MickeyStuma

MickeyStuma

Martin Štusák

okres Ústí nad Orlicí

3 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 38 75 112 149
    • 3.6.2020  18:50
    Survive (TV seriál) (2020)
    ***

    Minisérie v překladu ´Přežít´ je ryze internetovým projektem a proto má neobvyklý formát. Zhruba desetiminutové kapitoly je u internetového miniseriálu standardem. Na zabití času v autobuse, nebo v čekárně akorát. Spousta diváků si na to ještě stále nedokázalo zvyknout, byť se vyrábí už i u nás. Jedná se o dramatické dobrodružství přežití, který byl zpracován na základě románu Alexe Morela. Ve své podstatě se však jedná o to samé, o čem už vypráví celovečerní snímek ´Hora mezi námi´(2017), který byl zase kupodivu natočen podle románu jiného, v tomto případě od Charlese Martina. Rozdíl je ve věku hlavních postav a v detailech příběhu. Dějová linka však má naprosto stejnou šablonu. Stejně byl použit i rasový kodex, jen oproti filmu do toho nebyl vtlačen sex. Alespoň něco. Příběh je tedy skromný. Hlavní postavou je Jane trpící posttraumatickou stresovou poruchou a sebevražednými sklony. Po roce léčby na psychiatrické klinice přesvědčila své ošetřující lékaře, že je připravena vrátit se do normálního života. Samozřejmě je opak pravdou. Osud ji však plány zhatil a připravil ji nejtěžší životní zkoušku, jaká nemá obdoby. Přesvědčí jí vzniklé zkušenosti, že život je krásný? Zřejmě literárně rozsáhlý příběh je však v takovémto projektu nemálo zkratkovitý, tudíš celému konceptu chybí přirozený dějový vývoj. Hodně je to stavěné na náhodách a osudové nepřirozenosti. Podle toho také vypadají dialogy, které hodně často vyznívají skutečně podivně. Jediné, co si zaslouží chválu, jsou nádherné scenérie hor. Jenomže se nejedná o dokument a tak je to na zajímavosti hodně málo. Vůle přežít po nějaké katastrofě bylo vždy dobrým námětem pro filmové zpracování v rámci dramatizace, ale cpát do něčeho takového ještě pokoutné melodrama je už poněkud přes čáru a spíše to nutí klepat si nechápavě na čelo. Stačí si představit naprosté fyzické vyčerpání, psychická zoufalost, k tomu hlad a žízeň. A k tomu ještě rasový kodex, který se v dnešní době cpe naprosto do všeho. Suma sumárum, není to seriál na shlédnutí všech částí najednou, byť to není žádný problém. Pokud se shlédne jediná část třeba za jízdy v autobuse, nebo v čekárně u lékaře, než se ozve sestra, a další později při nějaké podobné příležitosti nenutí to tolik přemýšlet o logičnosti.

    • 3.6.2020  18:47

    Jane se probudí v nemocnici, opět vzpomínka na otce, zpráva o osudu Paula a emoční závěr. . Toť vše. Inu, vše má svůj konec. Jedno je však jisté. Vlivem dobrodružné zkušenosti ztratila sebevražedné myšlenky a naopak dostala ohromnou sílu žít. Kam se hrabou všichni terapeuti světa dohromady.

    • 3.6.2020  18:43

    A jsme v divočině plného predátorů. Jane jde sama a jak se ukazuje, umí si poradit i s útočným vlkem. Na holku celé dětství trpící depresemi a posledním rokem zavřené v léčebně vskutku úctyhodný výkon. Na to, jak dlouho šla s minimem potravy a pití, má dokonce ještě sílu i běžet. Jsou to věci při reálném pohledu vskutku podivné až divné.

    • 3.6.2020  18:42

    No jo, tentokrát nikde nebyl strom. Paul už je tak zmordovaný, že už nemůže jít dál. Jane naopak vytváří dojem, jakoby byla jen na výletě. Taky zvlášní. I to, jak mají dostatek jídla a pití. Nebo proč mají stále tolik energie?

