JASON_X

V punkové době konce sedmdesátek určitě pecka, dneska už ovšem na podobné sociálně kritické filmy shlížím s velkým despektem, když vidím, kam až dospělo kdysi zdánlivě pokrokářské vykreslování všemožných grázlů jakožto obětí nespravedlivého, krutého, rasistického a já nevím jakého ještě společenského systému. Dlouhodobé nahlodávání a rozežírání mentality obecného lidu i společenských struktur podobnými "angažovanými" díly dospělo až k naší dnešní bezzubé, změkčilé, zdegenerované společnosti (mám samozřejmě na mysli západní společnost celkově). Z filmového (scénáristického) hlediska je to pak dílo místy poněkud nevyrovnané, kostrbaté, ale jeho stáří je polehčující okolností.

Moje malá čtvrtá hvězda je hlavně za epičnost a velkofilmovou vizuální působivost, po stránce dějové záživnosti už tak spokojený nejsem a fůra toho všelijakého britského (nebo spíš anglického) vlasteneckého patosu už se mi v závěru notně zajídala. Zatímco u prvního Kingsmana jsem se často chechtal a u druhého se jen sem tam trochu pousmál, tak u třetího jsem se několikrát výrazněji uchechtl, čili moje hodnocení je z hlediska zábavnosti někde mezi nimi. Nejvíc mě asi pobavilo pojetí postavy Rasputina. A oceňuju i comicsově zjednodušené a přitom vcelku výstižné vykreslení reálií (frontových i zákulisních) první světové války.

Druhé díly úspěšných prvních dílů to zpravidla u diváků nemívají jednoduché. Ale tenhle si za to může v první řadě sám. Je v něm výrazně méně crazy humoru a naopak více otravného patosu, melodramatičnosti a moralizování. Plus navrch dost přihlouplá zápletka o zachraňování miliónů ubohých uživatelů drog. Kromě postavy "lacině šarmantní" psychopatky Julianny mě bavil ještě bezskrupulózní americký prezident a příjemným oživením byli i cowboyští Statesmanovi agenti Tequila a Whiskey. Jinak jsou ale moje dojmy vlažné a průměrné, zdaleka mě film neoslovil tolik, jako o tři roky starší první "Kingsman". A chlapecký drsňák Eggsy, s jeho švédskou husičkovitou princeznou, už mi byli vyloženě protivní.

Prazvláštní věci se dějí mladým lidem v jednom německém městysu. Jsou jejich rodiče členy nějaké černomagické sekty? Nebo jsou snad mimozemského původu a mají za cíl infiltrovat lidskou rasu? Nebo za vše může jakási parazitická houba, která ovládne vědomí svého hostitele a učiní z něho poslušnou loutku? Nebo je pravda mnohem prostší a jedná se pouze o Finnovy halucinace po intoxikaci psychedelickými drogami? A pomůže mu v tom případě ruská vědma Eliska Novak (sic) se svým synem Jirim? Odpověď na tyto otázky vám jistě přinese Das Privileg. Možná, že kdyby hlavní hrdina nebyl od pohledu takový nanicovatý vocas, nebo kdyby se jeho milá nejmenovala Samira, ale třeba Inge nebo Trudi, nebo kdyby amant jeho ségry nebyl Ramin, ale třeba Wolfgang nebo Jürgen, nebo kdyby se ruská vědma nejmenovala Eliska, ale třeba Jelizaveta, dal bych i čtvrtou, protože filmařina je to na TV film uspokojivá, digitální triky nejsou vyloženě mizerné a až na křečovitý multirasismus, multisexismus a nedovzdělaneckou debilitu se jmény matky a syna Vědmovými, dokonce ani příběh není úplně netflixově fujtajxlový, jako se to bohužel poslední dobou stává stále častěji.

Moje blbost, že věřím zdejším anotacím, že před filmem nečtu žádné komentáře a nekoukám většinou na trailery. Prý "akční/thriller". Tyhle škatulky psal asi mimozemšťan. Trapnější frašku jsem už hodně dlouho neviděl. Ano, správně mělo být "fraška/trapárna/nudná, rádoby mondénní pseudokomediální kvazidetektivka", nebo tak něco. Nezáživný děj, nezajímavá zápletka, vyloženě odpudivé prostředí hollywoodského showbizu a v něm ani jedna sympatická postava, v hlavní roli nepodařený klon Brada Pitta, který v jednom kuse dostává přes hubu, ani jedna jediná scéna, která by mě aspoň trochu zaujala, nebo při které bych se aspoň trochu pousmál, nic, naprosto zhola nic, kvůli čemu bych chtěl dát byť jen jednu slabou malinkatou hvězdičku. Absolutní ztráta času.

Zápletka se superzbraní je jako z Jamese Bonda, děj ale připomíná mentálně retardovanou verzi už beztak retardovaných Charlieho andílků, kteří ale byli alespoň retardovaní roztomile a nebrali se tolik vážně. Návod k použití: Pusťte si začátek z Kolumbie, pak si skočte do 47.minuty na chvilku na čumendu do nějaký marocký mediny (kam se doufám letos podívám už potřetí osobně), a nakonec si pusťte titulkovou pecku od Peaches a hoďte tuhle limonádu do koše. Tedy pokud ovšem nejste náctiletý holky, v tom případě je to film speciálně pro vás.

Zprvu už jsem myslel, že budu odpadit a házet směr koš, protože skvadru tak nesympatických postav aby divák pohledal. Ale postupně jsem zjistil, že ze dvou holek je vypatlaná kravka jenom jedna, a ze čtyř kluků je pouze jeden hovado extrémní, zatímco ostatní jsou jen hovada obyčejná, tedy obecná. Samozřejmě taky nehodlám kritizovat oblíbené "nelogické (=dementní) chování postav" a absurditu scénáře s jeho hady na nočních severních stěnách apod. Protože o to v tohle filmu přece nejde. Jde v něm o to ukázat, jak to jedna sexy vysportovaná buchta nandá čtyřem hnusným, namyšleným a amorálním frajírkům. Jejda, doufám že jsem teď někomu nepokazil divácký zážitek... No prostě podobným, tzn. nenáročným, oddechovým, a přitom adrenalinovým a vizuálně lepým thrillerům, dávají spokojení dřevorubci po šichtě zpravidla čtyři hvězdy z pěti.

Nell jsem viděl už kdysi dávno jako čerstvou novinku v kině. Ano, byl jsem totiž tenkrát taková trubka, že jsem chodil do kin i na takovéhle středoproudové komerčárny, nechal jsem se totiž lehce ošálit anotací o moderní divošce, hovořící svébytným jazykem. A on ten příběh opravdu není nezajímavý, naopak, jen by ho ale scénárista nesměl "vylepšit" několika metráky melodramatického patosu a v hlavní roli by nesměla exhibovat Jodie Foster. Jestliže tady často obrazně píšu, že jsem u nějakého filmu málem umřel trapností, tak tady to platí dvojnásob. Při Nelliných svébytných, neboli mentálně retardovaných pazvucích a grimasách, jsem se propadal do hlubin přímo metafyzicky děsivého splínu a beznaděje a chtělo se mi umřít. A při jejím závěrečném proslovu před soudním dvorem... No nebudu lhát, umřel jsem doopravdy. Teď píšu ze záhrobí, abych ještě než se odebéřu do barda nebo Elysionu nebo kam, varoval všechny dosud živé: Lidé, bděte! Tohle si opravdu radši nepouštějte, je-li vám život milý! Ehm... Ale dám přece jenom aspoň jednu, protože přítelce se to líbilo.

Obecně mě už sice americký válečný filmy z druhý světový, ve kterých Amíci bojují proti Němcům, přestaly dávno bavit, ale když se v nich objeví něco čarodějnictví, černé magie, oživlých mrtvol, vředovitých mutací, nebo třeba i záhadný Rourke s páskou přes oko, rád udělám výjimku. Ano, WarHunt není válečný film, je to fantasmagorické pseudohorrorové béčko, zasazené do válečného prostředí. Námět o čarodějnicích a stromu života, živeném krví bojovníků, je v rámci žánru slušný, ale jeho zpracování není bohužel příliš působivé. Vadila mi třeba přemíra digitálního sajrajtu, a taky mě dost otrávilo finále ve větrném mlýně, ve kterém bylo prd vidět. Ale zaokrouhlím nahoru, lepší tyhle lobotomický mozkový klystýry, než třeba romantický komedie, nebo podobnej humáč.

Není dnes díky internetu těžké zjistit, že film si kupodivu téměř nic nevymýšlel ani nepřibarvil a všechny události v něm zobrazené proběhly opravdu více méně tak, jak to stojí ve scénáři (https://en.wikipedia.org/wiki/Genie_(feral_child) ). A tahle věrnost realitě, hodně neobvyklá zvlášť u amerických filmů, je jeho velké plus. Na druhou stranu jsou v něm ovšem použity klasické scénáristické šablony na ostatní postavy příběhu, takže můj emoční prožitek z filmu byl hodně mělký, protože na mě působil především jako hollywoodský melodramatický tyjátr a k žádné z postav jsem necítil nějaké výraznější sympatie. Hodně jsem taky postrádal nějaký výrazný závěr nebo aspoň obsažnější epilog, který je zde odbytý jen několika stručnými titulky. A po filmu mě ještě překvapilo zjištění, že představitelka Katie Tarra Steele, která ve svých jedenácti letech zahrála myslím hodně dobře, se po téhle roli z filmové branže překvapivě úplně vytratila.