MickeyStuma

MickeyStuma

Martin Štusák

okres Ústí nad Orlicí

3 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 32 63 94 125
    • 13.1.2019  19:25

    Rovných osm let uplynulo, než se pánové Terence Hill a Bud Spencer opět sešli v jednom filmu. A nejen to. Tentokrát se sešli společně i před kamerou a to rovnou v hlavních rolích. Kupodivu, nejedná se v žádném případě o westernovou komedii, jak si může mnohý neznalý divák myslet. Snímek v originále znějící ‘Dio perdona... Io no!’ se řadí mezi vážné spaghetti-westerny a svým vyzněním patří mezi ty lepší. Bohužel však pro mnohé obsahuje velmi složitou dějovou linii, což mnohé může skutečně odradit a to hlavně ty diváky, kteří spaghetti-westernům zrovna moc neholdují. Dlouhých dramatických scén je obsaženo dostatek a na tento žánr typická brutalita zrovna tak. Temný postoj k dané problematice v dějové lince příběhu je zásadní a námětově touha po pomstě tak nabírá ten správný směr. Prašné prostředí už jen dodává na vážnosti a žánrové krutosti. Spaghetti-western tedy se vším všudy a tak se hrdě může řadit mezi takové slavné snímky, jako jsou ‘Django’, ‘Sabata’ i třeba ‘Pro hrst dolarů’.

    • 8.1.2019  10:57
    Fantozzi (1975)
    ***

    Účetní Ugo Fantozzi coby symbol neskutečné smůly a trapasů všeho druhu ve svém zcela prvním snímku v Česku ve 20. století nikdy neuvedený. Tuto postavu vymyslel samotný jeho představitel Paolo Villaggio, který o něm napsal několik románů. Fantozzi je italskou figurkou takřka surrealistické komedie charakterizované despotismem a naprostou lhostejností. Započala tak slavná éra komické postavičky mající krásnou ženu a ještě krásnější dceru, která baví po generace a která je tak trochu i skrytou kritikou různých charakterů a odvětví přístupu určitých lidí k daným věcem. První snímek není ještě vyloženě diváckou peckou, ale už tu byl dán určitý koncepční základ. Spousta gagů a groteskních situací jasně ukazuje, jakou cestou se bude tvůrčí fantazie ubírat. V podstatě tu není obsažen žádný děj. Jedná se pouze o sleď různých situací v podobě delších scének dohromady vytvářející takřka až estrádní zábavu. Občas něco pobaví, ale na dnešní dobu hodně z toho bohužel zestárlo. Každopádně nejslavnější italský komediální fenomén své doby byl tímto odstartován, aniž by kdo tušil, kolik nakonec vznikne dílů.

    • 7.1.2019  17:12

    Tommy a Mike jsou opět bez práce a to by jeden nevěřil, co se může stát, když jeden z nich usilovně hledá místo, aby se mohl nerušeně vymočit. Ano, lehká a přirozená komedie o motorových tříkolkách, krásných stopařkách a ukradených diamantech. Od předešlého snímku výrazný posun co se týče humoru a letní svěžesti, i když o nějakou vydatnou bláznivinu opět nejde. Každý vtip či humorná situace tak nějak ze všeho přirozeně vyjde a jakoby se to celé neslo jen na náhodách. A tak tu jeden gag opět střídá druhý ve své jednoduchosti. Některé jsou již na dnešní dobu hodně apatické, ale opět je potřeba z nostalgického hlediska na celý koncept shlížet okem shovívavým. Jako letní odpočinkový a hlavně naprosto nenáročný film lze snímek přijmout ve své plné parádě. Současný divák jen nesmí být rozmazlený současnými komediálními bláznivinami.

    • 5.1.2019  19:46

    Kiefer Sutherland si vyjede se Sandrou Bullock, která najednou u jedné benzinové pumpy beze stopy zmizí. A Kiefer se nevzdává a i po třech letech stále po ní neustále pátrá. Až se jednoho dne únosce ozve sám, aby si s ním krapet pohrál. Zdánlivě jednoduchý příběh s netušeným zakončením dávající spíše důraz na charaktery či psychiku daných protagonistů se vznikající otázkou, jak tohle nakonec celé dopadne. Jedná se thriller plného napjatých sekvencí podpořené vynikajícím hereckým výkonem Kiefera Sutherlanda a Jeffa Bridgese. Dějový vývoj je pomalejší, ale o to víc vyniká psychologičnost spojená s dramatem situací. Je potřeba poznamenat, že se jedná o americký remake francouzského snímku z roku 1988 ´Spoorloos´ a že je scénář jako obvykle krapet upraven v rámci atmosféry a amerického pohledu, což vždy vedlo k horšímu vyznění. I tak to stojí za porovnání s originálem, které bylo natočeno na základě knihy autora Tima Krabbého. Atmosféra v rámci zoufalého nevědoucího pátrání po nepříjemné pravdě na pomezí smrtící hry hry kočky s myší odpovídajícímu vražednému přesvědčení arachnofobii, klaustrofobii, strach z neznámého a znepokojujících podivností dává všanc filmovému zážitku. Originál je originál, ale i toto zpracování zkrátka stojí za povšimnutí.