    • 3.6.2020  18:40

    V předchozí části se vypovídala Jane, nyní se vypovídá Paul. Opět jaká náhoda, oba mají ze svého dětství mnohé společné. No nic, jde se dál. Opět krásné scenérie hor a opět zmizí sníh. A Paul na jednom vršku v dálce něco uvidí a samou radostí... No jo. Jak se říká, v nejlepším je třeba skončit, aby si divák pohlcen napětím vyhledal pokračování.

    • 3.6.2020  18:38
    Survive - The Weight (E08) (epizoda) (2020)
    ***

    Menším rozjímáním, s chvilkou vzájemné důvěry a přiznání, se konečně dozvíme, proč má Jane trauma a tím sebevražedné sklony. Dozvíme se také, že Paulovo sedadlo v letadle vedle Jane náhoda nebyla. Jak jinak. Oba tráví noc v jeskyni a nic zvláštního se nestane. Na konci po posledním dialogu zůstává po divácké stránce otazník. Jasně, po odpočinkové části se musí drama zase nastartovat.

    • 3.6.2020  18:34

    Je po seskoku a dopadli vcelku dobře. Rambo na tom byl daleko hůř. A tak pokračují v cestě a my vidíme, že nejdou vegetací, jak by se dalo očekávat, ale opět jsou na vrcholcích zasněžených hor. Zvláštní. A stane se něco, co se v zasněžených horách občas stává. Nakonec, proč ne. Krapet se tím zase zvýšila dramatizace.

    • 3.6.2020  18:32

    “Nedívej se dolů!” A po chvíli: “Skoč! Musíš skočit.” Oba se tedy vydali napříč zasněženými horami. Slézají skály, sníh mizí. V jedné hodně vysoké strmé skále již nejde pokračovat. Hm… Paul určitě viděl první filmový díl Ramba. Vyřešení situace je tedy jasné. Odhodlá se Jane skočit? Událost doprovází nádherné scenérie hor. Jinde by byla patřičná dramatizace, tu je znát jen pokoutná atmosféra. Ale taky dobrý.

    • 3.6.2020  18:28

    Název této páté části napovídá, o co tu jde především. Paul, jak se onen mladík jmenuje, rozhodne o přejití hor, ale Jane chce zůstat. Sebevražedná myšlenka ji stále neopustila? Jak se Paul zachová a co udělá Jane? Tady dojde k dějovýmu zlomu.

    • 3.6.2020  18:27

    Jane se probere z bezvědomí a ocitne se mezi troskami letadla. Takže leteckou katastrofu jen s pár škrábanci přežila na toaletě. No, dejme tomu. Nikdo další nepřežil. Nebo že by… No jasně, jaké překvapení, živý je i ten mladík, který je Jane od setkání na letišti neustále v patách. Marná sláva. Kýč jak bič. Scéna trosek je vcelku natočena uspokojivě. Trosky, oběti, sněhová bouře a vše zajímavě barevně nasvíceno. Je v tom hodně znát studiovost, ale na formát takového seriálu to stačí. Takže se oba schovali do velké části z trosek letadla. Uvidíme, co bude dál.

    • 3.6.2020  18:22

    Stále letiště. Kam se Jane, coby bílá blondýnka hne, tam je záhy i nějaký hoch tmavé pleti navazující s ní vztah. Inu, rasový kodex je rasový kodex. V letadle nepřekvapujíc náhodně sedí vedle sebe. Napíše mu dopis na rozloučenou a jde na toaletu vykonat svůj čin. Nám divákům se počáteční domněnka o následujícím zvratu rozpadne. K zvratu však nakonec přeci jen dojde, ale poněkud jinému. Daná scéna je zpracována vcelku dobře.

    • 3.6.2020  18:18

    Druhá část začíná skupinovou terapií, kdy se nám potvrdí diagnóza Jane. Hodně to zavání otázkou, jak je možné, že její faleš terapeut nezaregistroval. Následně poznáme její rodiče a děj se přesouvá na letiště. Tam však dojde k události, která může vývoj situace dosti zkomplikovat. A jak je vidět, ani zde nemůže chybě rasový kodex. A opět titulková výzva.

