Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (6 040)

plakát

Železný opičák (1993) 

Další maskovaný hrdina v řadě, kterého chudý lid vítá a ti bohatí se ho chtějí za každou cenu zbavit. Železný opičák se hodně srovnává s Robinem Hoodem či Zorrem a není divu. Společného toho mají více než dost. Zoufalá a nespravedlivá země, kde moc přebrala vládní korupce, potřebuje někoho, kdo, v tomto případě, ve stínu noci bojuje za spravedlivé zájmy chudých a utlačovaných. Nikdo neví kdo to je a odkud přichází, avšak jeho hrdinské činy z něj vytvořily legendu. Celé to má typický asijský šmrnc i se svými, jednoduše ironicky označenými, opičárnami, které doplňuje výborná choreografie bojových umění v akčních sekvencích. Avšak jednu bohapustou škodlivost to přesto má a tím je používání závěsných lan během natáčení. I přes rychlý akční střih, vytvářející patřičný švih, nelze nepřehlédnout naprostou nerealističnost pohybů po výskocích či pádech. Něco takového prostě daným scénám hodně podkopává nohy. Každopádně, příběh obsahuje, kromě výše zmíněné vládní korupce, také krásné ženy, šaolinské mnichy, spoustu akčních scén, ve kterých dominují ty na střechách, pojmenovávání bojových stylů, atd. A když se k tomu přidá groteskní humor, což jsou právě ty výše zmíněné opičárny, a nějakou tu dramatizaci, fanoušci tzv. wuxie si přijdou na své. Takže tajemný maskovaný hrdina, který bohatým bere a chudým dává, na asijský způsob. To nelze neshlédnout.

plakát

Nitro Rush: Smrtící spiknutí (2016) 

Snímek navazuje na předchozí film ´Nitro´ (2007), který by bylo dobré shlédnou před tímto, neboť se tu z toho určitá událost několikrát připomíná. Coby akční thriller toto pokračování mnohé připomíná. Opět se jedná o nízkorozpočtový počin a bez rozpaků se dá považovat za akčně zábavný, i když už nemá takový švih a elán, jako ten předchozí. Navíc od začátku do konce vytváří dojem, jakoby něco podobného už bylo někde k vidění. Pří pátrání v paměti se vybaví náměty dva. Vězeň na útěku, nápad loupeže, příprava na loupež a vykonání loupeže je námět jak ze snímku ´Specialisté´ (1985). Inspirace tímto francouzským snímkem je prostě neoddiskutovatelná. Nepřátelský vztah syna ke svému otci je zase jak z filmu ´Do útoku´(1987). Inu, proti gustu žádný dišputát, že? Každopádně má snímek po dějové stránce bohatý obsah, takže z tohoto hlediska má co nabídnout. Akce tu sice není už tolik a vem čert, že to místy přespříliš hapruje a že hodně scén budí spíše výsměch než úsměv, ale podstata filmové zábavy zaručena je a o to přece šlo.

plakát

Nitro (2007) 

Zpočátku to vypadá na další snímek dle vzoru série ´Rychle a zběsile´ (2001- ) a svým způsobem tomu tak skutečně je. Adrenalinový francouzsko-kanadský snímek překvapuje fascinující podívanou. Motto filmu by mohlo znít: Jak daleko zajdete pro záchranu své milované? Umírá a potřebuje srdce. A o to tady celou dobu jde. Jde o srdce a jde o čas. Kromě ryze popcornové akční jízdě má děj ve vínku i slušnou dramatizaci, takže o volnomyšlenkářskou akci se také nejedná. děj obsahuje spoustu náhod, jako třeba v situaci, kdy unese a zabije domnělého mafiána, aby se z něj nakonec vyklubal tajný policajt. A také ohromného zjednodušení dějového vývoje. Je možné, aby jen tak někdo z civilistů přišel do nemocnice a přinesl k transplantaci potřebný orgán? Samozřejmě nesmysl a takových nesmyslů je tu víc. Do toho ještě nějaká ta retrospektiva, která ne vždy jde rozpoznat. Ale proč se vůbec zabývat nějakou věrohodností, když jde o pouhopouhou akční zábavu a o nic víc? Snímek nemá honosný rozpočet jako hollywoodské trháky a přesto se dá plně užít. A potvrdil to divácký zájem, který ve své době premiérového uvedení s přehledem vytlačil Bruce Willise se svým snímkem ´Smrtonosná past 4´ (2007). Takže prostě vypnou a užít si film, který má drive. Nic víc, nic míň.

plakát

Nezapomeň na mě (2010) 