    • 5.1.2019  19:04

    Popkornový policejní buddy film s námětem, který vždy v tomto žánru fungoval a jak je na tomto snímku vidět, při dobrém scénáři a hereckých výkonech funguje i nyní. Dva charakterově rozdílní vyšetřovatelé musí spolupracovat při odkrývání zločinu. Nejde samozřejmě o nic nového či mimořádného, ale i tak snímek umí divácky oslovit. Kanadští tvůrci se k tomu tentokrát skutečně postavili čelem a podařilo se jim natočit zábavnou akční komedii se vším všudy, co takový buddy film má mít, takže Hollywoodu tímto mohou bez skrupulí konkurovat. Děj je pevný jak skála i ve své jednoznačnosti a jednoduchosti, patřičné klišé a humor z toho vyvěrající dodávají všemu své kouzlo pobavit a zanechat ucelený filmový zážitek. Z kanadské kinematografie tohle není zase až tak časté, ale dá se říci, že toto se jim tentokrát povedlo.

    • 5.1.2019  18:33

    Ricky Gervais se tu sociologicky skutečně trefil do černého. Jako scénárista, režisér a představitel jedné z hlavních rolí natočil snímek s variantou, kdy lidé ať udělají či řeknou cokoliv, vždy budou upřímní, což znamená, co na srdci, to na jazyku. Takže nikdy žádná lež, faleš či přetvářka. A tuto skutečnost zasadil do romantického příběhu, který tak vyznívá vskutku nadmíru zajímavě. Dle daných scén se již na samém začátku vyprávění výsostně naznačuje, že si lidé lžou vlastně neustále. A není divu. Nevypadalo by to divně, kdyby se vyslovovala jen pravda? A tím nás vlastně snímek upozorňuje na povahu každodenní komunikace v situacích, kdy nám i nepatrná lež značně ulehčuje život. Příběh je plný doslova sebevražedného humoru nevynechávající ani téma o sexu. Avšak striktně se držícího na uzdě. K pubertálnímu fekálnímu humoru to tu jedinkrát nesklouzne. Příběh obsahuje klasickou romantickou šablonu, jen asi pro mnohé s přeci jen netypickým dějovým vývojem. Je to ale napsané šikovně, to se musí nechat. O hereckých výkonech ani nemluvě. Téměř až šokuje, jak Jennifer Garner svoji roli pojala přirozeně. Vskutku dobrá herecká práce. Snímek tedy odpočinkově k pobavení a snad i k zamyšlení. Opravdu se lhát nemá?

    • 4.1.2019  22:09
    Afričan (1983)
    *****

    Excelentní dobrodružná komedie se stejně excelentními protagonisty v hlavních rolí, jako jsou Philippe Noiret a Catherine Deneuve. A excelentní je to snímek nejen svým zpracováním, ale i tématem se zabývající. Na jedné straně ochrana přírody a zvířat, na straně druhé snaha vše zničit v zájmu kšeftu a to ve dvou provedeních. Na jedné straně pytláctví a na druhé developerské snahy o výstavbu něčeho, v tomto případě hotelu. Snímek má na svědomí velice známý režisér a tím je Philippe de Broca, který už předtím natočil nemalé množství snímků s Paulem Belmondem, takže už tento fakt je zárukou kvality. Už povedený scénář dává šanci zvýraznit dějovou výstřednost k dosažení svého cíle diváky nejen bavit, ale i zaujmout v dané problematice afrického kontinentu. Takřka rodinný film přináší nejen ono dobrodružství, ale i romantickou svěžest a tak nějak i sžírající absurdnost daných skutků. Snad kouzlo nechtěného, snad povedený čin. Každopádně snímek nijak nestárne a dokáže pobavit svojí upřímnosti i dnes.

    • 4.1.2019  21:42
    Čelisti II (1978)
    ****

    Že bude natočeno volné pokračování velice úspěšného Spielbergova snímku bylo jisté po všech stránkách, jen asi nikoho nenapadlo, že tvůrci vůbec nepřijdou s ničím novým. Objeví se další žralok a dějové schéma se následně odvíjí zcela stejně, jako u předchozího snímku. Jaký to mělo mít smysl asi málokdo odhadne. Nebo to mělo zdánlivě ukázat, že lidstvo je prostě nepoučitelné? Když si vezmeme postavu starosty Vaughna, který se chová zcela stejně jako posledně bez ohledu na zkušenost, to tak téměř vypadá. Což by byl zase svým způsobem nadčasový motiv, neboť ve skutečném světě tento fakt platí do dneška a jak se zdá, platit bude i nadále. Stačí sledovat dění kolem sebe. Ale zpět k filmu. Režisér Jeannot Szwarc, který převzal po Spielbergovi režisérské žezlo, ale neudělal nijak špatnou práci. Na základě daného scénáře ponechal příběhu stejnou atmosféru za pomoci jinak výborné kamery z využitím specifických záběrů na určité zásadní věci. Tempo má větší dynamiku, ale ne moc. Scenáristicky je děj tedy v daných okolnostech o něco razantnější. A tak tu máme zpět Roye Scheidera v roli Martina Brodyho, který za záchranu lidí opět takřka bojuje s větrnými mlýny. Snímek bohužel již předvídatelný, s menší atmosférou a nijak zvláštní zásadovostí.

