Wayne

(Ten šíleně obrovský spider by si neironicky zasloužil před filmem trigger warning pro všechny arachnofobiky jako já)... Vypůjčím si větu ze seriálu Barry: "We're touching on a thing, but we are not commenting on it." Tak nějak vidím téma hypersexuality zpracované v tomhle snímku. Zaprvé je filmu dobré přiznat, že se rozhodl jít do tématu ne až tolik prozkoumaného, přičemž nijak zvlášť neobjektivizuje sexuálně závislé ženy, na druhou stranu ale ani nic dalšího nezpracuje dál nebo hlouběji. Všechna témata jsou tak nějak načnutá, ale u toho to končí, ať už jde o obracení role "predátora" u Geishi, sebedestruktivní chování skrze sex, "vyrovnávání" se s traumatem skrze další (abusive) muže, nic z toho se vlastně neřeší ani na terapeutické úrovni v samotném příběhu. Žádná introspekce například po 24 hodinové pauze od "rehabky", kde by zazněla otázka "hele a skutečně jste chtěly ten volný den sex, nebo třeba jen validaci" nebo tak něco. Nějaká reflexe toho, že můžou klidně mít plno sexu, který ale začnou oddělovat od toxických/sebedestruktivních/rizikových aspektů ve svých vztazích a známostech, chybí jakýkoliv dialog o nastavení hranic pro bezpečný sex a lepší chápaní sebe (o tom je terapie, ne?)... Terapeutický proces a odhalování důvodů za jejich chováním jsou ve filmu prakticky nepřítomné. Čekal bych aspoň určité nalézání pochopení mezi ženami pro své chování a dostávání se k nějakému supportujícímu systému a "komunitě" mimo sex, který je v jejich světě navíc ovládán jen muži (doslova spíše penisy a gangbangy), ale ono těch interakcí a dialogů je tady vlastně úplné minimum. Film tak dává sondu do života hypersexuálních žen, které se nikam neposunou, divák může přijít a odejít se stejnými předsudky k tématu a terapeutický prvek je natolik nepřítomný, že mohly být všechny prostě jen na chatě jako kamarádky a nic by se nezměnilo. Ale zcela vážně, byla terapeutka? Protože ne moc dobrá, ani profesionální. Also, fuck spiders!

Seriál si přečetl knihu, řekl si "moc to nechápu, ale asi je tam sex" a natočil seriál, který je "přístupnější" divákovi dnešní doby. Přidej romantickou linku, protože bez ní to dnes divák nedá, přidej heroickou náturu postavy, protože bez velkých řečí a hrdiny to divák dnes nedá, vytvoř hloupý konflikt, protože bez akční scény a zabíjení to divák dnes nedá. Že to jde všechno proti filozofickým myšlenkám díla je fuk. Zobrazit sex jako něco sexy je nepochopení významu sexu, potěšení a otupění v díle, vymyslet divnou revoluci pro akční scénu je naprosto odtržené od světa v díle, kde by taková revolta proběhnout nemohla, to byla v podstatě pointa. Není násilí, není únik, je jen potěšení a radost. Ale tady musíme mít revoluci pracující třídy, aby na vás mohli tvůrci křičet "Vidíte, děti? Revoluce je špatná, radši zůstaňte sedět na prdeli, nechte nás vás otupovat hezkými obrázky v televizi, vaše pracující podmínky nejsou tak špatné přece, buďte spokojení, fakt, kapitalismus moc good." To má být... plivání na přesně opačné poslání díla? Tvůrci jsou zároveň tak nejistí ve svém snažení, že musí "hlavní" postava skoro mrknout na konci do kamery a říct na otázku, proč se to stalo: "Protože lidi chtějí cítit emoce". Okay? Kniha nabízí čtenáři dlouhou filozofickou debatu na tohle téma a nutně na ni nedává odpověď, chce čtenáře vyzvat, aby se sám zamyslel nad tím, jak je tato společnost sestavená. Já chápu, že v moderní době bychom úplně nedali filozofický antiutopický příběh v původní Huxleyho formě, ale pokud ho nezvládneme, tak proč to vůbec takto zpracovávat? Proč radši nevymyslet něco jiného? Ale takhle to obecně dopadá, když myšlenky anti-kapitalistického autora varujícího před pozdním kapitalismem, vezme do rukou někdo, kdo tenhle stav společnosti miluje a nechápe, že Huxley kritizoval právě to, jakým způsobem svět funguje teď. Kdy se lidi nechtějí "probrat" a radši vyplní život hezkými vizuály na obrazovce, aby nemuseli moc přemýšlet o skomírajícím stavu světa - tedy jako tento seriál, hezký obraz, hlavně nad tím ale nepřemýšlet.