    • 3.6.2020  18:14

    Představuje se nám Jane, svého času v léčebně, přiznávající, že trpící sebevražednými sklony. A naznačuje, že i přes roční léčbu, s doměním lékaře, že je již v pořádku, má plán. A nebo, jak na konci přiznává, nám lhala? První část poukazuje na psychologický problém mladých lidí, které není radno přehlížet. A proto je na konci titulková výzva směřující k divákům. Pokud vy nebo někdo, koho znáte zvažuje sebevraždu nebo je nervozní, depresivní, rozrušený, má neustále potřebu se vypovídat, je někdo, kdo potřebuje pomoct. A následuje kontaktní tel. číslo a webová adresa.

    • 1.6.2020  22:00
    Akce Bororo (1972)
    ****

    Sci-fi, dobrodružství, romantika, špionáž. To všechno obsahuje snímek o hledání pozemského léku mimozemskou civilizací, který byl natočen na základě románu Miroslava Hanuše 'Expedice Élauné'. Nízkorozpočtový snímek bez vizuálních efektů, pomalejším tempem a příběhem tak pevným, až to vlivem doby vzniku překvapuje. Snímek je bohužel dnes pozapomenutý a těžko říci proč. Normalizace se na tom samozřejmě místy podepsala, ale jinak je vše naprosto bez závady. Na sci-fi je sice krapet zvláštní poetické nastavení, ale v tom je vlastně celá ta síla dané koncepce zpracování. Natočit něco takového Hollywood, tradičně by se to neobešlo bez akčních scén. Barrandov samozřejmě západním stylem jít nemohl a tak je vše spíše především v konverzačním kabátě za použití přírodních krás pro některé scény. Centrem všeho dění je určitý deník cestovatele, který má však reálné základy. Takový totiž skutečně existoval, jehož autorem byl cestovatel po Amazonii Alberto Vojtěch Frič (1882-1944). Jako obvykle je však těžké posoudit, co bylo z onoho deníku inspirací a co si scenárista přimyslel. V rámci české filmové sci-fi tvorby je snímek výrazný a pro fanoušky tohoto žánru takřka povinností.

    • 1.6.2020  05:46

    (Tarzan a otrokyně) je opět ve znamení změn. Brendu Joyce v roli Jane vystřídala Vanesa Brown a nezdá se, že by to bylo poznat. Ale jak se říká, zvyk je železná košile a u diváků to platí dvojnásob. Děj se zdá být o něco dobrodružnější, ale jinak si stále jede svou. Už na začátku například pobaví opilý šimpanz. Výprava opět studiová, tedy nízkorozpočtová, avšak vlivem technických úprav a efektů to zase není tak hrozné. Naopak, určité scény daleko lépe vynikly, obzvlášť v černobílém obraze. Lex Barker si diváky po střídačce za Johnnyho Weissmulera moc zatím nezískal. Dle plánů produkce ale ještě nebyl všem dnům konec.

    • 1.6.2020  05:24

    Snímek v překladu ´Tarzanova kouzelná kašna´ je třináctým počinem filmové série, ve kterém původně Tarzana hrál Johnny Wiessmuler. Po snímku z roku 1948 ´Tarzan and the Mermaids´ však měl prohlásit, že s touto rolí nadobro končí, a protože producent naopak končit nechtěl, usilovně se hledal náhradník. A našel se v podobě Lexe Barkera. A jak už to tak bývá při změně obsazení, diváci si na něj hodně dlouho zvykali. Rodinný, viditelně, studiový film plný dobrodružství, úsměvných situací se šimpanzem a určité dějové tajemno, které může po divácké stránce uspokojit i dnes. Obraz sice černobílý, ale uspokojující. Nejvíce vyniknou kvalitní technické obrazové triky. Příběh o prameni mládí sice krapet zavání fantastičnem, avšak scénář je napsán srozumitelně, nenáročně dobrodružně, divácky odpočinkově a hlavně vhodně i pro dětské diváky. Buď jak buď. Je škoda, že je tento Tarzan zcela bez zájmu českých televizí.

