animaxis

Celkově musím Strážcům galaxie uznat, že přestože jsou součástí Marvel Cinematic Universe, dost dobře fungují i sami o sobě, a na rozdíl od ostatních Marvel filmů v nich nejsou samé odkazy na Avengers. Ale k věci... Ve většině filmu převládá pořádná porce humoru. A tady je podle mě jedno, jestli se Vám některé vtípky třeba nezalíbí, protože jich je tu tolik, že aspoň několikrát se prostě zasmějete. Zároveň by se ale Vol. 2 dalo brát vážněji, než první díl. Tam platilo, že když už se vyskytlo něco vážnějšího, vzápětí si z toho někdo udělal srandu a odlehčil to. To v tomto díle nejdříve platí taky, ale ke konci už se přejde na spíše emotivnější rovinu, kterou neruší skoro nic. Každopádně u mě zafungovaly jak vtipné hlášky, tak většina akce (možná jen ta na začátku tolik ne) a všechny vážnější chvíle. Taky mě trochu překvapilo, že u spousty postav se tu projevila větší hloubka, trochu víc se poodhalila jejich minulost atd. To jsem popravdě moc nečekal a překvapení to pro mě bylo rozhodně příjemné. Celkově se mi i film jako takový líbil víc, než jsem čekal.

Hned na začátku filmu pro mě bylo zajímavé si uvědomit, že po dvou prequelech je tohle konečně pokračování X-Men jako takových. A taky je to tu právě od začátku dost znát. Logan je po událostech třetího dílu na dně, trpí výčitky a nočními můrami a od lidí se radši drží dál. Z této izolace se ale kvůli jisté situaci musí dostat a odlétá až do Tokya. Prostředí Japonska tu působí dobře a jsem rád, že je tu zobrazována spíš jeho dávná mystická stránka. Celý film je navíc dost dobře zrežírovaný, dokonale se sem hodí hudba od Beltramiho a postavy si tu prochází jistým vývojem a vedou mezi sebou opravdu dospělé dialogy (od Posledního vzdoru a Origins opravdu vítaná změna). Většina postav i mimo Wolverina mi tu byla dost sympatická a právě Wolverine je mi v tomto filmu snad nejsympatičtější. Také musím vyzdvihnout akční scény, protože ty jsou tu dlouhé, dobře natočené, se skvělou choreografiíí, ale zároveň zuřivostí (souboj Logana proti muži s katanou - naprostá dokonalost!). Trochu mě zklamal závěr filmu, ale ne tím způsobem, že by byl hloupý, spíš mi trochu zkazil dobrý dojem o jedné vedlejší postavě.

Podtrženo sečteno, Strážci galaxie jsou dost možná nejvtipnější film od Marvelu, tempo je svižné, s hlavními postavami je sranda a každá má něco charakteristického, co si na ní můžete oblíbit. Je mi jasné, že se Strážci postupně nějak zapojí do universa Avengers, ale zatím jsou dobří i jako samostatný film a toho si cením.

Ano, před čtyřmi lety na mě film v kině dost zapůsobil. A popravdě se ani nedivím. Efekty jsou tu skvělé a díky tomu už zaujme hned začátek filmu, který se odehrává na planetě Krypton. Nikdy jsem nebyl nějak extra velký fanda Supermana, ale základní věci o něm vím, a tak na mě film taky nejspíš působil lépe než na lidi, kteří se dříve setkali maximálně se Supermanovým jménem a oblečkem. Navíc je viděl, že někdo si tu dal práci na každém záběru filmu, ať už tam jsou využity speciální efekty nebo ne. S kamerou a světlem při natáčení očividně pracoval někdo velmi zkušený. Příběh už je ovšem horší a to mi samozřejmě vadí nejvíc. Rozjezd filmu je dobrý, navíc postupně se nám odhaluje Clarkova minulost a to docela zajímavým způsobem. Nicméně i přesto je vše okolo hlavní postavy tak nějak chladné a já si k němu tedy nevytvořil žádný vztah nebo aspoň soucit. Druhá polovina filmu už je jen chaotická řež, která místy působí vlastně dobře, ale většinou je to jen spíš klasické CGI bum-prásk v co největším a vysokorozpočtovém stylu. A ano, teď už je mi jasné, že to možná bylo plánované kvůli filmu Batman v Superman, ale tím to rozhodně neomlouvám. Nakonec vidím Muže o oceli jako lehký nadprůměr, nicméně musím uznat, že v kině to byl přece jen dobrý zážitek.

Tento díl má opět trochu jiný styl než ty předchozí. Od začátku působí o něco vážněji, než první a druhý díl, ale přesto se tu pravidelně vyskytují vtipné scénky nebo hlášky. Ale ty (až na pár vyjímek) už možná ani nemají být tak vtipné a film je spíš soustředěný na morální dilema skoro všech hlavních postav, kdy se jednotlivě domlouvají s pochybnými charaktery (nebo silami) ve snaze obhájit své vlastní zájmy. Myšlenka, že se všichni piráti světa musí spojit proti společnému nepříteli je zajímavá a celou sérii tím v mých očích zase posouvá o něco výš. Na hlavní postavy to působí tak trochu jako morální dilema, což je někdy vážné a většinou dost vtipné na sledování. Jednotlivé postavy si tu za délku filmu projdou dalším vývojem a vše má velké působivé finále. Navíc vše je tu natočeno dost zajímavým stylem co se týče práce s kamerou a to rozhodně oceňuji. Za mě skvělý film!

