JASON_X

Krásný, poetický a zajímavý film, ale úplně stoprocentně to můj šálek filmového čaje není, něco mi brání být z něho uchvácený, být jím silně oslovený... Možná mi v něm nesedl ten prvek golfu, na kterémžto nic poetického neshledávám, a který mi poetiku filmu trochu rušil... Možná mi vadila přílišná artovost na úkor příběhu, uvítal bych aspoň o trochu víc realistický, naturalistický, syrovější scénář... A nebo bych naopak uvítal víc artovosti na úkor některých až nudně realistických okamžiků (už zmiňovaný golf, postava manžela, policisty, bachaře...) Zkrátka mi to přišlo takové nějaké nedopečené, nedovařené... mám prostě rád filmy buď syrové, nebo propečené hezky do křupava. Ale určitě silný filmový nadprůměr a navíc slyšet v korejském filmu mou oblíbenou maghrebsko-evropskou pěnici Natachu Atlas, je neskutečný až snový zážitek.

Nijak převratný korejský duchařský horrůrek s místy nadprůměrně hutnou atmosférou, a s podprůměrným scénářem. Mrtvá dívka s obligátními vlasy přes obličej, která při chůzi působivě vrže, jedna moc hezká Korejka s roztomilou pihou na nosánku, jeden transvestitní hikikomori... a jinak nic, co by stálo za zmínku. Film jako tenhle se vykouří z hlavy za pár hodin, nejpozději po zhlédnutí dalšího filmu. Použitelné dvakrát, maximálně třikrát, jako uspávací večerníček před usnutím.

Plovoucí rybářské domky na jezeře a mezi nimi občas proplouvá loďka... Pamatuju si, jak jsem byl kdysi poprvé úplně odvařený z postavy oné nemluvné dívky, která přes den rozváží rybářům plechovky s červy, načež si večer sundá kalhotky a rozváží horké kafe a sex. "Jednu kávu, nějaké hodně tlusté červy a jedno vyhonění, prosím." "A nechcete radši kuřbu? Je o něco dražší, ale dám vám slevu na ty červy. A nebo komplet a červi budou grátis..." Tehdy jsem toužil zrovna po takové prosté mlčenlivé dívce, se kterou bych taky bydlel v nějakém prostém dřevěném domku u jezera, a tak mě hrozně žralo, že se ta vodní nymfa takhle kurví s kdejakými odpornými cizími chlápky. Ale naštěstí na ně na všechny není sama a vypomáhají jí občas nějaké mladé šlapky z blízkého města, potože ony rybářské domky slouží zároveň jako takové levné šmajchlkabinety... Jeden z nejsyrovějších a nejdepresivnějších filmů, jaký jsem kdy viděl, aspoň co se lidské tělesnosti týče. Sex je zkrátka taková běžná lidská tělesná potřeba, která se prostě bez zbytečných cavyků odbude na palubě dřevěného jezerního domku, v pauzách mezi chytáním ryb, hned vedle díry v podlaze, kterou se vykonává zase jiná běžná lidská tělesná potřeba... Po tomhle filmu mi lidská "přirozenost" ještě víc než kdy jindy přijde bezmezně nízká a nechutná... A nebo ta scéna s rybou, ze které si jeden tupý vůl odřízne plátek masa a hodí ji živou pobaveně zpátky do vody. Příšerné. A to není zdaleka všechno - děj postupně nabírá psychothrillerové obrátky, jezerní dívka-vodnice je ve své prostotě zlověstně nebezpečná a ani její zákazníci nejsou žádná neviňátka. Ale přitom je to vlastně film o lásce a o vztahu muže a ženy... Zatraceně silný zážitek.

Pan Kim má zjevně zálibu v plovoucích jezerních domečcích - ve filmu Seom to byly rybářské chatky, tady je to mnišská poustevna. Bom atd je vizuálně moc hezký a v druhé polovině i vcelku meditativní film. Ale mám takové podezření, že byl vyrobený primárně pro průměrného euroamerického diváka, aby ho oblažil asijsko-buddhisticko-taoistickou moudrostí. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit jeho polopatičnost a naivitu. Kdyby takovýhle slabomyslně melodramatický kýč natočili Američani, budu je proklínat a spílat jim do špílbergovských prasat. Ale jelikož je to kýč korejský, beru ho na milost a dávám čtvrtou hvězdu za... třeba za tu hezkou píseň v závěru. A leckterý divák si možná při jeho sledování položí i zodpoví leckteré otázky o smyslu života, vesmíru a vůbec. A jako bonus se nám taky odhalí některé taje korejského lidového léčitelství: Máte doma nemocnou dcerku a doktoři si s ní nevědí rady? Snadná pomoc, nechte ji důkladně oklátit nadrženým buddhistickým mnichem a je po nemoci! Ještě upozornění pro ochránce zviřátek: Kvůli natáčení filmu byla dvěma malými šikmookými hajzlíky surově týrána rybka, žába a had.

