Picoun7

„Bandory? Co to jsou bandory, Milášku?“ Rád bych podotknul, že jakmile se tento severský herec pustí do podobného projektu, tak z toho skoro vždy vyvstane zlato! A tento snímek je jen dalším potvrzením mého tvrzení. Věc se má tak, že je to svinsky ponuré, svinsky surové a také svinsky živočišné, stejně jako celá tahle epocha, do které je tato kolonizace prachbídné půdy, časově umístěna. Tady se prostě bude fandit, jelikož tu hlavnímu aktérovi hází život klacky pod nohy, ale on si neochvějně a s grácií sobě vlastní stojí za svým, tj. „Já to tady prostě vypěstuju!” A proto tenhle souboj Davida s Goliášem jde jednoznačným způsobem na stranu “Šifry”. Syrovost dánských plání a ladně ubíhající stopáž tohoto osídlování, ta lahodí oku pozorovatele, to vše je zásobeno emocemi nabitým zásobníkem, zkrátka, člověk si tu snadno v průběhu vyprávění vytváří vztah k čtveřici hlavních aktérů, a nenávist vůči uzurpovatelům bezpráví. Co se týká kostýmové a dialogové práce, působí to celé až šíleně dobře, tím pádem tu je na místě pochvala za dobovou autenticitu, taktéž i tedy pochvala za inteligencí obdařené monology, kde budete chápat motivaci každé jedné z postav. V poslední třetině tempo trochu zvolní a daruje nám trochu klišoidní závěr, který v mém hodnocení prostě přehlédnu, jelikož by tomu slušel hořkej konec… 9\10

K první části Duny, kde jsem se taktéž objevil v kinosálu, jsem to měl prostě a jednoduše jinak. Vstupoval jsem totiž do téhle ornitoptéry, nadneseně řečeno -> levou novou, či objektivně řečeno, muselo si ve mně všechno patřičně sednout, bezpečně připoutat a následně ladně vzlétnout v této písečné bouři, kterou nám Denis naservíroval. Velký vděk a uvědomění přikládám tomu faktu, že jsem prostě k postavám již měl vybudovaný vztah, k dunovité planetě Arrakis jsem choval sympatie, tušil jsem, že mi levitující baron Harkonnen bude nahánět husí kůži a taktéž jsem se těšil na jízdy na několikasetmetrových červech, kdy bude burácet Zimmerova hudba a mně bude běhat mráz po zádech, při těchto audiovizuálních orgiích, a všechno tomu tak bylo. Ano, je to epické... Každý jeden z herců, tady hraje přesně to, co má v úloze. Kurevsky skvělý a děsivý "Elvis", který přebírá hlavní záparnou roli po Baronovi, kde mimochodem jeho černobílé představení prostě v člověku zanechá svou stopu. Paulova transformace, či cesta k proroctví, kde si nemohu odpustit zmínit paralelu k Hvězdným válkám a připodobnění k Anakinovi/Vaderovi a jeho přechodu na temnou stranu síly, sakra, průchod s kápí a následný proslov, to jsem si uchcával v sedadle... Bardem je zase takový Morfeus, no, viděl jsem tam toho dost, takže v tomhle nebudu pokračovat. Každopádně, je to prostě větší, kolosálnější, lépe odvyprávěné, přijde mi, že i více přehledné, k mému překvapení i dobře použitá linka humoru, která nepůsobí lacině. Nemohu dále souhlasit, že by se v poslední třetině někam spěchalo, naopak všechno dostalo ten správný čas, nebylo to natahované, zacílilo to tedy na správných místech ve správnou chvíli. Nekomplikovaně psáno, tohle je kinozážitek, za který se vyplatí vyhodit prachy. 90%