    • 4.1.2019  20:37
    Kontakt (1997)
    *****

    Obsáhlou knihu převést do scénáře a natočit podle toho uspokojující film není žádná legrace. Kupodivu, tady se to povedlo. Příběh Dr. Ellie Arroway už od dětských let zapálenou do rádiových signálů, což ji ani v dospělém věku nijak neopustilo, přináší rozvahu, neochvějnost a držení se svých zásad na cestě za svým snem a dosažení cílů. Tvrdě a zásadově prosazuje zachytávání rádiových signálů z vesmíru ve smyslu důkazu o existenci mimozemské civilizace. Velice realistický pohled očima vědce přicházející po dlouhých dnech neúspěchu s nepochopením nadřízených a neochoty dál průzkum dotovat. A když se jako zázrakem nějaký signál objeví, politická rozvaha zúčastněných ve snaze se na tom zviditelnit je takřka nekonečná. Tajemný signál sebou přinese plány na výstavbu tajemného stroje a to, co se následně začne dít, předčí filmové románové očekávání. Jedná se o jeden z mála filmových sci-fi příběhů, ve kterém se nelétá kosmickými koráby vesmírem a neválčí se. Tady je celý děj na pomezí skutečné vědy ve spojení s různými teoriemi o stavu věcí. Má to své příznivce i odpůrce, dokonce i z řad vyslovených fanatiků schopných jít až k teroristickému činu. Věda je hodně konfrontována s bohem, což má do činění hlavně fakt, jestli si člověk na boha po vědecké stránce vůbec může hrát. V pozadí je morálnost a přesvědčení v logice věci. Příběh doprovázejí velké myšlenky vedoucí k diskuzi. K diskuzi o vědě a náboženství, které nijak nemůžeme dokázat. Co je blíže k pravdě? Existence boha a nebo mimozemské civilizace? A lze to vůbec dokázat? To je fakt, o který tu jde především. Snímek je dějově ohromným počinem s impozantním obsazením a stejně působivými vizuálními efekty, které mají za úkol pouze ozvláštnit děj k vyvolání určitého vzrušení. To samé se týká i hereckých es. Každý má po herecké stránce své pevné místo, což vede k uvěřitelnosti svých postav. Např. Rob Lowe jako konzervativní politik, James Woods mající obavy ze strachu z neznámého viděním dané situace jako možný útok, Tom Skerritt jako někdo, kdo se snaží jen využít situace k zviditelnění když je příležitost, jinak spíše hází klacky pod nohy, atd. Film má tedy dvě roviny. V jedné působí jako velkolepý zábavný sci-fi snímek, v druhé přináší myšlenku a stav zcela reálné věci k zamyšlení. A záleží jen na divákovi, jakým způsobem snímek pojme. Nejlepší je oboje. Potom už nezbývá nic jiného, než doporučit knihu od autora Carla Sagana, která vyšla i v češtině. Stojí za to.

    • 1.1.2019  22:08
    Noc hrůzy (1985)
    ****

    Dospívající teenager je vždy vnímán jako bytost plná neurvalé fantasie, bizarností a lumpáren, takže není divu, že když dá nahlas najevo. že nově přistěhovalý soused je upír, je spíše terčem posměchu a naprostého nezájmu. Ale co když je to skutečně pravda? Jo, tak to se začnou dít věci. Polovina 80. let a hororový zábavný upírský snímek se vším všudy, co takový příběh má mít. Nejzábavnější postavou je ale asi stejně z televize vyhozený herec, který tam měl svoji show co by lovec a zabíják upírů. A dělal to tak dobře, že tomu onen teenager uvěří a na základě tohoto faktu ho požádá o pomoc. Spousta úsměvných situací s hororovými prvky dávají záruku výborné a svěží podívané. O bláznivou komedii však v žádném případě nejde. Jedná se jen obyčejný upírský příběh, který se jen prostě nebere vážně. Snímek velice se hodící do letních kin a nebo jen tak k víkendovému odpočinku. Hrůzu sice nevyvolá, ale dobře si u toho člověk odpočine.

    • 1.1.2019  21:40

    Bernardýn je zvíře veliké a hravé. O to víc je děsivější, když takové zvíře chytne amok a stane se z něj útočné zvíře plné nenávisti a chutí po krvi. Stephen King má na hororové momenty velmi různorodou fantazii, kterou se filmově ztvárnit filmovým tvůrcům ve většině případů nedaří. Snímek ´Cujo´ je světlou výjimkou a asi je to i tím, že se jedná o tzv. natural horor, což znamená, že nebylo potřeba použít všelijaké nákladné speciální efekty. Tady se hraje na přirozenost a zvířecí pud. Snímek z počátku 80. let se ještě bere vážně. Fantazie ´vzteklého´ psa je vyobrazena skutečně plně naturalisticky a věrně. Dějově však nejde jen o to. Máme tu rodinu s klasickým rodinným problémem, takže je událost se psem vlastně takovým doplněným obyčejného rodinného dramatu. Film jako takový se však klasikou nikdy nestal, byť má mnoho silných stránek. Přirozený lidský aspekt je velmi dobře zvýrazněn. Velmi jednoduchý příběh se podařilo udržet ve středu zájmu po celou danou stopáž, což se dá považovat za skutečné filmové umění, když, co se týče zvratů a dějového vývoje, není dohromady o co stát. Na dnešní dobu už asi pro hororové fanoušky chybí hlavně gore scény, takže může po tolika letech připadat nudný. Divák mající v životě zkušenost  s útokem psa, však při sledování jistojistě zamrazí. Ano, jedná se o lepší průměr, neboť po dějové stránce mohl být příběh přeci jen o něco bohatší, ale buď jak buď. Sice snímek není tak zábavný jak by se mohlo očekávat, ale je v rámci žánru naopak solidní je a to stačí.

