MickeyStuma

Námět si tvůrci zřejmě převzali ze španělského snímku Zlo přichází z hlubin a krapet ho přepracovali. Potápění a prozkoumávání všeličeho pod vodou může pro někoho být dobrodružný koníček, avšak pod úpravou starého dobrého přísloví: Tak dlouho se potápí a zkoumá, až se jednou narazí na něco děsivého. Příběh je značně jednoduchý a svým způsobem by vystačil i na půlhodinovou filmovou povídku. Vlastně je to jen obyčejná etuda o strašidelném domě, kterých je natočeno skutečně přehršel, ale tady je originalitou to, že se právě vše odehrává pod vodou. Stísněný prostor, minimum světla, nedostatek kyslíku a… Skutečně strašidelné jevy. Na místě potápěčů by asi nikdo nechtěl být. Ano, je tu spousta momentů, které jsme již nejednou někde dříve viděli. ale přesto, i když je to stejné, v určitých detailech přeci jen jiné. Děsivě vypadající stará panenka vznášející se ve vodě přeci jen vypadá jinak, než jen tak odhozená či položena na všelijakém stejně strašidelném místě. Snímek tedy má čím překvapit. Jedinou vadou na kráse je styl kamery. Je to found footage a nebo ne? Ono je to chvíli tak, chvílemi jinak, takže na střídačku od všeho něco, takže to poněkud ztrácí ten správný obrazový punc. Atmosféra je skutečně úžasná a temná. A tak se po delší době objevil snímek opět dokazující, že i z mála se dá udělat hodně.

Norské prostředí jakoby bylo krajem mrazivě bílého romantického pokolení. Takřka jako pohádková země nevinnosti. Takový dojem navozují úvodní scény běžného odklízení sněhu uklízecím vozidlem. Vskutku krásné záběry. Netrvá však dlouho a dojde k absurdnosti života. Nils byl zvolen občanem roku a krátce na to mu drogoví dealeři zabijí syna. Co se stane? Občan roku se vydá na cestu pomsty. Ale jo, z diváckého zvyku se to dá ohodnotit jako šablona typické seagelovky. Avšak s tím rozdílem, že tady se o akční jízdu nejedná. Severský film se sice nevyhýbá brutálních scén, mimo jiné i žena dostane pořádný úder pěstí, ale spíše se jedná o lehčí a dokonce i úsměvnou dramatizaci dotýkající se takřka až artu. Precizně propracované záběry dokonale skrývají černý humor a vytvořené gangsterské karikatury. Tak, jak jsou charakterově gangsteři stylizovaní, skutečně spíše vytváří nenucený úsměv. Značně jednoduchý děj se tak v žádném případě vůbec nebere vážně. Dějový vývoj poukazuje na Nielsenovu postupnou likvidaci všech, co se na smrti jeho syna nějak podíleli. Ale tak nějak přirozeně. Divoké přestřelky, mohutné rvačky či nějaké honičky se prostě nekonají. Krev poteče, to zase ano, ale jinak je ve všem spíše poetika. Poetika, která se, jistým projem, dobře trefuje, mimo jiné, také do politicky rasové inkluze.  Snímek je mírně zábavný s krásnými kamerovými záběry přinášející filmový požitek, jaký umí jen ti na Severu. P.S. Protože na snímku pracovalo Norsko, známé svou podporou homosexuality, ani zde nechybí agitka líbajících se chlapů. Scéna, která kdyby chyběla, nic by se nestalo, neboť, jako obvykle, dějem vůbec nehýbe.

