AnVu

Ohňostroj povedených sarkastických vtípků a narážek od infantilně naivního chůviččina mazánka. Když se nehledí na plot, tak je to slušná komedie.

novoten: "500 dní s cedulkou...". - Ze vzdálené kanclářské budovy je to opravdu celá Zoe... Tom Hardy: "Roztomilé, ale možná až moc jednoduché. Něco ve stylu "jak by vypadalo seznámení dvou duší optikou pětiletého dítěte". Nic proti upřímným emocím, ale z té cukrové vaty okolo se mi cukají koutky..." - Pravdu díš...

Nevěřil jsem ani jednomu dialogu...

Starověká mytologie byla, je a bude téměř nevyčerpatelnou studnicí námětů. Stačí si vybrat několik z početné řady mýtických jmen a trošku si pohrát s jejich osudy (hlavně ne příliš složitě, divák má přece rád přímočarý děj...). A Voilá! Epic blockbuster je na světě. Pokud mi bude scénarista tvrdit, že nad vymýšlením děje strávil víc jak den, tak ho proklaju tím jeho "Kopím Triumvirátu"...

Dokonale "vtahující" atmosféra umožňující člověku ponořit se hluboko do filmu. Dokázal ve mě probudit takový vztek a bezmoc, jako žádný jiný. A probudit ve mě emoce, to už je výkon...

Konečně jsem se dočkal sci-fi snímku, který by dokázal obstát v konkurenci svých literárních protějšků. Ty totiž ve filmovém světě dosud nenašly důstojného soupeře. V komentářích se dočítám, jak moc se Nolan porovnává s Kubrickem. Podle mého, by se však mělo s porovnáváním zajít až samotnému Clarkovi. Nolan zde odvedl prvotřídní scénáristickou práci ve spojení toho nejlepšího ze sérií "Vesmírná Odysea" a "Prvorození". Konkrétně strhující skok člověka, jakož to vesmírem téměř nepolíbeného tvora, do vesmírného dobrodružství přesahující jeho chápání. Do dobrodružství, jehož úspěch nezávisí až tak na technice (která je pro onu cestu naprosto nedostačující) jako spíše na samotné podstatě lidství a jejích limitách. Záchrana lidské rasy zde rezonuje stejně silně, jako ve Clarkově "Sluneční bouři", tedy silněji, než v kterémkoliv jiném díle na podobné téma. Stejně jako tam, se i v Interstellaru lidstvo s hrdým výkřikem posledního vzdoru postaví své hrozící záhubě. V tu chvíli si můžu se spokojeným úšklebkem říct: "Humanity, f*ck yeah!".

Tak tohle bylo slušné. Tempo trojky je oproti předešlým dílům poněkud volnější a děj je rovněž vstřízlivější - Strak už není ten všemocný dokonalý boss v až směšně odolném obleku. Ukazuje se, že je zranitelnější, než si jeho obří ego připouští. A to jak psychicky, tak (bez svého superbrnění) fyzicky. Konečně tedy vidím RDJ hrát "naživo"- není už v polovině filmu zavřený v plechovce s tím, že mu jde vidět jenom obličej. Film vyzrál i v ohledu realističnosti obleků. Stark sice spustil jejich téměř sériovou výrobu, avšak s nezničitelností si s těmi v jedničce a dvojce nezadají. Každou chvíli se rozpadají a nedejbože i vybíjejí. Už tu proto nejsou vůbec žádné scény a la "jak-Rambo-tam-vletím-a-všechno-roztřískám", což sice neuspokojilo mé destruktivní já, ale celku to hodně pomohlo. (to, že náloketníky uletí 1300km radši nechám bez poznámky...). Závěrečná bitva mi poněkud připomínala souboj IronManů s upíry z Twilight. Zvláštní...

Jako fajnšmekr science-fiction jsem si prošel mnoha více, či méně známými spisovateli tohoto žánru. Mezi ty méně známé patřil i Henry Kuttner a jeho povídky zamýšlející se většinou budoucností a vývojem lidstva. A můžete hádat, která mě zaujala nejvíce. Ano, je to ta, která posloužila jako námět tomuto filmu. V originále je název poněkud delší ale pravda, stejně nic neříkající - "Mimsy Were the Borogoves". Jelikož literární předloha má pouze pár desítek stránek, byl jsem zvědavý, jak si s tím scénaristi popasují pro vytvoření celovečerního filmu. A stalo se přesně to, čeho jsem se bál. Z celé povídky vytáhli pouze kostru (ne-li její část) a obalili klasickým filmovým klišé typu: "Děti vs. arogantní dospělí". Přidali tam vznešený cíl a tajnou službu, aby to všechno mělo ještě větší grády. Sci-fi klasiky a rodinný film jsou prostě věci, které nikdy k sobě nepůjdou

Motiv červené barvy - rajčatová bitva, nenávist, krev, skrývačka za tomtatovou omáčkou. Motiv zvuku zahradních rozstřikovačů - symbolizuje zlou předtuchu (postříkaný pokoj, závěrečný zločin) Čitelný konec bez pointy.

Příběh, jak se u Supermana tradičně dá očekávat, je slabomyslný. Snad jen charactery vlastního a nevlastního otce tomu zvedali úroveň... Když zkrátka člověk nechá mužného Clarka Kenta zničit svůj "Think Engine" co nosí v hlavě, tak se na to dívat dá...