Jednoho krásného dne se potkali. A od té chvíle se pomalinku a opravdu opatrně začal mezi nimi vznikat vážný vztah. Nic tedy neobvyklého od přirozeného normálu. Jenomže tady je to charakterově přeci jen krapet složitější. Oba dva mají ve své minulosti určitou tragickou událost u svého blízkého a každý se s tím vyrovnává jinak. On je neustále v nějakém maléru, ona naopak žije naplno. Opravdu z něčeho takového může mezi nimi něco vzniknout? O tom ve své podstatě tento snímek je, který má, kromě přirozeného romantického motivu, v sobě i nějaký ten moralizační aspekt pro poučení. A kdo hledá něco, jako ´Romeo a Julie´, samozřejmě odehrávající se v současné době,  tento snímek je jasnou volbou. Jen od toho nic světoborného neočekávat. Film může být pro mnohé divačky přitažlivý už vlivem účasti Roberta Pattinsona, který je v mysli divaček od, ve své době ještě stále uváděné, série ´The Twilight Saga´ (2008-12), takže podle toho se k tomu může přistupovat. Což o to, romance a vůbec milostné atmosféry je tu více než dost, ale když se vývoj děje houpe jak na houpačce, spíše to vyvolá diváckou mrzutost. Oba se setkají a něco prožijí, aby nakonec šli zase od sebe, aby se zase později sešli a něco prožili. A takhle je to stále dokola, což se brzy stane dost otravný. Ale obě postavy mají něco do sebe, neb prožívají svůj vlastní životní vesmír a to bez ohledu na fakt, co si o nich ostatní myslí. A možná i to je důvod, proč taková milostná etuda nakonec skončila tak, jak skončila. Po filmové stránce se však závěr nepovedl, neboť emoční stránka věci nefunguje, jak by správně měla. Snímek má divácký potenciál tak na půl. Tahounem je skutečně Robert Pattinson, čímž se zájem více zvedá, ale to je asi tak všechno. Bez něj by nejspíš vyšuměl, ale co si budeme povídat, to hrozí i s Pattinsonem.

plakát

V kůži Johna Malkoviche (1999) 

Jedno je u tohoto snímku jasné. Rozhodně to měl se svou osobitou vizí natočit Tim Burton. Charlie Kaufman svým scenáristickým počinem vytvořil dílo plné nápadů a myšlenek, ale po vizuální stránce to zůstalo někde v půli cesty, což je ohromná škoda.. Pro Spika Jonze to sice byla režijní celovečerní prvotina, ale je vidět, že si vzal na bedra dost těžký úkol, který ne úplně dobře zvládl. Příběh o loutkoherci, který tuto profesi bere tak vážně, že se snaží naplnit definici ideálu loutkářské profese a tím je vášeň být v těle druhého a myslet jinak. A jistou okolností se mu poštěstí být v těle slavného herce Johna Malkoviche. Umělecký dojem celého snímku je neodvratitelný. Odhaluje umění, které napodobuje realitu a skutečnost umělce spočívající ve snu. A takový sen je pouze mostem v uměleckém procesu ve svém naplnění. Loutky se tak stanou čistým médiem. Je to taková, dalo by se říct,  obnova vlastní fantazie v rámci porozumění prostřednictvím fikce. Prodlužuje se tak okamžik, který již skončil. Zahájení snu je, něco jako, výstelka reality. Odhaluje existenciální a umělecké zpochybňování a prostřednictvím snu jej přivede k životu. Tohle není snímek jen tak pro leckoho. Divák očekávající pouhou zábavu se u tohoto snímku doslova a do písmene unudí k čirému zoufalství. K pocitu umění je potřeba přistupovat zodpovědně a s určitým druhem fantazie. Snímek se tak stane nádherně vynalézavý, chytrý a pobuřující zároveň. Ve svém smyslu je jedinečný, naprosto nepředvídatelný a tak nějak zvláštní. Zkratka je celý koncept hodně surrealistický s přesahem do poetiky v zábavné i tragické formě. Snímek je tak jen pro náročné diváky mající v oblibě klasiku moderní doby.

plakát

Dokonalý voják (2017) 

Sním či bdím, neustále si říká Gabriel Howarth, u kterém by nejeden řekl, že prostě blbne. Má divoké a hodně reálné sny, ve kterých se dopouští násilných činů a když se ze zpráv dozví o nějakých politických atentátech, hned je posedlý myšlenkou, že v tom má prsty on. Psychiatr se mu tedy koukne na zoubek, ale marná sláva, záhy vyjde najevo, že ty sny jsou něco víc, než jen obyčejné sny. A tak se Gabriel rozhodne vypátrat, o co tady vlastně jde. Povědomé? Aby ne. Svým způsobem je to překopaný námět Bourneho od literárního autora Roberta Ludluma. Ale je fakt, že je hodně viditelná snaha se od Bourneho oprostit a jít si svou vlastní cestou. A jestli se to podařilo už musí posoudit samotný divák. Rozpočet byl omezený, což je místy znát, ale i tak se snímek nejeví jako vyloženě špatný. Naopak. Zábavnou thrillerovou formu má, byť se jedná o jednoduchý a dalo by se i říct, že zcela prostý obyčejný příběh. Celkový dojem také povyšují herečtí protagonisté snažící se z toho vyždímat, co se dá. Atmosféra si dokáže udržet napětí a to i ve své velkorysosti, do poslední chvíle, tajemno v daných aspektech vývoje děje. Zmiňovaného Bourneho se sice vyrovnat nemůže a snad to nebylo ani cílem, avšak přesto se jedná o příjemný biják, ve kterém možná leckdo nalezne i nejrůznější odkazy na všelijaké starší snímky.

