Wardan

Liam se snad v těch vychlastaných troskách vyžívá. To už je za sebou po Nonstop a A Walk Among the Tombstones třetí alkoholem a minulostí zničená postava. Tentokrát se nezachraňují letadla a cizí holky ale vlastní syn. V zásadě je to drama o vztahu otce a syna navlečená v neo noirové, lehce pulpové akční gangsterce. Problémy scénáře (jednoduchost, klišovitost, trochu předvídatelnost) jsou v rozumné míře a dají se omluvit jeho pulpovostí, takže v zásadě neruší, až na postavu Commona, její plochost a nejasné motivy problematizují finále. Dobrý rytmus, akční scény a fakt výborní herci to táhnou hodně nahoru. Díky tomu a fajnovému závěrečnému vykoupení s jen "polohappy" koncem dávám čtyři hvězdy. Neeson season úspěšně pokračuje. Jo jen tak btw telefonát hlavnímu záporákovi samozřejmě nechybí :).

"Někteří lidé jsou dveřmi, zvláště pak dvojčata, protože ty jsou zrcadly." Cože?! Nehorázně pitomý, místy směšný a zkratkovitý guláš navařený z motivů z asi tak dvaceti jiných hororů. Goyer navíc ani pořádně nerežíruje, ale hází scény na sebe jak odpadky. Naštěstí má docela smysl pro vizuál, několik lekaček docela funguje (myslím, že dvě) a Djawadiho hudba není úplně špatná. Rutinní bída - 1 a 1/2.

Morganův slušný scénář k Fast Five už definitivně považuji za náhodu. Tohle je jen nenápadité vršení peripetií a cestování z místa na místo a postavy jsou jen prázdné figurky na jedno, dvě, maximálně tři použití. Ale Wan je naštěstí šikula a dělá z toho akční cirkus, který je překvapivě autentický a zároveň zvládá být přepálenější a šílenější než předchozí díly aniž by se to nějak významně bilo. Za to má můj obdiv. The Rocka bohužel málo. Rozlučka s Paulem fajn. Co se mě týče pětka nepřekonána.

Několik fantastických nápadů, docela drsná brutalita a několik velmi zábavných míst, kde se buď klišé popírá, nebo na něj okatě upozorňuje, ale to celé je pohřbené nedobrou režií a opravdu obludným střihem, který často znemožňuje jakoukoli orientaci v prostoru a to nemluvím jen o akčních scénách. Nechce se mi jít pod tři, ale za dobré bych to fakt neprohlásil.

Málo efektivnímu válečnému dramatu kryjí záda velmi efektní akční scény. Jejich spojenectví je však přinejlepším vratké. Na druhou stranu, kde jinde ale seženete americký válečný film natočený jako hongkongský akčňák.

Dva hrdinové tupých akčních béček se sešli zrovna ve filmu, který více než polovinu stopáže předstírá, že tupým akčním béčkem není a dělá ze sebe vězeňské drama, jako které je ale v podstatě rutinním dílem. Přesto fajn film, protože dva ústřední staříci jsou pořád velcí borci a na place je to baví, sem tam se urodí bezva moment a závěrečná akce je dobrá, zvláště pak potom, co Arnold ve zpomaleném záběru popadne těžký kulomet.

"Dej sem nabíječku, schnell!" Zatím nejhorší Morel v tak trochu televizní hovadince se scénářem, který byl pravděbodobně narychlo spíchnut v mekáči při žraní royale with cheese a který se tváří složitě, i když je nehorázně primitivní (to Waxovo zatajování informací v první polovině je narativně úplně zbytečné, jen film komplikuje). Ale naštěstí to má fajn akci, cool hláškujícího Travoltu, je to krátké a rychlé a je to výhradně o střílení pařížských menšin (beze srandy, tam nezařve jedinej bílej), takže za mě super zábava. Přihazuju čtvrtou, protože vidět Johna Travoltu vyklánějící se s bazukou z jedoucího auta, držící u toho ještě u ucha telefon, je prostě zážitek nestandardní.

Náááááádhera. Film o filmu a s láskou k filmu. Není to film dokonalý, místy má opravdu trochu nepříjemné tempo a já osobně jsem měl trochu problém orientovat se v některých postavách, ale někdy si holt nevyberete film, někdy si prostě film vybere vás a dostane vás. Už dlouho jsem nebyl tak dojatý, jako když malý Truffaut kradl fotosky z Občana Kanea. Le Cinema Règne.

Star Trek byl definitivně přetaven na vesmírnou Mission: Impossible. Jestli je to dobře nebo špatně je asi subjektivní, ale nikdo snad nemůže popřít, že je to výborně vystavěný, zrežírovaný a zahraný blockbuster. Špičková abramsovská zábava.

Full Metal Drum set. Přesně to čemu se říká "fakt hustej film." Neskutečně intenzivní, temné drsné drama, plné energie a vyostřené na max. J.K. Simmons samozřejmě geniální a Miles Teller vlastně taky. Za střih a mix zvuku zaslouženě plešouni. Ihned po zhlédnutí jsem šel na plný počet, ale s odstupem času se mi do těch pěti nechce. Vadí mi to časté používání náhod a velmi mi nesedí změna tempa před finále. Jeden z nejlepších filmů roku? Určitě.