Vetřelec je pro mě téměř dokonalý film o setkání člověka s něčím, co je mu neznámé a je nad jeho chápání. Strach z tohoto neznáma tu hraje velkou roli, když se členové obyčejné tažné vesmírné lodi setkávají s mimozemským organismem, který nemá obdoby ani ve světě filmu. Vetřelec (xenomorph) vizuálně a jeho způsob dospívání či množení působí tak zvláštním způsobem děsivě, že není divu, že při zrodu xenomorpha jako takového stál švýcarský malíř H. R. Giger, který odvedl skvělou práci. Postupný vývoj vetřelce už od vajíčka je velmi působivý a celý film je už jen díky tomu zajímavý. Kromě toho se ale film také odehrává ve zvláštním prostředí (na lodi až klaustrofobických), které dotváří styl filmu. A kromě vetřelce jako takového v sobě má film mnoho nevysvětlených záhad, jako třeba co byla zač ona loď na neznámém měsíci? Kdo ji řídil? Kdo vyslal signál? Co byla ta věc u řídícího panelu? A byl to vůbec řídící panel? Proto je pro mě Vetřelec velmi speciální film a co se týče Scotta, tak tu odvedl mistrovskou práci, které téměř není co vytknout. A do toho všeho se mi líbila i hudba. Pro mě je Vetřelec celkově film, na který je skoro až slast se dívat.

Na Stranger Things je zajímavé už jen to, že se odehrávají v 80. letech 20. století a všechno tu tak taky vypadá, včetně soundtracku, atmosféry, atd. Mysteriózní zápletka je dost zajímavá a po 8 dílů vás nenechá vydechnout. Za těch 8 epizod se tu odehraje spoustu věcí, některé dost napínavé až děsivé, jiné zase dost vtipné. Humor tu zajišťují hlavně dětské postavy a i když tu jsou herecké výkony celkově dobré, tak děcka tu hrají naprosto dokonale ať už jde o zábavné nebo vážné scény. Povedená je i už zmiňované hudba a za zmínku taky stojí dobře natočené napínavé scény. Osm dílů je pro první sérii podle mě akorát a i když podle mě funguje i samostatně, jsem dost zvědavý na zápletku 2. série.

Pro mě film pouze na oddech, který mě moc nezaujal svým vzezřením ani stylem natočení. Většina vtipů u mě příliš nefungovala, i když se našlo pár takových, při kterých jsem se zasmál. Herecké výkony z mého pohledu nic moc, což teda naštěstí neplatí pro upíry Vladislava a Petera (zrovna s Peterem se mi líbili všechny vtipy). Nečekal jsem, že kromě upírů se zde objeví i jiná nemrtvá stvoření, takže jsem byl chvíli mile překvapen, ale nakonec se z toho stejně vyklubala jen jedna malá potyčka s vlkodlaky v Severní čtvrtce (ano, tam se také natáčel Pán prstenů). Celkově na mě film zapůsobil podprůměrně, ale pokud máte dost upířího patosu, tak doporučuji dát filmu aspoň šanci.

Pro mě rozhodně lepší než první díl, protože Truhla mrtvého muže posouvá Piráty z Karibiku z pozice letního blockbusteru na pozici filmové série, kterou můžu brát vážně a přitom se u ní pobavit. Vlastně tento díl u mě zafungoval snad ve všech stránkách. Humor je tu opravdu vtipný, takže se směji, i když film vidím poněkolikáté. Akce je tu vymyšlená tak, že většinu lidí by asi jen tak nenapadla, je vtipná, napínavá a zároveň až absurdní (souboj v mlýnském kole - naprostá dokonalost :D). Přes to všechno je tento díl i o něco temnější a i přes opravdu hodně vtipných momentů tu jsou scény, které jsou dost vážné, ale jejich důsledky se projeví spíše ve třetím díle. Taky je tu opravdu hodně lokací, takže o dobrodružství je postaráno až až. Vlastně si říkám, že film má tolik částí, že se divím, že má jen dvě a půl hodiny. Herecké výkony tu jsou naprosto dokonalé a je vidět, že herci si natáčení opravdu užívali. Za mě nejvíce zabodoval Orlando Bloom, který svým výrazem a tónem hlasu dělá většinu scén ve filmu ještě vtipnější, nicméně další herci byli v tomto dílu vyloženě skvělý také. Hudba od Zimmera je tu taky skvělá, pečlivost s prací se světlem znatelná, prostě se v mých očich jedná o pětihvězdičkový film!

První série Tokyo Ghoul se zabývala spíše objevováním komunity ghoulů Kanekiho očima. Tato série tedy může rovnou skočit do akce a tentokrát vše sledujeme z pohledu hned několika lidí. U některých je to zajímavé, u některých méně. Kaneki tu již nemá tolik prostoru. Nevím, jestli je to na škodu. Během této série totiž prochází jistým duševním i fyzickým vývojem, ale i tak příliš prostoru nedostane. Dalo by se říct, že druhá série má o něco jinačí styl než první. V té bylo vše takové barevné a i když se tam občas dělo něco opravdu neveselého, pořád jsme mohli sdílet optimismus určitých postav. Tady je vše spíše chladnější a opět tu jsou prostě díly, které jsou silnější a ve kterých se toho moc neděje. Naštěstí se mi aspoň líbilo pár závěrečných dílů, takže velké finále tu na mě zapůsobilo daleko více, než v první sérii. Animace je tu pořád skvělá, ale přesto si myslím, že akční scény se tu někdy drží dost při zemi. S touto animací by se s nimi už možná dalo dělat něco opravdu zajímavého, ale většinou tu postavy při soubojích jen skáčou před "kameru" a zase z ní vyskávávají. Ve výsledku bych ale uvítal pokračování, tak jsem zvědavý, s čím přijde další série.