Pokud jste jedním z těch, kteří se v noci klepou strachy, že si pro vás feminismus přijde a zničí vás cancel culture, tak se do toho nepouštějte. Ano, je to často klišoidní, často naivní, často ne úplně nejdokonalejší scénář na planetě. I tak je to ale záživný a příjemný projekt z prostředí magazínu, což nabízí seriálu možnost se vyjadřovat k vaznějším věcem, zatímco mezitím se potýká často s méně vážnou situací hlavních postav. Jako jeden z mála seriálů do hloubky řeší téma rakoviny prsu, rozhodnutími a následky okolo ní. Stejně tak sleduje témata sexuálního obtěžování, sexismu, občas i rasismu apod. Pro heterosexuální bílé muže děsící se všeho progresivního je tohle samozřejmě trash, ale pokud vás chytnou postavy, tak tomu dejte šanci. Pokud v tom po pár dílech neuvidíte smysl, tak je zbytečné pokračovat, o moc víc vám toho nenabídne.

Tak jo, proč tolik povyku? Popořadě. Seriál vyšel a plno internetových yt kritiků jej okamžitě odsoudila na základě témat založených na rasismu apod. To byl jednou na internetu zase shitstorm jako když lidé typu "nejsem rasista, ale..." viděli poprvé černého stormtroopera. K tomu přispělo to, že příznivci Rorschacha jsou zde alternativní neonáckové a seriál spoléhá víc na komiks než na film. Tím pádem spousta filmových fanoušků, co si idealizovala Snyderovu verzi Rorschacha, nebyla moc spokojená. Že samotný autor komiksu řekl, jak ho děsí, kolik lidí se s Rorschachem ztotožňuje, když jej napsal jako člověka, co nesnáší ženy, liberály atd. nějak tito sledující nevzali v potaz. A obecně - Watchmen je jeden z nejvíce politicky laděných úspěšných komiksů vůbec, místy až silně levicový, přičemž klade skutečně důraz na témata, která seriál podchytil. A film se jim nevěnoval. Chápu, že pokud jste fanoušky filmu, asi budete trochu zmateni, seriál počítá se znalostí komiksu a leccos nevysvětluje. Ovšem v rámci toho, jak pracuje s tématy traumatu, zakořeněného vzteku, ideách nosit masku atd., je to naprosto skvělá práce. A ano, hodí se trochu znát i historický kontext, protože například ten masakr v Tulse na začátku série je opravdová událost a v kontextu Watchmen funguje velmi dobře. V ohledu historického kontextu a rasismu mimo jiné vyniká hlavně díl This Extraordinary Being. Sledujeme tolik seriálů o hrůzách různých ideologií, válek, nespravedlnosti, ale když jde o skutečné rasové problémy, skutečné způsoby lynčování a přístupu k jiné rase i v dobách po civil rights movement, tak je seriál označen za woke shit. Ach jo. Nejen že je to nefér a hloupost, předně je to škoda, protože scénář, kinematografie obecně, herectví a celková atmosféra je perfektní. Dobrá práce je znát i s výběrem hudby, ta je takovým motivem sama o sobě. V konečném důsledku tedy Watchmen trpí především díky oblibě značky Watchmen... ale předně mezi lidmi, kteří nikdy nepoznali politické myšlenky v původní verzi. A tak teď mají pocit, že jim seriál něco cpe. A přitom jim cpe jen skvělou podívanou. Jo a všimněte si, prosím, že tady některé účty úplně v pohodě komentují slovy "seriál o neg..." - zaprvé to více vypovídá o nich než o seriálu, ale může mi někdo vysvětlit, proč se tady tolerují tyhle projevy rasové nenávisti... kór u seriálu poukazující na traumata rasistických událostí?

Už tady některé komentáře zmínily, že Picard vlastně nemá s filozofií původního Star Treku nic společného. Zatímco se tvůrci s pomocí Patricka Stewarta snažili poukázat na problémy "našeho světa," zapomněli u toho na dávno daný kánon světa Star Treku. Nebo ho teda spíš ani pořádně neznali. Já bych jen rád dodal, že je pozoruhodné, kolika lidem stačí plácnout na něco značku tohoto vesmíru, aby z toho byli udělaní.A to i přesto, že ani samotná postava Picarda nemá charakter skutečného Picarda. Ale tak některým stačí známe tváře, fan-service a nějaké to phew phew pro milovníky "opravdového" sci-fi. A Alex Kurtzman by mohl konečně udělat něco, co odnikud neobšlehl, začíná to být moc nápadné. Že já se do toho vůbec pouštěl.

