anais

V podstatě dějiny filmu posledních 50ti let. Neuvěřitelný příběh několika zásadních revolucí, kterézměnili nejen to na co se díváme, ale i jak se na to díváme.

Mijazaki už nebere ohledy na diváka, a vytváří relativně těžkou, i když zábavnou koláž surreálných výjevů jemně zasazených do japonského válečného traumatu. Těžko se to popisuje, musí se to vidět. Je to rozhodně pozdní dílo bez ambice zasáhnout diváky na první dobrou. Ale mám pocit, že kdo chce, ten bude ve filmu postupně odhalovat další a další vrstvy, které byste v jiných filmech těžko hledali. Film mi v něčem připadal evropský (bezčasí a hypnotičnost například Divoké planety) a jako by vznikl na přelomu 70. a 80.let. Je fascinující žít v době, kdy máme možnost vidět nová díla jednoho z největší vypravěčů v dějinách filmu. Každý by to měl vidět!

Zatímco v jiných Scorseseho filmech je zlo v lidech odhalováno postupně, a máme je vždy tak trochu rádi, Zabijáci rozkvetlého měsíce na to jdou jinak. Málokdo, ne-li nikdo, by si dovolil tak nekompromisní a zlou sondu do praktik naprosto odpudivých a zlých lidí. Je to opravdu nepříjemné sledování. Bez patosu, s přesností chirurga. Fantastická výprava, skvělá hudba, kamera, střih a vyprávěcí postupy skutečného mistra. Rozhodně historický film roku.

Godzilla-1.0 obsahuje jednu zásadní scénáristickou kvalitu, kerá film povyšuje přinejmenším nad všechny ostatní Godzilly, ale dost možná i další velké blockbustery letošního roku. Pokud byste si odmysleli titulní monstrum, ten film by pravděpodobně stále fungoval - emočně, jako sociální drama nebo prostě film o japonském vyrovnání se s traumatem druhé světové války. Tak moc dobré to je. A když se na těch pár okamžiků objeví Godzilla, je to už jen (naprosto drtivá) třešnička na dortu. Fantasticky dotažené scény destrukce - strach - trocha cynického humoru - dokořán otevřená pusa. A režisér Jamazaki se toho nebojí. Jeho Godzilla chvílemi působí jako člověk v gumovém obleku a skládá tak poctu nejstarším filmům série. A tak mě uprostřed jedné naprosto wow scény napadlo, jak můžu obdivovat například (letošní) Anatomii pádu a Godzillu -1.0 stejným způsobem? Kde je to rovnítko? Odpověď nemám. Ale asi po milionté jsem byl unešený láskou k filmu a ztemnělému sálu kina.

Už navždy ve stínu obsáhlé filmografie svého režiséra se bude skrývat tenhle nenápadný klenot. Režisérovo vzpomínání na dětství mohlo dopadnout různě - pateticky, jako kýč, senilně, rádoby umělecky, opulentně (podobného úkonu se zhostil Fellini, Brannagh, Cuarón a další)...ale dopadlo jako komorní film o ne zcela konvenční rodině, problémech dospívání a složitém vztahu rodičů a dětí. A Spielbergovy filmové počátky jsou jen jakousi třešničkou na dortu. Už dlouho ve mně žádný film nezůstal tolik dní po shlédnutí a s touhou vidět ho znovu...

Trochu jsem se bál aby paralelní linka se Sempém a Goscinnym fungovala i na děti, ale odskoušel jsem to s klukama 4 a 7, a film je opravdu bavil! Krom toho - vypadá to fantasticky a dramaturgicky je to opravdu chytře vystavené - ať už prolínaní fikčního a reálného světa, příběhy a charaktery obou autorů (trochu zjednodušené, ale dostačující), ale i čistá groteska Mikulášových příběhů. Moc se to povedlo!

Na prvních sériích mě bavil realismus ve vykreslení postav (Johnny) oproti původní filmové sérii. STŘIH. Pátá série se od realismu zcela oprostila. Je to nesmyslná béčková jízda, ve které se Daniel Larusso snaží překazit šíření frančízy Cobra Kai tak, že si z Japonska pozve charismatickou mlátičku Chozena a spolu se všemi kamarády se snaží zničit neskutečně evil záporáka Terryho Silvera. A světe div se, ono to zase funguje - je to zábavné na primitivní soubojové úrovni, dojemné, vtipné, a závěrem s blikající policií a hasičema až nečekaně filmové. A přitom je to stále přiznaně televizní - v rámci svého škatulky to ale dělá maximum. Přál bych si, aby tohle byl konec. Protože tohle jen tak nepřekonají.

Promyšlené, napínavé, vtipné, dojemné... skvělá hudba, vynikající herci... Nápad - jednoduchý, originální. Po dlouhé době jsem měl pocit, že se nedívám jen na další seriálový recyklát. Severance je pro mě překvapaním roku, a jen doufám že to tvůrci nebudou natahovat do nekonečna. Byla by to strašná škoda.

Kromě toho, že je to jednoduše řečeno skvělý film, to má ještě zvláštní meta vrstvu, která celku dodává nečekaný wow efekt. Vědomí, že za kamerou stojí Ron Howard. Velmistr let devadesátých v posledních deseti letech dopadl párkrát na naprosté dno, a zdálo se, že už se s ním nedá moc počítat. Třináct životů je podobně oslnivý comback jako před pár lety Millerův Mad Max: Šílená jízda. V něčem je to ten starý dobrý Howard, ale v celku je to poučené tu z Greengrase, jinde z chladu autentických doku záběrů... A vidět Mortensena a Farrella v dokonale civilních, přesných rolích, už je jen třešnička na dortu. O filmu je nejlepší nic nevědět (pokud to jde), ale i když člověk ví jak to celé bude, užije si precizní formu a technický precizní způsob vyprávění.

Nepřišla tahle epizoda příliš brzy? Skvěle rozehrané lidské charaktery, a nejemotivnější díl.