    • 31.5.2020  21:27
    Chata (2019)
    ****

    Psychologické drama o ztrátě křesťanství doslova podporující hrůzu trpícího jedince a o traumatu nad sebevražednou ztrátou matky od rodiny. Jako pojítko děsivého účinku je použita panenka, která tak vyvolává pocit, že v celém příběhu hraje nejdůležitější roli. Ta role je však ve vytváření emocí a nálad v charakterech daných postav dle situace v rámci vývoje děje. Byť se to na první pohled nezdá, hlavní devizou je vztah mezi křesťanstvím a sebevražedným činem. Emočních scén, právě v tomto kontrastu, je tu několik. Biblických výjevů je skutečně obrazově ztvárněno více než dost a právě tyto výjevy vytvářejí onen nejsilnější emoční pocit. Například vnímání reality rozpadající se pod kříži, obrazy světců a mrtvol. Nebo opakující výzva k pokání neotevírající bránu do nebeského království, která působí jako meč zapíchnutý v těle ve jménu viry. Své vyjadřují i malinkaté panenky v domečku pro panenky. Tak, jak jsou rozptýleny, zdůrazňují duševní stav lidí. Vše má své místo, vše má svůj smysl, vše je vyprávěno výhradně ze subjektivních hledisek. Tady zkrátka všechno souvisí se vším. I ten ledový sníh venku plně odráží situaci v domku. Děti nikdy nepociťovali takovou samotu a chlad, jako nyní. Snímek byť se zdá jednoduchý, opak je pravdou. Tady nestačí pouze sledovat počínání postav. Tady se musí zároveň i přemýšlet nad danou situací, podstatou věci a hlavně nad skrytými motivy ukrytých právě v oněch obrazech posloupnosti příběhu. Kdo celý tento koncept plně pobere, má vyhráno.

    • 31.5.2020  19:49

    V sedmdesátých letech vzniklo mnoho povedených detektivních snímků a tento je jeden z nich. Natočen byl na základě románu 'Efektivně mrtvá žena' od spisovatele Václava Erbena. Ano, jedná se o literárního autora, který stvořil slavného kapitána Michala Exnera. Ten tu však tentokrát nevystupuje. Místo něj se případu chopil kapitán Jindřich Marka a jak jinak, neméně zdatně. Autor u něj taktéž zohledňuje jeho kriminalistické počínání tak i soukromý život, pro patřičné zohlednění přirozené lidské tváře. Samozřejmě se jedná o detektivní příběh o pátrání po vrahovi, který je na svou dobu tradičně propojen s politickou zápletkou. Tentokrát se jedná o téma protistátního komplotu s cílem emigrace skupiny vědců do kapitalistické ciziny. Obsazení do hlavní role Františka Němce zřejmě nebyla náhoda. Podobnou roli měl v seriálu '30 případů majora Zemana' (1974), ve kterém ztvárnil příslušníka StB zabývající se právě emigrací a západními agenty, kde se plně uplatnil dle daných představ. Dramatizace, patřičná atmosféra a mírné napětí v rámci řešení případu. Jedná se skutečně o řemeslně vyrobenou filmovou detektivku ve všech svých aspektech, na který se, samozřejmě vlivem své doby vzniku okem schovaným, dá s přehledem dívat i dnes.

    • 31.5.2020  19:10

    'Rudé horko' (1988) na korejský způsob a tím je v podstatě řečeno vše. Buddy movie bez bázně a hany, ve kterém se policejními parťáky stanou z jihokorejského a severokorejského detektiva. Jihokorejský detektiv má charakter přesně dle předobrazu detektiva amerického z výše uvedeného snímku ztvárněného Jimem Belushim a charakter Arnolda Schwarzeneggera má detektiv severokorejský. Rozdílem pouze je, že ten Severokorejec nemá takové svaly jako Arnie. Námět příběhu je taktéž stejný. Ze Severní Koreje uprchne do té jižní zločinec a severokorejský detektiv je tam vyslán, aby ho chytil. V tomto případě však nejde o drogy, ale o destičky na tisk falešných bankovek. Plejáda humorných situací v rámci politické odlišnosti a přístupu k řešení daných situací a akční scény, jak se na takový akční popcornový film sluší a patří. Jedná se sice o východní asijský filmový počin, avšak atmosférou a stylem dle západního stylu. Diváci znající 'Rudé horko' zaskřípají zubama, ale na druhou stranu, proč ne. Není to poprvé a není nikde napsáno, že by remake dle zahraničních filmů měl dělat pouze Hollywood.

    • 30.5.2020  05:15

    Brilantní romantická komedie, která spíše pobaví než romanticky naladí. I když romantické scény tu jsou samozřejmě také. V jedné z nich dokonce zazní i známý romantický písničkový hit z filmu 'Hříšný tanec' (1987). Vlivem daných událostí však ona atmosféra přeci jen krapet vyznívá jinak. Příběh obsahuje spoustu postav, z nichž každá má svojí charakteristiku ve smyslu života, což je pro celé dějství důležité. Snímek má svým způsobem motivaci nad celým aspektem popřemýšlet. S milým a inteligentním mužem se chce jeho manželka rozvést. Ale proč? Selhal jako manžel? Nedospělý chlapec je zamilovaný do dívky o několik let starší. Musí být věkový rozdíl nutně omezujícím faktorem? Mladý muž s atletickou postavou se rozhodl pro život playboye místo stabilního vztahu. Je možné, že se bojí vážného vztahu? Muž středního věku Cal, se kterým se chce právě manželka rozvést, je brán jako výchozí bod všeho dějství. Nejrůznější konflikty, kterým čelí, nejsou ničím jiným než záminkou k tomu, aby diváka vedl k několika paralelním situacím, které se v určitém okamžiku nutně spojí. A to se teprve začnou dít věci. Je to zajímavý film upozorňující na určitou problematiku a zároveň se snaží pobavit. V jádru věci je tedy nenáročný a bere všechno s rozvahou a nadhledem.

    • 30.5.2020  03:51

    Alkoholismus je nemoc a tento film se vážně zabývá tímto problémem. Jak víme, nejednou na to upozorňovala i česká kinematografie a tak nelze připomenout nic jiného, než dodnes nejúspěšnější televizní snímek s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli 'Ikarův pád' (1977). V tomto americkém filmovém počinu tentokrát alkoholický démon ovládne ženu. Meg Ryan v hlavní roli pro ni netypické, ale dá se říct, že to zvládla bravurně. Po různých romantických etudách si zkusila roli dramatickou, a byť to v jejich očích stále skřípe romantismem, dá se určitým odstupem její výkon považovat za uvěřitelný. Hned na začátku se seznámíme s Alicí a Michaelem a jejich dvěma dětmi. Manželství se zpočátku zdá naprosto dokonalé ve všech svých aspektech, ale jak se říká, zdání klame. Příběh je zásadový a ve své podstatě přísný právě v zájmu daného problému. Hodně se dává důraz na emoce, které jsou striktně povzbuzovány romantickou atmosférou. Chvílemi některé scény skutečně emočně zasáhnou, ale co se týče dramatizace, žádná sláva to zase není. Hodně má co do činění charakteristika postav a to jak Alice, tak i jejího manžela Michaela. Každý má k problematice svůj názorový přístup a snahu o řešení. A to jsou tady ještě jejich děti, které k tomu taktéž mají co říct. Jedná se o seriózní film, který donutí k zamyšlení nejen o problematice závislosti na alkoholu, ale i o křehké povaze vztahu partnerů se s tím potýkající. Ruku na srdce, dokázal by někdo z diváků, v takové situaci, to co oni?

    • 29.5.2020  22:01

    Padesátá léta minulého století se překlenula do své druhé poloviny a do kin vtrhl válečný komediální snímek s dnes již legendární trojicí. Jean Gabin, Bourvil a Louis de Funès. Pravda, hlavní dějovou dvojicí jsou Gabin s Bourvilem a Funès jim v podstatě jen občas sekunduje, avšak scény, kde jsou všichni tři, rozhodně stojí za to. Francouzský komediální styl je nezaměnitelný i když je nám Čechům dějová linka hodně povědomá. Chudý Bourvil a malíř Gabin v noci za německé okupace přenášejí kufry plných vepřového masa, právě od obchodníka Funèse, jako dodávku na černý trh. A samozřejmě je cestou potkají všelijaké lapálie. A co že nám to má připomínat? Snímek 'Nikdo nic neví' (1947), ve kterém se František Filipovský a Jaroslav Marvan pro změnu snaží zbavit údajně mrtvého nacistického důstojníka. Dějová linka je podobná právě v onom chození po městě ve snaze se vyhnout nepříjemnostem a dosáhnout svého cíle. A tak vzniká otázka: Francouzští tvůrci se tímto českým filmem inspirovali? I když je fakt, že se uvádí, že byl francouzský snímek natočen na základě povídky Marcela Aymého. Náznak bláznivé komedie ve scénách patrný je, avšak dá se bez servítků tvrdit, že nejvíce energie mají scény právě Louisem de Funèsem. Jeho cholerický charakter ve svých rolích je je prostě impozantní a tak se dá říct, že i přes minimum svých scén na sebe dokázal strhnout pozornost. Komediálnost je spíše v dialozích, než v gagech, takže to spíše vyznívá estrádně, ale taky dobrý. Na svou dobu vzniku se samozřejmě jedná o snímek černobílý, který plně připomíná slavný styl noir. Obrazové hrátky světel a stínů jsou skutečně impozantní a to převážně ve scénách z ulic. I dnes po tolika letech film dokáže vyvolat úsměv na tváři diváka a zanechat příjemný filmový odpočinkový zážitek.  

    • 28.5.2020  21:40

    V hororovém žánru prostředí pitevny, márnice a krematoria vždy tvůrce přitahovalo a přitahuje i nadále. I v české kinematografii máme jeden takový, dokonce ceněný, kousek pod názvem 'Spalovač mrtvol' (1968). Český distribuční název dalšího snímku už ledasco napovídá, o čem že to vlastně všechno zase bude. Vymítání ďábla tu máme však pouze na začátku, v podstatě jako takový malý prolog. A tak, když už tímto víme oč běží, můžeme se plně vcítit do situace mladé Megan Reed, coby nové zaměstnankyně právě ve výše představeném zařízení, kde se začnou dít věci vskutku podivné a vlivem prostředí děsivé. Námět je tedy daný a příběh pro správné uchopení značně jednoduchý. Samozřejmě hýří předvídavostí, neboť v jádru věci nepřináší nic nového, avšak atmosféru a napětí buduje dobře a diváka zbytečně nezatěžuje složitostmi. Ocenění si zaslouží Kirby Johnson, která ve své roli využila své schopnosti takzvané hadí ženy. V určitých záběrech si tvůrci CGI efektem sice dopomohli, ale jinak je veškeré její zkroucení a vykloubení kloubů skutečné. Klobouk dolů.

    • 28.5.2020  20:57
    London (2005)
    ****

    Příběh o partnerských vztazích, problémech a jejich řešeních. Není to však něco, co by leckdo očekával. Svým vyzněním je to snímek odlišný od tradičních či podobných tohoto tématu. Každý má svůj, takříc, bouřlivý život a to se všemi svými sounáležitostmi. Každý má svůj vnitřní problém a každý s tím zachází jako umí. V oblasti partnerských vztahů však vzniká otázka, kolik čeho kdo o svém partnerovi skutečně ví a jak s tím umí či dokáže pracovat. Snímek tak představuje spoustu osobních konfliktů vyznívající až hysterickým dojmem, které je potřeba velmi dobře poslouchat, poněvadž taková síla dialogů a jejich myšlenek tady snad ještě nebyla. Není to film ani tak o ději, jako právě o názorových střetů jednoho s druhým. A názorů, vzájemného osočování a vnímání osobních problémů je tu skutečně přehršel. A tak se může dokonce i stát, že se v někom někdo z diváků i najde. Není to art, není to drama, není to komedie, není to prostě nic. Je to film k zamyšlení o daných skutcích v seberealizaci svého dobra i špatnosti, kde se může najít i nějaká ta forma filozofie života.

