seale

Toto mě docela míjí. Afektované psycho.

Není to kdovíjaký filmařský skvost, ale z hlediska duchaplného, citlivého příběhu a krásných detailů mě to odzbrojilo a nemohla jsem se ubránit ani slze dojetí. V jednoduchosti je síla.

Masochismus v obskurním filmovém kabátě a obsedantním artovém hávu. Nic moc pro nemasochistu.

Vyprázdněte, co je plný. Naplňte, co je prázdný. A podrbejte se, kde to svědí.

Bejkárna a ujetina, jejímž výsledným produktem je humor. Proto lze film označit za stylový popcornový biják.

Vytříbená filmařina a poutavý, zajímavý příběh. Pohoda jazz.

První polovina nuda, průměr. Potom ale Kitano nasadil vtip, poťouchlost a dotáhl filmový zážitek.

Bžunda, zvláště v prostřední části. Filmařsky to sice odpovídá Bolywoodu, ale scénář se povedl a pobavil.

Lidské válečné drama zachycené ve filmové poezii. Odzbrojující poselství a dechberoucí umělecký zážitek.

Šplouch, šplouch. Angimu šplouchlo na maják. V koutku duše bych pochopila, že se pro jednou přiklonil k hrdlořezové kasové malomyslnosti, ale Ang toto nemá zapotřebí. Kasu mu s pevnou jistotou drží jeho nekulometová lidská témata, pro které ho chovám v úctě a oblibě. Proč tedy tento kousek? Zdá se to být zbytečným a nelogickým počinem.