na důležitá fakta. Byl jsem do toho tak zabrát, že když se objevila třeba ta saya (pochva), úplně mě to dostalo, jak všechno do sebe zapadlo. Nebo, když oficiálně zjistili, že je císařovna. Vždyť ten fakt byl jeden z prvních věcí, co se dozvíte, a přesto mě zaplavila obrovská radost. Je to zvláští. Také je krásně zpracován vztah s Japonskem, co se stalo, když Yoko zmizela a pod., např. v sword art online, tam to skoro vyřešit neuměli, je to docela těžké, když si to tak vezmete a musíte vymyslet originální řešení a tady díky tomu ještě podpořili důvod změny psychyky Yoko. Musím tomu, ale i něco vytknout. Moc mě nebavila ta část s těmi příběhy o těch holkách (o tý královně a tý služce), to bylo na můj vkus trochu dlouhé a bez akce, i když to samozřejmě seznamovalo se světem, což je jednoznačně bonus. Jo, ale trpěl jsem při příběhu kirina země Tai, to mě upřímě nebavilo hodně. Ale ta konečná část před 39. dílem, to byla lahoda. Krásně promyšlené, dvorské intriky spojené neuvěřitelně krásnou akcí. Fakt, když Youko bojuje s mečem, to je opravdu krásně vymyšlené, hlavně to není jen tupé cinkání meče o meč, ale různé chytrosti (například jak tomu jednomu vojákovi přišlápla meč do země :) ). Musim říct, že bych si vedení státu počínal jinak než Youko, ale ona to nakonec zvládla mnohem zajímavějším stylem. Celý příběh jsem se celkem dobře orientoval, různá jména a postavy, jelikož často pociťuji náklonnost spíše k vedlejším postavám, snadno si je potom zapamatuji, neboť čekám, co provedou. Navíc ke všemu dobrému, co jsem zatím sepsal, přičtěte i to, že naprosto miluji anime, kde je Čínská mytologie a taky to, že je to jedna z nejhezčích a zároveň nejzajímavějších kreseb, se kterými jsem se kdy setkal. Poslední dobou se snažím kreslit mangu (moc mi to nejde :) ), a tak si přirozeně prohlížím různé styly a můžu vám říct, že jsem neviděl podobný tvar očí u kteréhokoliv kreslíře. Rád bych studoval mangu Twelve kingdoms, jestli nějaká je. No myslím si, že už jsem to vychválil snad přesmíru, ještě malí dodatek kirina země En mluví stejný člověk, co mluví mou oblíbenou postavu Ranmu, takže to také oceňuji :). Závidím všem, co to ještě neměli možnost vidět.