MickeyStuma

Nikdo jiný tak perfektně nezachytil lidskou povahu jako Jaroslav Hašek. Jeho nejslavnější Švejk budiž příkladem. Ale nebyla to pouze tato postava. Jaroslav Hašek má na svědomí spoustu povídek, jejichž kouzlo je v mnohem kupodivu poplatné i dnes. Svým černým humorem, anarchismem, antimilitarismem, provokativními narážkami a téměř neznatelnými psychologicko,-filozofickými přesahy ve svém díle naprosto předčí očekávání. Myšlenky povídek a danou atmosféru se pokusili v roce 1952 zachytit filmaři a buď jak buď, povedlo se. Vyrobili povídkový film obsahující čtyři povídky, jejichž obsah a satirický nadhled by mohlo závidět i Divadlo Járy Cimrmana. A není to pouze zásluhou scenáristů Ivana Oswalda a Karla Feixe, kteří povídky výborně přepsali do filmového scénáře, či režiséra Miroslava Hubáčka, který naprosto věrně zachytil atmosféru všech povídek, ale hlavně všech herců, kteří pochopili charaktery svých postav a zcela podle představ Jaroslava Haška je zahráli. Tohle je filmové dílo, které se již nikdy nepodaří zopakovat.

Tradiční akční thriller o protidrogové jednotce snažící se dostat drogový gang pašující drogy ze zahraničí. Dle snímku to samozřejmě nevypadá, ale scénář byl zpracován na základě skutečných události, v Číně známé jako Hainanská tříletá protidrogová válka. Během závěrečných titulků se, jak je zvykem, představují autentické záběry z policejních akcí. Snímek se jinak od jiných ničím nevymaňuje. Příběh ve všem známý, tudíž spíše předvídatelný. Ani samotný závěr v rámci osudu nepřekvapí. Na videofilm nelze ani očekávat plynulé vyprávění. Vše je razantnější, čímž mnohé scény nabývají dojmu zkratkovitosti. Příběh tedy poměrně jednoduchý a akční scény jsou po technické stránce typický asijské. Netočené je to ale jinak v asijském kabátě vcelku dobře. Takže snímek plně vhodný pro VOD se všemi klady i zápory pro nenáročné shlédnutí bez nutnosti nad tím přemýšlet.

Sám proti všem v sovětském filmu o hospodářské kriminalitě. Zaměstnanec železniční dopravy v pozici strojvedoucího Petersen začne dostávat pravidelně peníze a neví, od koho a tajemný muž po telefonu mu nařizuje, aby mlčel. Jiný strojvedoucí tragicky zahyne na kolejích a je u něho nalezena vkladní knížka se stejnými příjmy. Petersen nabyde dojmu, že jsou to peníze za přepravu nákladu nákladním vlakem, a tak se rozhodne zjistit, co za tím stojí. Detektivní snímek sovětské kinematografie se veze na stejné úrovni, jaké my známe z doby normalizace. Je naprosto bez atmosféry a napětí, což jakoby nahrazuje psychologie postav. Kromě pátrání ohledně trestného činu hospodářského rozkrádání se příběh také zajímá o obtížný soukromý život Petersena. Obsahově je to však na stejné úrovni jako ona kriminalistika, takže vlastně ani není poznat, je-li to nějaký psychologické rodinné drama či skutečně detektivka. Je to zkrátka takové půl napůl. Na samém konci už však celá etuda dojde svému žánru a nabídne akční scénu přestřelky a pronásledování na nákladním vlaku a honičku aut. Takže sovětský film z druhé poloviny sedmdesátých let s námětem o bezmoci a boje samotáře se zlem, který za shlédnutí stojí, ale svým vyzněním nijak zvlášť nenadchne.

