Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (259)

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Čekal jsem, že Infinity War bude nejlepší Avengers film doposud, ale nečekal jsem, že tak na plné čáře. Na rozdíl od ostatních přidružených filmů už není jen „klaďas, záporák, jdeme se mlátit“, ale nějaká hloubka. Měl jsem obecnou představu, co a jak se asi tak stane, ale zmýlil jsem se v docela dost věcech. Myslím, že hodně diváků průběh děje překvapí.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Musím přiznat, že jsem tenhle film sledoval docela jako fanboy, protože jsem v minulosti četl knihu a ta se mi velice líbila. Navíc PC/konzolové hry mě baví a virtuální realita už dávno získala můj zájem, proto i žánr velice nahrává mému kladnému hodnocení. Nečekal jsem od Spielberga nic než špičkové zpracování. Několik věcí ve filmu udělal jinak, což je naprosto běžné, ale některé pasáže mi oproti knize přišly naopak smysluplnější a zábavnější. V knize se mi pár situací úplně nezamlouvalo, ale naštěstí si Spielberg vzal to dobré a to horší vylepšil/vypustil.

plakát

Arrow - Kapiushon (2017) (epizoda) 

Kdyby každá epizoda měla kvalitu této, byl by to naprosto boží seriál.

plakát

Spider-Man: Homecoming (2017) 

Předchozí adaptace Spider-Mana mě nadchly mnohem méně než příběhy většiny jiných hrdinů. To zasazení do univerza Avengerů byl opravdu dobrý tah. Když vidím Spideyho spolupracovat s Tonym Starkem, hned mě to baví víc, než když si píše svojí origin story sám. Po dlouhé době mě nějaký film dokázal vtáhnout a nepustit. Tohle se u mě nepovedlo ani u dlouho očekávané Wonder Woman.

plakát

Logan: Wolverine (2017) 

No emoce tady jedou jak na horské dráze, to rozhodně. Neustále je připomínáno, jak moc na hovno je pro akčního hrdinu stáří. Hned mě napadlo, jak strašně super to Logan měl ve všech předchozích filmech v porovnání s tímto.

plakát

Gotham - Hrst bláta s podlostí (2016) (epizoda) 

Konečně epizoda skoro celá o Brucovi a jeho pátrání po vrahovi svých rodičů. Tahle byla jednoznačně jedna z nejlepších ze série, určitě mezi top 3. Tolik se toho stalo.

plakát

Gotham - Pan Mráz (2016) (epizoda) 

Na pana Freeze jsem se těšil dlouho. Pokud toto pro mě nebyl nejlepší díl vůbec, tak určitě jeden z nejlepších. Nabitější epizoda tam dlouho nebyla. Jsem i rád za to, že tam zbytečně nevnutili prezenci Bruce a udrželo si to tak jednotnou atmosféru.

plakát

One Punch Man (2015) (seriál) 

Když jsem několika známým představil One Punch Mana jako mangu/anime, kde hlavní hrdina skolí všechny na jeden úder, setkal jsem se jen s krčením rameny. To mě vedlo k uvědomění si, v čem spočívá skutečná síla tohoto titulu. Není to skoro vůbec o tom, koho všeho dokáže Saitama rozdrtit. Je to o správné vyváženosti humoru, Saitamovy povahy, zasazení hrdiny do prostředí „kariérního růstu“ a pak samozřejmě nějaké té akce (která, jak už název napovídá, skoro skončí dříve, než vůbec začne). Konečně se zas za nějakou dobu povedlo udělat jedno anime, kde nebyly tucty chyb a klišé a mohl jsem se do toho skutečně ponořit.

plakát

Deadpool (2016) 

Nečekal jsem, že by mě Deadpool zklamal a taky mě nezklamal. Snad poprvé v životě u nějakého filmu říkám, že jedna z nejlepších scén byla úvodní titulková. Ó díky bohu za ten R rating, bez toho by celý film neměl vůbec smysl. Tenhle jiný styl humoru mě dostal. Deadpool si dělá srandu snad ze všech možných superhrdinských klišé a sám radši všechny rozseká na sračky, než aby se patlal s nějakými hrdinskými proslovy. To si tam radši střelí nějakou hlášku o pohlavních partiích. Akce tu nebyla úplně to hlavní a vzhledem k tomu, že tenhle film táhne dopředu především humor, asi bych to neviděl na více než jedno nebo dvě pokračování.

plakát

Fullmetal Alchemist: Bratrství (2009) (seriál) 

Celkově mně trvalo 2 roky, než jsem se z první epizody tohohle anime dostal až na konec. Kdybych měl hodnotit čistě podle prvních cca. 20 epizod, asi bych udělil 3 hvězdy. Říkal jsem si „Co je sakra na tom tak super? Proč třeba na MyAnimeListu se to stabilně drží na první příčce?“ To už se pak po dvou třetinách anime začne docela dostávat na povrch. Jakmile jsem byl tam, už mě to nepustilo. Beru nudnou první třetinu jako stavební kámen, resp. investici, abychom si o to více užili ten zbytek. Hlavní sílu FMA:B jsem viděl v tom, že netrpí moc klasickou tupou krátkozrakostí anime. Není to žádné „teď se musí něco stát a co se stane pozdějí, to ještě nějak domyslím.“ Kdybych se podíval na každou postavu samostatně, asi by se mi velice těžko některá z nich připojovala ke klišé vzorům. I když se jich tam ukáže skutečně mraky, nikdy jsem se v nich neměl problém orientovat.