spotczek

spotczek

okres Liberec

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 14.4.2020  16:27
    Zabijáci (2014)
    **

    Celé to stojí a padá na atmosféře. Severské je ponuré a tajemné. Tady to teda moc tajemné není, když od začátku víme, kdo je vrah. Je to nechutné a násilné, ale jinak mi to příliš zajímavé nepřišlo. Sice jsem těch severských detektivek tolik nepřečetla, ale obávám se, že je to kapku přeceněné. Jde jen o zábavu. Lidem je fuk, že to s realitou nemá příliš společného. Mně to vadí. Co si z toho jako mám odnést? Stihomam? Představu, že bohatství mi zajistí beztrestnost, ať spáchám cokoliv? U detektivek má jít taky o dedukci a napětí. Ok, napínavé momenty tam asi byly, ale logika? Vyšetřovatelské praktiky nula. Motivace a jednání ryze smyšlené. Takový sadismus se jen penězi maskovat nedá, společnost sice umí být v řadě věcí sebedestruktivní, ale vyloženě sebevražedná není. Ještě bych pochopila, kdyby škola neměla zájem na přílišném vyšetřování, ale že by policie byla natolik neschopná (přece jen je rozdíl jeden čin nebo hned několik) a rodiče těch násilníků z nich sami neměli strach? Když se dopouštíte násilností, má to přirozeně vliv na celé vaše chování a aspirace. Těžko by vám vyhovoval běžný život. Časem se to prostě projeví. Rozhodně by z vrahů z internátu nevyrostli "normální" lidi. Koncentrační tábory vznikly i z toho důvodu, že všem vojákům z toho celého vraždění kapalo na karbid (a bylo lhostejné, jak moc logicky se to ospravedlňovalo či kdo svým založením byl násilnický). Řada dětí zhýčkaných luxusem se sice dopouští excesů (kdo kdy neprovedl něco za hranou...), ale v nezřízené míře to buď časem vede k sebedestruktivitě, drogám, ztrátě sebekontroly, nebo rovnou k duševní poruše. Rozhodně se však takoví lidé nedokáží zařadit do normální společnosti. Pokud žijí neodhalení vrazi mezi námi, tak rozhodně nejsou šťastní, spokojení a bohatí. Vlastně jsem tak dospěla k zjištění, že spíš než o detektivku tu jde o horor.

    • 14.4.2020  14:50

    Přiznám se, že jsem to čekala mnohem horší, než jaké to nakonec je. Hynek Čermák ztvárnil hlavního hrdinu skvěle. V podstatě myslím, že většina funguje, jak má - režie, kamera, hudba, i odkazy na české "klasiky" (honba divočáka jak v Slavnostech sněženek, Severka jak v Mostu), nicméně myslím, že se tomu jde jen těžko smát. Vlastně tohle mi přijde jako první chyba. Téma Národní třídy moc směšné není, ani tragikomičnost tomu příliš nesedí. Zrovna se prokousávám Slepými skvrnami od Daniela Prokopa, sociologa, který mimo jiné hovoří o dost podstatné vrstvě naší společnosti, kterou tvoří lidé jako Vandam, tj. vrstvě, která má pocit, že zklamala, že nové době nestačí, a z pocitu zahnání do kouta se dopouští zoufalostí a věří na "staré dobré časy", přestože v hloubi duše je jí jasné, že žádné dobré časy nikdy nebyly, jen tehdy možná existovala šance, jak to všechno udělat jinak. Dominuje snaha přežít vlastní ubohost tím, že vytvořím nerealistický mýtus o historii své i svého národa a pak ho budu bránit pěstmi a násilím, přestože fakticky tak změnit nelze nic. Nevím, jakého hrdinu chtěl Rudiš přesně vytvořit (knihu jsem nečetla). Chápu, že parodovat Daliborka z Klusákova dokumentu by příliš funkční nebylo, protože tito lidé mají tak úzké obzory, že v podstatě jakýkoliv příběh svou plochostí již v zárodku zabíjejí. Lze hovořit jen o nich, případně jejich nejbližším okolí, nic jiného nemají, kromě své zcestné ideologie totiž nejsou vůbec ničím zajímaví. I v Národní třídě se všechno koncentruje kolem charakteru rádoby "národního" hrdiny, který měl údajně začít revoluci, což o něm rozhlašují hospodští kumpáni, ale každý tak nějak po svém chápe onu "správnou" stranu tehdejších převratných událostí. Tragédií a jistým dalším rozměrem Vandama je, že si uvědomuje svou chybu, trpí tím, ale vysvětluje si ji špatně, a proto pro sebe nedokáže najít řešení. Všechno, co dělá, mu sice připadá správné, v podstatě se dá říct, že v lecčems by se jeho snaha dala chápat jako legitimní - např. snaha pomoct kamarádce (pomiňme zištný důvod, proč jí chce pomoct), uchovat si pro sebe kousek "svého" světa - ale problém je, jak se toho snaží dosáhnout. Svého omezeného konzervativismu se zuby nehty drží jako záchranného lana, přestože právě to ho strhává do propasti. Nemůžu se prostě smát tomu, co dennodenně zažívám kolem sebe, totiž že mnoho lidí odmítá přijmout pravidla hry tak, jak jsou nastavená. Za komunismu byla řada lidí zvyklá si leccos uzpůsobit tak nějak na tělo a dnes odmítají připustit, že pokud bychom se všichni dohodli na funkčních zákonech, bylo by to výhodné pro všechny. Již předem mávnou rukou, že nic z toho nemá cenu, když jsou všichni zkorumpovaní, zlobbovaní a předpojatí. A nejvíc se všemu brání ti, co měli holý zadek tehdy i teď. I kdyby se fakticky měli líp než v minulosti, přesto si budou připadat jako lůzři. No a o druhé chybě tohoto filmu psal již xxmartinxx, totiž o nebezpečí ztotožnění se s hlavním hrdinou a jeho adoraci nekritickým publikem. Pokud by film vyzníval jako ryzí parodie, pak by nic takového nehrozilo. Ale tady se autoři jasně nevymezují proti tomu, co je nebo není v pořádku. Jim to totiž asi připadá více než jasné, že hrdina je břídil neschopný vlastní introspekce a elementárního přizpůsobení. Bohužel řada našich spoluobčanů s ním sdílí rozčarování nad neschopností policie a pohrdání rolí dalších státních složek, touhu vyřídit si ručně stručně účty s bílými límečky a bez skrupulí si brát, co si zamanu, když to tak přece dělají všichni... Především závěr filmu je příliš nejednoznačný. Já se ho snažím interpretovat směrem k hrdinovi tak, že vlastně jedinou jeho útěchou je podivná forma sebepoškozování - jedině když mu někdo rozbije hubu, něco cítí, ještě žije; to ti druzí jsou ti zlí. Což je ryze literární závěr. Ve filmu mělo zaznít určité celospolečenské poselství. Ne, že jsou v policii jedinci, kteří taky nemají všech pět pohromadě. To zrovna ničemu nepomáhá, ani příběhu, ani jeho interpretaci, natož naší současnosti. (Chci věřit, že takových policajtů máme minimum.) Představuji si, že by např. Vandam potkal svého velkého kamaráda Zdeňka Ondráčka a nejlépe před nějakým zasloužilým disidentem, čímž by před svými kumpány ztratil tvář; nebo v apolitické verzi by prostě byl odsouzen za napadení a krádež. Modrým límečkům zkrátka jisté věci nejsou zřejmé. Nezapomenu na reakci jednoho budoucího automechanika, když se asi 20 minut skutečně snažil sledovat jedno z představení Cimrmanů (podotýkám bez úvodní přednášky) a jeho úpěnlivý pohled, když při veškerém úsilí nenacházel kýžené: "A to jako vážně má být vtipný?!"