    • 1.1.2019  20:27

    Snímek v podstatě ve stylu found footange, jen se nejedná se o horor, jak je zvykem. Je natočený kamerou postavenou na palubce taxíku, se kterou řidič občas pohne. Snímek je hodný k ocenění nejen nad odvahou autora, kterému byla íránskou vládou zakázána další filmová tvorba, ale hlavně výpovědí jednotlivců o íránském životě jaký skutečně je. Vznikl tak vlastně postdokument pojednávající o perzekuci, cenzuře, pronásledování. Výpovědi všech zúčastněných poukazují na skutečný obraz něčeho, k čemu má podle vládnoucích elit, neziskovek a zmanipulovaných lidí rozumný lid xenofobní postavení. Hned na začátku má divák možnost vyslechnout si rozhovor mezi mužem a ženou o tvrdých trestech za kdejakou maličkost v zájmu zákona Šaría. Šokuje i výpověď jinak usměvavé dívenky nad školním domácím úkolem natočit ´promítatelný´ film, což znamená držet se diktovaného seznamu veškeré cenzury. 1- Respektujte šátek 2- Žádný kontakt mezi muži a ženami 3- Vyhněte se špatnému realismu a násilí 4- Vyhněte se použití kravaty pro úspěšné muže 5- Nepoužívejte íránská jména pro úspěšné muže - místo toho použijte posvátná jména islámských světců. 6- Nepoužívejte diskusi o politických a ekonomických otázkách. Ve finále dodá, že nejdůležitější rada je, že "Pokud si všimneme něčeho problematického, musíme to zcenzurovat" Tvrdá rána mířená na filozofii filmařství umění samotného Jafara Pahaniho. Dále tu máme režisérova fanouška kšeftujícího s DVD amerických filmů, umírajícího muže diktujícího na kameru svou poslední závěť, atd. Je toho hodně a samozřejmě to končí tak jak má. Uměleckým vyobrazením je z kamery odebrána (čti ukradena) paměťová karta, aby se nic z toho nedostalo na veřejnost. Jedná se o politický film v artovém provedení, kde realismus předčí očekávání, za kterým stojí jeden jediný člověk. Jatar Panahi. Stejně jako u svého předchozího snímku poukazuje na realičnost a povinností vnitřní nesvobody. Vše co tu prezentuje má nějaký smysl a důvod. Týká se to třeba i otáčení kamery. Jedná se o vizuální metaforu o tom, co dělá většina filmařů. Pozná divák jakou? Film je velice silnou záležitostí ve své výpovědi, který je potřeba vidět. Pro postkomunistické země je dokonce i hodně povědomý a je proto div, že je danými jednotlivci snaha se do něčeho takového opět hrnout.

    • 31.12.2018  19:02
    1941 (1979)
    ****

    Pro Ameriku byl Pear Harbor historicky černým dnem, ale přesto se na to dokázali filmový tvůrci podívat optimisticky a po letech si z toho už jen udělat legraci. Pro nás krapet nepochopitelné, neboť je to v podstatě to samé, jako by Barrandov natočil parodii (žánr, který vůbec neumíme) o obsazení Československa německými nacisty v roce 1938. Hollywoodu však parodie vždy šly a na vtípky měli dobré nápady. I tento jich má přehršel, obzvlášť  v o půl hodiny prodloužené verzi. Mnoho scén je delších a mnoho také přidaných. Celkově mají některé scény daleko větší smysl k pobavení. Netypický je režisérský post, kterého se ujal Steven Spielberg, jehož tvůrčí rukopis je setsakramentsky znát a kterému to do dnes má kde kdo za zlé. A přitom není důvod. Jedná se o parodii zdařilou a vlastně jedinečnou, neboť je historická událost zároveň prokládána různými, samozřejmě parodovanými, scénami z jiných snímků, které se na dané místo hodí a prostě pobaví. A tak je tu různých ztřeštěností a groteskních situací více než dost a ve stopáži téměř dvou a půl hodiny je to docela slušná palba. Divákovi v tom vidícího pouze nepatřičný chaos a nerozum, tedy nemohou přijít na chuť ani pozdější parodie, jako jsou ´Připoutejte se prosím´, ´Žhavé výstřely´ a mnohé další, neboť jsou zcela na stejné úrovni. a že to natočil Spilberg? No a co? Proč neustále hledat problém, kde není?

    • 31.12.2018  18:26

    Dva roky po uvedení snímku ´100 sladkých holek´ se režisér a scénárista v jedné osobě vrátil k tématu a uvedl obdobný film pod názvem ´100 žhavých tygřic´. Hlavní postavou je tentokrát Sam a ve vztazích tápe podobně, jako Matthew v předchozím snímku. Věkově jsou postavy o něco výše, proto v názvu ty tygřice. Sam se mezi ženami snaží na sebe upoutat pozornost a opět u toho filozofuje. Jenomže už to nějak není ono. Celý děj je tentokrát poněkud mdlý, nepatřičný a vůbec ve své podstatě podivný. Zkrátka to tu už tak nefunguje a atmosféra se tím stává přeci jen již poněkud ponurá a naprosto bez zajímavosti. Každá myšlenka padá v nivěč a ono filosofování na téma charakterů a rozdílů mezi muži a ženami jsou spíše na obtíž. Bohužel, tento počin se Michaelovi už nepovedl. Oslovit diváky by však nějaké mohl, pokud by ale ještě neviděli ten předchozí.

