Poslední recenze (3 040)

Morbius (2022)
Podle anotace jsem naivně doufal, že Morbius by mohl být na marvelovské poměry nadprůměrně morbidní a temný. Což sice objektivně asi trochu i je, ale subjektivně jsem opět viděl jen další plytký, nezáživný a šablonovitý film pro mládež, navíc nechutně moralistický, zabalený do spousty digitálního sajrajtu a s vysokým procentem scén snímaných schválně roztřesenou ruční kamerou. Kdysi dávno, když jsem zfilmované comicsy začínal objevovat, byl tenhle žánr to pro mě najednou něco nového, vizuálně atraktivního a mou fantazii jitřícího. Dneska mi už podobné filmy přijdou všechny na jedno kopyto a zívám u nich nenápaditostí a nudou, tedy aspoň u infantilních marvelovek určitě.

Seveřan (2022)
Temná a zároveň výsostně poetická až artová fantasy, která má málo společného s obdobnými staro-/středověkými řežebnými krváky a la Hollywood, ale připomíná spíš zfilmovanou severskou ságu, nebo antickou tragédii. Pro mě tedy hodně příjemné překvapení. Pohanství, mytologie, náboženské a válečnické rituály, muchomůrkové i spontánní vize prolínající se přirozeně s realitou, k tomu navrch syrovost, brutalita, autenticita mnohých výjevů a jako vizuální bonbónek několik známých islandských lokací. Ale co vzpomínám, tak třeba příbuzný Refnův Valhalla Rising mě zaujal ještě o něco víc, ani Skarsgårdův chvilkový přerod z krvelačného berserka v něžného zamilovance s vlhkýma očima na mě nepůsobil příliš důvěryhodně, a třebaže Taylor-Joy je jinak megasympatická, tak její "ruština" připomínala spíš krční nemoc. Takže pátou hvězdu si prozatím ponechám do případné druhé projekce.

The Cellar (2022)
A už mi s podobnými podřadnými a zdlouhavými hovadinami došla trpělivost. Strašidelný dům, dvě děti (rozmazlená zpruzená týnka a malý nerd), rodiče (flegmatický otec a tupá šeredná matka s prasečí hlavou), tajemné zlo v domě, děti v ohrožení, matka statečně zachraňuje svoje děti... Sakra, že já už jsem někdy něco podobného viděl? Hm, odhadem tak padesátkrát. Tenhle kousek má ovšem ještě svá zvláštní specifika. Zaprvé je extrémně nudný, šablonovitý, nenápaditý a táhne se pomalu jako smrad. V hlavní roli hraje (a hodně špatně) výjimečně nesympatická ženská. Polovzdělaný režisér se snaží své publikum omráčit syntézou matematiky, teoretické fyziky a okultismu, výsledkem čehož není nic víc, než směšná a plytká pozérská slátanina, prázdná jako prd. Nemůžu přijít vůbec na nic, za co bych dal aspoň jednu jedinou hvězdu, až na závěrečnou scénu se totiž jedná o ukázkový filmový odpad a největší pseudohorrorovou nudu za posledních x měsíců. Jsem ubohostí scénáře uražený a rozezlený, můj poslední film před dovolenou a takový škvár.
Poslední deníček (26)
15.10.2021 I ONDE DAGER
V komentáři k tomuhle filmu se chlubím, že plakát k němu jsem viděl už v létě v Norsku. Tak tady je důkaz, že nekecám, místo činu Tromsø, 31.7.2021 v 14:37! P.S: To pozadí v pozadí (i jeho přilehlé partie) prosím není náhodný chodec, to patří ke mně, to auto už bohužel ne.