    • 25.12.2019  16:55
    Vlastníci (2019)
    ****

    Vlastníci nezapřou svůj divadelní předobraz. Kdo nemá rád konverzačky, ať se filmu vyhne. Rozhodně to taky není prvoplánová řachanda, ale hodně kritický pohled na způsob uvažování řady našich spoluobčanů, jenž byl utvářen naší komplikovanou historickou minulostí, v podstatě i současností, a pochopitelně i individuálními "vadami". Někoho morálního či alespoň nepoznamenaného tam totiž skutečně nenaleznete. Na druhou stranu nelze celou záležitost chápat jako kopii reality. Nejsem odborník, ale trochu mi to celé připomnělo Dürrenmattova modelová dramata, kde autor nadhodil situaci, která se ve skutečnosti může těžko odehrát, a pak nechal víceméně realistické postavy jednat, aby se odhalily skutečnosti, které jsou běžně skryty za řadou našich konvencí a nejrůznějších klišé. Odmalička jsme vychováváni k jistým společenským stereotypům, uznávané společenské přetvářce a vyžadovanému chování. Málokdy na veřejnosti vystupujeme ze svých "oficiálních" rolí. Pro vnímavější jedince však občas poodhalujeme svou skutečnou tvář právě v situacích, kdy dochází k jistým konfliktům, kdy musíme učinit vážnější rozhodnutí nebo se zasahuje do naší "intimní" sféry. Tedy v situacích, kdy emoce vyplují na povrch. A pak je vlastně tragikomické pozorovat "pány tvorstva", jak se při svém domýšlivém spoléhání na všemocný rozum propadají do nekonečných hlubin citovosti, bláhovosti, čecháčkovství, iracionality, malosti i ubohosti. Místo řešení skutečných problémů pobíhají po povrchu a hasí něco, co nehoří. Pro zaslepenost malichernostmi pak propásnou moment, kdy se skutečně měli ozvat, nebo se naopak připraví o možnost cokoli v budoucnu ovlivnit... Vlastně s tím kontrastuje šlechtická starost o majetek. Jejich vlastnictví totiž kdysi nevycházelo z prosté potřeby něco mít. Kdysi za dávných feudálů se spíš jednalo o povinnost spravovat a chránit, tedy nejen o hodnotu finanční a nutnost množit a znásobovat, ale také o otázku kvality života. Ve chvíli (především kolem 1.svět.války), kdy na to sama šlechta zapomněla, byla nucena se stáhnout z centra dění. Skutečný vlastník by tedy měl myslet nejen na sebe. Ale copak můžeme něco takového chtít po nedávných soudruzích, kteří celý život žili pod bičem Velkého bratra, proto dodnes prahnou po alfa samcích, kteří jediní pro ně představují "rozumné" vládce?! Mohou odchovanci materialistické filozofie, žijící v bezcharakterní konzumní společnosti a pod diktátem pragmatického kapitalismu chápat význam věcí abstraktních, neuchopitelných a hlavně hodnotově "zrajících"?! Právě na soukromém vlastnictví se dostatečně průkazně ukazuje úskalí komplikované, ale zatím jedině funkční demokracie.