    • 31.12.2018  02:37
    Koma (2004)
    **

    Žárlivost, touha, důvěra a pomsta. Komplikovaný milostný trojúhelník projevující se během vyšetřování krádeže ženské ledviny. Ano, námět je o obchodu s orgány, ale v krapet neočekávaném pojetí. Snímek je prezentovaný jako horor, avšak nevypadá tak. Spíše melodramatický thriller s mizivým napětím a pomalým tempem. Na horor by se dalo očekávat patřičné násilí s gore efekty, ale neděje se tak. Během krádeží se oběti nezabíjejí, takže k tomu vlastně není ani důvod a scény s potřísněnou krví žánr nemá šanci zachránit. Hrůza, děs a šokující scény se na správný horor tedy nekonají, což bourá ucelené nadšení z daného žánru. Scénář má evokovat hrůzu právě co se týče obchodu s orgány, mírného tajemství a částečnou dramatizací, ale jako celek je to na horor prostě divácky dosti nudnou záležitostí. Daná myšlenka ale není zase až tak špatná, takže škoda toho promarněného potenciálu.

    • 31.12.2018  02:04

    Svým způsobem se jedná o ekohoror v tom nejjednodušším podání. Máme tu ekology přímo v lese demonstrující typickým způsobem proti nadnárodní dřevařské společnosti, která těží dřevo jak utržené ze řetězu a nikdo nemá ani tušení, že zároveň experimentuje s genetickým inženýrstvím kvůli zrychlení růstu stromořadí k vyššímu výnosu. A jak už to tak většinou bývá, experiment se vymkne kontrole a začnou se dít věci. Ponurý zombie apokalyptický videobiják hovořící vším možným i nemožným za sebe. Že by to dokázalo vyvolat nějaké divácké nadšení se bohužel říci zrovna nedá. Žánrově na toto téma již bylo v ṕodstatě řečeno vše, tudíž je doslova vyčerpané a tak scénáristé tápou a stále se snaží vymýšlet něco originálního. Ale že by geneticky upravená pryskyřice ve dřevě začala proměňovat lidi v zombie... No budiž. I nadále platí, že ve filmu a v hororovém žánru obzvlášť se fantazii meze nekladou. Kdyby to alespoň bylo natočené tak, aby to diváka alespoň něčím zaujalo. Nehledě na fakt, že znalci snímků o zombie rozpoznají kopírování určitých situací a scén ze známých velkorozpočtových snímků. To je sice u těch nízkorozpočtových běžné, ale když je k tomu slabý scénář, nejen že je to více okatější, ale ani tomu nijak zvlášť tento fakt nepomůže. Námět v jistém smyslu sice má svůj potenciál, ale ledabylé zpracování veškerou filmovou naději pohřbívá. Na druhou stránku, u nízkorozpočtových snímků je to zcela běžné, tak na druhou stranu, jaký div.

    • 30.12.2018  16:54

    Policejní popkornový buddy film na francouzský způsob, tedy přeci jen krapet odlišnější, než jaké jsou známy z Hollywoodu. I přesto se veze v jednoduchosti a solidnosti humoru hodně podobné francouzské série ´Taxi´. Z Hollywoodu ve stejném roce vzešel do kin snímek ´Detektivové z Hollywoodu´, který zrovna velké nadšení nepřinesl. Francouzští tvůrci údajně snímek postavili na tradici Jeana Paula Belmonda, takže jestli se jim to povedlo je už jen na divácích. Stačí si Belmonda v roli policajta představit. Na přímé kopírování Hollywoodu to nevypadá, i když námět k tomu vyzývá. Atmosféra je méně výrazná, humor lehčí a akce jen aby se neřeklo. Vyloženě pecka to tedy zrovna není, ale je to snímek evropský a to se počítá.

    • 30.12.2018  16:04

    Ano, zachránit svět je pekelná dřina a tak je k tomu potřeba něco víc. Hellboy v podání Rona Perlmana po druhé a opět v plné parádě. Děj hodně poskočil kupředu a tak se již nejedná o ryzí komiksový příběh s Hellboyem v centru dění, ale je zde přidáno Ú.P.V.O. což znamená Úřad paranormálního výzkumu a obrany, ke kterému určitý čas Hellboy patřil. A právě z tohoto času příběh je. Ron Perlman opět předvedl svoji hereckou výjimečnost a Guillermo del Toro svůj režisérský um. Snímek se stále drží zábavnosti komiksového nadhledu a komiksové předlohy jako takové s danou atmosférou. Vizuální efekty vypadají jak vypadají a nedá se říci, že by byly nějak přehnané. O proti předchozímu snímku je tento přeci jen krapet jiný a více se s ním ztotožní spíše komiksoví čtenáři znající i komiks Ú.P.V.O, neboť je k němu daleko bližší. Opět však platí, že za zhlédnutí stojí a pro komiksové fandy se jedná doslova o povinnost.

    • 30.12.2018  15:27

    Snímek odkazuje na historickou událost v Jižní Koreji a tím je povstání v Kwangdžu, které proběhlo 18. - 27. května 1980, během kterého údajně zahynulo 191 osob. Pozadí celého povstání je ponecháno dokumentům. Dějově tu máme taxikáře středního věku starající se o dcerku a přirozeně zadluženého. Dostane se však k výdělku, při kterém veze německého novináře a právě přes něj se dostane do nebezpečného dobrodružství, které by ho ani ve snu nenapadlo. Z počátku snímek vypadá na ryze zábavný film o etudách taxikáře, ale právě vstupem německého novináře do centra dění se něco takového naprosto zbortí. Popkornový nadhled zůstane, ale dramatizace kolem daného povstání dostává na vážnosti a místy umí i šokovat. To vše je podpořeno výbornou takřka dokumentární kamerou. Kupodivu faktem je, že se vše zakládá na skutečných událostech, což je, jako obvykle u takovýchto filmů, dokázáno záběrem na skutečného novináře, který tuto nebezpečnou novinářskou misi podstoupil. Snímek tak poukazuje na jisté hrdinství, které v sobě nese i určitou myšlenku. Jedná se tedy o silný příběh o jednom konfliktu autoritářského režimu s veřejností, který se dá do postav vcítit a pochopit, čím vším si museli projít. I přes určitý patos, bez kterého by to asi jinak nešlo, se jedná o snímek zdařilý. i když s tím počátečním humorem mohli být přeci jen o něco mírnější.