Clive Barker je v hororovém žánru  silný literární konkurent Stephena Kinga, mající ve vínku takové zfilmované počiny, jako jsou ´Hellraiser´ (1987), ´Candyman´ (1992) či ´Půlnoční vlak´ (2008). Zajímavostí by mohlo být, že se Barker s Kingem společně setkali ve snímku ´Sleepwalkers´ !1992) natočeném podle Kingova scénáře. Barker je pověstný příběhy, jak by se dalo označit. plných temného šílenství prošpikovaného krví. Takový je i tento hororový mysteriózní thriller ze světa umění iluzionistů. Snímek v rozpočtu zrovna moc honosný není a je to po vizuální stránce znát. Filmové triky vypadají jak z osmdesátých let, ale dejme tomu, že danou atmosférou je snaha to alespoň trochu zakrýt. Mysteriózní aspekt navozuje inspiraci z  noiru, který funguje a tím se od jiných podobných počinů odlišuje. I to vyprávění příběhu je poněkud neobvyklé. Střídá se současnost s minulostí, což místy může vyvolat zmatečnost v ději, ale zase to má pevné rysi dějové soudržnosti. Dvě hodiny prodloužené verze tak stále mají co nabídnout. Ale jo, místy to krapet hapruje mezi zábavnou linií iluze a temnou černou magií, ale právě ona soudržnost zápletky vše pevně drží na uzdě. Clive Barker se dle své knihy napsal scénář a sám si snímek také dle svých představ natočil, čímž se jedná o jeho již čtvrtý snímek a nedá se říct, že by tvůrčně usínal na vavřínech. Snímek přináší vcelku zajímavý strašidelně děsivý zážitek, avšak utkvět v divácké paměti to asi má dosti složité.

“Chceš mi říct, že dostanu pět táců, když seberu svoji bývalou a dám ji zavřít?” Akční romantická komedie o lovci odměn, který má přivést svou bývalou manželku před soud. Oba mají energie na rozdávání, vzájemnou nevraživost i zbytky nějaké té náklonnosti. On, coby bývalý policista, lovec odměn, ona novinářka, zrovna pracující na závažné kauze. Záruka dobré zábavy? Samozřejmě že je. Jennifer Aniston a Gerard Butler si vzájemně dokonale ladí, jejich vzájemné hašteření, dělání naschválů i nucená spolupráce je až roztomilá. Naprostá svěží atmosféra, soundtrack z hitovek podporující zábavnost scén a bez jediného hluchého místa si snímek hravě strčí do kapsy mnohé buddy movie. Jediným problémem je snad scenáristická nerozhodnost, na co přesně se vlastně zaměřit. Děj hodně balancuje mezi akční a romantickou komedií, což po divácké stránce krapet vede ve zmatek. Snad je to i úmyslem právě vlivem charakterů hlavní dvojice, vzájemných vztahů a odlišnosti pracovních zájmů. V popředí je především jejich vzájemný vztah, který je chvíli nepřátelský, chvíli jakoby kamarádský, chvílemi to mezi nimi i zajiskří. Zkrátka je to jednou tak, podruhé jinak, potřetí zase onak a tak se jen v rychlé jízdě nejrůznějších eskapád čeká, jak to nakonec teda mezi nimi bude. Podle toho také vypadají epizody příběhu, které tak na sebe v rámci vývoje hlavní dějové linky takřka ani nezapadají. Každopádně je to jízda, která pobavit umí a příjemně filmově osvěží.

Ruští tvůrci že prý to sice popírají a naopak tvrdí, že se jedná o originální příběh, ale dějová linie je zcela prokazatelně dle amerického snímku ´Uprchlík´ (1993). Takže jak to přesně ohodnotit? Úmyslná vykrádačka a nebo nechtěný remake? No, to nechť každý posoudí sám. Použitá šablona je tedy jasná. Jak je tedy na tom scénář? Ale jo, svůj osobitý potenciál to má, i když v některých místech jakoby to podivně ztrácelo dech. Poněkud zvláštní je však filmové zpracování. Jevgenijovi Mironovovi v hlavní roli není co vytknout, takže co se týče jeho, nic proti ničemu. Charakteristiku své postavy pojal adekvátně a dělal jen to, co mu dovolil scénář. Podivné je však obrazové pojetí akčních scén. Roztřesená akční kamera by nevadila, to je už standardem, ale co ta sekavá projekce? Význam je vskutku, kvůli značně zvýšené nepřehlednosti, záhadný. Děj jako takový není tak plnohodnotný, jako výše zmíněný americký film, ale ve své jednoduchosti postačí. Ohromná škoda toho konce. Mnohý by očekával velké akční napínavé zadostiučinění, ale tohle je jak z ponurého televizního archivu. Takže suma sumárum, Rusové si natočili svého Uprchlíka a to je asi tak vše. Ve své podstatě nic víc, nic míň.