    • 26.11.2019  20:58
    Secretariat (2010)
    ***

    Film klasika. Proto jen 3 hvězdy. Zato ten kůň byl naprosto neuvěřitelný! Nejdřív jsem myslela, že si to do filmu jen vybájili, jak zvítězil vždycky až z posledního místa, ale na webu jsou reálné záznamy, jak fakt všechny předhání. No a finále jen natočili znovu to, co Secretariat předvedl 1973 ve skutečnosti. To bylo tak dokonalý, že ani ve filmu nemohli nic přimyslet. Větší pohádka už byla jen to, že se dožil našeho revolučního roku i s tím prý dvakrát tak velkým srdcem, než je běžné. Zkrátka film pro celou rodinu, který dobře dopadnul - i ve skutečnosti :-)

    • 24.9.2019  23:05
    Hastrman (2018)
    ****

    Urbanův knižní Hastrman se sice ještě víc věnuje konfrontaci staré doby s novou, jež je v závěru filmu pouze naznačena, ale já myslím, že by v tomto pojetí ekologická nota spíš rušila. Naopak se mi líbí, že se Havelka soustředil na první část příběhu, kde se dostatečně střetávají nové myšlenky s těmi zastarávajícími, racionální uvažování s tím instinktivním a pudovým, a nevylezla mu z toho parodie ve stylu Konce vodníků v Čechách. Ostatně folklorní nota je právě režisérovi asi nejbližší. Dovolila Dobrému soustředit se na komplikovaný charakter titulního hrdiny a dát mu hloubku, přestože délka filmu příliš nenahrává složitostem. Vyzdvihla bych právě Karla Dobrého a výtvarnou a hudební složku.

    • 2.9.2019  23:31

    Snaha vyrovnat se se ztrátou někoho velmi blízkého bývá intimní záležitostí. Už samotná forma filmu s hollywoodským obsazením se takové snaze vzpírá. A tak Strom života, přestože se snaží citlivě a hlavně obrazově působit na divákovy smysly, vytváří cosi na pomezí kýče, náboženské propagandy i uměleckého vyjádření. Začátek je ryze špatný. Vlastně doteď nechápu, k čemu je v první třetině filmu ta spousta obrázků vznikajícího vesmíru či počátků života na naší planetě. Autoři se sice pokoušeli o podobenství, ale já viděla spíš špatně sestříhaný dokument. Silou vůle si vysvětluji obrazy vznikajícího světa jako paralelu k našemu vlastnímu zrání, matičku Zem jako symbol mateřství a k ní pomyslný protiklad Boha jako otce, a mezi těmito protiklady vstřícné smyslovosti a přirozenosti a filozoficky odtažité pragmatičnosti všichni žijeme v jakémsi sváru stejně jako hlavní dětští hrdinové vůči svým rodičům. Film nestaví na svižném tempu s poutavým dějem, což mi nevadí. Naopak jeho způsob zobrazování náznaky, detaily, jakési mimovolné budování napětí nedořečenostmi, dějovými skoky, náhlým přibližováním kamery, oddalováním, nenápadnými, přírodními zvuky i monumentálními skladbami, jako je mimo jiné i Smetanova Vltava, vytváří neotřelý a pro mě poutavý způsob vyprávění. Druhá půle mi tak byla mnohem bližší, méně kýčovitá, ne tak vyumělkovaná. Autorům se podařilo vnitřní konflikt nejstaršího syna téměř beze slov a bez rušivých doslovností zprostředkovat divákům, stejně jako snahu rodiny vypořádat se s tragédií smrti prostředního z chlapců. Přestože se do konce filmu nedozvíme, co se přesně stalo, není to podstatné. Důležitější je obraz smíření, jakéhosi vykoupení. Takže můj výsledný dojem je směsicí snahy o maximální umění, která pro svou urputnost vždycky působí poněkud jalově a směšně, a kouzla okamžiku, jenž má sílu i v momentě, kdy je nahraný. Věřit v boha mě to nepřinutí. Krásy světa budou existovat také tak jako tak, nezávisle na současné cyničnosti. Život bude dál vznikat i zanikat. A my s tím vůbec nic nenaděláme. Můžeme zanechat stopu, ale těžko říct, jak moc můžeme ovlivnit její přijetí. Pro nás samotné bude vždycky nejdůležitější náš vlastní, intimní pohled, jak se s věcmi sami vyrovnáme, jak vše přijmeme, protože máme-li fungovat, musíme se s realitou smířit.

    • 13.8.2019  20:50

    Románovou předlohu neznám, v podstatě nevím o tomto tématu vůbec nic, ale i díky Remarkovi či Barbussovi, na jejichž práce jsem si při sledování nejednou vzpomněla, mi připadá, že se jedná o snahu o co nejrealističtější zobrazení toho, co se tehdy z pohledu Finů v karelských lesích dělo. A jestli jsem to pochopila správně, tak se ve Finsku tvůrci k bestselleru neustále vracejí a každý pojímá ony události trochu po svém. Dříve šlo víc o humornou notu, protože se přece po konci války nemůžeme pořád mračit, když to všechno konec konců mohlo dopadnout tisíckrát hůř. Dnes už si leccos můžeme říct hezky od plic, rozhodně si nemusíme hrát na bůhvíjaké hrdiny. Co mě překvapilo, a netuším, jestli to bylo předlohou nebo finskou povahou, že se ve filmu celkem hodně zpívalo... Tři hodiny jsou sice hodně dlouhá doba. Ani si nejsem jistá, že mě osud některého z příslušníků kulometné roty nějak zvlášť zaujal. Proto si ani nemyslím, že bych chtěla to celé vidět znovu jako seriál (vznikal po filmu). Ale možná je to chyba, protože právě v seriálu by se člověk víc seznámil s jednotlivci a víc by ho to vtáhlo do děje. Nicméně právě ona délka, právě onen odstup a syrovost jsou tím, co dokáže popsat nesmyslnost boje a zoufalost nespravedlivé prohry, které jediné jsou výsledkem podobných konfliktů, s nimiž doufám (i díky těmto "očistným" počinům) nebudeme mít vlastní, osobní, bytostnou zkušenost.