    • 30.12.2018  14:12

    Krapet netradiční teenagerovská komedie očekávaně plná touhy po sexu, lásky a toužebného očekávání. Hlavní postavou je Matthew, který se náhodně ve výtahu setká s nějakou dívkou a aniž by jí viděl do obličeje, zamiluje se. A teď jde o to, jestli se mu podaří jí vypátrat. Ale tolik filozofických myšlenek co se týče partnerských vztahů, sexu a vůbec rozdílů mezi mužem a ženou, které přitom vyřkne, aby jinak divák pohledal. Ale kupodivu to má váhu, i když někomu může z toho jeho neustálého žvanění začít třeštit hlava. Co slovo, to myšlenka, která určitě stojí za zamyšlení. Velmi silně se to totiž dotýká feministických myšlenek a právě postavou Matthewa se jim to snaží dávat pořádně na frak. K zasmání tady toho jinak zase až tak tolik není a co se týče u teenagerů tolik oblíbený fekální humor, ten tu je také, ale je vcelku držen na uzdě. O ději nemá cenu diskutovat, neboť tu dohromady vlastně ani žádný není. Máme tu jen školu kde je sto dívek a mezi nimi Matthew hledá tu pravou. Nic víc, nic míň. Film v jádru podivný, ale myšlenkově zásadový.

    • 29.12.2018  17:19

    Být rozvedený a vyjet si s pubertální dcerou na dovolenou na pláž jistě není žádná legrace pro leckterého otce. Své o tom ví André s tváří Gérarda Depardieua. Vlivem nerozvážnosti své dcery je popřen jako její otec a naopak se z něj stal její milenec a válečný invalida k tomu a to jenom proto, že se zakoukala do místního chlapce. A problémy z okolí samozřejmě nenechají na sebe dlouho čekat. Příběh je to vcelku stylový, zábavný a v rámci vztahu otce s dcerou i vcelku ušlechtilý. Která dívka by si nepřála takového otce, který nakonec přistoupí na její hru a ještě jí navíc poradí. Věkově přiměřené vtípky působí dobře a tak nějak přirozeně. Režisér a scénárista v jedné osobě Gérard Lauzier se nesnažil přímo o bláznivou komedii, ale o upřímné a úsměvné vyprávění. Určité klišé se tu samozřejmě také najde, ale bez toho by to snad ani nešlo. Scénář je pevný v základech a nese v sobě skutečnou přirozenost a svěžest a tak není divu, že, jak už dnes víme, po tom sáhl Hollywood a natočil svůj remake.

    • 27.12.2018  19:50

    Poslední filmový zářez nepřekonatelného francouzského filmového komika Louise de Funèse a vlastně je to pro něj i pocta, neboť právě až role četníka Cruchota ho dostala na světové filmové výsluní. Bohužel se ale jedná i o snímek z dnešního pohledu velmi kontroverzní, ne-li z rasového hlediska přímo urážliví. Ano, jedná se o postavu černošské četnice, která je tu dvakrát terčem pro rozumné lidi zcela nevinného vtípku. V jedné scéně si ji Cruchot představuje jako domorodku ozdobenou kosticemi a v druhé scéně později o ní prohlašuje, že je černá jako šuvix, nebo co to bylo. Dnešní rasoví moralisté si musejí doslova rvát vlasy. Dočkáme se jednou vystřižení těchto dvou scén? Film jako takový byl tedy námětově ozdoben krásnými slečnami a není divu, že jsou z nich všichni četníci celí paf. Mimo to dostanou novou četnickou stanici s nejmodernějším počítačem, o který má zájem jeden neurčitý  boss sídlící na jachtě  u přístaviště. K tomu je ale potřebný kód, jehož části mají četnice na náramcích. A tak se začnou dít věci. Děj je jasný, k tomu přirozené humorné patálie četníků s četnicemi, u kterých se vlastně zase pro změnu musejí rvát vlasy feministky, k tomu očekávaná jeptiška a o zábavu je postaráno. Jenomže několika infarkty skolený Louis už nemá takovou grácii jako dříve, i když i přes nevoli lékařů dělá co může. Opatrnost je však stejně jako u minulého snímku s mimozemšťany viditelná. Snímek stále pobaví, ale co naplat, už to prostě není ono. Buď jak buď, pro Louise je zakončení této četnické filmové série důstojné a je potřeba to brát s ohledem na jeho zdraví s respektem.