plakát

Pavučina lži (2020) 

Námětově další bývalý agent něčeho. Tentokrát MI6. Kolik takových agentů ještě bude? Scénáristé takovýchto příběhu nějak uvízli na mrtvém bodě. U tohoto snímku to platí dvojnásob. Dostihne ho minulost ze strany CIA a navíc mu KGB unese dceru. A tak, jak už to bývá, nezůstane nit suchá. V hlavní roli Scott Adkins, který se v herecké kariéře stále drží stylu přelomu osmdesátých a devadesátých let. No, Arnie to není, takže z tohoto hlediska nic moc, ale naštěstí to zase není ani Seagal, neboť v takovém případě by snímek hodně klesl. Po akční stránce paráda, obzvlášť na samém začátku, ale potom to, vlivem hodnotnějšího dějového vývoje, bohužel začne podivně skomírat. Režisér Adrian Bol, stojící i za scénářem, sice měl dobrou myšlenku, byť značně neoriginální, ale s nízkým rozpočtem toho prostě nic neudělá. A tak tu máme menší špionážní akční thriller, který sice Scottu Adkinsovi dává dostatek prostoru předvést svůj talent drsného akčního hrdiny, ale chtělo to daleko větší produkci. Koncem osmdesátek by z toho ale určitě vyhledávaný videohit byl.

plakát

Nová země (2011) 

Hledání nových cest do Číny a Indie, která skončila uvíznutím v ledu za polárním kruhem. Při dnešním pohledu příběh známý především po uvedení velkolepé první série seriálu ´The Terror´ (2018). Nizozemští tvůrci se na celé dobrodružství podívali o sedm let dříve a pojali to tak velkolepě, že snímek dokonce natočili ve 3D, takže historicky tímto vznikl první jejich film v této technologii. Smůlou je, že 3D verze je jaksi nedohledatelná, takže zřejmě zůstala pouze pro nizozemské diváky. Snímek se honosí poutavým pohledem na celý průběh námořní plavby s následujícím mrazivým bojem o přežití, pro nás v nepředstavitelném prostředí arktické zimy. Vizuální sféra obrazu, a hlavně výpravy, lze považovat za dobrou. Atmosféra ale už jakž takž, neboť dosti hapruje napětí. V tomto směru to už zkrátka moc nenadchne. Silný dojem však celý koncept zanechá, neboť pocit beznaděje, deprivace, zoufalství a hlavně té třeskuté zimy, se podařilo zprostředkovat skutečně věrohodně. Surrealistické scenérie tomu jenom napomáhají.  A že má scénář místy své chybičky, se dá očekávat. Takový škraloup však lze přehlédnout. Režisérovi Reinoutu Oerlemansovi se podařilo převést na filmové plátno kus nizozemské historie a na takový film mohou být místní určitě hrdí.

plakát

Hra na oliheň (2021) (seriál) 

