Wardan

Kdyby by někdo řekl, že uvidím film Zacka Snydera s jednodenní mezerou po něm film bratří Russoových a ten od Snydera mi bude připadat jako chytřejší, soudržnější a méně přeplácaný, tak bych mu fakt nevěřil. Ale stalo se. P.S.: Nevěřil bych, že ze mě dneska ještě někdo bude zkoušet tahat emoce tak, že do dramatické scény narve operní hudbu. To je fakt síla.

Snyder fully overboard. To je zároveň jeho největší pozitivum a zároveň jeho největší slabina. Paradoxní dílo, ve kterém se střetává Snyderova fetišizace materiálů a jejich deformací a destrukcí, a to nejen v tom, že po sobě superbytosti házejí auta a prorážejí baráky, ale i třeba kapky vody tříštící se ve zpomalovačce na tváři Aquamana. Zároveň i fetišizace emocionálně vrcholných momentů (a občas i těch méně vrcholných). Snyderovo zaměření se na scénu, či její krátký segment, který pečlivě vypiplá, přičemž to občas vypadá, že nedokáže udržet myšlenku více než po dvě scény. Zároveň zjevná ambice vyprávět epické, velké příběhy osvětlující historii světa a vesmíru, které mají své kořeny v milióny let vzdálené minulosti (např. celá motivace Steppenwolfa) a které mají svůj oblouk přes celých pět filmů (v plánu měl Snyder Justice League 2 a 3 a až na koci trojky měl Darkseid konečně dostat do huby), což je také důvod představování postav, které v tomto snímku vlastně nemají vůbec smysl (podobně jako v BvS). Zaměření na moment je také nejspíš důvod velké množství dekorativních prvků stylu, což někdy narušuje tok vyprávění (zpomalování obrazu až do takřka úplného zastavení, kdy se obraz podobá políčku z komiksu) a někdy trochu logiku světa (proč má sejf pro extrémně nebezpečnou zbraň ornamentální díry ve střeše? a to tam ty amazonky takhle stojí s napřaženými zbraněmi celé dny a noci?). Oproti kinoverzi se moc nezměnila jednoduchá základní kostra příběhu, je však obalena velkým množství vedlejších linií o minulosti a potenciální budoucnosti postav (které jako takové nemají moc přínos pro quest zabránit záporákovi ve zničení planety) a pozadí fikčního světa. Film podivný i ve své rytmizaci, kdy se expozice jednotlivých prvků vyprávění vkládá i do relativně pozdních částí vyprávění. Alespoň se mi tak zdá, na hlubší analýzu tohoto přepáleného (stopáží, počtem postav, trikově excesivních scén, zpomalovaček a vůbec vším) kolosu fakt nemám teď nervy ani čas - ale třeba jednou v návalu geekovství budu.

Námět jako z devadesátých let z druhořadé vandammovky. Dnes je to v podstatě neomluvitelný blábol, jehož pokusy hrát na (pseudo)filosofické struny ho strhávají ještě níž. On tam někde asi je slušný akčňák, ale to by chtělo ten film ještě tak dvakrát přepsat a vyladit. Tohle působí naprosto nedodělaně. V čemž ten film připomíná řadu dalších filmů od Netflixu.

V zásadě jsem si to užil, je to opět nový způsob jak uchopit superhrdinský film a jak ho zkombinovat s jinými žánry. Jen škoda, že ten film nevyšel už před lety, kdy měl původně vyjít, protože Logan by bylo lepším rozloučením s X-menovským universem 20th Century Fox. Po dlouhé době více zde.

Byť plakát tvrdí, že by se to mohlo stát každému, a začátek filmu se to snaží potvrzovat zařazením reálných záběrů z ulic, tak tohle se může stát jen v žánrovkách. Dost stylizovaný lehce potrhlý thriller, kde Russell nehraje normální postavu, ale hororové monstrum jako je Michael z Halloweenu nebo Jason z Pátků třináctých, přesunuje se překvapivě rychle z místa na místo, do auta se dostane aniž by to někdo poznal, dokáže nenápadně zmizet z místa a rozchodí skoro jakékoli zranění. A s tím koresponduje i extravagantní herecký výkon, kdy se Russell zuřivě ksichtí a vrčí.Také syžetově to připomíná spíše vyvražďovačku (slasher), kdy záporák obchází a vraždí různé postavy. To bylo na tom překvapení, protože jsem čekal, že to bude více při zemi. Zábavně ujetá jednohubka, která díky příjemně krátké stopáži neomrzela. Na hraně mezi třemi a čtyřmi.

Je tam toho tak hodně, že je tam toho docela málo. Jednotlivé linie jsou dost jednoduché, postavy se málokdy zastaví, aby měli pořádný rozhovor a ne jen krátké vtipné výměny, řada postav nemá výraznou funkci a jejich přítomnost je spíše logickým důsledkem uspořádání světa (podobně jako v Civil War, ale to byl v jádru příběh čtyř klíčových postav). Ale velmi pěkně se linie proplétají a postavy nabalují, slušně to šlape, Thanos je vynikající záporák (hrozivý a jeho motivace se dají pochopit) a závěr celkem drtí, hlavně když jste fanoušek, což já jsem.

