Vitason

Musím říct, že jít do kina na Stmívání se mi chtělo asi s takovou chutí, s jakou by si upír smlsnul na česneku servírovaném na stříbrném podnose, ve kterém by se odrážely sluneční paprsky a myslel jsem si, že jediná možnost, jak by se to mohlo stát, by byla v poutech za doprovodu ozbrojené eskorty, ale něžné pohlaví to se mnou prostě umí... Hned na začátek se sluší říct, že to není taková hrůza, jakou jsem čekal. Jsou tu dvě (Slovy DVĚ) docela povedené scény (Návštěva rodičů, odpolední baseball) při kterých jsem se fakt bavil. No po pravdě jsem se bavil skoro celý film, ale většinou tam, kde to tvůrci nezamýšleli. Zvláštními triky začínaje, stupiditami a nezvládnutou akcí konče. Herci se tváří jako by měli každou chvílí začít blinkat (A to je ještě ta slušná možnost, o které jsem uvažoval. V té druhé hrály roli Venušiny kuličky). Vždy upravené účesy herecký dojem opravdu nezachrání. A hlavně jsem měl dojem, že paní režisérka chvílemi nevěděla, co chce vlastně točit. S občasným funěním a faktem, že jsem se smál, tam kde jsem neměl, se to ovšem dalo přežít, ale víckrát do stejné rakve nevlezu. Btw. To boření upírské mytologie mi přišlo docela fajn.

I přesto, že nejsem fanatický fanda série Evil Dead považuji Bruce Campbella za velikého borce a krále béčkových filmů a proto jsem se na jeho nový režijní počin moc těšil a asi právě proto je zklamání tak veliké. Je rozhodně sympatické, že se Bruce vydal sebe-uvědomělou cestou komedie, ale problém je v tom, že povedených vtipů je tu sakra málo (Jestli jste viděli trailery, tak to skoro stačí) a hlavně to zamrzí u samotných úmrtí, která jsou úplně stejná a tím pádem docela nudná. Sem tam dementní střih přeskočím a radši přejdu k tomu, co se povedlo. Přece jen je to Bruce Campbell, takže budu radši hledat klady. Tím největším je samozřejmě sám mistr, který si svojí roli vysloveně užívá. Také se mi líbily masky a záporák. Možná bych mohl pochválit i hudbu, která film docela slušně dokreslovala. A jak by řekl Bubba: To je asi tak všechno. Každopádně doufám, že nás Bruce ještě několika béčky obšťastní, ale příště s již vtipnějším scénářem.

Naprosto chápu, že se to asi většině lidí nebude líbit, ale já si tu totálně (Úmyslně) béčkovou atmosféru užíval. Na tom filmu je špatné vlastně úplně všechno. Efekty střelby vypadají jako dokreslené v Malování. Je to natočené, tak jakoby kameraman držel svoje náčiní (Bez dvojsmyslů) poprvé v ruce. A hlavně to nemá vůbec žádný příběh - jenže tady už přestává veškerá sranda. Na štěstí měl režisér tu soudnost a zasadil svůj film do zajímavého prostředí. Kdyby se to odehrávalo třeba v knihovně, tak by to nevydržel ani takový sebevrah jako já, ale takhle je to jako 90 minut trvající pobyt ve stript baru, kdy je prakticky pořád na co koukat. A kdy Jenna Jameson dokazuje, že ještě nepatří do starého železa. Kdyby tu bylo víc nadsázky (Přece jen pár vtipů a závěrečný souboj striptérek to nezachrání) a alespoň náznak příběhu, tak bych hodnotil mnohem výš.

The Cell jsem neviděl, protože jsem byl kamarádem před tímto filmem důrazně varován s tím, že jeho trenýrky prakticky celý film vyhlašovaly hnědý poplach (Sice jsem nebojsa, ale nač to pokoušet :-) Takže jsem poprvé vlezl do postele s Tarseme Singhem až při The Fall a vůbec toho nelituji, protože jsem se nechal naprosto okouzlit nezvyklým vizuálem, který celou dobu voní kořením z velkých dálek. Navíc podkresleného melodickou hudbou, která jen umocňuje silný zážitek. Jenže to nejsou jediné zbraně, které The Fall má, protože tenhle film je vyzbrojen krásným a hlavně dojemným pohádkovým příběhem, který je konfrontován s tvrdou realitou, což hodně připomíná Pans labyrinth (Ono těch podobností je mnohem víc). Plus nesmím zapomenout na kouzelnou a moc šikovnou Catincu Untaru a hlavně naprosto přesného Lee Pace, který funguje skvěle jako vypravěč i jako modrý bandita a rozhodně si na tohoto herce dám teď bedlivý pozor.

