Randall

Tohle je opravdu strašně nepovedené dílo: scénář nestojí za nic, postavy se nevyvíjejí, "děj" se posunuje zásadně jen díky jejich hlouposti a neschopnosti dostat se i z těch nejbanálnějších situací, střihu je jednou málo a podruhé moc, "slavní herci" přehrávají bez přestávky... Pokusil bych se hodnotit i herecký výkon Františka Skopala v hlavní roli, ale není co hodnotit: žádný herecký výkon se nekoná. Spíše to vypadá, jako by mu před každou scénou někdo řekl něco jako: "Hele, sedni si sem, tvař se zasmušile a šoupej rukou nahoru a dolů po rukávu - on jak někdo za tebou foukne do záclony, tak to bude vypadat, že ti je zima..." nebo "Přejdeš semka, ohneš trochu obočí a řekneš 'Ouvej'. " Pí Bohdalová je samozřejmě kategorie sama pro sebe a i kdyby její postavu hrál výše zmíněný František Skopal uvedeným způsobem, dopadlo by to lépe než tato Kouzelná-teta-Křemílka-zahradníčka-mauntfýlďáčka. Jan Hrušínský se na můj vkus příliš pitvoří a jeho přiblblý král mě otravoval. Za zmínku stojí i výkon Martina Dejdara - jeho Hostinský totiž není nic jiného, nežli padoušská reinkarnace Ozzáka z Comebacku. Film se tak snaží držet nad vodou pouze Viktor Preiss a Veronika Kubařová, ale ani oni nemohou "vyhrát" ze scénaře nic kloudného. Jistě, někdo se může zaklínat mantrou "ALE VŽDYŤ JE TO PRO DĚTI!", nicméně - jak může potvrdit řada školních kuchařek - děti sežerou skoro všechno, takže je povinností dospělých krmit je něčím pořádným.

Slabší 4 hvězdičky, který ovšem stojí za shlédnutí. Film je studií na téma "technologie moci", pro kterou prostředí nacistického Německa představuje jen substrát potřebný pro zakotvení nosného příběhu. Nacisté (potažmo jejich přikyvovači) jsou zde typicky dobově (myšleno v době vzniku snímku) zobrazováni jako téměř mytologické postavy, jejichž výčet charakterových vad přerůstá do groteskních rozměrů a spíše než jako bezohledné antisociální lidské bytosti je vykresluje coby černokněžníky z pohádek. Co se řemesla týče, film těká mezi intenzivní divadelností, neorealismem a klasickým mainstreamovým filmovým vyprávěním. Skoro se mi vybavila postava Zdeňka Svěráka ze hry Akt: neorealismus zde bezpečně poznáte, protože se jakoby vynoří, následně se zanoří, pak se zase vynoří, pak se zase zanoří... Film u mě jednoznačně boduje v oblasti vykreslení principu opojení mocí, stejně tak děj je nakonec chytlavý, avšak přílišná stylizace hraničící s manýrou ve mně zanechala dojem filmu, který stačí shlédnout jednou.

Jedna hvězdička za film samotný... ...a druhá za vtipný dojem, že Mission Impossible 4 opravdu intenzivně vykrádá konec tohoto filmu.

V záplavě zdejších komentářů volím jednoduchý komentář: film se mi líbil. Nebudu rozebírat proč, prostě se mi líbil. A chci je vidět znovu. Co nejdřív. Teď už jen najít další tři volné hodiny na to, abych tak mohl učinit...

Mně osobně se návrat do světa Příšerek líbil; po stránce technické (animační) mně dokonce vyrazil dech. Protože je však "in" hledat na Pixarovkách chyby, pokusím se o to i já zde: Pixarovské filmy, ať už krátkometrážní či celovečerní, se poslední dobou snaží především parodovat či vzdávat hold nejrůznějším žánrům. V tomto případě se tvůrci vydali na poměrně tenký led žánru amerických univerzitních komedií a povedlo se jim tomuto žánru nejen vzdát hold, ale dokonce vytvořit nejlepší film, který v tomto žánru existuje. Zde zřejmě číhá největší slabina Univerity pro Příšerky: univerzitní komedie jakožto žánr obecně totiž nepředstavují zrovna nejkvalitnější kus filmového žvance: kvanta zpravidla málo vykreslených postav, mimořádně rychlý děj, ve kterém se vlastně nic neděje a odkazy a americkou univerzitní "experience," jenž je většině zahraničních diváků cizí (zde bych rád vyzdvihl genialitu překladatelů, kterým se povedlo film dostatečně deamerikanizovat). I když se to může zdát jako hodně kritiky, Univerzita pro příšerky stále patři mezi lepší sorty animáků a rozhodně stojí za to vidět. Jistě, první Příšerky nepředčí, ale ani se před nimi nemusí stydět - což u animovaných sequelů/prequelů stále není samozřejmost.

Nenechal jsem se odradit nízkým hodnocením a dobře jsem udělal.

Střihači se po několika ne příliš úspěšných pokusech naučili sestříhat akci tak, aby to vypadalo, jako když Seagal stále máršl-ártuje, což je zajisté pokrok. Stále je to sice jednoduchoučká Seagalovka se slaboučkým scénářem, ale dívat se na to dá celkem pohodlně.

Začátek filmu je lehce nadprůměrný a jsou v něm i vtipné scény. Jakmile však rodiče opustí dům, aby v něm nechali své obří dítko se sourozencem, klidně můžete přepnout jinam. Postavy se stanou pozoruhodnými tupci, jejichž nelogická rozhodnutí jsou to jediné, co posunuje děj. Chápu, je to komedie, ale ani v komedii by se postavy neměly chovat jako úplní idioti jen proto, aby se scénárista mohl rychle dostat k dalšímu vtípku. Navíc to obří dítě je (alespoň pro mě) strašně nesympatické a chová se jako hroznej spratek!

Filmu dávám dvě hvězdičky místo možných čtyř, neboť neznalý literární předlohy konec některých básní nepochopí buď vůbec (Vodník), nebo je pochopí rovnou špatně (Štědrý den). Jen na ten film zkuste jít s cizinkou (cizincem) a hned to pochopíte...

Naprosté zklamání. Hloupý scénář na úrovni slabšího dílu včelky Máji a navíc výtvarný styl k Asterixovi se nehodící. Čekal jsem, ze kterého rohu na mne vykoukne Gargamel a Šmoulové. Máte-li rádi Asterixe, stejně se na to podíváte - ale byli jste varováni.