Jako člověku, kterému se líbila jednička je tohle zklamání. To, že tomu chybí del Torův cit pro design, kompozice, barvy a světlo bylo jasné z traileru, že to bude scenáristicky takhle otravné jsem nečekal. Zástup postav a robotů bez účelu (kadeti, Jules), retardované oslí můstky (zpráva od Mako, dráty v Obsidian Fury), prvků motivovaných buď vůbec (robůtci co přestaví tři kaiju na jednoho) nebo mizerně (zvrat se zrádcem, plán padouchů), wtf premisy (řekněme, že nejlepší zbraň proti kaiju jsou obří roboti, ale proč ten program udržovat aktivní a rozvíjet ještě 10 let poté, co jsou kaiju pryč?). Moc to nezachraňuje ani akce (byť trochu přece jen ano), která sice není úplně nepřehledná, ale (kromě toho, že je vizuálně hrozně šedivá) chybí ji jakýkoli nápad typu "tanker" z jedničky, prostě se to jenom mlátí. Naštěstí to je relativné krátké a svižné a Boyega je celkem fajn, takže se dá přežít celkem v pohodě. Napsal bych, že trojka bude v kině už beze mě, ale vím, že jsem takový idiot, že na to stejně půjdu.

V jedné zahraniční recenzi jsem četl, že nový Predátor je jako velkorozpočtový fan-film. Ne že bych s tím úplně nesouhlasil, ale spíš mi tak připadali Antalovi/Rodriguezovi Predátoři. Byť Shane Black na původní film mohutně odkazuje, snaží se vytvořit něco nového a nový Predátor je tak až překvapivě komplikovaný. Bohužel nakonec je i slušně zmatený a jednotlivé složky nejsou zrovna dobře sladěné. Hlavně finále (které prý bylo celé přetočené) má problémy a příliš nevychází z toho co se tam do té doby dělo (ale zas není úplně nelogické, prvky pro něj jsou připravené, leč nepříliš dobré provázané se zbytkem). Skoro všechny postavy jsou definované prakticky jen pomocí „quirks“ (Baxley má Touretteův syndrom, Coyle vtipkuje, Nettles kecá o bibli, Treager žvýká, …). Podobně tomu bylo v jedničce s Hawkinsem, ale s trochou nadsázky bych řekl, že v tohle filmu jsou všichni Hawkins - nepříliš rozvinutý comic relief připravený být odstřelen. Což mě mrzí hlavně u Sterlinga K. Browna, který je i s takovou figurkou vynikající (a ten jeho swagger mu hlavní drsňák Boyd Holbrook může jen tiše závidět). Co mě u tohoto filmu nejvíce zaráží jsou dialogy, které jsou plné těžkopádné expozice. Pro Shana Blacka jsou typické jeho vynalézavé slovní přestřelky, tady se však překvapivě často jen tupě odříkává kdo je kdo a co se děje, například v autobuse kde Williams Quinnovi několik minut předkládá seznam kdo jsou ostatní vojáci a co udělali. Vrcholem ale je, když Treager připoutá Casey k židli a vysvětlí ji úplně všechno, co se do té doby stalo a jak to celé souvisí s globálním oteplováním. Ani shaneblackovské hláškování moc nefunguje (parkrát jsem se zasmál, ale prakticky si na žádnou nevzpomínám). Přesto humor je jedna z věcí, která docela funguje a nechybí fyzický humor (Quinn nechytne Casey) a nečekané vstupy humorných WTF momentů (predátorův trik s rukou v náklaďáku). Možná že by bylo lepší, kdyby do toho tvůrci pořádně šlápli a udělali z toho úplně komedii. Hlavně proto, že napětí ani strachu si divák moc neužije a akce je nenápaditá a někdy i chaotická, především ta závěrečná je opravdu špatná a nejde tam pořádně rozřešit, co se vlastně děje. Naštěstí snímek od začátku nasadí slušné tempo a odsýpá natolik rychle, že se nikdo nemá moc šanci začít nudit. Přestože se za mě jedná o nejhorší film s predátorem, pokud nepočítáme dva AvP, tak ty dvě asi nejsou úplně zasloužené. Tak špatné to zas není a asi bych tomu dal přednost i před některými filmy, kterým jsem dal tři hvězdy. Ale je to Shane Black, tenhle chlap má laťku prostě trochu výš. A může si za to sám. P.S.: Po druhém zhlédnutí doma musím přiznat, že mě ten film začal bavit víc než si pamatuju a akce mi na menší obrazovce nepřipadala tak špatná a musím zvednout na tři.