Se Zlatým kompasem je to složitější. Na straně dobra stojí hezká skoro steam-punková výprava, výborná Nicole Kidman, půvabná Eva Green a úžasné efekty (To, že Oscara za vizuální efekty nedostali Transformers jsem bral jako velkou křivdu. Teď už to chápu) Jenže je spousta věcí, které se postavily na stranu Magistéria. Hlavně se jedná o režiséra Weitze, který toho docela dost zvoral. Jednak mu vůbec nejdou akční scény (Jediná trošku zajímavější akce je kompletně digitální). Ovšem mimo to nasekal pan režisér ve filmu slušné množství chyb: dlouhou podhledovou jízdou zdůrazňuje příchod jedné postavy, aby při nejbližší konfrontaci s jinou postavou musel úplně otočit kameru a vyjádřit tak podřízenost postavy, kterou tak dlouho uváděl. Z pasáže, kdy je hlavní hrdinka na půdě Magistéria vytváří střihově odpornou koláž a hlavně filmu nedopřál konec (Kdo ví jestli se vůbec dočkáme pokračování?) Jenže je otázkou, do jaké míry je to jeho chyba, protože v traileru jsou vidět záběry, které se odehrávající po skončení filmu (Že by tedy zase ti zlí producenti?) Přesto můj zlatý kompas ukazuje na tříhvězdičkové hodnocení, protože na filmovém nebi se objevila další šikovná Dakota, výprava mi neskutečně sedla a líbil se mi i příběh, i když bylo vidět, že je hodně okleštěný. Na knihu mě to nalákalo.

Carmageddon odkojil bezmála jednu generaci řidičů. Nebýt těch pár hodin, které jsem u této hry strávil jako dítě trénující svůj řidičský skill, tak by ze mě teď určitě nebyl tak dobrý a opatrný řidič, takže jsem jemu filmovému pokračovateli musel jít vzdát hold do tepla kinosálu (I když jsem tam byl trošku zavlečen. Víc jsem chtěl jít na Bonda, ale to jsem si vynahradil o pár dní později:-) Hned na úvod je nutné dát všem fanouškům této hry a původního filmu z roku 1976 na vědomí, že v nejnovější verzi nejde o přejíždění překvapených chodců. Místo toho se tady střílí. Hodně střílí... Je to sice zábava, ale po chvilce to začne připomínat zaseknutý kolovrátek, kdy se sice najdou světlé vyjímky (Souboj s kamionem), které sice stojí za to, ale je jich proklatě málo. Navíc kamera z tohoto dílka občas vytváří nepřehlednou záležitost, která ve spojení s divokým střihem občas nedovolí, aby divák věděl kdo po kom vlastně střílí. A s těmi oku-lahodící navigátorkami se až podezřele šetřilo. Ale za ten upřímný béčkový drive a prakticky non-stop akci musím dát 4*

Něco začíná a něco končí. Tak to prostě chodí. A něco začíná znovu. Tak to teď bude zřejmě chodit... Přijde mi docela logické, že bondovskou resuscitaci dostal na svědomí právě Martin Campbell, který už jednou dokázal vytáhnout britského agenta z průšvihu, kterým byl pád železné opony. Předem musím říct, že se mu to docela povedlo, ale za jakou cenu? Bond v novém kabátku ztrácí nadsázku a lehkost, která jej dělala tolik let populárním a mizí i ostatní prvky včetně mnou tolik oblíbených hi-tech udělátek. A místo šarmantních chlapíků přichází drsňák Craig, jehož Bond má v sobě tu arogantní drzost, která byla tolik blízká Brosnanovi. Jenže ono se to scénáristům povede z Bonda vymlátit během jediné filmu... Akce je dobře provedená, ale je jí zoufale málo (Obzvlášť na 144 minut!!) a laťka její atraktivity od úvodního parkouru jen a jen klesá, ale na druhou stranu se Campbellovi musí uznat, že si dokáže dobře hrát s atmosférou, kvůli které několikrát mění styl snímání (Je to dobře vidět třeba na scéně s otravou), čímž film docela šikovně kouskuje do menších pasáží, ale snad v nejdůležitější moment (Když se v Casinu Royale rozeběhne hra) na to pan režisér trošku kašle a vytváří tak z jindy tolik vděčného tématu trošičku nudnou záležitost. Ale abych jen nekritizoval (Přece jen dávám 4*) Le Chiffre dává vzpomenout na záporáky ze starých časů a Vesper je jako Bond girl také moc fajn. Přesto moje srdce patří starším kouskům se Seanem Connerym. Ovšem když trošku přimhouřím oči, tak jako start úplně něčeho nového je to fajn.

