MickeyStuma

Divák zmlsaný úspěšnou trilogií ´Dannyho parťáci´ nad tímto tentokrát australským snímkem jistojistě ohrne nos, ale je samozřejmě jasné, že kdyby byl natočen ve stejném duchu, okamžitě by se snesla kritika z vykrádání nápadů. Snímek není pojat vyloženě v popcornovém duchu a v tom to právě je. Námětově nejde ani tak o geniální plán loupeže, i když k němu dojde, ale převážně o aktéry příběhu a jejich pohledu na život. Akce a humorné situace nechybí, ale netlačí se v tom tolik na pilu. Dobré tempo, dobrý casting, dobrý scénář nesnažící se ohromit. Není to Hollywood, ale svůj potenciál má.

Když se po městě začnou objevovat kresby převrácené čtyřky, jedná se o pouhé graffiti anebo o jisté varování? Zajímavý námět o nové zřejmě hrozící morové epidemii zpracovaný nikoliv jako další bezduchý katastrofický film, ale jako tajemný detektivní příběh ve francouzské režii. Vše se točí kolem podivína a domnělého blázna Josseho varujícího veřejnost před apokalypsou a šéfinspektora Adamsbega, který se tomu snaží přijít na kloub, když se začnou objevovat mrtví. Tajemno dodává dějství krapet na atmosféře, ale jinak se jedná o tradiční styl francouzské detektivky se všemi svými klady a zápory. A příběh je to vcelku solidní s poutavým příběhem, v pomalejším tempu a s přirozeným vývojem postav a děje. Takže žádná lecjaká akce, jen děj,který může diváka zlákat ke knize od Freda Vargase, podle které byl scénář zpracován.

Hra ´Lakomec´ je klasická komedie o pěti dějstvích od francouzského spisovatele a dramatika Moliéra a pojednává o šedesátiletém Harpagonovi coby vdovci, lichváři a necitelném lakomci, který je pro peníze schopen obětovat naprosto vše. Rodinu, děti i lásku. Hra je to tak výjimečná, že se na divadelních prknech hraje takřka neustále. Louis de Funès měl dlouho sen si Harpagona zahrát a  roce 1980 se mu to splnilo. Vznikl snímek, kde se setkal s hereckými kolegy a kolegyní, se kterými velice často spolupracoval a kde hlavní roli pojal zcela po svém. Dokonce se podílel i na režii. Takže Funèsův typický cholerický charakter se nevyhnul ani této role. Avšak ničemu to nevadí. Ba naopak. Hra byla zajímavě oživena a tak i zde je důvodů se zasmát více než dost. Atmosféra příběhu je zachována dle hry samotné. Přednes ostatních herců skutečně jakoby vypadl z divadelních prken. Moliére touto hrou zesměšňuje maloměšťáctví a i přes Funèsovo komické pojetí toho bylo zachováno. Snímek tedy pobaví a divácky vkusně přiblíží hru jako takovou.

Ve viktoriánské éře v Londýně  vyšetřuje inspektor Fred Abberline vraždy, které má podle všeho na svědomí Jack Rozparovač. Snímek na základě vcelku obsáhlého komiksu Alana Moorea, který vyšel i u nás, a který je vysoce ceněn. Přepsat dějství do filmu rozhodně nebylo nic jednoduchého, ale tvůrci se snažili seč mohli a tak tu máme co máme. Od komiksu očekávaně hodně daleko, ale myšlenka je zachována. Peklo je hrůza lidské mysli. Pohled na obludnost takové myšlenky je mnohem děsivější, než jakákoliv fyzická deformace. A přesně taková je i atmosféra ve viktoriánském prostředí. Šílenství, drogy, zavádějící loajalita a náboženský fanatismus. Takové je temné prostředí děsivého příběhu, který nenechává mnohé spát. Johny Depp v roli inspektora Abberlineho podává mimořádný výkon a dá se říci, že v takovéto pozici ho ještě vidět nebylo. Snímek ve své době budil právě vlivem komiksové předlohy docela rozporuplný dojem, ale dá se říci, že čím je starší, tím je uzrálejší. Příběh je založen na teorii skutků známých zločinů Jacka Rozparovače a tak už záleží jen na divákovi, co si z toho vezme. Filmový děsivý zážitek však zasvěcené diváky určitě.

Šířící se virus kancelářským komplexem způsobuje ne zrovna adekvátní chování všech přítomných. Prostě vypuknou krvavá jatka. Námět na takový krvavý horor slibný, ale to, co nám tu tvůrci předhodili je spíše na pováženou. Exhibice krvavých brutálních šílenosti žánrově dopadlo dobře, ale průběh děje je jaksi ne zcela pochopitelný. Studio Asylum má konkurenci? Víc jak o horor se jedná o pokus zábavy, ale jaksi nepatřičné. Vlastně to vypadá jako nějaké fanouškovské dílo, kde se herečtí protagonisté snažili o co nejlepší výkon. A mnohým se povedl, zbytek přehrávali až běda. Nic naplat, jedná se o zábavný hororový snímek, který ne každý pojme jak by asi měl.

