Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 604)

plakát

Tváří v tvář (1997) 

Kámoš v práci mi tak trochu decentně vytknul, že nemám ohodnocený Face Off, podle něho jeden z nejzásadnějších akčňáků devadesátek. No pravda, neměl jsem, viděl jsem ho jen jednou kdysi v pravěku, ještě na DVDčku z půjčovny, a asi mě tenkrát nijak zvlášť neoslnil, protože jsem na něj skoro úplně zapomněl. Po x letech a druhém zkouknutí je můj dojem stále takový nijaký, vlažný, nenadšený. Wooův styl mi příliš nesedí, ale hlavně mi nesedí typicky asijský (hongkongský) režijní styl a typicky asijsky přepjaté chování postav, to vše implantováno do západního (amerického) prostředí. Být to film ryze hongkongský a z Hongkongu, byl by mi určitě bližší. Nicméně jsem rád viděl Coppolu/Cage v jeho hereckém zenitu a ve filmu je samozřejmě spousta skvělých trikových i akčních scén, takže určitě žádná ztráta času.

plakát

Resurrection (2022) 

Vážný uchazeč o pomyslný titul nejdivnějšího mnou zhlédnutého filmu za poslední... dejme tomu rok. Žánr zůstává divákovi dlouho nejasný, postupně se totiž mění a vyvíjí, od běžného dramatu, přes psychothriller, až k bizarnímu finále v hotelovém pokoji. Hranice mezi objektivní realitou a halucinacemi chorého Maggiina mozku je nezřetelná a rejža to divákovi neusnadní ani v závěru. Takže co tím vším chtěl autor říct, ať si každý přebere sám. Za mě zajímavá fantasmagorická hříčka, menšinová, béčková, navíc kupodivu se dvěma známými hereckými primadonami, která si po celou dobu udržela mou pozornost, ježto jsem byl zvědav, co se z toho všeho nakonec vyvrbí. Při závěrečných titulcích jsem se ovšem cítil hlavně rozpačitě.

plakát

V tísni (2022) 

Kdyby tenhle tragikomický potrat tvůrci aspoň prezentovali jako parodii na MacGyvera, řekl bych si "no dobře, je to sice trapný, ale každej má holt svůj styl humoru, třeba jim to vážně přišlo vtipný". Ale bohužel mám neodbytný dojem, že oni tohle mysleli vážně... Vlastně ten scénář nebyl úplně špatnej, bylo tam i pár dobrejch momentů, třeba tahání šípu z ramene, nebo provrtání nohy, prostě oddechový brakový béčko na jedno použití, ale celej film naprosto zazdil ten nemožnej vocas v hlavní roli. On pan Henry Thomas nejenom že vypadá jako vocas vod přirození, s tím svým vocasovitým ciferníkem, ale navíc ještě toho svýho instalatéra schválně přehrává na ještě většího vocasa, než na jakýho vypadá, jestli mi rozumíte. A ty jeho všelijaký rafinovaný udělátka mu vůbec nevěříte. A když k tomu přihodím dva další příšerný vocasy v rolích padouchů, vychází mi z toho vocasovina prvoligovýho formátu. Ehhh, škoda slov, vyhodit a rychle zapomenout.

plakát

Predátor: Kořist (2022) 

Predator pro pubertální holky, bych blil... Varování: můj komentář bude hodně zapšklý, žlučovitý, šovinistický a asi i spoilerovitý. Nejdřív řeknu, co mi na novým Predatorovi vadilo. 1)Že Komanči šprechtí anglicky. Umíte si v angličtině (nebo španělštině) představit třeba Gibsonovo Apocalypto? (O verzi následně nadabované do komančštiny snad raději pomlčím, nechci být vulgární.) 2)Že mi komančská omladina svým stylem hovorů evokovala spíš postavy z telenovely pro teenagery, než Indoše. A film o Predatorovi by snad měl oslovovat hlavně střední generaci. 3)Jak si Naru hned na začátku tak trapně na efekt točila svým tomahawkem, jako kdyby hrála v GoT. 4)Vlastně celá Naru mi vadila. Nejenom její vykulená přehrávající představitelka, ale i její feministicky vyumělkovaná postava, poplatná dnešní úchylné době. 4)Její čokl, na kterého byla podle vzoru spousty dnešních "moderních" pipin nezdravě fixovaná. 5)To, že její brácha na konci s Predatorem bojuje úplně stejně jako Legolas. 6)Digitální zvířata. 7)Dementní karikatury bělochů, zde Francouzů. 8)Zjevně nezranitelný a nesmrtelný Predator; pobodaný, posekaný, prostřílený, vykrvácený, v závěru bez ruky, a přitom stále fit. Zkrátka bylo toho dost, musel jsem si celý film znovu proklikat, abych si to sesumíroval. A co se mi naopak líbilo a potěšilo mě? Hmmm... Nevím. Každé druhé levné a podřadné béčko mě potěší a zaujme víc. Proč sakra někdo radši nenatočil pokračování Predators s Brodym? Jedna hvězda za nějakej ten vizuál, druhá za žánr a šup s tím do koše, repete nebude.

plakát

The Good Neighbor (2021) 