    • 13.8.2019  20:09
    Blade Runner (1982)
    ***

    Vizuál je naprosto bravurní, ne nadarmo jde o klasiku kyberpunku. Ale pak už tam pro mě nic extra zajímavýho není. Bohužel. Vangelise zrovna nebaštim, přestože uznávám, že s obrazem jde zvuk skvěle dohromady. Na přemýšlení možná trošku něco jo, ale rozhodně ne bůhvíjak hlubokýho (Sorry, ale přemejšlet o touze po životě umělýho člověka!? Myslet by měli hlavně ti, co furt jsou a nedej bože začnou nějakou futuristickou bestii konstruovat, protože ne každá před smrtí projeví jakousi vyšší morálku; a dost silně o tom pochybuju především v situaci, když nedlouho předtím ve vzteku napadla svýho stvořitele...) A děj už vůbec nepůsobí akčně. Vlastně by to celé asi mělo být silně poetické a křehké, asi možná i svým způsobem je (působí to na mě jako nejošklivější psi světa - pusu jim nedáte, ale nažrat jo, protože ve vás hlodá svědomí za všechny ty zlý lidi, který jim to způsobili), ale já od "běhání po ostří" čekám buď napětí k prasknutí (taková asi nejspíš měla být závěrečná stopovaná, kdy nejschopnější policista prchá před osvaleným a jen zdánlivě rozzuřeným Hauerem; mně však v paměti ulpívá spíš bolest, kterou si na sebe projektuju, když robot láme prsty Fordovi a když si sám vráží do dlaně obří hřeb, aby neztratil cit; že by snad křesťanská symbolika?), možná by k větší poutavosti stačil nějaký zásadní zvrat či skandální odhalení (nejskandálnější je asi scéna, kdy policajt přinutí robotku chtít sex), ale tady jsou na konci jenom titulky.

    • 29.12.2018  14:45

    Italský Kafka. Apoteóza moci. Vidět dvakrát bych to sice nejspíš nechtěla, protože se z toho člověku zvedá žaludek. Ale bohužel takto obnažené fungování základních mocenských principů, a toho, jak se lidem v kontaktu s ní rozklepou kolena či jak je vzrušuje, je nesmírně trefné (a proto bolestné).

    • 29.12.2018  14:30

    Kdo by to byl řek - zase romanťárna! Ale tentokrát aspoň s nějakou myšlenkou. Že totiž člověk je tak velký, jak velké dílo vytvoří. A kdyby nic jiného, tak Ludvík a spol vytvořili Versailles. Sice má své mouchy, ale velkolepé je rozhodně.

    • 29.12.2018  14:19

    Další netypická romanťárna. Kdyby to neřešilo jen vztahy, tak bych možná další hvězdu přihodila. Emma se i s ostatními snaží, ale vždycky to prostě skončí v posteli. Skutečně jen skončí. Všichni mi nejvíc připomínají hippies, co trochu předběhli dobu.

    • 29.12.2018  13:59
    Dedication (2007)
    ***

    Netypická romanťárna.

    • 13.11.2018  23:04

    Dokument více otázek vznáší, než kolik jich zodpovídá. Přesto mi přijde zřejmé, že například skutečný důvod, proč angažovat švédského krizového manažera, spočíval v tom, aby faktičtí vládci podniku nemuseli sami učinit velmi nepopulární krok, a tím se v očích svých oveček stát vlky. Tj. vyhodit velké množství nepotřebných zaměstnanců. Podnik sice funguje na komunistických principech (v podstatě celý stát ze sentimentálních důvodů hradí živobytí mnoha ne vždy šikovných a aktivních dělníků a vůbec celou existenci národního molochu), přesto i jeho možnosti jsou v moderní době omezené, a tak je třeba jednou za čas přikročit k nepříjemným zákonitostem. Troufám si odhadnout, že nehospodárnost provozu začala ohrožovat především pozice samotných skutečných vládců Toljatti, kteří prostě za sebe nechali udělat špinavou práci člověka, o kterém si byli jistí, že to zvládne, a navíc jim třeba i nastartuje úspěšné projekty (např. nový model auta). A ti, aby se ho pak zbavili, použijí lecjaké asi i velmi nekorektní metody (např. nařčení ze zpronevěry, protežování asistentky apod.), které úspěšného člověka nejen vyženou, ale nejspíš dost otráví: „Kdybych na začátku věděl jen polovinu toho, co vím teď, tak bych do toho nešel.“ – Netušil o množství podnikového vlastnictví, které bylo pořízeno za státní peníze a dnes ho používá – kdo vlastně?! (Vždyť dokonce o jeho existenci není ani pořádná dokumentace.) Ani ve snu ho nenapadlo, že nikdo nechce zachraňovat podnik, ale pouze vlastní koryta?! Nevěděl o tom, že bude hrát roli jakéhosi bílého koně?! Nebo šlo ještě o horší věci?! Tristní, ale všeříkající byla pro mě především scéna ze závěru dokumentu z přednáškového sálu, kdy lídr podniku zmiňuje příšerný stav toalet při jeho příchodu do funkce a obecenstvo složené ze zaměstnanců podniku se tomu hlasitě směje. Smějí se tomu, že on vybral tak trapné téma?! Že člověk jeho formátu hovoří o něčem tak přízemním?! Že čisté sociální zařízení nepovažují za dostatečný pokrok a důkaz vývoje?! Pro mě samotnou je čistota wc vizitkou toho, kdo je používá. Mně jejich smích zněl barbarsky a hloupě. V podstatě se stal důkazem i jisté nepřizpůsobivosti, neochoty se vyvíjet. Náš ředitel na takovém příkladu konstatoval úděsné pracovní podmínky. Předpokládám, že pro něj je čisté pracovní prostředí něčím tak elementárním, že už jen zlepšení v tomto duchu vlastně představuje pokrok. Nejde však jen o to, v čem vývoj spatřujeme. Pokud ti, kteří mají spolupracovat, nemají stejný pohled ani na základní věci (jako je třeba stav toalet), je velmi nepravděpodobné, že by našli společnou vizi budoucnosti, celou jednotnou filozofii směřování. Je tedy těžké říct, zda byly největším problémem mocenské páky, které v pozadí tahaly za nitky, či přízemnost a krátkozrakost prostých a zemitých lidí, kteří se snadno nechají zmanipulovat, nebo naivita pragmatických systematiků, anebo prachsprosté kulturní a historické rozdíly, které se nedostatečným vysvětlováním a prohlubováním nepochopení stanou nejen nepřekonatelnými, ale dokonce zraňujícími. Důležité by to mohlo být v budoucnu pro nás pro všechny. Až totiž v Rusku vyschnou zdroje – a když už nyní angažují zápaďácké mozky, tak ta chvíle není daleko – nebudou náhodou podnikat výboje někam dál, kde budou moci pokračovat ve své politice totalitního odčerpávání zřídel?! Nechci strašit, ale takových Krymů může po světě jednou přibýt...

