JASON_X

Nedávno jsem zkouknul zajímavý a dobře natočený ruský seriál Перевал Дятлова (2020) o hromadném úhynu Ďatlovovy mládežnické výpravy na Urale v roce 1959, takže jsem hned mlsně skočil po tomhle dokumentu, když jsem ho objevil. No dojmy z něho mám rozporuplné. Na jednu stranu obsahuje spoustu mně dosud neznámých faktů z vyšetřování, prezentují se v něm působivě vytuněné dobové fotografie i třeba fotografie mrtvých těl ze soudního spisu, zavede nás až na místo činu do hlubin ruského vnitrozemí... Na stranu druhou ale lehce narcistní Amík, který to vše točí, příliš důvěry nevzbuzuje, důvěru nevzbuzují ani někteří jeho svědkové a "experti", kteří diskutují a zvažují všechny možné teorie tehdejší události kromě té, která už byla oficiálně přijata (lavina). Leitmotiv dokumentu je zkrátka brojit za každou cenu proti stávající oficiální verzi incidentu a nastolovat přitom všemožné otázky, na které ovšem nakonec neodpoví. Nejvíc mi vadilo, že s onou oficiální verzí vůbec nepolemizoval,  nekonfrontoval fakta a ani svoje postřehy, vývody a závěry. Představoval bych si to třeba jako "na těle X.Y. byly nalezeny pohmožděniny a mělo rozbitou lebku, na této poslední rozostřené fotografii jsou vidět jakási světla, oficiální verze to vysvětluje tak, že... ale my si myslíme, že...", nebo tak nějak. Nicméně je to určitě zajímavý příspěvek do sbírky materiálů o zániku Ďatlovovy výpravy.

Přiznávám, že doteď jsem neměl pořádně potuchy o tom, kdo nebo co to je G. I. Joe, jen jsem si pamatoval, že tyhle figurky se začátkem devadesátek nabízely v teleshoppingu spolu s figurkami Transformerů. Takže blbina pro mrňata. Ale i když je to film infantilní a comicsově zkratkovitý, i když je jeho hlavní "hrdina" hodně rozporuplný a slečna Cobra trapná až na půdu, vizuálně je vcelku pohledný a ve volném deštivém odpoledni ho za úplnou ztrátu času nepovažuju. Nicméně koš ho nemine, repete určitě nebude.

Další filmový příklad degradace vampyrismu importovaný z Hollywoodu, zapomeňte na jakoukoliv pověstnou nosferatickou aristokratičnost a temnou vznešenost. Upíři jsou opět zobrazeni jako tupá krvelačná monstra s animálními obličeji, namísto řeči vyrážející jen neartikulované skřeky a při ochutnání lidské krve měnící se v zešílevší zběsilce. Jediný zčásti kladně zobrazený upír (upírka) je ten, u kterého ještě stále dominují lidské vlastnosti (jako třeba ukňouranost a ufňukanost), svůj vampyrismus považuje za zlo a prokletí (se kterým bojuje a jehož se touží zbavit), a který nenávidí svůj vlastní druh (a pomáhá lidem ho likvidovat). Tak s takovým způsobem upírů mi jděte k šípku, trapáci. Další velká osina v zadku je angažovaná postava humanistického a altruistického Arabáče, statečně bojujícího proti teroristickým únoscům. A vrcholem nízkosti a přízemně lidského nevkusu je pak nepřirozeně vyzrálý, moudrý, statečný, tudíž vrcholně otravný spratek mámy upírové, bez kterého by byl film hned o hvězdu výš. Aspoň že mě pobavil excentrický psychopatický blondýn, dle kolegy z práce prý jeden z bývalých parťáků slavného tureckého trpajzlíka Simira z Kobry 11.

Pro horrorový žánr je neštěstím, že se atraktivních a zajímavých předloh často chopí neumětelští poloamatéři. A to je bohužel i tenhle případ. Nechal jsem se zlákat plakátem i anotací, ale nejhorrorovitější scény filmu byly nakonec zdlouhavé, prkenné, bezobsažné a místy až absurdní dialogy všech postav, ztvárněných navíc nepříliš přesvědčivými herci, s tuze ohavnou holčičkou v čele. A přitom zápletka je v rámci žánru výborná, jen její působivost na diváka bude kvůli mizernému filmařskému zpracování asi hodně mizivá. Ale nechci být zase úplně negativní, rejža nejspíš pracoval s hodně omezeným rozpočtem a několik okamžiků bylo dejme tomu i docela efektních, třeba komunikace v hmyzáčtině, nebo závěrečný obraz královničky ze sklepa. A Sára Navrátilová je od pasu nahoru docela hezká baba. Nicméně největší plus filmu spatřuju z mého hlediska v tom, že mi dal vzpomenout na Medvídka z Bogoty od Lucie, a já tak po stu letech tenhle skvělý klip s nostalgickou rozkoší znovu zkouknul.