Příběh architekta Paula Kerseyho, který se postavil zlu s vervou sobě vlastní po brutálním přepadení a znásilnění manželky a dcery. Příběh, který svou morální výpovědí dokonce ve své době rozvířil debatu až na politické úrovni, jestli je vůbec něco takového možné i co se týče přístupu policie k dané věci. Myšlenka trestu smrti zločincům takovýchto činů přetrvává u veřejnosti do dnes a tak je jasné, že kdyby se skutečně takový mstitel v ulicích objevil, dočkal by se od veřejnosti jen podpory. Jenomže svým činem by se dotyčný dostal zcela na stejnou kolej ke zločincům. Každopádně scéna přepadení byla pro přesvědčení natočena tak brutálně, že musela být sestříhána. I tak stále dokáže šokovat. Jedinou vadou na kráse je značné přehrávání herců v rolích zločinců. Hodně to kazí reálnou představu. Charles Bronson je však přesvědčivý a divák emoce a počínaní jeho postavy dokáže plně pojmout. Nejde o plně akční film. Příběh jen dramaticky vyobrazuje myšlenky člověka, kterého k činu dohnalo zoufalství a beznaděj touhy po zákonné spravedlnosti. Snímek svou výpovědí nijak nestárne. Naopak má co říct i dnes.

Pravdivý příběh o britském průzkumníkovi plukovníku Percivalu Fawcetovi, který zmizel při hledání tajuplného města v Amazonii ve dvacátých letech minulého století. Příběh je rozvinutý do dvou a půl hodin stopáže a vše podstatné lze v ději najít. Hlavní postava všeho dění je mladý dělostřelecký důstojník snažící se urovnat hraniční spor mezi Bolívií a Brazílií, aby během toho na svých cestách objevil znaky naznačující možnost ztracené civilizace. Každé odvětví děje je natočeno s naprostým respektem k události, takže to nejen po vizuální stránce nabírá na zajímavosti. Místy však přeci jen některé úseky vypadají zbytečně natahovaně, tudíž nuceně nudně, ale síla je hlavně v dialozích než v činech a podle toho se na to také musí vzhlížet. Konec už i tak vypadá zvláštně, ale i zde záleží na úhlu pohledu. Námět na zfilmování je dosti složitý, avšak tvůrci se s tím poprali jak jen mohli. Snímek sice nezaujme každého, ale stoji za zhlédnutí.

Skupině profesionálních bankovních lupičů začíná být setsakramentsky horko, když nevědomky zanechají stopu o nejnovější loupeži a policie jim je rázem neustále v patách. Když se řekne Al Pacino vs. Robert De Niro, je řečeno vše. Dva naprostí profesionálové ve svém oboru hlavně co se týče rolí různých bossů a poldů. Tento snímek je postavil proti sobě a v plné parádě. Nejde však o lecjaký akční film, byť je příběh velmi jednoduchý. Máme tu profesionálního lupiče a detektiva, který ví, co dělá a za čím jde. Tady se tvůrci zaměřili i na vnitřní pocity každého z nich, takže je zvýrazněna i lidská stránka jednotlivce, což v daném žánru není zrovna obvyklé. Příběh se vyvíjí jak má a končí loupeží, která vyvrcholí akční sekvencí, která nejen svým adrenalinem až tají dech. Ale vypadá až neskutečně reálně. Choreografie a rytmus této scény je natočeno naprosto úchvatně a dá se říci, že něco takového zase dlouho vidět nebude. Takřka tříhodinová stopáž může připadat moc, ale na druhou stránku byla alespoň přirozeně vyobrazena myšlenka koncepce celého dějství. Příběh se rozvíjí jak má a každou minutou budí větší zvědavost nad dalším vývojem. Režisér Michael Mann, který je i autorem scénáře, může být na své dílo náležitě hrdý.

Ani pátý příběh o agentu FBI Jerry Cottonovi nepostrádá nic na své atraktivitě a vkusu sešitových románů, kterými je inspirován. Tentokrát někdo vydírá miliardáře a tak je potřeba se mu podívat na kobylku. Snímek začíná očekávaně černobíle svým prologem, ale jakmile se objeví úvodní titulky, divák je překvapen barvou. Ano, pátý film série a první barevný. Trochu to ubírá na dané atmosféře, ale budiž. Technické postupy zůstaly stejné a v barvě bohužel vypadají daleko okatější. Na dobu vzniku jsou však odpustitelné. Co se týče děje, nic ubráno a ni přidáno nebylo. 60. léta stále v plné parádě a vše očekávané se zobrazí. Jerry Cotton tedy stále přesně tak, jak byl zamýšlen.

Jednoduchá sci-fi romance pro mladé diváky, která je po vědecké stránce sice ohromný kýč, ale jako vyze o člověku narozeném ve vesmíru, žijícím na Marsu, který se dostane na Zem aby vypátral svého otce a během toho se zamiloval, je hodně zajímavá. To, co je tady v oblasti vědy ukázáno je naprostý nesmysl, ale mladí lidé nad takovými detaily nepřemýšlí, takže vlastně o nic nejde. Třeba těhotenství astronautky, která tento fakt před letem zapřela. Ona neprošla zdravotní prohlídkou? Co se týče Marsu, život lidí na něm je stále velkou neznámou, ale jedno se ví stoprocentně. Odlišná gravitace, sluneční záření a mnohé další vlivy by s vývojem stavby těla hodně zamávalo, takže by Gardner, kterého se to v příběhu týká, by vypadal hodně jinak. Film jako takový je natočen v rodinném stylu snažící se o volné úsměvně dobrodružství, dějovou nadsázku a místy i citové pojetí, které však zase ne moc funguje. Ono to je způsobeno i naprostou předvídavostí vývoje děje, neboť nic originálního tu v podstatě nelze nalézt. Snímek se však i přes svá negativa dá užít a zpříjemnit si dvě hodiny romance, jen se musí naprosto z myšlenek vynechat syrový realismus.