Broxigar

Garfieldovi jako Spidermanovi jsem se takřka dekádu úplně vyhejbal, ale vzhledem k vědomostním požadavkům Hollandova “Bez Domova” jsem si aspoň tenhle první díl Amazing sady pustil. Těžko říct, jestli se od tý doby obor kinematografie nějak výrazně neposunul, ale tenhle Webbův počin prostě nemá vůbec hloubku. Postavy nemají žádný backstory, podle kterýho byste se do nich dokázali vcítit, v některých případech je celý character development vtěsnán do několikavteřinového záběru. Všichni se chovají extrémně hloupě a i evoluci Spidermana nejde tomuhle filmu prostě věřit. Vizuálně to ale je celkem podívaná.

Těžkej nostalgia trip. Takže jestli nemáte z mladších let zkouknutý všechny Raimiho a Webbovy Spidermany, bude to pro vás jenom vizuální koláž neznámých postav bez hloubky. Dohánět to a přes víkend bingenout všech 5 filmů bude fungovat jenom napůl, protože celej tenhle počin je založenej na refreshi něčeho, co máte v hlavě už hromadu let pořádně zažraný a vybavíte si víceméně desítky let starý vzpomínky jaký bylo tenkrát vidět Tobeyho a Andrewa v pavoučím bodýčku. Celkem zábava to ale i tak je, je to přece jenom součást MCU a tam se kvalita a schopnost zabavit kontroluje hodně pečlivě.

Celou první hodinu filmu vůbec není jasné, jaká je vlastně zápletka. Superhero blockbustery prostě potřebují jednoduchý princip protagonista vs antagonista a jeho motivace. Tohle ve WW84 bohužel úplně chybí. Záporák se vybarví až v půlce stopáže, ale prakticky až do konce není jasné, co ho vlastně drajvuje. Spousta postav se chová uměle a prapodivně, a některé scény jsou spíš z Bollywoodu než Hollywoodu. Nebýt skvělého soundtracku, byl by to kandidát na odpad.

Po těch 2 hodinách vlastně vůbec netuším, o čem to bylo. Děj se prakticky neposunul, nic jsme se nedozvěděli, až na pár scén se vlastně nic nestalo. Celá myšlenka by šla shrnout tak do 10 minutové krátkometráže.

Nový Superman není vůbec o Henry Cavillovi nebo Amy Adams. Jde tu především o tradičně netradiční režii Zacka Snydera, o výjimečně standardní hudbu Hanse Zimmera, ale hlavně a především tu jde o skvělé herecké výkony Russella Crowea a Michaela Shannona. Inovovaný Superman působí v moderním podání stejně skutečně jako fantasticky a je nejlepším možným vykročením do nových filmů série.

Tedy od Toma Hankse bych čekal rozhodně víc než primitivní zápletku a totální filmové klišé.

Plno filmových klišé, nenavazující scény a nestrukturovaný děj. To jsou tři největší z mnoha chyb, kvůli kterým si Hněv Titánů rozhodně nezaslouží lepší hodnocení. Možná kdyby to nenatočil režisér stojící za samými propadáky, mohlo to za něco stát.

Tak tomu se říká epické zakončení série.

S těmi efekty se to zase nesmí přehánět.

Tak takovouhle těžkou propagaci komunismu bych od Hollywoodu rozhodně nečekal. A určitě ne tak neuvěřitelně špatně zpracovanou.