Ale jo, kradení aut může dobře vynášet, ale jen do té doby, dokud, byť náhodně, nedojde ke krádeži auta sériovému vrahovi. Ze snímku by se dalo očekávat podobné akční dobrodružství, jaké bylo u filmu ´60 sekund´ (1974, 2000), ale bohužel, opak je pravdou. Jen omšelá ponurost televizního kabátu. Po dějové stránce se stane co se stane a má to svůj vážný důsledek, který je potřeba co nejrychleji vyřešit. A tak začíná thrillerová šablona závodu s časem, ve  které nahání jeden druhého na všech frontách, ale chybí tomu napětí, pořádná akce a popcornová zábava. Pozornost na sebe, ve své roli, strhává především Taryn Manning a to je asi tak všechno. Takže nic než nízkorozpočtový počin, ze kterého se nic převratného očekávat nedá. Zhlédnutelný snímek je, ale v paměti nemá šanci setrvat.

Kdo nebyl v mladém věku zvědavý a s partou nevlezl do kdejakého zákoutí, starého domu či, jako středoškoláci v tomto filmu, do starého bunkru, že? Dobrodružství je prostě dobrodružství. Avšak tady se odehraje podivná událost, o které nikdo nic neví a celý příběh je o tom, že se na to všichni snaží přijít. Z party středoškoláků, kteří se nemohli dostat ven, přežila pouze jedna dívka, která je však z pohledu okolí silně traumatizována. A tak se, za pomoci psycholožky, vzpomíná kde, co a proč. Vyprávění příběhu je vlivem toho poskládáno z retrospektiv, ze kterých se záhada pomaloučku objasňuje. Námět mohl být také pojat jako slasher, ale tvůrci vsadili na psychologický thriller, který se po Hitchcocku snaží budovat nepříjemné napětí a pocit strachu z neznáma. A zadařilo se? No, nic moc. Tísnivý a snad i nervy drásající pocit, který by měl mít divák v hlavě, se spíše změnil v ponurou nezajímavou nudu. On ten příběh sice je propleten tak, že nic není jak vypadá a že najít patřičnou část do skládačky není zrovna jednoduchá záležitost, ale po celou stopáž z toho prostě číší pocit, jakoby tomu chyběl ten správný žánrový šmrnc. Samota, klaustrofobie a beznaděj není to jediné, co s danou událostí hýbe. Jak už to v takových situacích bývá, u každého se projeví osobitý charakter, ale co a kdo už není jednoduché, navíc v rámci vzájemných vztahů, rozeznat. Ano, skutečně je snaha diváka držet v napětí do poslední minuty, ale jestli dojde k finálovému překvapení, už záleží jen a pouze na pozornosti každého diváka.

Krapet neobvyklá akční komedie, svým způsobem vypadající jako hraná verze kresleného filmu. Na tradiční asijský film snímek obsahuje přehršel dovedných akčních soubojů, které jsou horlivě doplněny vtípky a hlavně groteskními eskapádami. Viditelně jsou již klasicky použity lana, což způsobilo nereálné pohyby při výskocích a použití CGI efektů dlouhých komický letů, právě jakoby vypadly z kreslené grotesky, tomu dalo svou omšelou kvalitou korunu nejvíce. Nejrůznějších taškařic je tedy k mání více než dost, ale záleží na vkusu, obzvlášť evropského, diváka, jestli ho to, se svým smyslem pro humor, dokáže pobavit. Zápletka je jasně daná ve své jednoduchosti, ale ono komediantství je přeci jen daleko více v popředí. Smysl pro zábavu je tedy skutečně v plné zběsilosti. Avšak pozor, přítomný Jet Lee je jen marketingovým lákadlem, neboť v hlavní roli rozhodně není. Těžko říci jak ve východních zemích, ale pro nás celý koncept působí dosti těžkopádně. V každé scéně všichni přehrávají, ale takové asijské skopičiny prostě už jsou. Ale jo, coby zábavná akční komedie tento počin funguje, jen asi jak u koho.

