Wayne

(Ten šíleně obrovský spider by si neironicky zasloužil před filmem trigger warning pro všechny arachnofobiky jako já)... Vypůjčím si větu ze seriálu Barry: "We're touching on a thing, but we are not commenting on it." Tak nějak vidím téma hypersexuality zpracované v tomhle snímku. Zaprvé je filmu dobré přiznat, že se rozhodl jít do tématu ne až tolik prozkoumaného, přičemž nijak zvlášť neobjektivizuje sexuálně závislé ženy, na druhou stranu ale ani nic dalšího nezpracuje dál nebo hlouběji. Všechna témata jsou tak nějak načnutá, ale u toho to končí, ať už jde o obracení role "predátora" u Geishi, sebedestruktivní chování skrze sex, "vyrovnávání" se s traumatem skrze další (abusive) muže, nic z toho se vlastně neřeší ani na terapeutické úrovni v samotném příběhu. Žádná introspekce například po 24 hodinové pauze od "rehabky", kde by zazněla otázka "hele a skutečně jste chtěly ten volný den sex, nebo třeba jen validaci" nebo tak něco. Nějaká reflexe toho, že můžou klidně mít plno sexu, který ale začnou oddělovat od toxických/sebedestruktivních/rizikových aspektů ve svých vztazích a známostech, chybí jakýkoliv dialog o nastavení hranic pro bezpečný sex a lepší chápaní sebe (o tom je terapie, ne?)... Terapeutický proces a odhalování důvodů za jejich chováním jsou ve filmu prakticky nepřítomné. Čekal bych aspoň určité nalézání pochopení mezi ženami pro své chování a dostávání se k nějakému supportujícímu systému a "komunitě" mimo sex, který je v jejich světě navíc ovládán jen muži (doslova spíše penisy a gangbangy), ale ono těch interakcí a dialogů je tady vlastně úplné minimum. Film tak dává sondu do života hypersexuálních žen, které se nikam neposunou, divák může přijít a odejít se stejnými předsudky k tématu a terapeutický prvek je natolik nepřítomný, že mohly být všechny prostě jen na chatě jako kamarádky a nic by se nezměnilo. Ale zcela vážně, byla terapeutka? Protože ne moc dobrá, ani profesionální. Also, fuck spiders!

Seriál si přečetl knihu, řekl si "moc to nechápu, ale asi je tam sex" a natočil seriál, který je "přístupnější" divákovi dnešní doby. Přidej romantickou linku, protože bez ní to dnes divák nedá, přidej heroickou náturu postavy, protože bez velkých řečí a hrdiny to divák dnes nedá, vytvoř hloupý konflikt, protože bez akční scény a zabíjení to divák dnes nedá. Že to jde všechno proti filozofickým myšlenkám díla je fuk. Zobrazit sex jako něco sexy je nepochopení významu sexu, potěšení a otupění v díle, vymyslet divnou revoluci pro akční scénu je naprosto odtržené od světa v díle, kde by taková revolta proběhnout nemohla, to byla v podstatě pointa. Není násilí, není únik, je jen potěšení a radost. Ale tady musíme mít revoluci pracující třídy, aby na vás mohli tvůrci křičet "Vidíte, děti? Revoluce je špatná, radši zůstaňte sedět na prdeli, nechte nás vás otupovat hezkými obrázky v televizi, vaše pracující podmínky nejsou tak špatné přece, buďte spokojení, fakt, kapitalismus moc good." To má být... plivání na přesně opačné poslání díla? Tvůrci jsou zároveň tak nejistí ve svém snažení, že musí "hlavní" postava skoro mrknout na konci do kamery a říct na otázku, proč se to stalo: "Protože lidi chtějí cítit emoce". Okay? Kniha nabízí čtenáři dlouhou filozofickou debatu na tohle téma a nutně na ni nedává odpověď, chce čtenáře vyzvat, aby se sám zamyslel nad tím, jak je tato společnost sestavená. Já chápu, že v moderní době bychom úplně nedali filozofický antiutopický příběh v původní Huxleyho formě, ale pokud ho nezvládneme, tak proč to vůbec takto zpracovávat? Proč radši nevymyslet něco jiného? Ale takhle to obecně dopadá, když myšlenky anti-kapitalistického autora varujícího před pozdním kapitalismem, vezme do rukou někdo, kdo tenhle stav společnosti miluje a nechápe, že Huxley kritizoval právě to, jakým způsobem svět funguje teď. Kdy se lidi nechtějí "probrat" a radši vyplní život hezkými vizuály na obrazovce, aby nemuseli moc přemýšlet o skomírajícím stavu světa - tedy jako tento seriál, hezký obraz, hlavně nad tím ale nepřemýšlet.

Pokud jste jedním z těch, kteří se v noci klepou strachy, že si pro vás feminismus přijde a zničí vás cancel culture, tak se do toho nepouštějte. Ano, je to často klišoidní, často naivní, často ne úplně nejdokonalejší scénář na planetě. I tak je to ale záživný a příjemný projekt z prostředí magazínu, což nabízí seriálu možnost se vyjadřovat k vaznějším věcem, zatímco mezitím se potýká často s méně vážnou situací hlavních postav. Jako jeden z mála seriálů do hloubky řeší téma rakoviny prsu, rozhodnutími a následky okolo ní. Stejně tak sleduje témata sexuálního obtěžování, sexismu, občas i rasismu apod. Pro heterosexuální bílé muže děsící se všeho progresivního je tohle samozřejmě trash, ale pokud vás chytnou postavy, tak tomu dejte šanci. Pokud v tom po pár dílech neuvidíte smysl, tak je zbytečné pokračovat, o moc víc vám toho nenabídne.