Byla potřeba se s tímhle popisem trochu poprat, vlastně nejen s ním, ale i s provedením a zpracováním díla samotného. Očekával jsem, že po restartu DC Universa a povedené reinkarnaci Suicide Squadu, tu dostanu solidní popcornovou zábavu, kde nám hlavní postavu ztvární, se slávou se bijící Ezra, který je zde oděn do rudého vestimentu tohoto promptního superhrdiny. Vpravdě, než se mi podařilo, prokousat se přes úvodních dvacet minut, tak to chtělo dobré tři pokusy a velké úsilí mé mentální identity. Opravdu jsem chvíli nevěděl, jestli se mi "TO" opravdu děje, nebo jsem instantně dostal mozkové aneurysma... Každopádně jsem počáteční fázi hrdinsky přetrpěl, pak teprve začal tento člen Ligy spravedlivých, vypadat jako něco, co by se dalo možná i zkonzumovat jako obsah. Jenže tu teď v zápětí provedu menší manévr, a to tím, že opomenu cestování časem, protože to je vlastně v jakémkoliv případě na kapitolu samu o sobě a stejně se do toho tvůrci pořád pouští, jako proč?! Dále rovnou zkusím opomenout i hrátky s Multiversem, zase ten Mnohovesmír, jako proč?! Tuhle věc snad budu akceptovat a respektovat jedině v případě rozjetého Spider-versa, nebo jako brutální nadsázku, kterou nám chystá Reynolds ve třetím Deadpoolovi, jinak je to pro mě už absolutně vykradený, ohraný, nezábavný a iritující stavební kámen. No, a co nám tedy ve finále zbývá? V tomto případě toho moc nebude, jen slušně zvládnutý Batman, kterého na sebe opětovně oblékl Michael Keaton, pro kterého mám prostě slabost, hlavně v posledních letech. Jakž takž fungující humor, který primárně tvoří minulé a současné "JÁ" onoho Flashe, ženský charakter Kal-Ela, štěk -> 'Nyk "faking" Kejdže', štěk žijící legendy Clooneyho, kde jsem se teda fakt uchechtl, a prostřední část filmového zážitku, která je jako jediná stabilní a jako jediná fungující. Dále je to totiž jen bída, děs a konzistentní příval, který ve mně vyvolával jednu mikroagresi za druhou. 20%

Tříhodinový chronologicky promíchaný dialogový koktejl, který nám namíchal můj "sekndfejvrytdirektr", to je Oppenheimer v kostce, a prakticky i uklízečka na záchodě, která se vyskytuje v této filmové akvizici, tu dostala minimálně Oscarovou nominaci. Tolik asi vše k obsazení, samozřejmě psáno s notnou dávkou nadsázky, která je poháněná euforicky nabitým rozpoložením mých pocitů, bum! Ať žije bahno! Otec atomového projektilu je obsazen správnou tváří, tedy jednu mandli denně jedícím Cillianem. Konečně se ten klouček dočkal, měl jsem totiž vnitřní tušení, že  tento irský elegán nám ještě poví své slovo a též se bude vyhřívat na výsluní projekčního plátna. Další je na řadě krysa jménem "Štrós" v podání Roberta Downeyho Jr., nejde zapomenout na jeho ekvilibristiku při bruslení v konverzačních hrátkách na kolbišti soudní síně, kterou si hlasitě řekl o nominaci na ocenění, stejně jako hlavní charakter vyzáblého teoretického fyzika, tolik k egoistickému admirálovi, který je oděn do lněného kabátu závisti, zahleděnosti a narcismu. Co se týká průběhu tohoto majstrštyku, tak hbitost prvních dvou hodin zakončených detonací, nedá vydechnout, až v tom jedna nepozorná bytost může snadno ztratit nit posloupného děje. Odér, vědecky a politicky předimenzovaných debat, ten je někdy až za hranou, což vždy není ku prospěchu věci, protože udržet soulad myšlenek v tolika odborně podaných komunikačních linkách po 180 minut, to není úplně na oddech mozkových závitů, nebo prostě jen nejsem obdařen dostatečně vysokým inteligenčním numerem. Nolan totiž občasně trpí na svůj objem mimořádnosti, někdo by mu mohl někdy přistřihnout křidélka, protože se svojí fantaskní představou létá až moc blízko slunci, které beru jako ekvivalent komplikovanosti jako takové. Kreativně mlčenlivý hřeb večera, respektive exploze oného vědeckého vynálezu, tu doceňuji až s odstupem proběhlých dnů a nocí. K ženským charakterům, za které byl v minulosti Christopher kritizován, bych zvolil pochvalu à la Hans Landa, protože dámy se tu prezentují věrně realitě a za mě je to šípem, který trefil střed terče, takže pouhopouhé bravo! Oppie je dalším krokem, který se nalézá mimo režisérovu komfortní zónu, ale pan Nolan opět exceluje, své řemeslo zvládá způsobem, který budí údiv i obdiv, stejně jako výbuch zbraně k účelu hromadného ničení, proto je můj "intelechtuální" posudek -> 8/10, a příště prosím zamotat hlavu...