Snímek s aspekty Noir má všechny ingredience v zájmu nepopiratelné filmové klasiky. Gangsterské drama natočené tři roky po světové válce cíleně odráží fašistické tendence, kdy se leckdo snaží k dosáhnutí svého zájmu používat násilí. Naopak hlavní postava se takřka moralizačně snaží zachovat svou chladnou tvář s tendencí se bránit. Jedná se o adaptaci hry Maxvella Andersona, který se v nejrůznějších verzích používá dodnes. Gangsteři během hurikánu čekajíc na uzavření dohody zadržují v poloprázdném hotelu rukojmí a snaží se uniknout. Nic víc, nic míň. A stačí to. Sice to po tolika letech nemusí úplně nadchnout, neb se převážně jedná o konverzační etudu, ve kterých se probírá hrdinství či naopak zbabělost, takže to po divácké stránce může i nudit, ale když se do toho divák plně dostane, projeví se výborný snímek s odkazem na gangsterské počiny z třicátých let. Atmosféra je kupodivu energická a latentně výbušná už od samého začátku. Nejefektivnější je samozřejmě zúčtování na volném moři v samém závěru. Jedná se o jeden z nejlepších studiových filmu své doby odrážející stále se vyrovnávající společnost s následky prohibice a války, na který mohou být tvůrci pyšní.

Vlastně se jedná o příběh pomsty, ale poněkud netradiční. Na vzorném vězni, který má navíc krátce před propuštěním, se za jistou událost mstí ředitel věznice. Navíc v prostředí nejtvrdší věznice, takže je námět víc než slibný. Drsných scén je na správné vězeňské drama vcelku dost, ale když se to všechno vezme dohromady, zase až tak veliká pecka to není. Sylvester Stallone vs. Donald Sutherland a k tomu nevypočitatelní dozorci a někteří vězni. Běžné vězeňské klišé skutečně v té nejdrsnější atmosféře je vypravěčsky uvolňováno nejrůznějšími etudami, které jsou tak dlouhé, že by nejeden divák téměř až pozapomněl, o čem že to vlastně je. Běžný americký fotbal hraný vězni, který je posléze zneužit ke tvrdé lekci či oprava auta, který je záhy ze stejného důvodu zase zničen. Kromě občasného nemilosrdného týrání hlavního hrdiny se tedy spíše jedná o drama lehčího rázu, což je na takový film poměrně škoda. A tak se vlastně jen čeká, kdy a jak nastane ten zlom, kdy se vše obrátí a dojde ke spravedlnosti. Ale jo, co se týče ohledně těch opravdu drsných scén, v jeho kůži by nechtěl být nikdo. Zajímavé je, že snímek obsahuje nemálo odkazů na starší snímky právě se Stallonem. Třeba nakládačka od dozorců odkazuje na nakládačku, jakou dostal Rambo od policajtů v prvním filmovém díle. Lze si všimnout i typického pozdravu Rockyho. A je toho víc. A co se týče samotného Stallona, rozhodně překvapil svým herectvím. Podařilo se mu vytvořit sympatickou postavu jako nikdy předtím. Snímek se tedy řadí k lepšímu průměru, který se může líbit, ale i zklamat. Každopádně se i tak řadí mezi ty lepší ve filmografii Sylvestra Stallona.

Další akční snímek nevynechávající parašutistickou tématiku. A vlastně po úspěchu snímku „Bod zlomu“ (1991) ani není divu. Další takový snímek je třeba „Volný pád“ (1994). V hlavní roli Wesley Snipes a opět ohromující svými bojovnými schopnosti. A když se to vezme kolem a kolem, v podstatě se po herecké stránce nijak nevymaňuje od své role ze snímku „Přepadení ve vzduchu“ (1992). Za zmínku stojí také Gary Busey. Opět si střihl zápornou postavu, který je v jeho podání prostě zábavný. Zápletka je jednoduchá a standardní. Prostě utekl vězeň a je potřeba ho chytit. A k tomu je potřeba se infiltrovat zrovna mezi parašutisty. Takže kromě hlášek a skvělých akčních scén jsou prezentovány převážně nejrůznější etudy z oblasti parašutismu. Film má drive, elán a ohromnou živost. Už začátek dobře navnadí, ale je fakt, že v druhé polovině se to přece jen začne v dějovém vývoji kapánek táhnout. Tak či onak, stále to jsou zlatá devadesátá léta akčního popcornového akčního filmu, ke kterému se stále dá vracet.

Detektivní příběh z válečné doby na základě knižní předlohy literárního autora Eduarda Khrutskyho. A jak je na sovětskou kinematografii typické, jedná se o konverzační poklidnou etudu. Převážně natočeno v exteriérech a aby se neřeklo, sem tam se z pistole také vystřelí. Oproti obsáhlé knize se však jedná o nemalé zkrácení děje a těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Pro neznalce knihy není scénář napsán nejhůř, což čtenáři předlohy samozřejmě okamžitě odmítnou. Zápletka je sice kapánek nestandardní, ale danou problematikou je zase zajímavá. Snímek se vlivem své stopáže spíše jeví jako lákadlo ke knize, kde je toho více a při čtení je daleko napínavější.