    • 27.12.2018  19:05

    Středověký rytíř Godefroy de Montmirail a jeho oddaný sluha Jacquouille ve svém čtvrtém snímku, pokud se bude počítat i americký remake, a tentokrát se ocitnou v roce 1798, tedy v době Velké francouzské revoluce. Škoda, dobývání Bastily se nedočkáme. Ale pozor, samotného Napoleona Bonaparteho ano. A tak se tu překvapivě vrací do své dávné role Christian Clavier, tudíž mu tu paradoxně vznikla velmi zajímavá dvojrole. Napoleona si totiž s chutí a vervou sobě vlastní zahrál už v role 2002 ve čtyřdílné televizní minisérii s celovečerní stopáží každého dílu, která byla pro zajímavost stejně jako tito Návštěvníci natáčena v českých reáliích. Dobrodružství středověkých postav se tímto třetím francouzským filmovým zářezem dostává do seriálové podoby a těžko říci, jestli to byl dobrý nápad. Smyčka času není žádná jednoduchá záležitost a bloudění v něm může být skutečně nekonečné, ale v rámci celovečerních filmů bohužel již ne. Tohle je spíše záležitost televizního seriálu. A tak se vrací Jean Reno a zmíněný Christian Clavier a starý dobrý francouzský humor. jenomže tomu nějak dochází dech. Humorných situací je tu sice více než dost, ale ztratilo to původní šmrnc, elán, energii situační komedie, zběsilé tempo obsahující doslova kulometnou střelbu mnoha gagů, zkrátka, není to už prostě nějak ono. Snímek je vlažný a ne tak zábavný, jak by kdo očekával. Samotní francouzští diváci na úkor toho málem vyhlásili revoluci skutečnou. Téma Velké francouzské revoluce natáčené v Belgii a v Česku? Nic naplat, zklamání je tak velké, že překonalo i předešlý americký remake a tak to vypadá, že s celovečerním filmovým seriálem je nadobro konec. Pokud tedy někoho po vzoru Hollywoodu nenapadne restart.

    • 26.12.2018  20:44

    Banka, v ní bezpečnostní schránky a v jedné z nich informace, které by mohly setsakramentsky otřást zemí a někomu politickou kariérou. Máme tu pro změnu tentokrát evropský koprodukční snímek s banální loupeží, která dopadne nepřekvapujíc jinak a která má až politické důsledky. Snímek na hraně temné atmosféry a politického rozhraní, který si vzal na paškál určité scény a motivy z velice známých amerických snímků. ´Nemilosrdný souboj´ (1995), ´Spojenec´ (2006) a kupodivu také i ´Temný rytíř´ (2008). Filmový fanda jistě dané scény pozná. Námět sice evokuje nadšení, ale bohužel, takováto ambice se nakonec neuskuteční. Od samého začátku, nejsou přesvědčivé výkony herců, napětí vyvolané mezi postavami značně pokulhává a ani děj nijak nepřesvědčuje o zábavnosti a dramatizaci díla. Scénář je ve svém smyslu dosti zmatečný a tak ztrácí na atraktivitě úmyslu politické kritiky stavu věci. Ale ano, mohl to být dobrý thriller, ale chtělo to více šťávy a radosti.

    • 26.12.2018  19:39

    Invalidní žena si vlivem omylu ve spojení po telefonu ve snaze se dovolat svému manželovi vyslechne rozhovor mezi dvěma muži obsahující plán vraždy. Rozhodne se tomu zabránit, ale v životě by nikoho nenapadlo, jaké vyvrcholení to bude mít. Rozhlasová hra ve stylu -one woman show- musí znít hodně dobře, že to dosáhlo až v tak explicitní filmové dílo. Velice zajímavý příběh přesahující filmový žánr noir, s pokoutně rozptylujícími zárodky skvělých nápadů a s postavami charakteristickými pro svou cyničnost a necitelnost. Dramatický děj se znaky fantastického komorního díla zaměřující se na rostoucí strach a zoufalství ženy, která sotva může ujít pár kroků od postele, si dokonce krapet pohrává i s klaustrofobií. A vlastně ani není divu. Sama doslova izolovaná v místnosti a jediným spojením se světem je obyčejný telefon. Na svou dobu však převážně se spojovatelkou, které něco vysvětlit není zrovna jednoduchá záležitost. Příběh se v rámci filmového zpracování vyvíjí i mimo tuto hlavní postavu a samozřejmě ve zcela jiném prostředí a tak se svým přirozeným nespěchajícím tempem dozvídáme další okolnosti všeho dění vrcholící skutečně až šokujícím závěrem, který diváka dokáže do sedačky doslova přibít. Černobílý obraz si skvěle pohrává se světly a stíny a dodává tomu tu správnou uhrančivou atmosféru dodávající ono patřičné napětí a tajemno. Finále je skutečně vygradováno do maxima a tak nezbývá než před tvůrci sklonit klobouk. A před představitelkou hlavní role Barbarou Stanwyck obzvlášť. Pro zajímavost, rozhlasová hra byla do podoby filmu zpracována už o dva roky dříve a samozřejmě i několikrát později, a to dokonce i v československé televizi s Jiřinou Šejbalovou v hlavní roli. Vskutku významné dílo.

    • 26.12.2018  00:56
    The Wall (2017)
    ****

    Americký sniper se chybou kolegy v poušti dostane na mušku profesionálního odstřelovače. Mezi nimi je jen malá nestabilní zeď. Po snímku ´Pohřben zaživa´, ´127´, či z válečné zóny ´Mina´ tu máme další drama jednotlivce na pokraji hrůzy a vlastní smrti. Dramatický velice napjatý příběh jedné postavy ve velmi vyhrocené situaci. Absolutně reálný příběh poukazující na fakt, co může v akci způsobit frajeřina, netrpělivost či absolutně banální chyba. Dostat se na mušku odstřelovači, který ví co dělá, není žádná legrace. Svým způsobem příběh připomíná snímek z roku 2002 ´Telefonní budka´ a to tím, že se ohrožená postava baví se svým nepřítelem přes aparát. Jedná se o unikátní pohled na souboj sniperů ve válce, jaký tady ještě nebyl. Po celý ten dlouhý čas u diváka v hlavě šramotí otázka a tím i zvědavost, jak šach ze strany nepřítele skončí. Je to drsná a psychologická hra, do které je potřeba se vcítit, což je jednodušší pro toho, kdo byl někdy na vojně. Snímek ve vyprávění jednoduchý, pro akčně založené jedince nudný, ale realisticky ve svém psychologickém obraze snahy přežít velmi dobře naložený.

