JASON_X

První moje reakce byla ohrnutý nos a otrávený úšklebek: "Zase nějaký kvazihorror s dětmi, tyhle otřepané šablony už mě fakt nebaví...". Ale Mal de ojo se přece jenom těmhle otřepaným šablonám trochu vymyká. Třeba tím, že je to film mexický a z mexického prostředí, což už je samo o sobě zajímavé. Že jeho atmosféra má překvapivě blíž k opravdovému horroru, než k obvyklému hollywoodskému pseudohorroru s dětičkami. Že babizně v roli babičky tu její čarodějnici spíš věříte, než nevěříte. Zkrátka příběh je slušný, atmoška je solidně temná, a tak jedinou vážnější výtku bych měl k hercům, respektive herečkám. Jakousi vulgární šlápotu coby matku bych ještě překousl, navíc to byla pěkná baba, ale holka v roli starší dcery Naly hereckého talentu opravdu příliš nepobrala, pokud tedy za herecký talent nepovažujete ječení, řvaní, teatrální zadýchávání se a koulení očima. Provizorně zaokrouhluju nahoru a jsem zvědavý na další rejžovy starší filmy, které mi dosud unikaly, vypadají lákavě.

Poprvé viděno v -nácti, podruhé až teď po... mnoha letech. Ve své době jistě velepůsobivé dílo, o nezlomné vůli po svobodě a po spravedlnosti a o neohýbání hřbetu před "fašistickým" systémem a jeho zamindrákovanými a tupými slouhy a blá blá blá, prostě takové ty patetické kecy okolo. Dnes už poněkud vyčpělé a zastarale působící melodrama, tendenční, salónně levičácké, naivně černo-bílé, no a taky zdlouhavé. Přehrávající a šaškující Nicholson mi popravdě většinu času lezl na nervy, v reálu tyhle typy nemůžu vystát. Jediná postava, která mě ve filmu opravdu zaujala, byl (samozřejmě) "náčelník" Bromden.

Sofia je rozmazlená a protivně afektovaná náctiletá pizda. Hraje lední hokej (to leccos vypovídá) a její bojfrend se jmenuje Hamid nebo Hakim nebo jak, protože tuhle sračku točil Netflix. Zato její fotr, tvrdej jako kámen a pružnej jako ocel, je dobrej řízek. Vysloužilej voják 'Ndranghety, nemilosrdnej zabiják, kterej se octne na cestě pomsty, a kterej dosud nezapomněl, co se v mládí naučil (jak divák ke své velké radosti brzy zjistí). A světe div se, dokonce i z pizdy se postupně vyklube docela fajn žába, protože její padre jí dá hodně drsnou školu. A v samým závěru už je dokonce přímo k zulíbání, jsme svědky zrodu skvostně temný comicsový postavy, a já si přeju rychle další pokračování!

Ne že bych byl zrovna talmudista, ale o judaismu a věcech s ním souvisejících jsem toho přečetl hodně, a tím pádem hodně důvodně pochybuju, že by se nějaký chasidský kabalista pouštěl do nějaké pofidérní okultní evokace z tak mrzkého důvodu, jakým je přivolání zpátky na svět jeho mrtvé staré. Zkrátka béčkový scénář na zhruba stejné úrovni nesmyslnosti, na jaké se točí třeba filmy z amenitských komunit, nebo o podobných pro stádo fascinujících exotech. A ten digitální kozel je k naprosto smíchu. Ale na druhou stranu je prostředí zbožných židů v žánru duchařského softhorroru vcelku příjemná změna a za ten závěr patří taky nějaký ten bod navíc, takže nakonec takový lepší průměr.

Pochopitelně, že ve filmu vidím spoustu nedostatků a nesmyslů. Třeba že padesátikilová hubená holka si pohazuje s udělanejma svaloušema. Nebo různé nedotaženosti a nelogičnosti v ději a v jednání postav. Prostě scénárista si svou práci ulehčoval a zjednodušoval jak to jenom šlo. Ale tyhle filmy přece nemaj bejt složitý a logický, že jo, u nich se v první řadě počítají jejich relaxační účinky. A já si nemůžu pomoct, ale ta klučičí buchta mi byla strašně sympatická, její roli jsem jí věřil minimálně na 90% a u filmu jsem se bezvadně odlehčeně bavil. Navíc sympatický nebo aspoň zajímavý a výrazný  jsou i všechny ostatní postavy, dokonce včetně těch dvou dětských. A na konci jsem se přistihnul, že se úplně těším na takovej ten klišoidní polopatickej epilog, ve kterým se teta Ali nastěhuje ke svýmu švárovi a dělá s ním mámu dětem svojí mrtvý ségry... Hergot asi už stárnu. A nebo holt i dřevorubci mají své dny.