Další filmové zpracování dobrodružně romantického románu literárního autora Henry De Vere Stacpoolea, které mělo sloužit jako poetická pocta nevinnosti, lásce a přírodě. Nakonec to dopadlo krapet jinak. Filmoví tvůrci převedli příběh na filmová plátna už za němé éry v roce 1923 a za zvukové v roce 1949. Tento snímek je však nejznámější a je to zřejmě vlivem jeho lehčí divácké dosažitelnosti. Je natočen krásně za použití úchvatných obrazů přírody a krásné mladé dvojice užívající si svobodného života v nedotčené části ostrova. Vodní scény jsou něco, co by jim kdekdo mohlo jen závidět. Hapruje však poměrně chudý scénář, ve kterém oproti filmové verzi z roku 1949 chybí téměř polovina. Už ten začátek, tedy scéna ztroskotání, je značně urychlená. Chybí tomu řádné představení postav a charakteru a hlavně napínavý boj s vodním živlem. Poměrně malý zájem je také na přítomnost domorodců, kteří se někde na ostrově pravidelně objevují za úplňku. Jsou slyšet jen bubny a, snad aby se neřeklo, se některé omšelé scény odehrají na místě jejich prováděného rituálu. Jinak se s nimi po dějové stránce vůbec nepracuje. Rozhořčení však přišlo na zvýrazněnou sexualitu. Někteří se dokonce nezdráhali snímek označit za ekvivalent měkkého dětského porna. Ano, ve velké míře je děj zaměřen na jejich dospívání, kdy se na sobě snaží pochopit změny a jak se s tím vypořádávají. Častá nahota, byť účelově skrytá, je už jen třešničkou na dortu. Dnes už to tak nepřijde, ale na svou dobu takové zpracování prostě narazilo. Romantický aspekt však nebyl jen přirozeně zachován, ale byl na to kladen i důraz. Dobrodružství tak spíše zapadlo vniveč. Příběh je zkrátka značně zjednodušený, ale to zase neznamená,že přes značné zápory by byl zase až tak špatný. Jen to vypadá hodně i přes nádherné prostředí hodně levně.

V dálkové vlaku se mohou stát všelijaké události. To si už dávno uvědomila např. Agatha Christie v rámci případů detektiva Hercula Poirota. Věděl to Alfred Hitchcock, o kterém ještě bude řeč především. Máme tady skromný mysteriózní příběh z času vánoc, ve kterém je středem pozornosti tajemná dřevěná krabička, která v každém, kdo této krabičky spatří obsah, probudí touhu po bohatství, vedoucí ale k vlastní smrti. Propletenec nejrůznějších událostí, záhad a úmrtí se tak rozjede ve svém děsivém maratonu. Zajímavostí je, že různá dějová odvětví a budování atmosféry odkazuje na samotného mistra napětí Alfreda Hitchcocka a jeho snímky ´Zmizení staré dámy´ (1938) a ´Cizinci ve vlaku´ (1951). Ne, nejde o kopírování či přímo vykrádání motivů, ale inspirace zřejmá je. A to se tu najdou citace i na jiné filmy. Třeba ´Maltézský sokol´ (1941). Snad je to těmto filmovým klasikám také projevena pocta. Kdo ví. Každopádně se jedná o zajímavý mysteriózní thriller, ve kterém nic není ponecháno náhodě a kde všechno souvisí se vším. Zdánlivě jednoduchý příběh je plný nejrůznějších zvratů, vždy ale vedoucí k jedinému cíli. Ke smrti. Co postava, to osobitý charakter a i temná stránka věci za svitů barevných žároviček udělá své. Vražd v nejrůznějších podobách je přehršel, avšak v centru tvůrčího zájmu je především budování atmosféry. Je to snímek noirského typu, který sice ve svém vyznění zůstal někde v půli cesty, ale za pozornost, obzvlášť pro zpestření vánočního času, jistojistě stojí.