    • 25.12.2018  20:53

    Mohou dva starší rozvodoví právníci během své práce stojící proti sobě najít k sobě zalíbení, které se zákonitě zvrhne ve vzájemnou lásku? To napoví tento striktně romantický příběh obsahující svoji typickou žánrovou šablonu. V hlavní roli Pierce Brosnan a to rok po té, co ukončil svoji filmovou kariéru coby James Bond a Julianne Moore, pro kterou to byl naopak už takový filmový standard. Příběh má vše podstatné. Dvě postavy plných protikladů bojující proti vzájemné přitažlivosti a odhodlání, které nakonec stejně dopadne tak, jak to dopadnout prostě má. Pierce tu ve své roli vypadá, jakoby se chtěl jednou provždy vymanit z bondovské škatulky a Julianne jakoby mu v tom měla pomoci. Jestli se povedlo zůstává pouze na divácích. Snímek je plný dialogů, sérií různorodých událostí, lehké letní atmosféry a pro jistotu také mírného humoru, aby z toho náhodou nevyběhla nějaká zapšklost. Což o to, patřičnou energii a atraktivitu to má, ale přeci jen jakoby tomu ještě chybělo určité nadšení a prozíravost. Tak či onak, jako odpočinkový snímek není špatný, ale raději z toho zase až tak moc neočekávat.

    • 25.12.2018  20:05

    V komiksovém světě je takových příběhů spousta. Až je s podivem, že je na takové téma tak málo drsných snímků. Jeden takový tu máme, ale počáteční nadšení se bohužel velmi rychle převalí v naprosté zklamání. Námětově tu máme Santu Clause, který je ve skutečnosti démon. Jak je to možné? S andělem prohrál sázku a tak je nucen rozdávat radost a hračky. Když však sázka uplyne, kostým si ponechá a začne řádit jak utržený ze řetězu. Námět na skvělý hororový snímek jak dělaný. Ne, nic takového se prostě nekoná. Snímek svou atmosférou zůstává na rodinných kolejích, takže víc než hrůzu vyvolává zděšení, co že se to na televizních obrazovkách vlastně objevilo. No, jako takový neobvyklý televizně sváteční odvaz to může v jistých rodinných kruzích posloužit, ale jinak skutečně není o co stát. Hororová umírněnost z toho spíše udělala vánoční estrádu různých podivností. Škoda.

    • 24.12.2018  21:50

    Od posledního filmového zpracování o druhém nejnebezpečnějším mimozemšťanovi všech dob uběhlo osm let a jakoby si na něj už nikdo z tvůrců nevzpomněl. Opakuje se z něj totiž nemálo motivů, byť krapet pozměněných, což výsledné divácké nadšení spíše více snižuje. A to i ucelený dojem, že je v příběhu vidět snad i inspirace snímku ´Vetřelci´. Proboha, proč? V určitých ohledech a mezích sice byl do něčeho takového vnesen svěží vítr, ale když tomu viditelně chybí osobnost a nátura, všechna námaha zůstává zcela marná. John McTieman v roce 1987 prvním Predátorem nastavil laťku skutečně hodně vysoko, čímž všechny snahy se oné výšky alespoň přiblížit vždy vešla vniveč. Že se dějový vývoj opět ubírá kupředu má své opodstatnění, ale naznačovat možný vznik filmové série určitě nebyl dobrý nápad. Jak je psáno výše, chybí tomu výrazná osobnost a také nějaké přesvědčení, jako tomu bylo u prvního snímku a bez toho to prostě nikdy dál nepůjde. A už vůbec ne, když se do toho bude míchat v současné době tolik vyzdvihovaná politická korektnost a rovnoprávnost. Původně drsný námět je v současné době zpracováván naprosto dětinsky. U komiksů to fungovat může, ale u filmů, jako je tento, rozhodně ne. Snímek je tedy pro novou generaci neznající klasiku snad uspokojující, ale až ji uvidí, rychle změní názor. Původně akční horor se zoufale změnil v téměř dětskou akční estrádu, která svým monstrózním patosem a nepřesvědčivostí bourá vše kolem. To si Predátor nezasloužil.

    • 24.12.2018  20:59

    Rodina je uvězněna ve vlastním domě a nucena hrát hru na život a na smrt, jehož pravidla se stávají jasnějšími, čím blíže je ráno. Hororový snímek dějově smíchaný z různých, pro hororové fanoušky známých a nejednou použitých, motivů. A buď jak buď, funguje to. Divácké zklamání může přijít pouze v očekávání něčeho většího, mimořádnějšího a originálnějšího. Nic takového se však nekoná, ale že by kvůli tomu měl být snímek špatný, se tvrdit tedy rozhodně nedá. Ve své jednoduchosti je očekávané klišé na svém místě, což striktně dodává všemu dění sílu a tu správnou žánrovou děsivost. Pro diváka chtícího se hororově pouze bavit dobrá volba. Ostatní, bohužel.

<< předchozí 1 2 3 4 32 63 94 125
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace