Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (6 039)

plakát

Signál (2024) (seriál) 

Za minisérií, která má překvapivě jen čtyři části, tentokrát stojí němečtí tvůrci, ale zcela podle tvůrčích standardů Netflixu. A tak tu máme další mix různých témat ze starších filmů. Hned první motiv sci-fi příběhu „Kontakt“ (1997) upoutá pozornost, a to tajemný signál z vesmíru nesoucí nějaké informace. A to je vše. Příběh už je na to vymyšlený jiný. A jako obvykle ve dvou dějových liniích. V té hlavní s událostmi na Zemi a jako retrospektiva nad Zemí na Mezinárodní vesmírné stanici, známé pod zkratkou ISS, a v návratovém modulu. Myšlenka příběhu možná nezní účelově, ale je jasná. Plně se tu pracuje se starou známou xenofobií. Proč lidstvo reaguje tak skepticky na vše, co je cizí a hlavně neznámé? Vědci si již mnoho let kladou otázku, zda ve vesmíru existuje jiný život. No jo, ale co když takový život jednoho dne přiletí na Zemi? Bude přátelský, nebo nepřátelský? Jak se lidstvo zachová, když o takovém životě nikdo nic neví? Na politické frontě je to jasné. Koneckonců je to zde dokonce přímo uvedeno: „Zná někdo nějaké příklad, kdy by se nějaké společenství státu ujalo epochálního problému a našlo nějaký rychlé a chytré řešení? Každý by udělal to co vždycky. Jít na jistotu. Vyhnout se nebezpečí a zajistit si znovuzvolení. A to bez alternativy.“ A právě o tom to ve své podstatě celé je. Každý zvládá očekávanou událost jinak. Takže pokud jde o motiv ze snímku „Blízká setkání třetího druhu“ (1977), závěr je sice poněkud skeptický, ale z realistického hlediska to ani jinak dopadnout nemohlo. Moralizující myšlenka o lidstvu a lidskosti, která samozřejmě ke konci zazní, je tedy cílená, ale spíše se zase rychle z diváckého povědomí vytratí. Co se týče výpravy a vizuálních efektů, není co vytknout. Co je však tragické, je tempo a z něj plynoucí neskutečné množství hluchých míst. Scénář by vystačil na celovečerní film o délce něco málo přes dvě hodiny. Na celkovou stopáž čtyř hodin se toho děje příliš málo, takže umělé natahování z toho dělá spíše nezáživnou nudu. Zvláště retrospektiva vyznívá jako naprostá zbytečnost. Atmosféricky se to sice dotýká hranic umění, ale pokud zbytečně se vlekoucí děj nezaujme už v první části, zůstane se jen u otázky: K čemu to vlastně všechno bylo?

plakát

Signál - Odlet (2024) (epizoda) 

Atmosféra thrilleru se opírá o neustále se stupňující ofenzívu tajemství a neustálého vysvětlování situace. Silnou stránkou jsou lehké zvraty, z nichž některé jsou očekávatelné, jiné překvapující, zejména u známého tématu. Moralizující poselství ke konci, které však velmi rychle vyšumí. Konec dobrý, všechno dobré.

plakát

Signál - Černá skříňka (2024) (epizoda) 

Konečně se něco děje. Konečně to získává prvky thrilleru. Děj je plnější a mnohem bohatší na informace. Pomalé tempo je sice stále zachováno, ale když je příběh nabitější událostmi, nevadí to. Myšlenka o politickém společenství a stylu řešení problémů vyjádřená ke konci této části je zajímavá. Tesat do kamene.

plakát

Signál - Paula (2024) (epizoda) 

Stejně jako v minulé části. Děj, který by trval maximálně třicet minut, je roztažen na hodinu. Směs tajemství, pochybností, nepřátelství a psychologie. Nic z toho však není dotaženo k dokonalosti. Děj se sice posouvá, ale není ho moc.

plakát

Signál - Zmizení (2024) (epizoda) 

První část tohoto mysteriózního sci-fi příběhu má zajímavou, lehce dramatickou premisu, ale to je asi tak všechno. Vývoj děje je zbytečně pomalý, rozvláčný a nesympatický. Na to všechno by stačilo maximálně třicet minut. Určitá atmosféra zahalená tajemstvím a neznámem tu sice je, ale větší dramatičnost by neuškodila.

plakát

Sliz (1988) 

Je růžový, slizký a z jiného světa. Nebo ne? Ať tak či onak, tiše se přiblíží a pohltí svou oběť. Sliz. Nostalgická předělávka sci-fi hororu „The Blob“ (1958), který vylepšuje atmosféru na tvůrčí úroveň 80. let. Oproti původnímu filmu je patrný zejména pokrok ve vizuální stránce a tricích. Zde je již patrný mnohonásobně vyšší rozpočet. Atmosféra je tak zábavnější a vše je bráno s naprostým nadhledem. Takže ani tentokrát si nikdo hrůzou a napětím kousat nehty nebude. Synonymem je spousta vtipných hlášek nahrazující komediálnost. Režisér Chuck Russell, který se podílel i na scénáři, je sice pevně věrný předloze, avšak všechny dějové okolnosti pojal tak výrazně, že co se týče jakéhokoli potenciálu příběhu, předvídatelný, ač se to může zdát, není. Minimálně alespoň co se týče obětí. Jako obvykle je přítomna narážka na studenou válku, ale ne tak razantně jako v padesátých letech, kdy se to cpalo, kromě westernů, takřka do všeho. Takže suma sumárum, film tedy opět postrádá napětí, děs a vůbec jakýkoliv náznak strachu, ale je mnohem zábavnější a dá se říct, že neztrácí nic ani na dnešní dobu nadvlády CGI efektů. Starou dobrou nostalgickou školu atmosférického gore, výpravy a nasvícení scén prostě CGI nenahradí.

plakát

Rawhide - Incident of the Widowed Dove (1959) (epizoda) 

Za vším stojí žena. Svým způsobem. Zde se kolem jedné ženy události odehrávají. Z hlediska postav je to ale tentokrát trochu složitější. Jsou všichni skutečně takoví, jak se jeví, nebo jsou něčím úplně jiným? Pouze v městečku vědí své. Ke konci by se dalo napětí krájet. Příběh je zde velmi dobře napsaný.

plakát

Den, kdy se zastavil čas (1979) 

Vědecko-fantastický film z konce 70. let vzdává hold fantasy, sci-fi a mysteriózním filmům z předchozích let, které sahají až do 30. let 20. století. Už samotný název evokuje na film „Den, kdy se zastavila Země“ (1951). A podle toho také film vypadá. Triky jsou přesně takové, jaké byly v oněch letech. Nejzajímavější na ději je koncept, který o tři roky později použil Steven Spielberg pro svůj film „E. T. Mimozemšťan“ (1982) a Tobe Hooper pro svůj film „Poltergeist“ (1982), kterému se příběh přibližuje více. Malá dívenka se jako první setkává s podivnými událostmi a mimozemskými bytostmi v domě, kam se nastěhuje se svými rodiči. Když k poznání dojdou i rodiče, začnou se dít věci. Takže co se týče vývoje děje, předvídatelnost je již po tolika letech neodvratitelná. A co se týče mimozemských postaviček, Spielbergova „Blízká setkání třetího druhu“ (1977) se vrní blahem, a pravěkých zvířat, se samozřejmě jedná o výraznou animaci. Asi nepřekvapí, že tvůrci nevynechali ani souboj dvou dinosaurů, který jsme mohli poprvé vidět už ve 30. letech. Jako třeba ve filmu „King Kong“ (1933). No, tentokrát se jim to úplně nepovedlo. V příběhu je použito poměrně dost motivů, které jsou však značně odlehčeny. Možná proto, aby to na 80 minut stopáže nebylo příliš nacpané a nepřehledné. I tak se základní linie o cestování časem stává nelogickým konceptem ve spojení s příchodem malých mimozemských postaviček. Zkrátka to postrádá smysl. Spousta věcí zůstává nevysvětlena, tudíž v divákově mysli zůstává nad spoustou věcí rozum stát. A tak z filmu zůstává jen prosté vyprávění bez napětí, dramatu a emocí. Takže taková malá, skromná mysteriózní sci-fi fantasy pohádka pro dospělé.

plakát

Narco Valley (2018) 

Nízkorozpočtový film vhodný pouze pro televizi. Žánrově se jedná o další gangsterku, která absolutně ničím nepřekvapí. Nesčetněkrát vyzkoušená dějová šablona vytváří předvídatelnou etudu téměř v každé scéně. Je to opravdu jednoduché. Bývalý mladý gangster se po propuštění z vězení snaží napravit, ale osud ho stejně zavane do světa zločinu. K tomu žádné přestřelky, žádné honičky, žádné rvačky. Vše  poklidn konverzační bez sebemenšího náznaku napětí či dramatu. Ano, je to dobré pro vyplnění televizního programu, ale jinak bohužel.

plakát

Bad Blood: The Movie (2016) 

Námět příběhu evokuje tvorbu 50. a 60. let, kdy vznikalo poměrně hodně filmů o obojživelných tvorech, kteří zabíjejí vše živé. Zde motiv připomíná předlohu o vlkodlacích. Dospívající dívka je prostě napadena obojživelnou příšerou a celá koncepce zápletky je jen závodem s časem o nalezení protilátky dříve, než se v obojživelnou příšeru promění také. Film sice působí nízkorozpočtovým dojmem, ale poněkud neobvyklý vizuální nádech mu dává šanci. Připomíná totiž grindhouseovou produkci. Psychedelická atmosféra s patřičným gore, slizem a ujetosti působí spíše poněkud zmatečným dojmem, zejména v tom, co se děje a proč, byť je počáteční myšlenka poměrně jasná. Rodiče jsou znepokojeni drogovou závislostí své dospívající dcery. A zbytek? Najatý detektiv se svými halucinacemi k pochopení dané problematiky také příliš nepřispívá. Naštěstí toho v ději není použito tolik, aby to diváka zmátlo víc, než je nutné. Vizuálně je tedy film neobvyklý, ale v jádru poměrně solidní, takže v hororových vodách si šanci zaslouží. I kdyby jen na jedno zhlédnutí.