    • 8.10.2018  00:28
    Křižáček (2017)
    ****

    Symbolický film. A rozhodně není historický! Samozřejmě se můžu plést, ale přišlo mi naprosto jasné, že hlavní postava (Roden) hledá spíš než syna, tak vztah k němu. Na začátku je to nezbedný kluk, o kterého má otec strach, a tento strach přetrvává, přestože syn vyroste a sám se stará o otce. Hlavně je těžké vyrovnat se s tím, že syn má své poslání. Otcův strach je tak na překážku. Pomáhá sice vyrůst, ale zabránit synovi v “rozletu” nemůže (viz rozhovor u ohně k otcově nespavosti). Film má neuvěřitelnou atmosféru. Zdánlivě se nic neděje, ale vlastně s párající se výšivkou ubíhají roky. Líbí se mi též celkově světlé ladění. Prostota. Duchovno z toho sálá. A všechny ty blonďaté děti-nevinní andělíčci...

    • 2.9.2018  07:41
    Paterson (2016)
    ****

    Poezie všedního dne. Kouzlo obyčejného člověka, stabilita jeho světa vyplývající z pravidelného rytmu opakování. Člověk má při sledování něčeho tak běžně neběžného skvělý pocit bezpečí, že ještě existují ostrůvky stálosti a solidnosti. Připomnělo mi to Obyčejného člověka Karla Čapka (což byl sice nádražák, nikoliv řidič autobusu, ale tou jistou mnohovrstevností charakteru jsou oba zdánlivě jenom obyčejní). Paterson byl v armádě (foto na nočním stolku-Jarmus hodne pracuje s realitou-hlavni protagonista Adam Driver-i to jméno!-byl též), proto dokáže spacifikovat člověka s pistolí. (A je vlastně fajn, že ani rádoby pistole, která střílí jen pěnové náboje, ani ten zamilovaný sebedestruktivista nakonec nejsou nebezpeční.) Paterson je taky poeta, který netouží po slávě. Píše své básně ve volných chvílích do tajného zápisníku a nechává do nich nahlédnout jen svou milovanou ženu. (Snad proto mu ten zápisník vlastní pes zuřivě rozškubá, jakmile dostane příležitost.) Myslím, že nám Jarmus připomíná nejen originalitu “obyčejného” člověka, ale vlastně nás všech-všichni umíme být něčím zvláštní. Proč by jinak Paterson potkával tolik dvojčat a dokonce tolik básníků?! Poezie je všude kolem, jen ji chtít spatřit...

    • 12.8.2018  20:15

    Určitě je důležitý točit o podobných událostech a připomínat, co všechno se dělo. Ale přiznám se, že mi chyběl třetí rozměr. Skutečně je to film o útěku. Ale to je všechno. Kdyby těsně před závěrečnými titulky nebyly prozrazeny osudy jednotlivých protagonistů, skoro by se zdálo, že si někdo tuhle šílenou historii vymyslel. Chápu, že se nejspíš autoři chtěli soustředit především na sebezáchovný hrdinský kousek, ale díky tomu bohužel vypadá film dost ploše. Klidně bych se nechala poučit, jak argentinská diktatura vypadala.

    • 12.8.2018  19:41
    Bílá paní (1965)
    *****

    Že bylo Pražské jaro svobodomyslné, to člověk ví, ale že mělo až sarkastickou a drzou podobu jako tento film, to se pak člověk ani nediví, že přijely tanky.

    • 20.7.2018  12:31

    Na první pohled se tvůrci zaměřili pouze na téma potratů, ale vzhledem k detailnímu popisu reakce rodiny, trestního řízení i událostí předcházejícících zatčení si myslím, že téma je ještě širší. Jde o vývoj morálky, o osobní přístup k hodnocení celospolečenských problémů, které je značně ovlivněné vlastní subjektivní zkušeností. Zajímavý je i rozdíl mezi dřívější přísností hodnocení provinění a dnešní téměř benevolencí, která orgánům čin. v tr. řízení nedodává takové vážnosti, jakou dříve mívaly. Asi bych se přimlouvala za něco mezi. Humanismus je pěkná věc, ale pokud se přehání, může destruovat stejně jako despocie. A ohledně činu Very je pěkné, že to Mike Leigh nechává na nás. Je vinna či nikoliv? Respektive on to právě tím širokým záběrem posouvá jinam - není náhodou ona vina částečně i na lehkomyslném přístupu mladých lidí, na systému a všech, kteří zavírají oči před nepříjemnou realitou, a tak veškerou odpovědnost házejí na ty nejslabší, není hrůza, když se obchoduje se smrtí tam, kde chybí osvícenější a nezištná pomoc? A jak by to bylo dnes, nebýt nejrůznějších způsobů antikoncepce? Jsme si jistí, že my už si to vyřešili a můžeme ohrnovat nos nad Verami z "třetího světa"?!