*Rant bez spoilerů.* Šestnáctá epizoda šestnácté série - tak hezky to zní, že si tvůrci řekli “proč nenaštvat i ty poslední fanoušky naší show.” Ale pojďme od začátku a shrňme si to - tenhle seriál dokázal přesvědčovat o tom, že může střídat postavy, táhnout se roky a roky, vymýšlet over the top příběhy, další a další tragické události pro nemocnici atd., ale přesto mít pořád něco v sobě, proč se to vyplatí sledovat. Ať už jde o spoustu skvěle pojatých postav či umění vytvářet napětí, Greys anatomy nikdy nebyla hloupá soap opera. Pak přišla 11. série a osudná epizoda “How to save a life.” Spousta fanoušků se odvrátila, charismatické postavy postupně stále více končily. Greys i tak dokázalo vytvářet zajímavé příběhové linky, a proto je ještě bolestivější, že najednou lítá skutečné psaní charakterů oknem, seriál nám cpe rádoby osvícenou perspektivu, množí se nelogičnosti i umělá dramata. Zaprvé - pokud postava nemá charakter, nezačne mě zajímat jen proto, že je gay (Shameless má stále top gay vztah, protože postavy mají silné charakterové rysy, ne kvůli homosexualitě). Ukázkou je samozřejmě Levi - postava, o které nevíme absolutně nic, ale mám být z jeho (irelevantního) vztahu na větvi. Má to na mě působit, protože... ? Protože je gay, nic víc, nejprázdnější vztah z těch stovek za ty roky seriálu, ale hlavně, že mají gayové zastoupení. Co na tom, že špatné. Pak ty velmi nenápadné "poučné" momenty - otázka na pohlaví dítěte? Připravte se na kecy o tom, že gender z ultrazvuku nepoznáme. Ach jo, to já vím, ale existuje tolik jiných projektů, které skvěle zpracovaly téma trans a obecně LGBT, zatímco Greys na to poukazuje stylem, jakým si nás progresivce musí představovat konzervativci. Pokud i já cringuju u naprosto divných zmínek na gender, tak je něco špatně, protože sám tohle téma sakra přece vyhledávám. Ale poslouchat morální podprahové myšlenky od těchto tvůrců, kteří se na rozdíl od nás s těmito problémy stejně houby potýkají, vyznívá naprosto bledě (píšu o gay vztazích, protože to se dá s naším myšlením nejvíce vnímat, v rámci americké kultury je zde ale podobně zastoupena i třeba gun control, medicare, girl empowerment, náboženství, nerovnost platů... něco lépe, něco hůře, ale v 16. sérii spíš hůře). (Příkladem kvalitního "woke" - bože, nesnáším to slovo - seriálu je Bold Type, mnohem více progresivní a feministický, zároveň ale dobře udělaný. Tak jak to Greys nezvládlo.) Podobně vám Greys cpe i spřízněné seriály, což je ještě otravnější, přičemž vytvářet zbytečné příběhy v závislosti na tom, aby lidi museli sledovat rozuzlení v jiném seriálu, považuju za ubohé. Vše se dá ale přetrpět v rámci stále silných momentů, pár zajímavých postav i některých vztahů a občasných záživných medicínských případů. Bránil jsem tuhle show déle než většina dlouholetých fanoušků, ale Greys to konečně dokázalo. V úvodu zmiňovaném díle se dostalo na úroveň posledních sérií Hry o trůny a hodilo charakterový arc jedné z posledních původních postav do koše. Jsem potěšen, že je tahle epizoda na imdb hodnocena jako jediná hůř než How to save a life, protože si tím ospravedlňuju alespoň odebrání hvězdičky, abych měl dobrý pocit, že jsem jim to fakt nandal. Má to své momenty, ale zdaleka už nepřevyšují ten obrovský nepořádek a trapasy. Co se to stalo s mým oblíbeným seriálem.

