MickeyStuma

Romantizující televizní snímek z dob divokého západu odehrávající se v časech bojů s Apači. Příběh jak z románového sešitu ´Večery pod lampou´ je tak jednoduchý a prostý, že by klidně mohl být odvyprávěn za poměrně kratší dobu. Divoký západ tu tak ve své podstatě reprezentován ani není a byť mají některé scény určitý náznak, spíše to vypadá, jako by si na to nějací lidé jen tak hráli. Byť název napovídá hlavní postavu, není zase až tomu tak. Děj spíše sleduje počínání mladého začínajícího novináře, kterému se podaří zachránit v bezvědomí nalezenou apačskou dívku. Ta se do něho posléze zamiluje a nikoho asi nepřekvapí, že on do ní také i když se tomu dosti zdráhá. Děj je vyprávěn lehounce a lstivě obchází akční scény, bez kterých to ale není prostě ono. Na víkendové nenáročné odpoledne se však snímek velice hodí a to hlavně pro divačky. Pánové z toho budou mít tak akorát mindrák, co že si to pustili za nudný a utahaný film.

V roce 2000 přišel do video-distribuce akční sci-fi snímek, který je ozvláštněn nevídanou věcí. Příběh je poskládán z motivů různých filmů, které vznikli po celé délce 90. let a které byli divácky velmi úspěšné. Je to vlastně taková filmová rekapitulace toho nejlepšího. Že z toho celkově bude dějově podivný mišmaš je víc než jasné, takže co se týče kvality, není jako obvykle o co stát. Uši trhající dialogy, nelogičnosti v ději, velmi levná výprava. A např. to, že se na chodbě budovy chlap se dvěma bouchačkama netrefí do druhého z dobrých deseti metrů je už do nebe volající. Ale co, jako zábavné akční video na nudný víkendový večer s přehledem postačí.

Troma a jejich další filmový počin plný zvráceností, sadismu a sexu. Ne, tohle není nic pro slabší povahy. Snímek o mučení a na svou dobu neskutečně odvážný. Příběh a nějaký náznak herectví je tu druhořadý. Tady jde pouze o ponižování žen a užívat si jakýkoliv způsob jejich trýznění. Na poli takovýchto hororových trashových filmů se jedná o velmi odvážnou klasiku bořící všechny meze jakékoliv snesitelnosti. Pro příznivce sadomasochismu doslova povinnost. Ostatní na vlastní riziko.

Ekologický snímek vypadající jako na objednávku hnutí Greenpeace a jím podobní. Ne že by nebyl na hlavním problému děje kus pravdy, ale celý průběh je tak naivní, že to snad nemohli myslet ani vážně. Je dost znát i přílišná levnost tohoto celého filmového projektu a je s podivem, že je to určeno do kin. Nejen nadměrná televisnost je do očí bijící a tak kdo u toho v kině neusnul, tak už snad neusne při ničem. Pokud příběh nemá ani stupeň nějakého napětí či něčeho co by dokázalo zaujmout, není o co stát a jedná se o naprostou ztrátu času. To už leckteré dokumenty o ekologii mají daleko větší šťávu než toto.

Tak nevím. Má tohle být nějaká variace na King Konga nebo na Yetttiho? Nebo snad obojí? Příběh bez logiky nám ukazuje útok podivného humanoida neustále řvoucího a podivně potrhlého na skupinku několika málo lidí pořádající slavnost. Chtěl bych vidět výši honoráře Alice Coopera za vystoupení na takovéto akci. Celé je to televizní, tedy efektově podivné, levné, pro filmaře opravdových filmů příkladně odstrašující. Nic víc, nic míň.

Příběh ukazuje postavení lidí ve společnosti podle čísel. Čím větší, tím lepší. Znamená to ale, že ten kdo má nulu má být zatracen? Krátká loutková animovaná povídka hodně útočí na city a zároveň vyobrazuje život takový jaký skutečně je. Je však osud každého z nás postaven na osudu či štěstí anebo pro lepší život musíme  něco udělat? Každopádně smysl života je jasný a byť ani tento příběh nijak nenapoví, jeho konec dokáže naladit na lepší myšlenky a nade všemu se povznést. Loutky vyrobené jakoby z klubíček vlny je zajímavý počin, který artovému pojetí dodává zajímavou výtvarnou obrazotvornost. Dokonce i pevně vyobrazují charaktery postav, které jsou skutečně nedílnou součástí našeho života. Myšlenka celé povídky je daná a kdo ji pochopí, snad mu i v životě něco přinese.

3D animovaná povídka o jednom naturalistickém komplexu odtučňovací kůry přinášející i jisté poučení. Francouzští tvůrci vsadili na typický ženský sen a to mít postavu jako nitka. V blízké budoucnosti to není zase až tak veliký problém, jen samotné ženy také musí pro to něco udělat. Artové provedení snímku dodává větší punc vyobrazení oné ženskosti a jisté naivity. Pointa je naprosto reálná a jestli si z ní někdo něco vezme je těžké posoudit. Každopádně má tento sci-fi příběh svůj určitý půvab a sounáležitost.

Typické ráno jaké známe všichni. Budík zvoní, nám se stávat nechce a tak ho každou minutou nenávidíme čím dál tím více. Nastane bitva mezi realitou a vlastními myšlenky. Ve snu vypukne válka mezi námi a budíky. A o tom vypráví tato kratičká 3D animovaná povídka, která se do onoho ranního problému naprosto strefila. Plynulá animace, přesné vyobrazení prostředí bytu a zařízení a k tomu lehký pro tuto situaci typický humor vyvolávající pocit reálnosti každodenního rána. Až na to zakončení, které je však v souladu pro asijské komiksy a vlastně i jistou pointou. Artová povídka zachycuje dění, ve kterém se mnozí poznáme.

Nápad převést nostalgickou hru Pac-Man do celovečerního filmu jsem si tak nějak neuměl představit. Jak takovou hru vsunout do honosného příběhu? Po prvních minutách hotové snímku jsem se tloukl do hlavy. Co může být jednoduššího než mimozemský útok. Jak prosté. O drsnou řežbu se však v žádném případě nejedná. Vše bylo ponecháno přesně tak, jak tato hra vypadala, jen je zasazena do reálného života. A protože s jednou hrou by to nebyl zase až tak lecjaký biják, několik dalších známých se s úctou přidalo. A funguje to. Jako inspirace posloužil tříminutový kraťas pod stejným názvem z roku 2010, kterého se tvůrci věrně drželi. Několik vtípků, které zase až tak moc nepobaví, a jednoduchá rodinná atmosféra potěší pouze nostalgiky a starší generaci, kteří tyto hry velice znají. Pro ostatní tento snímek nemůže připadat jinak než naprostá blbina bez špetky nápadu a vůbec alespoň nějaké té originality. Jako celovečerní pocta 8-bitovým hrám to však nedopadlo zase až tak špatně jak by se mohlo zdát. Břitký děj vyniká hlavně svou jednoduchostí a tak tomu dobře porozumí i poměrně mladší diváci. Co dodat, Z tohohle pecka být nikdy nemohla, ale jako odlehčená zábava by to posloužit přeci jen mohlo.

Úžasná vzpomínka na 8-bitové hry z 80.let, které si dnes už z nové mladé generace asi málo kdo umí představit. Několik těch nejznámějších her jsou zasazeny do reálného velkoměsta New Yourku čímž je nám ukázáno, jak by to mohlo vypadat ve skutečném životě. Dobrý nápad dobře zpracovaný a to do pouhých tří minut. A tyto tři minuty skutečně stojí za to. Lepší pocta těmto hrám už snad ani být nemohla.