Ze všech povídkových horrorových filmů, kterých jsem viděl už spoustu, je tenhle určitě v nadprůměru. Příběhy mají slušné tempo a ani jeden není vyloženě slabý. Jen ten propojovací (The Projectionist, režie i scénář Garris), s mihnuvším se Rourkem, je úplně zbytečný, ale to tak bývá u povídkových filmů vždycky. 1(The Thing In The Woods, režie i scénář Brugués): Začíná se na nevážnou notu, hororová parodie/komedie, ale s několika hezkými momenty (třeba "rozštěp" hlavy) a obsahem dost členitým i bohatým na celovečerák. Kombinace slasheru a invaze parazitického šmejdu z vesmíru, to můžu. 2(Mirari, režie Dante): Slušná psychárna, vhodná ke zhlédnutí před plastickou operací obličeje. Kdo by při ní nevzpomněl na Dentistu? 3(Mashit, režie Kitamura): Můj oblíbený japonský zběsilec tentokrát ne snad přímo zklamal, ale nenaplnil moje očekávání. Že by léčba dětského traumatu scénáristky z pobytu v katolické internátní škole? Nebo vyřizování si účtů s neoblíbenou katolickou církví? Chaotické, nepřesvědčivé, trikově slabé. Ale šukačka kněze s jeptiškou pobavila. 4(This Way To Egress, režie Slade): Černobílá cronenbergovská psychedelie, asi nejhorrorovější povídka z celého filmu, s temnou a hutnou atmosférou, kterou bohužel kazí dva otravní fakani. 5(Dead, režie i scénář Garris): Nevěřte mrtvým, i kdyby to byla vaše matka. Tedy pokud chcete zůstat naživu. Obsah drsný, ale natočeno přitom vcelku decentně, ve stylu softhorrorů pro mládež.

Myslím, že tenhle způsob filmu by erudovaní filmoví kritikové označili odborným výrazem "námrd". Ano, tohle je prosím prvotřídní thrillerový námrd, nic tak výrazného jsem na obrazovce už dlouho neviděl. Evansova postava je samozřejmě z říše fantazie (tím myslím že vyumělkovaná, nerealistická), některé scény šly určitě natočit líp, některé jsou absurdní (Evansova schovávačka ve vyvrhnutém trupu), několik věcí mi příliš nevonělo (divná představitelka Emmy, jedny silikonové cecky), ale celkově jde o tak neotřelé osvěžující béčko, že všechna drobná negativa v návalu diváckého nadšení pomíjím i promíjím. Pro mě zatím nejlepší film od zběsilce Kitamury.

Nešikovně vystavěný scénář, nudný, pomalu se rozbíhající děj, nadprůměrně nesympatické postavy, respektive nesympatičtí herci (hlavně obě užvaněné ženské), neoriginální zápletka. A klady? Na úvod mě navnadili Sisters Of Mercy a v závěru potěšila mačeta v klíční kosti, jinak naprostá ztráta času, další sterilní pseudohorror s dětičkami.

Můj nejoblíbenější replikant v roli na tělo, tedy coby nevypočitatelný psychopat Shell se zlověstným pohledem. A nelze mu nefandit, protože proti němu stojí párek mimořádně odpudivých měšťáků. Flundrovitá panička Rebeka, s duchoprázdným pohledem a bez špetky hereckého talentu, a její nesympatický židovský hazbend s myším obličejem. Samozřejmě že to dopadne tak, jak to v Hollywoodu dopadnout musí, ale i jinak jsem chvílemi docela trpěl. Třeba pokaždé, když se Rebeka pokoušela Shella naoko svádět a když on jí furt meldoval jak jí miluje, to byly fakt těžkotonážní trapárny. A celý závěr se mi zdál takový nějaký narychlo spíchnutý, popravdě takový dost blbý, hlavně co se jednání Shella týče. No jo, ale kdyby se filmy točily podle zákonů logiky, tak třeba tenhle by vůbec nevzniknul, že jo. Takže neremcám, je to holt VHSkový videobéčko z kraje devadesátek.

Ani tragické výkony zúčastněných "herců" a "hereček" mi nezabránily v kvalitním diváckém zážitku. Exploaťák jak má být, žádné dlouhé nudné předehry, žádná velká psychologizace postav, žádné vysvětlování střelcovy motivace, prostě sadistický psychopat v hejkalovi, výstřel za výstřelem a postupné přibývání zářezů na sniperově pažbě. Film jednoduchý, přímočarý, za pár babek, se záživnou atmoškou, s několika roztomilými brutalitkami a s jednou takřka meditativní scénou s vlkem (nebo snad velkým kojotem?). A nadmíru mě potěšil závěr. Víc japonských režisérských zběsilců do Hollywoodu, sím.