O americkém Oldboyovi platí v kostce to samé, co třeba i o prvním americkém Ringu - jedná se o remake, který se obsahově jakž takž věrně drží původní verze (až na ten dost zmršený konec), ale jeho vyprávěcí postup je ryze západní, tedy většinovému našinci bližší, srozumitelnější. Mně osobně se korejský originál líbí víc (včera jsem ho znovu čerstvě zkouknul), a to proto, že k tak nepravděpodobnému a šílenému scénáři mi jednoznačně víc sedí korejský šílený filmový styl... Tady se mi ale třeba zase hodně líbila herecká sestava - mlátička Brolin je fantastický (ale rád bych podotknul, že takhle stavění a namakaní alkoholici po dvaceti letech samotky existují jen v hollywoodských filmech), jeho... kamarádka Elizabeth Olsen je k sežrání a Samuel L. je jako vždycky skvělý "bad motherfucker". I přes ten osekaný a zjednodušený scénář (oproti originálu) a laciný konec dávám čtyři, i když slabé.

Vizuálně hodně pohledný a zajímavý thriller, ale z celé Parkovy "trilogie pomsty" je scénáristicky nejslabší, respektive nejchudší - mohl trvat klidně o půl hoďky míň. Ale ne že bych se nudil, ani náhodou, i tak se tenhle kousek vymyká z běžného thrillerového průměru a já svým Korejcům rozumím a baví mě... Nic tak lidi nestmelí dohromady, jako společně provedená sadistická vraždička. Lady Lee je navíc vznešeně a nepřístupně krásná a dá divákovi vzpomenout na obdobné, ale o generaci starší japonské exploaťáky s filmovou bohyní Meiko Kadži (které se svým fluidem téměř vyrovná). Ve filmu (jak je v asijských filmech obvyklé) zní také krásná (evropská, jak je v asijských filmech obvyklé) hudba. A taky je v něm trocha příjemně morbidního humoru - mužsky šovinistická kopulace při obědě, závěr s rodiči v pláštěnkách, a vtipné bylo i zkarikování manželského párečku venkovských a ožralých "gaidžinů" - my Asiaty karikujeme a zesměšňujeme ve filmech taky, tak proč by nám to nevrátili, že jo... Scénáristicky možná trochu slabší, ale esteticky silné.

Oldeuboi na mě většinu času působil oproti předchozímu prvnímu dílu Parkovy trilogie příliš divoce, modernisticky, teatrálně, exaltovaně... Víc mi vyhovovala pomalost, střídmost a strohost "Pana Pomsty". Ale za ten jeho zdrcující finiš, za ten jeho nečekaně skvěle vypointovaný konec, musím dát opět plný počet, i když s trochu odřenýma ušima. Zajímavé scény - třeba papání živé chobotnice, mravenec v metru... Vizuálně nápaditá byla i řežebná scéna v panelákové chodbě, ale byla od těch bijců bohužel hodně špatně (nevěrohodně) zahraná. Každopádně je to nadprůměrně zajímavý a pohledný film s krásnou hudbou, a v záplavě amerických krimithrillerů hodně příjemné osvěžení.

Korejská filmová syrovost a strohost je přesně můj šálek filmového čaje, no a v Parkově opusu Boksuneun naui geot jsem si jich užil vrchovatě. Úvodní film jeho "trilogie pomsty" je podle mě z celé trilogie nejpůsobivější. Je introvertní, těžkomyslný, artový i realistický, a hlavně je nelaskavý a nemilosrdný; žádný velký sentiment a patos, žádný velký soucit s postavami, žádný happyend, ani dílčí. A tak to mám rád, život totiž není žádná sranda. Silné scény: Továrna, příběh propuštěného svářeče, scéna z výtahu, celý závěr... vlastně celý film. "Já vím, že nejsi špatný kluk, ale snad chápeš, proč tě musím zabít..."

Určitě nekrásnější a nejpoetičtější italský film, který znám, a nic na tom nemění ani jeho německá předloha a decentně homosexuální nádech. Všeprostupující pocity nostalgie, smutku z osamělého stárnutí a bolesti z nenaplněných tužeb jsou univerzální. Kdysi dávno v pražském Ponrepu to byl můj první Visconti a žádný jiný už ho potom nepřekonal, ani se mu nepřiblížil. Překrásné obrazy, překrásná hudba, překrásná výprava, překrásné italské Benátky... vrcholná filmová krása.

Nejnovější Sonův film mě nějak výrazně nezklamal, ale ani nenadchnul, trochu lepší průměr, tu čtvrtou hvězdu dávám po dlouhém otálení za závěrečný masakr... I když "tohle není Kill Bill", inspirace jím byla zjevná (hlavně v momentě, kdy Micuko stojí obklíčena jakuzou a provede ten krásný "toč-seč-hlav"). Ze začátku jsem měl trochu problém se do filmu dostat, působil na mě hodně roztříštěně, ale nakonec mě docela zaujmul, pobavil a v některých scénách mě dokonce přiměl k hlasitému smíchu. Také jeho šílenost byla celkem uspokojivá, ale bohužel to byla šílenost trochu jiného druhu, než na jakou jsem u Sona zvyklý a na kterou jsem se tak těšil, takže proto možná ty mé mírné rozpaky... Nečekejte zkrátka žádné velké úchylárny a psychopatologické perverze, jen takový hodně odlehčený japonský gore humor.