Picoun7

„Bandory? Co to jsou bandory, Milášku?“ Rád bych podotknul, že jakmile se tento severský herec pustí do podobného projektu, tak z toho skoro vždy vyvstane zlato! A tento snímek je jen dalším potvrzením mého tvrzení. Věc se má tak, že je to svinsky ponuré, svinsky surové a také svinsky živočišné, stejně jako celá tahle epocha, do které je tato kolonizace prachbídné půdy, časově umístěna. Tady se prostě bude fandit, jelikož tu hlavnímu aktérovi hází život klacky pod nohy, ale on si neochvějně a s grácií sobě vlastní stojí za svým, tj. „Já to tady prostě vypěstuju!” A proto tenhle souboj Davida s Goliášem jde jednoznačným způsobem na stranu “Šifry”. Syrovost dánských plání a ladně ubíhající stopáž tohoto osídlování, ta lahodí oku pozorovatele, to vše je zásobeno emocemi nabitým zásobníkem, zkrátka, člověk si tu snadno v průběhu vyprávění vytváří vztah k čtveřici hlavních aktérů, a nenávist vůči uzurpovatelům bezpráví. Co se týká kostýmové a dialogové práce, působí to celé až šíleně dobře, tím pádem tu je na místě pochvala za dobovou autenticitu, taktéž i tedy pochvala za inteligencí obdařené monology, kde budete chápat motivaci každé jedné z postav. V poslední třetině tempo trochu zvolní a daruje nám trochu klišoidní závěr, který v mém hodnocení prostě přehlédnu, jelikož by tomu slušel hořkej konec… 9\10

K první části Duny, kde jsem se taktéž objevil v kinosálu, jsem to měl prostě a jednoduše jinak. Vstupoval jsem totiž do téhle ornitoptéry, nadneseně řečeno -> levou novou, či objektivně řečeno, muselo si ve mně všechno patřičně sednout, bezpečně připoutat a následně ladně vzlétnout v této písečné bouři, kterou nám Denis naservíroval. Velký vděk a uvědomění přikládám tomu faktu, že jsem prostě k postavám již měl vybudovaný vztah, k dunovité planetě Arrakis jsem choval sympatie, tušil jsem, že mi levitující baron Harkonnen bude nahánět husí kůži a taktéž jsem se těšil na jízdy na několikasetmetrových červech, kdy bude burácet Zimmerova hudba a mně bude běhat mráz po zádech, při těchto audiovizuálních orgiích, a všechno tomu tak bylo. Ano, je to epické... Každý jeden z herců, tady hraje přesně to, co má v úloze. Kurevsky skvělý a děsivý "Elvis", který přebírá hlavní záparnou roli po Baronovi, kde mimochodem jeho černobílé představení prostě v člověku zanechá svou stopu. Paulova transformace, či cesta k proroctví, kde si nemohu odpustit zmínit paralelu k Hvězdným válkám a připodobnění k Anakinovi/Vaderovi a jeho přechodu na temnou stranu síly, sakra, průchod s kápí a následný proslov, to jsem si uchcával v sedadle... Bardem je zase takový Morfeus, no, viděl jsem tam toho dost, takže v tomhle nebudu pokračovat. Každopádně, je to prostě větší, kolosálnější, lépe odvyprávěné, přijde mi, že i více přehledné, k mému překvapení i dobře použitá linka humoru, která nepůsobí lacině. Nemohu dále souhlasit, že by se v poslední třetině někam spěchalo, naopak všechno dostalo ten správný čas, nebylo to natahované, zacílilo to tedy na správných místech ve správnou chvíli. Nekomplikovaně psáno, tohle je kinozážitek, za který se vyplatí vyhodit prachy. 90%

Byla potřeba se s tímhle popisem trochu poprat, vlastně nejen s ním, ale i s provedením a zpracováním díla samotného. Očekával jsem, že po restartu DC Universa a povedené reinkarnaci Suicide Squadu, tu dostanu solidní popcornovou zábavu, kde nám hlavní postavu ztvární, se slávou se bijící Ezra, který je zde oděn do rudého vestimentu tohoto promptního superhrdiny. Vpravdě, než se mi podařilo, prokousat se přes úvodních dvacet minut, tak to chtělo dobré tři pokusy a velké úsilí mé mentální identity. Opravdu jsem chvíli nevěděl, jestli se mi "TO" opravdu děje, nebo jsem instantně dostal mozkové aneurysma... Každopádně jsem počáteční fázi hrdinsky přetrpěl, pak teprve začal tento člen Ligy spravedlivých, vypadat jako něco, co by se dalo možná i zkonzumovat jako obsah. Jenže tu teď v zápětí provedu menší manévr, a to tím, že opomenu cestování časem, protože to je vlastně v jakémkoliv případě na kapitolu samu o sobě a stejně se do toho tvůrci pořád pouští, jako proč?! Dále rovnou zkusím opomenout i hrátky s Multiversem, zase ten Mnohovesmír, jako proč?! Tuhle věc snad budu akceptovat a respektovat jedině v případě rozjetého Spider-versa, nebo jako brutální nadsázku, kterou nám chystá Reynolds ve třetím Deadpoolovi, jinak je to pro mě už absolutně vykradený, ohraný, nezábavný a iritující stavební kámen. No, a co nám tedy ve finále zbývá? V tomto případě toho moc nebude, jen slušně zvládnutý Batman, kterého na sebe opětovně oblékl Michael Keaton, pro kterého mám prostě slabost, hlavně v posledních letech. Jakž takž fungující humor, který primárně tvoří minulé a současné "JÁ" onoho Flashe, ženský charakter Kal-Ela, štěk -> 'Nyk "faking" Kejdže', štěk žijící legendy Clooneyho, kde jsem se teda fakt uchechtl, a prostřední část filmového zážitku, která je jako jediná stabilní a jako jediná fungující. Dále je to totiž jen bída, děs a konzistentní příval, který ve mně vyvolával jednu mikroagresi za druhou. 20%