    • 25.5.2020  21:35

    Svým způsobem další z řady klasických studentských komedií z předválečných a válečných let, i když se děj přímo ve škole neodehrává, s Ladislavem Peškem v jedné z hlavních rolí, ve které je, pro něj v typické roli sígra, jako obvykle doslova ve svém živlu. Aby také ne. Tento snímek se natáčel ve stejném roce jako ´Škola základ života' (1938), a tak to jeho hraní šlo doslova samo. I na dnešní dobu se jedná o výbornou bláznivou komedii o sourozencích toho času na prázdninách u rázné tetičky snažící se vše kolem nich udržet pevnou rukou. Rošťák Jarka se má doučovat pod dohledem domácího učitele kvůli reparátu, což se mu samozřejmě v době prázdnin nijak zvlášť nelíbí a jedničkářka Věra zažije milostné vzplanutí navzdory plánům tetičky jí provdat. Jedná se o dějství, kde všechno souvisí se vším, čímž jeden gag střídá druhý. Vzájemné hašteření a rošťárny sourozenců připomenou toto věkové období snad každému dospělému člověku. Jedná se sice o druh příběhu dané doby, ale svým humorem nestárne.

    • 24.5.2020  13:19
    Městem chodí Mikuláš (TV film) (1992)
    ****

    Poetický filmový příběh o dvanáctiletém Rudovi odehrávající se večer na Mikuláše, který je v nemocnici, je charakterově ohromný sígr a nikdo o něho nemá zájem, včetně rodičů. Autorem je Jan Procházka, se kterým režisér snímku Karel Kachyňa v šedesátých letech hodně spolupracoval. V této době vznikl scénář i pro tento film, ale nemohl být realizován. Jelikož má porevoluční doba své, kdyby skutečně vznikl už v šedesátých či sedmdesátých letech, byl by sice černobílý, ale měl by vlivem doby daleko větší sílu. Ano, devadesátá léta jsou na snímku hodně znát, avšak Kachyňovi se podařilo atmosféru i přesto docílit dle svých představ. Spousta lidských osudů na jednom místě v jednu dobu a to jak u dospělých z řad zdravotnictví, tak u dětí z řad pacientů. Takřka všichni v hlavní úloze mají jedno společné. Pocit odcizení. Byť se jedná o obyčejný televizní film, svou kvalitou předčí očekávání.

    • 24.5.2020  09:45

    Kterak se podvodníček rozhodne vstoupit do politiky, kde zjistí, že je v podstatě mezi svými. Diváci znající sitcomy pod názvem 'Jistě, pane ministře' (1990) a 'Jistě, pane premiére' (1986) jistojistě neuniklo jméno režiséra Jonathana Lynna, který na těchto sitcomech spolupracoval. Natočil snímek hodně nadčasový, neboť vše, co se tu odehraje a co je řečeno, je ve své podstatě poplatné v každé době. Osvěžující film striktně bez výhrad ukazuje dění na politické scéně tak, jak je, navíc v nejzábavnějším kabátě bez přesahu do trapností. Zkrátka a dobře, jedná se o dosud nejlepší filmovou politickou satiru, která si dělá takovou legraci, až se bere vážně a všechny dané okolnosti považuje za zcela normální. Zní to divně, ale když se sami podíváme na politické dění u nás v Česku, nelze to popsat jinak. Realistický základ scénář tedy v jistých ohledech má, ale ztvárněné je to tak dobře, až tomu nelze ani věřit. Komická brilantnost Eddieho Murphyho je v každé scéně velice přínosným artiklem v rámci zábavy. O to víc dojímá lidskost podvodníčka, v jeho obsazení, ve snaze docílit vyřešení problému trápící obyvatele daného místa, kde problém vznikl. O bláznivou komedii se sice nejedná, ale úsměvných situací je tu více než dost. O málokterém snímku se dá říct, že svým obsahem nestárne. Tento snímek daná kritéria plně splňuje.

    • 24.5.2020  05:35

    Jak mnozí, především ze starší generace, ví, Baba Jaga je mytická bytost slovanského folklóru. Především v Rusku je to nejoblíbenější záporná postava a proto se objevuje v téměř každé pohádce. "Baba Yaga" má dokonce i řadu významů, ale to už ponechme odborným článkům. Tak, jak Hollywood převádí pohádkové příběhy do světa žánru fantasy, ruští tvůrci se je snaží převést do světa hororů. A proto pozor, to, že se jedná právě o babu Jagu, neznamená to, že je to něco pro děti. Naopak. Z něčeho takového by zřejmě dlouho neusnuli. Polemizovat však nad něčím takovým mohou diváci dospělí, neboť snímek nepřináší nic, co by již neznali. Atmosférické hrátky s tajemnem budující strach z neznámého tu už skutečně bylo u mnohých hollywoodských snímků nesčíslněkrát. A co víc, dokonce to vypadá, že ruští tvůrci hodně čerpali ze snímku 'V zajetí démonů' (2013) a převážně 'Sestra' (2018). Ale možná je to i úmysl a jedná se tak jen o pouhé citace. Po předchozím snímku 'Rusalka: jezero mrtvých' (2018) se tedy režisér Svyatoslav Podgayevskiy pokusil o podobný počin, který však nějak zůstal na půli cesty. Budování strachu je tedy atmosféricky dobré, stejně tak jako práce s psychologií dané podstaty, ale těžko říci, jestli jsou diváci schopni přijmout fantazii v podobě vizuální podoby oné baby Jagy. Tady je potřeba zapomenout na nějakou chaloupku na kuřích nohách, jak známe třeba ze snímku 'Mrazík' (1964). Tady se skutečně pracuje s fantazií sobě vlastní, avšak ne každému to může přijít po chuti. Snímek ve svém smyslu má potenciál, ale pro mnohé může být hodně těžkopádný. Jako filmový počin překlenutí záporné pohádkové postavy do hororového žánru je však i přesto zajímavý. Třeba takový vodník, jako další motivace, by v hororovém vyznění také nemusel vypadat špatně.

    • 23.5.2020  04:45

    Norský režisér Harald Zwart, pracující nějaký čas v Hollywoodu převážně na komediích, se vrátil do své vlasti a natočil snímek o jednom z největších a nejvytrvalejších hrdinů válečné norské historie Janovi Baalsrudovi. Norská kinematografie tak získala jeden ze svých nejsilnější válečných portrétů jedince. A je dobré připomenout, že se jedná o remake snímku 'Ni liv' (1957), který vypadá jako norská verze příběhu opravdového člověka. A to doslova. Dějová podobnost se sovětským snímkem 'Příběh opravdového člověka' (1948) je skutečně markantní. Sovětský snímek vypráví o stíhači, norský o odbojáři. Společná je právě dějová linka, ve které se jedinec snaží v nehostinných mrznoucích podmínkách za dramatických situací za každou cenu dostat domů. Pod heslem: -Hlavně se nevzdávat a věřit si!- snímek poukazuje na strasti a utrpení jednoho člověka s ohromnou touhou přežít. Zpočátku je film však velice vágní a obsahuje vcelku nudné pasáže. Kdo však vydrží, dočká se takřka šokujících scén, kdy emoční hladina vystoupí setsakramentsky vysoko. Vrcholem všeho dění je asi scéna, kdy si hrdina tohoto příběhu sám uřezává omrzlé prsty na nohou. Už při pohledu na tento čin musí každý divák cítit tu ohromnou bolest. Krapet zklamání přináší německé vojsko. Už námětově v podobném snímku 'Bílé peklo' (2001) bylo daleko drsnější. Hollywoodský styl je na snímku hodně znát. Kromě děsivého příběhu máme možnost spatřit také nádherné scenérie opuštěné zamrzlé krajiny. Obzvlášť v cinemascopu tyto záběry vyniknou. Snímek jako takový je sice hodně konvenční, ale velmi silný příběh všechny neduhy po divácké stránce plně vynahradí. Ohromné uznání si zaslouží Thomas Gullestad v hlavní roli, který si během natáčení také vytrpěl své.  

    • 23.5.2020  03:52

    Láska, zklamání a spousty slz. Červená knihovna jak vystřižená z nějaké telenovely. Atmosfericky, scenáristky, výpravou, vizuálně i hereckými výkony prostě tak vypadá. Příběh úsměvný snad, ale komediální v žádném případě. Pánové jsou sympatičtí, dámy sympatické, spousta nelogických situací a dialogů. Zkrátka a dobře, z mnohých scén ční až přílišná naivita a nerozum. Tento televizní snímek je z diváckého hlediska pouze dámská záležitost. Pánové budou mít spíše kyselý výraz než slzu dojetím.

<< předchozí 1 2 3 4 38 75 112 149