Příběhů o milionářích platící si nějaké dobrodružství bylo natočeno už poměrně dost. A nejvíce převládá lovení lidí, jako třeba ve snímku ´Živý terč´ (1993) či ´Hra o přežití´ (1994). V tomto snímku si milionáři zaplatili atmosféru války. Ano, na vlastní kůži. A tak si oblečou pouštní maskáče, vezmou zbraň a jsou. No, a jak už to samozřejmě bývá, tentokrát to má poněkud jiný průběh. Předvídatelnost? Aby ještě ne, když se používá stále stejná dějová šablona. Herecký ansámbl známý, ale na kvalitě to nepřidalo. O složitý děj se v žádném případě nejedná. Mírnější humor a akce se na takový film objevuje, ale poměrně v malých dávkách. Charaktery milionářů jsou tak podivné, že nemá smysl se jimi zabývat. Scénář je tak hloupý, že herci jsou jen přítomni a na něco si hrají. Takže nic než nenáročný a hodně odpočinkový film, u kterého se nemusí nad ničím a nad nikým přemýšlet. Shlédnou a zapomenout. Asi tak.

Politiku jednoho dítěte a utajené nelibé příběhy s dětmi navíc známe z přelidněné Číny, kde tento zákon platil do roku 2006. A tvůrci tohoto snímku neudělali nic jiného, než tento zákon přenesli do blízké budoucnosti, ve kterém zachovali i diktátorský režim. S počtem dětí se však nepárali a do příběhu jich dali rovnou sedm. Sedm sourozenců. O co se tedy v příběhu jedná, musí být už předem jasné. Zachovat si chladnou tvář a vše nejpřísněji utajit. Jenomže ta předvídavost děje je největší bolístkou. Samozřejmě se to nakonec prozradí a náležité věci naberou rychlý spád. Každopádně pro švédskou herečku Noomi Rapace to byla herecká šance se předvést. I když po charakterové stránce ve ztvárnění všech sedmi sester to zase moc těžké neměla. Triková stránka scén, ve kterých je všech sedm sester pohromadě, ještě může někoho uchvátit, avšak pokud to porovnáme třeba se starším snímkem „Jako vejce vejci“ (1996), kde si Michael Keaton zahrál několik svých klonů, o nic nového pod sluncem se zase až tak moc nejedná. Snímek se v originále v českém překladu jmenuje „Co se stalo s Pondělí“ Nejde o den v týdnu, ale o jméno. Sestry jsou dny v týdnu pojmenovány a právě ta se jménem Pondělí se jednoho dne ztratí, a tak sestry po ní začnou pátrat. Český distributor v názvu neviděl logiku, že dal obyčejný, nic neříkající, název „7 životů? Dystopické Sci-fi s daným příběhem svým způsobem láká, ale když je hned na začátku právě jasné, jakým směrem se to bude ubírat, následuje divácké zklamání, navíc podpořené hromadou nezodpovězených otázek. Dané prostředí by mohlo stačit, ale zohledněná ideologie má víc děr, než by se kdy zdálo. No, na jednoduchý příběh, u kterého se moc přemýšlet nemusí a který přináší jen pohodovou podívanou, to postačit asi může. Po technické stránce je to tedy přijatelná paráda, ale na tom scénáři se přece jen ještě mělo kapánek zapracovat.

Policisté mají vždy nejtěžší práci s drogovým kartelem, který zasahuje až do politických míst. o tom bylo natočeno bezpočet snímků a tento je jeden z nich. Policejní tým ve snaze zjistit podrobnosti případu jsou naopak potrestáni oni. Přílišná horlivost. Avšak to by nebylo, aby i tak šli na vlastní pěst bojovat za správnou věc. Nejedná se o akci, jak by se u takového námětu mohlo očekávat, ale jen o thrillerové drama, spíše televizního formátu. Takže nic ne nízkorozpočtový počin vytvářející atmosféru dle svých možností. Herecké obsazení tomu přispívá, ale i tak během sledování vzniká dojem, jakoby tomu ještě stále něco chybělo. Je to tedy jen obyčejná vyprávěnka, ale v jádru věci solidnější, než by se mohlo zdát.