Pokud děláte už tolikátou adaptaci čehokoliv, že potřebujete nové/čerstvé pojetí, aby to oslovilo mladou generaci, možná by se pak měl někdo zamyslet, jestli další adaptaci filmový svět potřebuje. Největší problém Little Women je totiž to, že počítá se znalostí diváků knižní předlohy a pokus o flashbackové a flashforwardové vyprávění jako netradiční pohled na klasickou knihu. Pak jsou nám tím pádem předány scény, které už byli ve filmu řečeny, a nestíháme si zvykat na vztahy v odlišné lineární rovině - jak si může divák zvyknout na vztah již dospělých postav Lauriho a Amy, když nám film pořád předhazuje dětskou lásku ve flashbacích. (Spoilery) Zároveň nové podání Little Women tak trochu neví, na co se zaměřit, aby diváka bavilo, protože trojúhelník Jo, Amy, Laurie se řeší v poslední půl hodině, ale jindy je ho těžké vnímat. Chvíli se film snaží zase zaměřit na nemoc postavy, která má být jednou hlavních hrdinek, přitom řekne za celý film dvě slova a bolest z její smrti vnímáme vlastně jen skrze starého Lawrence, protože Beth ani nestihneme poznat. Stejně tak nestihneme poznat problémy s financemi v manželství Meg atd. Chronologicky by se příběh skvěle rozvíjel z částečně "idylického" dětství a poznávání postav a jejich motivací do návratu otce, svatby a odmítnutí žádosti o ruky, přičemž později bychom vnímali problémy dospělého světa postav a jak je jejich dětství ovlivnilo. Protože věta jako "I cant believe childhood is over" je k ničemu, pokud nás film po ní paradoxně hodí zpět do scény z dětství. Na pozitivní stranu, herecké obsazení je skvělé, postavy opravdu nejsou žádnou spojkou pro progresivní feministické hnutí, jak tady někdo v negativní konotaci tvrdil (ikdyby, tak so what), naopak mají své chyby a nedostatky. Kromě toho výborný kontrast mezi barevným obdobím dětství a pochmurnou verzí dospělého života (nejvíce vidět při střihu na pláži), kostýmy, kamera a plno plno krásných destinací.

Panu Ovčáčkovi děkuji, protože už nějakou dobu nemám čas na čsfd chodit, ale tento mluvčí, intelektuál, génius, vtipálek a nyní moderátor je natolik inspirativní, že jsem mu to chtěl sdělit alespoň touto cestou. Zemanovo prasátko vysílá z televize tak silné vlny, že se ve mně rodila schopnost mluvit čínsky. Zvracel jsem pouze dvanáctkrát a sledoval celých dvanáct minut.

Komentář patří k celé sérii, ale vkládám i sem, když vidím, jak tady někteří obviňují fanoušky, že by se jim nelíbil žádný závěr. Nicméně... Do poslední chvíle jsem doufal, že ještě něco vymyslí... ale ne. Takže... Jon byl Targaryen bezdůvodně. For real, jeden z největších twistů z Martinových knih je v seriálu naprosto k ničemu, protože kdyby byl Stark, tohle všechno by se odehrálo stejně. I tak by tam jen chodil a kecal o své queen. Seriously, jaká byla pointa to do toho seriálu dávat, když to neovlivnilo nic (kromě zničení dalších mozkových buněk Varyse). Série sledujeme, jak Bran putuje někam za zeď, pak dvě série vykládá, že nebude lord of Winterfell, protože je vrána, ale král bude... nic víc? Takže vrána chtěla být králem, ale o Chodce se vlastně nezajímala, jo? Okay. Že se teda namáhala to Branovi ukazovat tím pádem. Prince, who was promised... taky nic? Okay. Night King je jen rebel bez příčiny? V knize ani Night King není, to zlo je prostě jen entita, v seriálu jej ztělesnili, aby měl snad nějaký charakter, důvod, aspoň něco nám prokecl, ne? Ne. Stačí udělat pár kroků k prvnímu hradu a umřít - vypadá to, že vlastně fakt tak velká hrozba nebyl. Character development neexistuje nebo je šíleně uspěchaný, že nedává smysl. Postavy zapomněly na svoje vlastní příběhy a oběti (Jaime zabil krále a zachránil miliony, aby pak řekl, že mu na nich nezáleží?? WHAT?). Seriál měl logické chyby od páté série, ale dalo se to (podle mě) odpouštět. Teda minulé sérii už moc ne, ale tady má každá postava až brutální amnésii. Gendry dokonce nezná svoje vlastní jméno (nejmenoval se nikdy Rivers proboha, bastard je z místa, odkud pochází, tak když už, tak Waters. To si ti dva tupci neumí ani nastudovat prameny?). Poslední scéna je samozřejmě taky fajn - v největší zimě, u které měly podle pověstí všem umrzat teď koule i nejvíc na jihu, se stejně vrátíme za zeď... nehledě na to, že spousta z free folku chtěla žít na druhé straně zdi a ne se vracet. Celý příběh o sjednocení, o životě proti smrti samotné, o tom, že nezáleží, kdo sedí na trůně, abychom zjistili... že na tom vlastně záleží. A pak samozřejmě plno stupidní taktiky, plot armoru, naprosto nesmyslných rozhodnutí postav, která jim nesedí do jejich charakteru, transportování z místa na místo v rozmezí dní či hodin, co dřív byli dlouhé týdny a takhle by se dalo pokračovat. Dumb and Dumber obětovali příběh, logiku i postavy za cenu překvapit diváka. Nedivím se, že byli herci tak zklamaní v rozhovorech. Pokud se vám to stále líbí, tak vám to přeju, plno krásných efektů a kostýmů a hereckých výkonů, a to je super sledovat, protože si na tom plno lidí dalo práci. Ale z hlediska příběhu je tohle jedna z nejodfláknutějších sérií, co jsem kdy viděl. Ještěže to hodnocení na IMDB a podobných mluví za vše. Tak a teď se jdu připravit na zkoušku z poetiky a až se mě zeptá na anticlimax, řeknu mu o třetí epizodě... dopiš ty knihy, Martine, nebo mi z tohoto jebne.