    • 17.7.2018  22:42
    Učitelka (2016)
    ****

    Jo, jí podobné známe všichni. A nedělejte se, taky jsme jí lezli či stále lezeme do zadnice (pokud tedy sami nejsme její kopií). Protože švestičky ze zahrádky přece nejsou úplatek, no ne?! Hřebejk s Jarchovským to sice dovedli kapku do extrému, ale bravurně tak shrnuli vše, co k podobnému "řádění" vede. Vždyť už jen ty silnice tady u nás, bez švestiček by přece ani nebyly, tak co si furt stěžujete na kvalitu... A u diplomových nebo bakalářských prací, vždyť už by pak nebylo ani koho jmenovat na ty strašně náročné ministerské posty... Naštěstí (???) to lidi stejně tak nějak poznaj, jestli člověk studoval fér nebo s jistou "výpomocí". Blbost titulama prostě neschováš.

    • 2.4.2018  21:19

    Proniknout do mysli nemocného člověka je dost dobře nemožné. Obzvlášť snažíte-li se o to reálným popisem a přistupujete-li k věci maximálně racionálně. (Podle mě například popsal zrůdnost a obskurnost druhé světové války až Grass ve svém Plechovém bubínku, protože se o cokoli racionálního ani nesnažil.) Filmaři tohoto filmu se pokoušeli využít veškeré umění svého řemesla. Výborné je třeba černobílé provedení připomínající úspěšnou éru 60.let. Ale už jen ona snaha o dokumentární přesnost musí zákonitě zklamat, když nejspíš málokdo má stejnou zkušenost s vnímáním reality a světa kolem jako hlavní hrdinka. Dále pak člověk velmi složitě udržuje odstup od postavy, která je na plátně neustále a způsobila tak dobře známý násilný zločin. Hlavním tématem by vlastně měla být otázka morálky, posuzování a trestání zločinů v pominutí smyslů a přístup společnosti k odlišným lidem (psychicky a sexuálně) a k řešení psychických poruch. To se sice ve snímku nepřímo řeší také, ale při veškeré snaze o co nejobjektivnější pojetí nakonec převládá voyerské zaměření na detail a tristní soukromí vražednice, případně i lidí kolem ní.

    • 12.2.2018  23:30
    Vesnice (2004)
    ****

    Příběh byl asi od půlky předvídatelný. V podstatě škoda i té vysvětlující fotografie, než hlavní hrdinka přeleze zeď do "normálního" světa. Zajímavější je však kritický rozměr. Troufám si odhadnout, že ten přilákal ke spolupráci známé herecké osobnosti jako Sigourney Weaverová, Joaquin Phoenix a další. Alespoň se mi zdá dost nepravděpodobné, že by nepřímá kritika sektářství či úzce profilovaných komunit byla čistě nahodilou a naprosto předem nezamýšlenou. Mně se ona nenápadnost a mnohovrstevnost této hlavní myšlenky moc líbila. Teprve těsně ke konci, když je jasné, že si otec vybral k cestě do města sice silnou, ale naprosto slepou dceru (takže nevidí auto, jeho zvuk si nedokáže vysvětlit, nevidí ani moderní oblečení hlídače), si člověk pokládá mnoho nepříjemných otázek. Je vesnice skutečně tak skvělým místem, když se všichni neustále bojí "těch, o kterých se nemluví", existují "špatné" barvy a pro lék se pořádá záchranná mise jak za svatým grálem se značně nejistým úspěchem? Jak moc může být bezpečný prostor, jehož hranice je zakázáno překročit? V lidských rukách se nebezpečným stává kde co - i láska zabíjí (viz postava Brodyho)! A především rada starších odešla z města, protože se její členové nedokázali smířit s násilím, jehož se stali obětí (ať už přímou či nepřímou). Pro svůj rádoby nenásilný, vesnický svět však museli vytvořit nepřekročitelnou hranici strachu, jenž nakonec všechno ovládá. Místo pokoje a klidu se tak oni sami stávají vykonavateli násilí. (Proč mi to tak připomíná budování komunismu?) Shyamalan sice nenechává všechno dojít tak daleko, jako to známe z podobných alegorických příběhů, kde se nám vysněné ráje mění před očima v peklo na zemi (např. Pán Much), nicméně lze tušit, jak obrovský konflikt všechny čeká, až se jejich děti dozví, do jakého klamu je jejich rodiče vmanipulovali. A my sami - chtěli bychom v takové vesnici žít?! Neuzavíráme se do podobných ghet sami a dobrovolně, když běžné obavy "řešíme" fobiemi a ještě větším strachem? Není náhodou lepší čelit realitě s plným vědomím všech negativ, ale i pozitiv?!

    • 12.2.2018  12:20
    Slídil (2014)
    ***

    Vlastně je to hrozně ošklivý film. Gyllenhaal (v pohublé tváři mu ještě více vystoupily oční bulvy) hraje nesmírně sugestivně zloděje a manipulátora, který cituje příručky, jak být úspěšným, a všichni mu to baští. Jeho jednání a cíle jsou tak přímočaře jednoduché, až z toho mrazí. Nerozeznává hranice mezi zákonností a nezákonností, morálností a amorálností a v podstatě touží jen po vlastním úspěchu. Sám nevraždí, ale vše, co kamerou zachycuje, ho zanechává ledově klidným. Prostě klasický případ úspěšného psychopata. Sice je to tedy zachyceno bravurně, nicméně není to něco, na co bych se chtěla dívat dvakrát. Obávám se, že se s podobnými lidmi můžeme potkat častěji, než bychom rádi. A od takových rychle pryč! To mi tam jako hlavní sdělení nejspíš chybělo. Bohužel tito lidé (a příkladů například z naší politiky bychom napočítali požehnaně) působí na ostatní jako magnety, jako krysař se svou svůdnou píšťalou...