Už delší dobu (několik let) pozoruju rapidně klesající kvalitu filmových scénářů. Možná to souvisí s filmovou nadprodukcí, točí se toho prostě čím dál tím víc a dobrých scénáristů je naopak čím dál tím míň, protože lidstvo je čím dál tím víc blbější, ale samozřejmě taky i proto, že je stále těžší něco nového a neokoukaného vymýšlet. A je to bohužel i tenhle případ. Zápletka je absurdně zapletená, postavy se chovají nepřirozeně až idiotsky ještě mnohem víc, než je v obdobných filmech obvyklé a řiť tomu všemu vylízal nepochopitelný výběr představitele hlavní role. Tuctový, nevýrazný, nezajímavý chlápek s neesteticky chlupatým xichtem a bez špetky charismatu, který by se hodil leda tak do německého fekálního porna, tu ztělesňuje postavu, do které se v průběhu děje iracionálně zabouchnou dvě ženské a dokonce i jeho soused, který si na něj vytvoří solidní latentně homosexuální fixaci. Příšerná podívaná. Slabá druhá za zajímavé lotyšské lokace a za zajímavého představitele psychopatického souseda.

plakát

Underground (2011) 

Parta pornoherců a pornohereček (od pohledu) se na úprku z diskotéky (z technopárty) před gangem polonegrů (nebo latinců) ocitne nešťastnou náhodou v bývalém armádním objektu, ve kterém k jejich smůle pobíhá tlupa polololidských polozvířecích mutantů. Kříženci lidí, krokodýlů a nevím ještě jakých dravých bestií mají reflexy vojáků a jsou hnáni neukojitelnou touhou po lidském mase. Když ještě prozradím, že celému tomuhle pochybnému tajnému armádnímu projektu šéfuje bývalý Mengeleho učeň, slizký a sadistický nazidědek Günther, je jasné, že tenhle film bude jen pro fajnšmekry a notně otrlé nátury. Nejlepší momenty: extrakce očí zaživa z nebohé Jenny, nebo přetržená šerifka sápající se z jámy; těžko říct, která z těchhle dvou scén mě oslovila víc, obě mají něco do sebe.

plakát

Žhářka (2022) 

Pro děti to tak úplně není, když tam malé holce odkráglují matku, ale pro dospělé už tuplem ne, aspoň ne pro ty příčetné. Bezkonkurenčně nejslabomyslnější i scénáristicky nejslabší film o tzv. "X-Menech" jaký jsem zatím viděl. S vizuálem i obsahem druhořadého filmu televizního. A asi jediný vyloženě špatný film podle S. Kinga, jaký jsem zatím viděl. Velmi volně podle S. Kinga. Kdyby byl mrtvý, musel by se v hrobě obracet. Co tomu asi říká teď? Největší slabinou je bezesporu představitelka Firestartera, to rádoby drsňácké mrně bylo trapné až na půdu. Kdyby té holce bylo aspoň patnáct... Nebo kdyby aspoň její fotr nebyl takové vyměklé ufňukané pravdoláskařské hovado... Škoda její matky. A škoda dalších slov. Jedna za impozantního Indoše v roli killera, jediné to zajímavé postavy celého filmu. Mrknu někdy na verzi z 1984.

plakát

Moloch (2022) 

Není to sice čistokrevný exemplář pseudohorrorového subžánru "duchařský horror s malými dětmi", i když se tak zpočátku jeví, ale je to zástupce subžánru jen o trochu méně zprofanovaného, a to horroru vycházejícího z přihlouplých židovsko-křesťanských pohádek o Satanovi a Baalovi a Molochovi a jiných tzv. ďáblech a démonech. A světe div se, jedna taková pohanská tradice se dodnes praktikuje na vlámském venkově. Filmu lze k dobru přičíst neotřelé evropské (holandské) kulisy, i když příběh samotný je už stokrát omletý. A není mi jasné, proč tvůrci pojmenovali onoho plešatého skřeta Moloch, když tenhle bůžek patří do úplně jiného civilizačního okruhu. Ale určitě lepší takovýhle soft horror, než nějaká rodinná romantická komedie nebo podobný humáč, takže zaokrouhlím nahoru.

plakát

Black Water: Abyss (2020) 

Vynikající navázání na rejžovu prvotinu ze sedmého. Vizuálně to sice není film tak působivý, protože jeskynní interiéry se s krásnými mangrovovými mokřady nemohou rovnat, ale tenhle malý hendikep bohatě vynahrazuje klaustrofobická atmoška vodou pomalu zatápěné jeskyně. Citlivější/empatičtější divák bude dost možná lapat po vzduchu spolu s hrdiny. A nestvůrně přerostlý krokouš je samozřejmě opět na místě, nelítostný, hladový a k akci připraven.

plakát

Krvavá laguna (2007) 

Prvotina jedna báseň a zároveň přímý důkaz faktu, že zdařilý film nevyžaduje ani tak vysoký rozpočet, jako spíš hlavně dobrý nápad, přesvědčivé herce a schopného režiséra. Film syrový, realistický, uvěřitelný, a přitom prostý takové té nízkorozpočtové amatérské patiny, která podobné kousky často degraduje, hlavně po vizuální stránce. Je úžasné, že většina děje je o útočícím přerostlém krokoušovi a rejža ho ani jednou pořádně neukáže, ovšem aniž by se přitom divák cítil podfouknutý. A dlabu na poněkud podivné chování dravce, byl jsem napnutý a o to přece v první řadě šlo. P.S.: Je s podivem, že stejný rejža natočí za tři roky ještě působivější pecku, aby pak o dalších dvanáct let později natočil tak ubohou podprůměrnou hovadinu.