Spike17

Ještě než Quentin Tarantino natočil kultovní a pro mnohé nepřekonatelné Pulp Fiction, debutoval s filmem, který je ve své podstatě Pulp Fiction zkrouhnutý na půlku stopáže, bez výrazného množství popkulturních hlášek a odkazů, ale za to s výstižnou dávkou hutného tempa, brutální stylizace a nekonečného kvanta vybroušených dialogů budujících síť vztahů mezi postavami a jejich jednáními. Do filmového byznysu tak - již proflákle přezdívaný - Magor z videopůjčovny vtrhl jako uragán a nebýt jednoho dojemného příběhu z věznice, okupoval by bezpochyby vrchol žebříčku nejlepších celovečerních debutů (ZDE)...

The Amputee je o ženě bez končetin, píšící osobní dopis (divákovi je zprostředkován myšlenkami ženy, její ústa se nehýbou) a doktorovi, který se ji nešetrně vrtá v noze po amputaci. Čtyř minutový statický záběr je zkouškou divákovo vůle vydržet velmi nepříjemný střet s nechutně vyobrazenou otevřenou ránou. Tímto snímkem si Lynch krátí volný čas při problémové realizaci Eraserhead. Minimálně tak působí a nějakého hodnotnějšího a detailnějšího rozboru si podle mého názoru nezaslouží. VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY)

Lynch svou temnou vizi vytahuje z vnějšího pláště, zakrývajícího povrch reality v místech, kde se probouzí životní energie. Skrze animaci zprostředkovává svůj specifický pohled na zrození. Toto umělecké ztvárnění je natolik podmanivé, opojné a kombinací s hranými záběry dokonale zlověstně skutečné, že se nelze ubránit pocitu, že vidíme naprosto neoddiskutovatelně nejoriginálnější zpracování metaforického zrození. Nejprve sledujeme zrození muže a ženy, oba představené s těmi nejzákladnějšími pudy (dehumanizace v čiře surrealistické podobě). Následně se z jejich nereálně až nechtěně působících milostných hrátek zjeví jako houba po dešti jejich Syn. Jejich reakce je srovnatelná s čirou nenávistí a Otec začne svého Syna bít. Skrze animaci se následně Syn dostává metaforicky do nebe (celou tuto scénu chápu jako útěk týrané dětské mysli do vlastního světa, ve kterém sice bude narážet na překážky v podobě svých Rodičů, zároveň si ale vytvoří postavu plnou lásky). VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY)

Lynch si zde mistrně pohrává s kontrasty, a to s černou a bílou, jak je jeho oblíbeným zvykem. Už jen úvodní záběr na Peggy, jejíž bílá tvář notně kontrastuje s obklopující černočernou tmou, předesílá preferovanou texturu. Zajímavé jsou kontrasty na úrovni zvuku a samozřejmě zvuk samotný. Kontrast je vedený například využitím proměny dětského popěvování za mužský hlas zpívající operu. Zvukových doprovodů je napříč Abecedou opravdu hodně. Ať už je to zvuk větru, nervydrásající a nechutné kvílení (připomínající dítko z Mazací hlavy), různé ruchy v pozadí anebo dívenka zpívající abecedu (což je mimochodem velmi úderná a mrazivá hororová scéna). VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY)

I přes působící lacinost snímku a zjevné nedotažené experimentování, můžeme i zde vysledovat typické rysy Lynchovy tvorby.__V první řadě je to hudební doprovod, který už od začátku naznačuje svým neúprosným tancem smyčců skoro až hororovou atmosféru přítomnou napříč celou Lynchovo filmografií. Za druhé je to postava muže, která se vymyká standardům našeho světa – má totiž modrou kůži a z poklopce si vytahuje uschlé pampelišky (což je buďto mnou nepochopená metafora nebo nepovedená realizace představy). A za třetí je typickým rysem vtažení diváka do příběhu, i když tentokráte je to prostřednictvím sebeuvědomělosti (muž se podívá do kamery, která sleduje jeho počínání a skoná – nejspíš hanbou ze svého činu/pokušení?). VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY)

Sledujeme výjev, ve kterém se postupně s dávkou naléhavosti (LOOK) zobrazí 6 hlav uvězněných v nekonečné agónii, jejichž fyzický stav se s dávkou doslovnosti (SICK) proměňuje, až se nakonec, s dávkou bizarnosti Lynchovi vlastní, všechny figury pozvrací. Celé představení trvá zhruba 40 vteřin, ale je uzavřeno ve smyčce 6 opakování (repetitivnost utrpení jakožto před zaznamenání Lynchovo zájmu o hinduismus a jeho karmický systém), takže si můžeme dosyta vychutnat veškeré maličkosti několikrát a nechat se fascinovat, co Lynch ve svém prvním audiovizuálním experimentu dokáže na poli stísněného prostoru a se svými typickými surovými motivy udělat s divákovými pocity. VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY)

Nevídaná zručnost manipulace s proměňováním žánrových mechanismů napříč filmem, okořeněná špetkou černého a situačního humoru. Elijah Wood si teda ke svému výkonu zasloužil vhodnější spoluhráčku, ale to je jen drobná kaňka na jinak dokonalém ubrusu a v celkovém součtu tak jde o žánrovou delikatesu, za kterou je vidět přehršel tvůrčího nadšení. RECENZE ZDE. (Komentář psán v nostalgickém duchu způsobeném nalezením souboru s názvem "peprné hrátky se slovíčky".)

Další z aktuálních problémů – kritika byrokracie a nastaveného systému. Nebýt patetického závěru, bylo by to do plných.

Jackie je originální jak svou strukturou syžetu, tak zvolenými stylistickými prostředky. Dlouho jsem ovšem neviděl tak prázdný film, který by se zaměřoval pouze na psychologický portrét a významově (či alespoň příběhově) nepřicházel s ničím navrch. Prostor na druhé zhlédnutí a potenciální úpravu hodnocení však nechávám.

Vyprávění o dvou bratrech (lupičích) pronásledovaných hláskujícím šerifem a jeho parťákem, které je zasazeno do dokonalého prostředí bezútěšného texasu, plného živořících a pochybných existencí, dokáže vtáhnout už jen svým dokonale vytříbenou pomalou temporytmikou a s tím související podmanivou atmosférou. Jako novodobý, nahláškovaný western s povzdechem nad současnou bídnou situací, funguje bez problémů.