Do poslední chvíle jsem doufal, že ještě něco vymyslí... ale ne. Takže... Jon byl Targaryen bezdůvodně. For real, jeden z největších twistů z Martinových knih je v seriálu naprosto k ničemu, protože kdyby byl Stark, tohle všechno by se odehrálo stejně. I tak by tam jen chodil a kecal o své queen. Seriously, jaká byla pointa to do toho seriálu dávat, když to neovlivnilo nic (kromě zničení dalších mozkových buněk Varyse). Série sledujeme, jak Bran putuje někam za zeď, pak dvě série vykládá, že nebude lord of Winterfell, protože je vrána, ale král bude... nic víc? Takže vrána chtěla být králem, ale o Chodce se vlastně nezajímala, jo? Okay. Že se teda namáhala to Branovi ukazovat tím pádem. Prince, who was promised... taky nic? Okay. Night King je jen rebel bez příčiny? V knize ani Night King není, to zlo je prostě jen entita, v seriálu jej ztělesnili, aby měl snad nějaký charakter, důvod, aspoň něco nám prokecl, ne? Ne. Stačí udělat pár kroků k prvnímu hradu a umřít - vypadá to, že vlastně fakt tak velká hrozba nebyl. Character development neexistuje nebo je šíleně uspěchaný, že nedává smysl. Postavy zapomněly na svoje vlastní příběhy a oběti (Jaime zabil krále a zachránil miliony, aby pak řekl, že mu na nich nezáleží?? WHAT?). Seriál měl logické chyby od páté série, ale dalo se to (podle mě) odpouštět. Teda minulé sérii už moc ne, ale tady má každá postava až brutální amnésii. Gendry dokonce nezná svoje vlastní jméno (nejmenoval se nikdy Rivers proboha, bastard je z místa, odkud pochází, tak když už, tak Waters. To si ti dva tupci neumí ani nastudovat prameny?). Poslední scéna je samozřejmě taky fajn - v největší zimě, u které měly podle pověstí všem umrzat teď koule i nejvíc na jihu, se stejně vrátíme za zeď... nehledě na to, že spousta z free folku chtěla žít na druhé straně zdi a ne se vracet. Celý příběh o sjednocení, o životě proti smrti samotné, o tom, že nezáleží, kdo sedí na trůně, abychom zjistili... že na tom vlastně záleží. A pak samozřejmě plno stupidní taktiky, plot armoru, naprosto nesmyslných rozhodnutí postav, která jim nesedí do jejich charakteru, transportování z místa na místo v rozmezí dní či hodin, co dřív byli dlouhé týdny a takhle by se dalo pokračovat. Dumb and Dumber obětovali příběh, logiku i postavy za cenu překvapit diváka. Nedivím se, že byli herci tak zklamaní v rozhovorech. Pokud se vám to stále líbí, tak vám to přeju, plno krásných efektů a kostýmů a hereckých výkonů, a to je super sledovat, protože si na tom plno lidí dalo práci. Ale z hlediska příběhu je tohle jedna z nejodfláknutějších sérií, co jsem kdy viděl. Ještěže to hodnocení na IMDB a podobných mluví za vše. Tak a teď se jdu připravit na zkoušku z poetiky a až se mě zeptá na anticlimax, řeknu mu o třetí epizodě... dopiš ty knihy, Martine, nebo mi z tohoto jebne.