Takže co tu máme. Na šestidenní soutěžní turnaj je pozváno 465 lidí, z nichž všichni mají nějaké finanční problémy a pro řešení situace již nemají žádné možnosti. Každý den jedno soutěžní kolo, ve kterých jsou sázky vysoké. Kdo prohraje, zemře. Finanční výhra je ale tak nepředstavitelně vysoká, že risk v zájmu bezstarostného života je neodolatelný. I přesto dá psychologie hráčům tak zabrat, že se neustále musí ptát sami sebe, jestli hru dokončit a nebo se ji rozhodnou opustit. Co je však lepší? Je jejich každodenní život lepší než nabízená šance? Pokud si vezmeme na paškál koncept dané soutěže, není to nic výjimečného či odlišného od toho, co lze v dnešní době vidět v televizi. Nejrůznější soutěžní náměty na reality show jakoby také neměli v extrémnosti stopku. Jsou tu soutěžící a diváci. V tomto případě jsme diváci především my. Prožíváme to úplně stejně, jako u skutečné reality show a stejně tak si postupně získáváme oblíbené soutěžící. Ke konci se v ději skuteční diváci objevují, dokonce anglicky mluvící, ale bohužel je to ke kvalitě seriálu spíše na škodu. Hry jsou ve svém smyslu bizarní, neboť se jedná pouze o dětské hry. Proto jsou také všude jasné a křiklavé barvy. Surrealistická atmosféra tak vše patřičně vyzdvihuje. Každé soutěžní kolo je pro každého těžkou zkouškou svého charakteru. Jak se kdo v nejrůznější situaci vůči druhému zachová? Tady i po psychologické stránce a lidského přístupu není o emoce nouze. Lidská přirozenost v přístupu k problému a jednoho k druhému je na cele soutěži to nejdůležitější. Soutěžní kola jsou setsakramentsky drsná, čímž během soutěžního klání nejeden divák ani nedýchá. Velmi často dochází k šokujícím událostem, čímž o silné emoce není nouze. Máme tady sice hlavní postavu, kterou příběh sleduje, ale za pozornost stojí ještě jedna další, která svou důležitost projeví na samém konci toho všeho. Vývoj člověka v takové hře je neodvratitelný. Peníze obnovují a posilují lidskou laskavost a umocňují se pokusit čelit zlu, což je hlavní myšlenka hry. Bohatý nebo chudý? Smrti je to jedno. Málokterý divák dokáže uchopit dojemnou scénu v posledním díle, ve které umírá bohatý člověk na smrtelné posteli a současně chudý bezdomovec venku na ulici v mrazivém počasí. Je na tom někdo z nich lépe? Nebo snad hůře? Celé je to o smyslu života v celé své obraznosti. Jak se chováme k sobě a k ostatním v nejrůznějších situacích. Vždy je to jiné bez ohledu na charakter. Seriál je brutální, jako život sám. Má strhující akci a hluboké ponaučení o lidské povaze. Svět není spravedlivý. Nevítězí ten nejsilnější, jak se často uvádí. Vše má na svědomí horlivost, nezájem, krutost či naprostá bezohlednost. Každý má v sobě vnitřní touhu cokoliv získat i za cenu ublížení druhým. Tento seriál má hodně vzácný námětový koncept. Ať se děje, co se děje, všechno souvisí se vším a tak je nejvíce důležité právě správné rozhodnutí. Něco dokážeme ovlivnit, něco ne, neboť je život plný nepředpokládaných nástrah.   Špatné rozhodnutí a dotyčného čeká smrt. Napětí se dá krájet a to za každých okolností. Je jedno jestli se soutěží nebo se jedná jen o pouhý dialog. Vzniklá atmosféra v obou případech je nepřekonatelná. Seriál uvádí Netflix, který na svou rasovou a LGBT propagandu ani u tohoto počinu nezapomněl. Mezi Korejcema však není žádný africký typ černocha, ale snědý Pákistánec. A z LGBT je tu tradiční homosexualita. Seriál je ohromným překvapením. Bohužel u toho diváci zapomínají přemýšlet. Spousta odkazů, spousta myšlenek, spousta nejednoduché filosofie. A to v poměru se šokující brutalitou. Jedná se o absolutní seriálovou pecku, která obsahuje tolik, co žádný jiný takovýto počin.

plakát

Hra na oliheň - Jeden šťastný den (2021) (epizoda) 

Poslední kolo pro zbylé dva hráče. A opět dle stejného konceptu všech předchozích. Kdo projde dalším krutým testem a zvítězí? Jde o hodně. Nenávist, smysl pro lidskost, zoufalství a snaha o nemožné jako vždy udělá své. Vše co začíná, jednou také skončí. Návrat do běžného života? Po tom všem, to zase až tak jednoduché také není. Ponurost, nerovnováha a snad i cit. Druhá polovina této závěrečné části překvapí asi nejvíce ohledně jisté postavy. Plně nám je vše vysvětleno, ale pozor, za pomocí filosofie o smyslu života, konání, porozumění atd. atd. Tady je potřeba dialog hodně pozorně poslouchat ke správnému uchopení celé životní problematiky. Jak žijeme, jak druhé nasloucháme, jak se jeden k druhému chováme a další sounáležitosti života lidí bez ohledu na sociální postavení. Závěrečný soutěžní souboj je efektový a hlavně po emoční stránce nemálo napínavý. Ať je člověk bohatý a nebo chudý, smrt je spravedlivá pro všechny. Nádherná scéna kontrastu starého bohatého člověka na smrtelné posteli s opilým bezdomovcem umírajícího umrznutím v zimním období na ulici. Rozprava je obsáhlá a je v podstatě řečeno vše. Hodně k zamyšlení, obzvlášť při zopakování průběhu každého soutěžního kola se zaměřením chování jeden k druhému za různých situací. Závěrečnou otázkou je, proč se vítěz hry rozhodl tak,jak se rozhodl. Koho to napadne, má vyhráno.

Ovládací panel
8 bodů