aniabo

Proč není Mlčení tak dobrý, jak se tváří: 1) kamerově to není taková pecka: super shoty (chůze kněží ze schodů) střídají nejnudněji natočené dialogy (střídající se mluvící hlavy) + laciné efekty (to už bych to raději nechala všechno na zemi, než plout mořem měkkým a nabarveným jak ze znělky Dreamworks) 2) nešťastné obsazení: Garfield a Driver jsou dobří herci, ale sdovolením prvoplánový trotlové. První hodinu filmu si člověk musí utřídit, jestli je má brát vážně nebo jestli je to celý komedie, se stárnutím postav se i zlepšuje herecká role, takže ve výsledku třeba Garfielda fakt cením, ale ten Driver, co pokaždé, když mluví, zní jako Scooby Doo? Eh. A proč otce Ferreiru, který by mohl být sešlý, přesto charismatický hispánec jako třeba Benicio del Toro, hraje modrooký Liam Neeson? 3) popisnost až to bolí: viz další komentáře. Každá scéna podrobně popsaná vnitřním monologem jako ve verzi pro zrakově nevidomé. Scorcese by si příště měl vyzkoušet více MLČENÍ ve filmu.

Jeho máma je feťačka, ve škole ho šikanujou, je černej, malej a ještě k tomu gay. No to aby nebyl sociální hit sezóny! Chápu, že realita bývá vážně krutá, ale u filmů jsem bohužel cynická a tak tisíckrát opakovaný příběh o utlačované chudince fakt neocením. Extrémní mainstream, co si hraje na art roztodivnou hloubkou ostrosti, ale obsah podává více než didakticky - všechno musí být ne dvakrát, ale třikrát řečeno (Po několika explicitních scénách ještě hláška "Ty prodáváš drogy. Moje máma je feťačka."), všechno musí být opravdu, ale opravdu jímavé a sociální, hádám proto, aby i ty nejzabedněnější diváci pochopili vážnost situace. Sexuální identito co se neumí brát s nadhledem PLS STAHP.

Drama, které se odehrává mimo dialogy: v tichu a mlčení o mnoho více než v konkrétních replikách (Laury vůči jejímu klientovi, Jamie vůči Beth). Strašně příjemný dlouhý záběry. Film bude dost těžkej pro chlapy, kteří ženám moc nerozumí (jako všichni ti, kteří se objevují ve filmu).

Rogue One sice na svět Star Wars bohatě odkazuje, dává mi ale o mnoho větší smysl v kontextu současných vyprázdněných amerických trháků. Počáteční rychlé stříhání z lokace na lokaci je podobně zmatečné jako v posledních dílech Mission Impossible. Tým o hromadě nezajímavých postav, co ale splňují politickou korektnost, by rozhodně ocenil rychlej a zběsilej Vin Diesel. Nepřehledné zdlouhavé bitky připomínají kteroukoliv z Avengers potyček. Je mi jasný, že Rogue One nenáročné vymleté diváky a vypatlané 'úskalní' fanoušky SW nezklame.

Prvních dvacet minut jsem chtěla odejít, ale pak hrál Gosling na klávesy v teplákovce a od tý doby dával totální bomby. Posledních pět jsme brečeli dojetím. Co nejvíce cením: barvičky, "here's to the ones who dream," Ryana v komické poloze. Co fakt necením: muzikál, ve kterém se pořád dokola opakuje jeden hudební motiv. Wtf.

Útržkovitě, protože všední den je poezie: Uměním extrémně opomíjený a přitom docela častý úkaz: život muže se ženou, kteří se milují a jsou spokojení. Láska ke skromnému, každodennímu maloměstskému životu. Film, ve kterém detaily znamenají světy. Slova tvoří obrazy a obrazy tvoří slova (běžné obrazy jako je krabiček sirek, jsou základem poezie, naopak Laury sen dává za vznik obrazům dvojčat v průběhu celého filmu). Celý film je navíc jaksi dekorován a lemován vzory, od záclon, které Laura pomaluje, přes domy, silnice, šaty. Láska.

Snowden jako osoba zajimavej, film nicmene uknouranej, zdlouhavej, plny klise, kyce a, vzhledem k tematu paradoxne, pln ameriky.

Přestylizované prostředí, kterému ne každý porozumí a uvěří. Kdo uvěří, ten si užije férový příběh pomsty.

Titanic ve vesmíru (včetně profilů postav, hlášek a blížícího se ledovce teda meteoritu). Kdyby byl příběh vyprávěn z pohledu Aurory (btw cením sex před polární září tedy "aurorou borealis"), film je napínavější, takhle je docela fajn pointa vyzrazená cca po 20 minutách a dalších 90 minut nuda. Hezkej zadek Chrise Pratta. Sexy plavky Jennifer Lawrence. Pošmoušaná gravitace, když je Jennifer v bazénu, vedoucí k létající vodě a Jennifer v bublině je top scifi absurdní divadlo.

Totální neuveřitelnost. Geniálně intenzivní válečné scény, takhle vyčerpávající, naturalistický, intenzivní chyběly od dob Zachraňte vojína Ryana. Nervy drásající, ale trošku jiným způsobem, je extrémně stylizovaná omáčka okolo, natočená až jaksi padesátkově, školně, návodně, jakoby od dob druhé světové nevznikly žádné filmy, žádný filmový jazyk... plytký romantický patos, kdy musí zamilované pohledy v záběr-protizáběru trvat pět, deset minut, a meditování u fotky své ženy podoně dlouho, všemi směry okoukaný rodinný patos, který musí být několikrát zdůrazněn, ať už slovy, flashbacky, nebo skutky, patos aka životní příběh kdy jsem jako malý někomu zavázal nohu páskem a od té doby jsem medikem. Patos kultu, ať už náboženského, nebo patriotského. Křesťanská tématika a Gibsonův krejzy megalomanskokristovský mozeček se ve filmu rozhodně nezapře, krom explicitních přirovnání a ikonografie jsou k pozorování zábavné maličkosti, jako velmi jasně načasovaný sex až po svatbě.Ve všech směrech extrémní film.