Nikdy jsem nebyl fanouškem téhle ikonické herní postavy kníratého instalatéra, ale tohle se vcelku povedlo! Dostáváme se tu do světa, kde se objevuje celá škála rozmanitých, a v herním světě i historicky populárních postaviček, které vás dostanou svou hravostí a rozverností. Přímočarý humor a skvostná animace se tu střídají a zároveň doplňují v každém jednotlivém okamžiku tohoto futuristického umění. Oceňuji též fakt, že s takovým množstvím nápadů, které filmová produkce měla pro tohoto italského hřebce, dokázala vměstnat tento příběh do devadesáti minutové inscenace, tím pádem se i eliminuje prostor pro případnou nudu. Všechno to tedy reálně utíká způsobem, že se ani nestačíte zastavit a popadnout dech, když v tom se na nás řítí další epicky vykreslená akce a to v kadenci gólových hodů Erlinga Haalanda. Ještě připíši, že neonová světélkující hvězda tady zandavá neuvěřitelný náklad v podobě básnicky podaného dialogové přednesu, a to v mírně negativním kontextu, který další uvězněné dokáže velice povzbudit a dodat jim potřebnou naději. 77%

Čtvrtá epizoda krásně navodila atmosféru na tuto závěrečnou, která je zatím tou nejlepší z dosud vypuštěné klece dílů. Spletitá konstrukce epizody se zajímavým způsobem dějově prolíná, a nabízí nám politikaření, hašteření, flirt a intriky, které jsou vytočené do vysokých otáček na magickém bále, který nám slouží jako jeviště pro vyřešení nevyřešené otázky -> kdo je oním záhadným mágem? Důsledná detektivní práce na konkláve čarodějů, kterou předvádí Geralt společně s Yennefer, je lahodící zrakovému ústrojí a též potvrzující mé přesvědčení, že mezi vlkem a kráskou s havraními vlasy pravděpodobně existuje soulad i mimo jimi získané role. To hlavní z celé podstaty však je, že jsem si tuto estrádu falše velice užíval. Bylo sice zapotřebí předchozích čtyř epizod, abych se vůbec dokázal znovu zorientovat v tomto světě vědmáků, mágů, elfů a nepovedených CGI potvor, protože se mi jaksi velké množství předchozího obsahu vymazalo z paměti, ale přiznám se, že na zbývající tři kousky se těším.

Na tuhle akční nakládačku jsem se moc těšil a je to přesně tak, jak jsem očekával, tedy -> svižnější, akčnější, brutálnější a lépe vypadající, zkrátka upgrade jednotky jak má být. Dostáváme tu dlouhý úvod, respektive tedy rekonvalescenci Tylera, který dostane krásný srub u jezera jako jakýsi "gift" za předešlý úkol, a to k nastartování nástroje k zabíjení (jmenovitě těla). Také se tu opět objevuje perská kráska, která již nehraje druhé housle, ale zdatně sekunduje hlavnímu hrdinovi ve společenství se svým bratrem, takže tahle trojčlenná grupa "bed madr fakrs" nás provede touto cestou olova, btw. střílet se bude, to se nebojte... Také nabývám dojmu, že se z Vyproštění začíná stávat kultovní záležitost po vzoru Jonathana Wicka, a pokud mě nešálí můj elfský zrak, tak je tu choreografie pohybu minimálně na podobné úrovni, co se výše zmíněné franšízy týká. Ty na "oko" natočené záběry na jeden zátah, ty tomu sedí jak prdel na hrnec a celkově jsem si zde, přestřelky a rvačky, velice užíval, tedy spíš jsem si u nich chrochtal jako prasátko u plného koryta. Nejsem si vůbec jist, zda-li se dá z akce v roce 2023 vyždímat ještě více, než nám tu bylo vylíčeno za pomocí kamer, stačí se tedy posadit, poslat přemýšlení na dovolenou a nasát tyto filmařské hody. 9/10