Film zůstal někde na půli cesty mezi horrorem a sociálním dramatem, ale zklamaný rozhodně nejsem. Už jen syrové scény z nelehkého života podivínské matky a jejích dětí na venkovské farmě byly působivé samy o sobě, vydaly by na samostatný film a bez oné horrorové roviny by se klidně obešly. Ale s krvelačnými kobylkami a hysterickým finále to bylo ještě lepší, šťavnatější, to je jasná věc. Čistokrevně béčková zápletka zabalena do podoby málem festivalového artfilmu, tak takovou fúzi můžu, pokud je zručně zrejžovaná. A rád bych ještě vypíchl výkon představitelky dcery Laury, zajímavá holka. Samozřejmě leckdo si může postesknout, že z takového námětu šlo vytěžit mnohem víc nechutností a krvavých brutalitek, ale to už by byl zkrátka jiný film, ve stylu Slimáků apod.

Nečekaně působivá komorní gangsterka z Jižní Afriky, která se téměř obejde bez exteriérů, protože kromě občasných záběrů z okna do ulice se prakticky celá odehrává v interiérech. Takže palec nahoru pro scénáristu. Děj má sice poněkud nerealistickou zápletku, ale které podobné filmy ji nemají, že jo. Naopak musím ocenit slušnou syrovost i surovost. A další palec nahoru za tuze pěknou Monique, kterou jsem už předtím viděl v novější Gaii a díky které jsem se k tomuhle filmu dostal. A i když jsem měl občas trochu problém s nějakým zdánlivě nešikovným střihem, je možné, že chyba je u mě, protože už skoro spím.

Do třetice víc všeho špatného než dobrého. První, hodně nezáživná část, odehrávající se v podezřele multirasové vesnici 17.století, přináší banální a šablonovitý příběh o vylízaných vidlácích a falešném obvinění z čarodějnictví nekonformní lesbické dívky. Docela nuda. A po návratu do současnosti (tedy do devadesátek), nastane opět návrat i k překombinovanému a užvaněnému filmu pro mládež, v jehož závěru chudí a ponižovaní slavně zvítězí nad zlem a vše je završeno dlouhým a vášnivým lesbickým polibkem. Doufám, že jsem teď tímhle částečným spoilerem někomu nepokazil zážitek z kvalitního diváckého vyvrcholení při sledování vyvrcholení téhle "popcornistické" trilogie.

Sekernická řežba v sedmdesátkovém školním kempu, okořeněná černou magií, nemohla přece dopadnout úplně špatně, takže druhý díl je určitě lepší prvního. Ačkoliv bohužel trpí podobnými neduhy, jako je třeba jistá rozvláčnost, překombinovanost a hlavně nezáživné telenovelické vztahování, cílené na tu hloupější/stádnější část teenagerského obecenstva. Takže i když coby ctitel žánru nejsem úplně zklamaný, přes třetí jít fakt nemůžu. Ale ta finální dvojitá sestrovražda byla mňamózní.

Pocta osmdesátkovým slasherům, ať už mimovolná, nebo úmyslná? Takhle pozitivně to jistě může vnímat divák optimistický, otevřený. Já, zapšklý pesimistický škarohlíd, viděl ovšem spíš komerční, užvaněnou a zdlouhavou slátaninku pro současné týnejdžry, tedy s lesbami, barevnými a notně feminizovanou, neboť mužské role jsou v ní poněkud podřadné. Na druhou stranu je to Netflix, takže skvělá filmařina, hraje v tom jedna pěkná holka (ta s ve finále rozkrájenou hlavou) a nemůžu tomu upřít jistou neotřelost a šmrnc. Jsem zvědavý na dvojku.

Další pokračování téhle očistně retardované série vypráví o tom, kterak spojené síly LNA (Latinsko-Negerské Aliance), duchovně vedené moudrostí a vojensky posílené luky a šípy nativních Američanů (tedy rudochů) a podporované několika bílými pravdoláskaři, parádně zatočí se zdivočelou vraždící chátrou, sestávající z bílých rasistů, voličů Trumpa, zastánců hraničních zdí a konspiračních teorií, a jistě i odpůrců roušek a očkování. Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, Indián se objal s Mexičanem (Gokhlayeh Geronimo aby se v hrobě obracel) a já, poté co jsem se vyzvracel z podoby, zaslouženě solím plný počet, rozhodnut udělovat ho propříště podobně tendenčním, současným úchylným společenským trendům poplatným svinstvům, už automaticky.