    • 10.2.2018  00:42
    Kdo je kdo v mykologii (studentský film) (2016)
    *****

    Mám pocit, že co je české, není pro Čechy dost dobré. Nebo je maloměšťácky zarazily titulky, protože čtou pomalu či co? Nebo zase potřebují vzít za ručičku a polopaticky vysvětlit, že mykologie je věda o houbách...? Přitom tenhle film je vyloženě lahůdka. Opravdu vizuální rozkoš! V patnácti minutách nejde vystavět román, přesto si myslím, že linie krátkého příběhu je dostatečně zřejmá. A snový podklad umožňuje rozehrát vícevýznamovou hru. Proč mluvit o jednom nočním dobrodružství obyčejně a fádně s doslovným naturalismem a nechutným voyerstvím? Vždyť už jen to téma plísní je patřičně neotřelé, pro mnohé módně úchylně přitažlivé. Velkou roli zde hrají detaily, proto tolik působí pracně nasnímaný růst skutečných plísní (Petrem Janem Juračkou), žádné animace! Myslím, že je skutečné umění zachytit poetiku ve všudypřítomnosti a zprostředkovávat ji všem.

    • 9.2.2018  23:39
    1890 (TV seriál) (2017)
    ***

    Trochu učesat a půjde to. Lidi mají rádi, když se dá něco trochu zařadit, a tady jako by ani tvůrci netušili, jestli víc tvoří komedii nebo drama. Výprava, kostýmy, kulisy, příroda a hlavně autentická hudba (ne nějaké nepovedené remaky ze známějších zahraničních předobrazů) - to všechno je super. Ale chybí tomu jednotící linka. Schválně se tu v každém díle odvíjí zvlášť příběh obyčejných policajtů s lidmi z vesnice a zvlášť linka zámecká. Snad že jedna má být víc komická a druhá napínavá?!? No nevím. A pak je tu ta zapeklitost jazyková. Přiznám se, že mně se to strašně líbí, slyšet češtinu a slovenštinu (ta je moc sexy!) najednou. Ale vysvětleno tu vůbec není, jak je možné, že Čech dělá šéfa místním a stále mluví česky, a už vůbec se nikdo nepozastavuje nad češtinou nemanželského syna šlechtice, který tam přece musí žít celý život. Alespoň já myslím, že tenkrát lidi nemigrovali tolik jako dneska. Rozhodně mám pocit, že Koleníkovi Marton sedí mnohem líp než prvorepublikový Valenta a pro mě za to může právě řeč. S češtinou nejspíš vnitřně bojoval (ne-li tedy s tím připitomělým charakterem), kdežto slovenčinu má naozaj zvodnú :-)

    • 9.2.2018  23:05
    The Words (2012)
    ***

    Tři příběhy, které mají mít hodně společného. Ústřední, nejpodstatnější a nejdůležitější je především tvůrčí práce a její dopady. Na jedné straně touha po popularitě, touha být slyšet, ryzí potřeba ztvárněním přijít všemu na kloub a také terapeutická schopnost tvorby. A na straně druhé nedostatečnost prosté snahy o velké dílo bez prožitku utrpení z osobní zkušenosti a nenaplněnost, pokud ani v běžném životě není člověk šťastný. Tato teorie zní skvěle, ale platí i v rámci tohoto konkrétního filmu. A nejsem si úplně jistá, jestli je takové téma pro běžného diváka zajímavé. Nejspíš proto ho autoři přioděli do hávu plytké romanťárny. A aby vše vypadalo umělečtěji, rozdělili vše na tři díly, které lehce propojili. Spojení mezi mladým autorem, který vydává za svůj příběh jiného muže, je zřejmé. To, že o nich dvou píše třetí muž, již tak patrné není. Rozhodně je značně nejisté, zda si to tento třetí všechno jen vymyslel, nebo zda se to ve skutečnosti všechno stalo právě jemu. A zde je onen problém. Plochost, jednostrannost příběhu, který příliš nepoutá k obrazovce, má kompenzovat rádoby složitost vyprávění, která je ve skutečnosti pouhou hrou s divákem. Člověk je sice odměněn onou úvahou o tvorbě, nicméně na celý film mi to nepřijde dost. Funkční je to možná jako trénink pro samotné tvůrce, do jaké míry se ovlivňují realita a fikce. Ale proč by to mělo zajímat konzumenty výsledku? Máme se ptát, zda se náhodou podobně "neprovinili" sami autoři snímku? Máme se pozastavovat nad jejich metodou, přístupem k látce? Nebo se snad jen pokoušeli stát bohatými a slavnými?!

    • 28.1.2018  22:47
    Komorná (2016)
    *****

    Nádherný erotický film s duší. Přitom bych až doteď neřekla, že něco takového vůbec může existovat. Předlohu sice neznám, ale řekla bych, že tato filmová podoba jí pomohla. Co se v literární verzi mohlo zdát laciné, to tady díky exotickému prostředí nabývá na působivosti a uvěřitelnosti. Hlavně kamera, lokace, celé to vizuálno stmeluje na první pohled zašmodrchaný (nakonec však skvěle promyšlený) děj o zlodějském komplotu do apoteózy upřímného, milostného citu. Na každém divákovi je, jak moc se nechá touhle svůdnou pohádkou omámit. Proto je mi líto těch, kteří tu ve svých postřezích rozebírají jen lesby nebo asijský původ, protože jim nejspíš kvůli zamindrákovanosti uniká pravá podstata prchavých kouzel krás života. Mladí i živí jsme jen chvíli, ale pozná-li se to na vlastní kůži, chutná to navždy!