,,Trend, nový trend." Tak nějak bych nového Bonda hodil do stejného pytle s novým Batmanem a předem musím říct, že se mi tenhle nový styl obou sérií vlastně nelíbí. Je sice hezké, že se obě série vydaly temným směrem, plného realisticky vyhlížející akce a propracované psychologie, ale já jsem spíše vyznavač nadsázky, takže ať žije Roger Moore kličkující na gondole mezi auty. Jenže i se skřípěním zubů musím uznat, že se mi vlastně všechny filmy těchto sérií líbily a to platí i o Quantum of Solace, které toho se starými bondovkami už má jen pramálo společného. Dá se říct, že to restartové zemětřesení přežily jen jména některých postav a Judi Dench. Jenže i člověk, který div nestaví sochu Seana Conneryho z použitých párátek, slyší na říznou akci, která je v QuO opravdu skvěle provedená. Zejména musím pochválit některé steadycamové záběry a kameru obecně. To, jak kamera letí za padajícím Craigem, je vyslovená slast. Jenže každá mince má dvě strany a tak musím směrem k akci směřovat snad celkově jedinou výtku a to, že té akce není zase tolik a možná je i trošičku špatně rozvržená. Jinak už musím ke všemu ostatnímu zvedat palec vzhůru. Takže to vezmu hopem: Craig je naprosto přesný a člověk mu věří úplně všechno: rvačkami počínaje a emocemi konče a potvrzuje tak, že se do role britského špionátora opravdu hodí, i když podle mého mu schází charisma a uhlazenost jeho předchůdců. Scénář má náboj a rozhodně nezačne nudit. A Olga je hezounká, ale musím ukrajinské děvušce vyjádřit omluvu, protože já měl oči hlavně pro Gemmu, která je podle mého jedna z nejhezčích Bond girls za hodně dlouhou dobu. Ve finále hodnotím lépe než Casino Royale

Něco se opravdu stalo... Ale já se ptám co? Jestli se jenom nestalo to, že se teď bude kdysi renomovaný tvůrce plazit po kolenou za producenty a modlit se, aby se jim k němu zakutálel nějaký ten dolar. A podle mého je to škoda a děje se tak docela neprávem, protože The Happening není tak špatný film. Jenže Shyamalanovi hází klacek pod nohy fakt, že si během své strmé kariéry diváky docela rozmazlil a tak každý čeká od Happeningu převratnou pointu. Ono tomu dost pomáhá i vystavění filmu, kdy se tomuto pocitu nemůže ubránit prostě nikdo. Ale pověstná Shyamalovská otočka se nekoná. Prostě: stalo se... A dále filmu uškodily herecké výkony. Wahlberg si vystačí celý film jen se svrasčelým čelem a Zooey Deschanel je hrozně nevýrazná. Možná se ptáte: Proč tomu ten blb teda dává zas 4*. No inu ty 4* dávám za mrazivou atmosféru, která se vine celým filmem, za velmi dobře natočené sebevraždy (Poprvé se slavný Ind nebojí explicitních záběrů) a také abych alespoň trošku vylepšil dle mého trochu nespravedlivé hodnocení.

Až bude někde anketa o filmový orgasmus, tak moje odpověď bude docela jasná: Speed racer!, který donutil moji bradu klesnout níže, než se to kdysi před lety povedlo Matrixu, protože něco takového se prostě jen tak nevidí. Ať už po vizuální stránce, kdy sourozenci (Bratři už by zřejmě nebylo správné označení:-) Wachowští dokázali skvěle převést anime do hrané podoby a je to vyslovená slast se na to dívat. Navíc je to neskutečně natočené, kdy třeba něco přes minutu není ve filmu jediný střih a kamera rotuje kolem celého stadionu, pak se vrátí na detail obličeje, na jehož pozadí dojde k přechodu do jiné dějové linie a právě to je druhou zbraní Speeda Racera. Tam, kde by každý vyprávěl takhle jednoduchý příběh, který prostě směřuje od startu do jasného cíle, lineárně, přicházejí Wachowští se snad pěti dějovými linkami, které se neustále střídají na pozadí jednoho závodu, čímž trošku retardují akci, aby mohli v závěru přijít s obrovským nářezem. K tomu si dokonce půjčili prvek ze závodních počítačových her, kdy někdy můžete závodit proti stínu svého nejlepšího času a přesně stejným stylem prohání Speed své vzpomínky na trati. Když započítám geniální vizuál, říznou akci, slušné obsazení a fakt, že mi nevadili ani ti dva malí opičáci, tak musím tomuto filmu předat pohár v podobě plného hodnocení.