The Man, the Myth, the Legend! Pravděpodobně tři statisticky průměrně dlouhé lidské životy, to je pro smrtelníka krátký časový úsek na tento megalomanský úspěch, jenže tady se jedná o tuto rakouskou mašinu na výhru, která je neoddiskutovatelnou ikonou kulturistiky, filmu, politiky a též názorným příkladem, že každá překážka lze přeskočit, oběhnout nebo prostě odpálit výbušninou v podobě vytrvalé práce a víry v sama sebe. Dokument přehledným způsobem shrnuje životní etapy, které jsou doplněny o rodinné vsuvky a vhled samotného akčního hrdiny. Hodnotil bych však možná trochu níž, ale má poklona Arniemu je tak hluboká, že musím poslat 5*!

Z počátku si u mě dokázal tento finský "goldmajnr", vykoledovat celkem slušné množství jednotek mé pozornosti. První čtvrtina totiž zaručuje atmosférické hody, záběry na Laponskou planinu, které jsou tučným písmem podtrženy v podobě impozantní kostymérské práce, to jsem myslel, že budou zárukou kvalitního komorního dramatu, jako subžánru mnou oblíbeného. Jenže, s etapou času a eskalací akční jednotky jako paliva, probíhá turbulentní proměna ve vyvražďovací magořinu s absencí komplikovaných dialogových scén. Nemluva Aatami Korpi, ten bere za otěže a mění celoplošný večírek, který byl pořádán mezi lety 1939 - 1945, do svých rukou. Tato, v mých očích deeskalace, probíhá po zbytek stopáže, takže se nakonec nebudu moci vyjádřit kladným způsobem. Nacističtí projíždějící jsou vcelku zapamatovatelnou skupinkou, avšak nepříliš inteligencí oplývající, takže tu od "Kostěje" dostávají solidní peklíčko a také promrhávají svých 437 možností k ukončení hlavního hrdiny, což je můj hlavní důvod k tomu, že nemohu s hodnocením výš. Tahle jednohubka se pak dále snaží předhazovat větší a větší bizarnosti, které přetrvávají až do závěrečných titulků. Záměr tohoto provedení je zcela očividný, ale bohužel nejsem cílovou skupinou pro tento počin, takže -> 50%.

Všechna čest za sportovní výkony, které tu "bůh hromu" předvedl, protože když už se s tím pere i někdo takový jako Hemsworth, tak to nebyla asi žádná procházka růžovým sadem. Přijde mi to však celé, jako takové přehnaně naaranžované divadélko, kde jakoby máme mít strach o tuhle svaly ověnčenou celebritku. Paní psycholožky jsou zde velice chytré, řekl bych až geniální, když radí X metrů od akce, jak se vlastně máš cítit, dal bych to těm kundám vyzkoušet... Určitě se tu však objevují rutiny, které je ideální si zautomatizovat a následně implementovat do svého běžného života. Pro mou a divákovu škodu se tu nezabíhá do nějakých extra detailních rozborů a pravděpodobně každý, kdo není úplným laikem v péči o své mentální, fyzické a duševní zdraví ví, že tohle jsou v podstatě ty 100x opakované pravdy. Ovšem, je dobré si je pořád dokola a dokola opakovat, takže mlčím a šourám botasky po zemi. Záběry přírody jsou skvělé, je vidět, že si s tím vyhráli. U posledního dílu jsem po pár minutách zjistil, že je moje "JÁ" moc uvědomělé na to, abych to zvládl dokoukat, takže odpusťte. 60%