Čím delší odstup od toho filmu mám, tím méně se mi líbí. Přesně ten film, kde autoři tušili, jak by to mělo začít a jak skončit, ale nevěděli, co by měli dělat mezitím. Film jako ústřední prezentuje záhadu sebevraždy jeptišky, kterou je třeba vyřešit. Odhalení, které vede k závěrečné části, je však dílem to, co jsme se dozvěděli v úvodu, dílem je nevýznamé (nijak nemění cíle postav, prostě je třeba zastavit zlo). To by zas tolik nevadilo, průběh odhalování může být pro vyprávění důležitější než tajemství samo (a často bývá). Problém je, že nikdo toho moc nědělá, postavy se víceméně jen potloukají po opatství a přilehlých pozemcích a k dílčím stopám se přijde v zásadě jen náhodou (a navíc jsou dost marginální – např. knihy). Moc tomu nepomáhají ani nezajímavé postavy, o nichž se dozvídáme jen prostřednictvím dost natvrdlých dialogů. Burkeova minulost a výčitky, které ho přišly strašit, nemají žádné rozřešení a Irenino rozhodnutí složit řádový slib je zase rozřešení vnitřního konfliktu, který až do oné chvíle není nijak manifestován, Frenchie ho artikuluje během rozhovoru na cestě do opatství, jinak mu ale nic nenasvědčuje a nemá žádné důsledky. Celá střední část filmu je tak jen shluk nespojitého strašení . Corin Hardy se během strašení spoléhá na několik málo triků, které brzo omrzí a nejsou nijak zvlášť strašidelné (jen tak pro srovnání, v obou Conjuring filmech nesou jednotlivá strašení stopy odhalující pozadí a cíle duchů, skutečné mají konsekvence a jsou mnohem nápaditější a překvapivější). Co hodně filmu pomáhá je samotná lokace opatství a okolí (hřbitov). Mlha, ze které koukají náhrobky a dřevěné kříže za zvuku krákání vran, středověký kamenný nehostinný hrad s dlouhými temnými chodbami a postavy zkoumající je v noci za svitu louče či lucerny. To prostě vypadá dobře a dnes se tolik filmů v takovém prostředí neodehrává. Škoda jen, že z monumentálního hradu uvidíme jen pár místností a chodeb a celé to nepůsobí moc jako skutečné místo, ale jako pár náhodilých komnat a koridorů, které nikam nevedou. Zatímco po odchodu z kina jsem se ještě rád vzpomínal na gotický design filmu, po několika dnech už moc nevidím důvod tlačit to do třech hvězd.

Podobně jako u Vlny mám pocit, že je to pěkná žánrová práce. „Jen“ pěkná žánrovka a „jen“ pěkný origin story a nic zvláštního. Akčních nebo napínavých set pieces je dost, ale většinou nejsou dost dlouhé na to, aby dokázaly pořádně vyšponovat napětí (hlavně plížení s lukem v táboře skončí dřív než se pořádně rozjede). Akce je hollywoodský standard, ale působí docela fyzicky a zemitě. Děj velmi slušně odsýpá a jednotlivé části děje na sebe logicky navazují, lehce ruší akorát to setkání v džungli a závěrečné narážky na další díl(y) působí trochu natvrdle. Lépe by mohla být zakomponována zápletka kolem čarodějky Himiko. Lara chce jen najít otce a nějaká archeologie je jí celkem šumák, takže čarodějka na dlouhou dobu vypadne z vyprávění. V Indyho křížovce pokud si pamatuji, tak Grál takhle z vyprávění nevypadne, takže přechod do závěrečného blbnutí v hrobce působí mnohem hladčeji než tady. Zároveň neexistuje žádné hledání hrobky, protože Richard ji našel ještě před začátkem vyprávění a Vogel ji najde pomocí deníku hned jak Lara přistane na ostrově. Z toho možná pramení můj pocit, že toho v tom filmu bylo trochu málo, v Hongkongu se Lara ani neohřeje a ostrov, na kterém se odehrává celá druhá půle filmu, postavy nijak neprozkoumávají (není proč), prostě na něm jenom jsou. Přesto mám chuť přitlačit v hodnocení a jít na čtyři hvězdy. Zaprvé, protože rád jsem viděl klasické dobrodružství, které dnes jsou už jen ve formě superhrdinských variací od Marvelu. Zadruhé, protože samotná Lara Croft je tady fakt dobrá postava. Lidská a zranitelná hrdinka, chytá se na ní špína, v akci námahou a bolestí uvěřitelně skučí utržené rány na ní jsou skutečně vidět (ale ani větev v boku ji nebrání hned druhý den ráno dělat psí kusy s lukem a cepínem). Zabíjení pro ni není samozřejmé. Nemá v zásadě žádné special skills a její hlavní zbraní je chytrost, vynalézavost a to, že se nechce vzdát. Zároveň ale není blbá a ví, kdy je třeba se dát na útěk. Hodně v tom pomáhá casting výborné Alicie, která je dokonale uvěřitelná a snoubí v sobě křehkost i sílu. A že po tom filmu mám chuť zkusit si zahrát hru, je taky něco, co nemůžu říct ani o Warcraftu (byť ho jinak považuji za vypravěčsky odvážnější).