    • 19.1.2018  16:35

    Opět lidé hodnotí protagonistu a ne film?! Uznávám, že Klusákovo tětí do živého umí pít krev. Přesto oceňuji velmi smutnou sondu do života "normální rodiny", kde nejproblematičtější nebude zrůdná ideologie neonacismu - vícekrát bylo patrné, že pro Dalibora je to spíš náplň jinak prázdného života, která má prvopočátek v ne zrovna řádných rodinných poměrech (což je samo o sobě dost tristní, protože nedostatek pevných bodů a ukotvenosti bude problém řady dnešních mladých mužů, a nejen u nás) - nejproblematičtější mi připadá konzervativismus a tradicionalismus, strach udělat cokoliv jinak a nově, který se projevuje xenofobií u řady lidí v těchto společenských sférách (tamti rádoby slušnější to jen nevykřikují nahlas a rozhodně se tím nechlubí). Vůbec nejzápornější postava mi tak přišel otčím - chvíli jsem ho podezřívala, že ve chvíli, kdy Daliborkovi cpal do hlavy, ať někde nějakýmu černýmu jednu utne, že se ho vlastně snaží zbavit. Pěkně richelieusky dostat z baráku. Dalibor se tak ve své zatvrzelosti a ochotě přít se o svůj názor i za cenu zpochybňování nezpochybnitelného, i za cenu zpochybňování sebe sama, zdá vlastně lepším než na první pohled vypadá. Pro něj je patrně největší revoltou právě jeho ideologie, nicméně má strach vytáhnout paty z domu. Skutečného setkání neonacistů se obává, protože by byl se svou vizáží snadným terčem protistrany. Na setkání "se svými" mluví o tom, co ho naplňuje, ale nikdo ho neposlouchá, protože pro ostatní je to spíš víc póza, znak dnešní všudypřítomné dekadentní módy, nikoliv životní styl. Vlastně mám pocit, a proto je to tak smutné sledovat, že tu svou "víru" považuje Dalibor za jedinou věc, která ho činí zajímavým. Přitom když nic jiného, tak alespoň konzistence v zastávání svého se u něj jeví pozitivní. Těžko říct, zda by pomohlo, kdyby podobní lidé dostali příležitost naplnit svůj život něčím víc než jen stereotypní prací, snad by se neupínali k hloupé nenávisti, která zastupuje onen chybějící smysl a cíl. Paradoxně lidský život ctí. Bohužel stejně slepě jako demagogický řád, z nějž si berou jen to pozitivní a ostatní přehlížejí. Což víme, jak dopadlo. Ona křehká hranice mezi tím, co je a není v pořádku, je nejspíš tím, co Klusáka tak zajímá. Rozčiluje ho neschopnost rozlišovat tyto nuance. Já si bohužel myslím, že to není chyba Dalibora a jemu podobných. Existují teorie o tom, že se vlastně rodíme se sklonem k tradici a konformitě, nebo naopak k liberalismu a extravaganci. V každém z nás se to trochu pře a něco převáží. Průšvih podle mě nastává až ve chvíli, když nás skrz to někdo začne politicky manipulovat. Jak moc je v tomto směru Dalibor manipulovatelný, jsme se ale nedozvěděli.

    • 28.12.2017  14:01

    Tedy vůbec nechápu to nízké hodnocení (nyní 69%). Zaprvé skvělá (nikoliv laciná) parodie Dannyho parťáků, zadruhé promakaná ještě důvtipněji než vážněji myšlená předloha, zatřetí plastické postavy s promyšlenými charaktery, které mají své opodstatnění (Craigovi věřím agenta 007 i olysalého vesnického recidivistu) a začtvrté bych neřekla, že se i v komedii dají najít prvky málem sociálního dramatu. Tatuma nemusim, ale tady je jeho pokulhávání a slizkost vlastně součástí hry, a Driver je pro mě zjevením, které dovedně sekunduje jak okolním (uvěřitelně zahraným) blbečkům, tak inteligentnímu závěru ryze hravé, povedené komedie. Prostě další dokonalý zločin!

    • 28.12.2017  13:38

    Zmražený kravský exkrement je přece zmrzka, gril jedinečná koruna a najít se musí tvoje "moje máma"! Pro děti roztomilý příběh o tom, jak se z otravného outsidera stát hrdinným zachráncem světa i rodiny.

    • 28.12.2017  12:53
    Frank (2014)
    ***

    Mám problém s herci, kteří povětšinou účinkují v mainstreamových filmech, vydělávajících miliony, a tady se vydávají za umělce z okraje hudební scény. Možná právě jejich přítomnost hází celé vyznění někam do prostředí frašky, které je jinak pro jistou myšlenkovou vážnost nepříhodné. Člověk si říká, do jaké míry si z toho sami dělají legraci. Jinak v podstatě provedení nepokulhává. Fassbender, Gyllenhaalová i Gleeson hrají dobře. Jen se sem prostě moc nehodí. Čekala bych neznámé herce, či rovnou neherce, abych dokázala prožít ten přerod z kapely totálně neznámé, ale úžasné (pro mě teda ta hudba byla naprosto příšerná-fakt mě nikdo nepřesvědčí, že si z toho nedělali bžundu), v bandu médiema profláklou, kterou to ale taky niterně rozloží a morálně sežere. Víc než o křehkosti magických géniů je totiž tenhle snímek pro mě o neuvěřitelné síle sociálních médií, povrchní popularitě a senzacechtivosti a o nutnosti kriticky posuzovat, zda je vzývaný guru víc magor nebo fenomén. Troufám si tvrdit, že tenhle film jen trochu zveličil to, co se v podstatě děje v každé kapele, která za něco stojí.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8