foils

foils

okres Praha
obyčejnej jadernej fyzik :)

1 bod

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 22.1.2015  20:57

    Nonšalance, s jakou Svěrák a Smoljak glosují průvodní jevy pokročilé normalizace (nedostatek respektu k zákazníkovi ve službách, šizení v práci ve prospěch vlastního obohacování, snaha movitějších lidí skrývat svůj majetek), aniž by přitom výrazněji hráli na politickou notu (zmínka o zavřeném profesorovi v závěrečných titulkách), je obdivuhodná. Vysoký stupeň realističnosti (zejména v úvodu snímku - ve scéně ze srazu abiturientů jsem chvílemi ani neměl pocit, že sleduju hraný film) je zřejmě posílen Smoljakovým režijním samouctvím, ale také bezchybným výkonem Jiřího Abrháma (nervozita při jeho prvních výpravách). A k tomu všemu spousta výborných vtípků (tříčtvrteční housle. "Tady z těch desek vyberete všechny houslové koncerty." A mnoho dalších). Říkám to šeptem, ale Smoljak se Svěrákem vystihli malé české lidi snad ještě realističtěji a vtipněji než Miloš Forman.

    • 8.8.2014  16:26

    Forman si někde postěžoval, že při tvorbě tohoto filmu selhal, protože původně chtěl film zahájit scénou s léčitelem, ale nakonec ustoupil producentům, podle nichž by to bylo příliš temné. Kdo ví, jestli to ve skutečnosti nebyl (sebe)ironický vtip - právě neochota/nemožnost přizpůsobit se nalinkovaným požadavkům masové zábavy je totiž stěžejním tématem tohoto snímku, jenž z životopisu Andyho Kaufmana vychází spíš volně. Téma bylo v kinematografii zpracováno mockrát, většinou však formou zásahů shora (do extrému dohnáno třeba v Mulholland Drive). Formanův film naproti tomu staví tezi, že skutečným původcem fašizujících pravidel mainstreamu je spíš mainstreamové publikum a jeho očekávání. Andy Kaufman proslul ruznými výstupy, u nichž nebylo příliš jasné, jestli jde o skutečnou provokaci, nebo pečlivě připravený vtip (na podobném principu je založen třeba film Borat). Forman tento prvek ve filmu zachoval, ale vylíčil Kaufmana jako většího provokatéra, než jakým skutečně byl. Není třeba dodávat, že Forman jako emigrant v Hollywoodu bezpochyby mnohokrát narazil na silný tlak na přizpůsobení se americké kultuře a jejím požadavkům na "hitovost". V Muži na Měsíci dal aspoň prostřednictvím jeho hrdiny průchod své vlastní touze poslat studia i diváky s jejich očekávaními do háje.

    • 4.8.2014  15:21

    Při zpětném pohledu představuje Tajemná vražda vlastně začátek (a zároveň kvintesenci) Allenova postupného odklonu od jeho trademarkového komediálního stylu k podstatně méně veselým filmům z poslední dekády. Sledujeme už tedy napínavou detektivku, v jejímž zpracování ale stále hraje prim slovní i situační komika, problémy ve vztazích a Woodyho gagy, podpořené bezchybnými výkony ostatních herců v čele s Diane Keatonovou a výtečným Alanem Aldou. V době vzniku se mohlo zdát, že si Allen ke krimi žánru jen odskočil - a stejně si ho upravil k obrazu svému. Jelikož jsem byl teenager, nepokrytě se přiznám ke svému tehdejšímu pocitu, že by ani krimi v jiném stylu natočit nedokázal. Dnes je jasné, že ve skutečnosti prozkoumával terén v končinách, kam se rozhodl zahájit svůj tvůrčí přesun, který 12 let poté definitivně završil Match Pointem (nemluvě o tom, že žánr krimi režiséra zajímal minimálně od dob Seber prachy a zmiz). **** 1/2

    • 23.7.2014  17:42

    S každým dalším zhlédnutím tohoto filmu s údivem zjišťuju, kolik je toho v něm hollywoodského: Všudypřítomná rodinka, zlo není člověku vlastní, ale přichází odkudsi zvnějšku, Američané bojují div ne za záchranu světa (do toho trocha obligátní kritiky studené války, tajných služeb a jejich dezinformací). Co je však na Vesmírné Odyseji tak jedinečné, je její filmový styl. Na jedné straně hypnotizující ztvárnění vesmírných technologií a speciální efekty, na druhé vlastní čistě filmový jazyk, jímž promlouvá hlavně v úvodní a závěrečné části. Kubrick tímto filmem definoval hollywoodskou normu zobrazení kosmu a paradoxně se zároveň definitivně vzdálil mainstreamu. Jeho předchozí snímek Dr. Divnoláska..., s nímž má 2001 jinak spoustu pojítek, proto vedle 2001 působí dojmem pouhé studie.

    • 27.11.2019  11:32
    Curiosa (2019)
    ****

    Nikoliv bezchybný film, hlavně rozjezd trochu pomalejší a ne zas tak originální, ale počínaje Pierrovým prvním návratem do Paříže se věci (a těla) dají do pohybu. Curiosa je podobně jako třeba Dánská dívka exkurzí do počátků 20. století ukazující - v tomto případě docela zábavným způsobem - že dnešní podoba společnosti nevznikla ze dne na den.

    • 19.2.2018  19:32
    Borg/McEnroe (2017)
    ****

    Borg s McEnroem formálně připomenou nedávný film o Niki Laudovi Rivalové s tím rozdílem, že Janusu Metzovi a spol. se některým problémům Howardova počinu podařilo vyhnout. Hodně zdařilý je vizuál - estetika přelomu 70. a 80. let dnes celkem frčí a Borg/McEnroe toho v nemalé míře využívá. Mizanscéna vyvolává dojem skutečného světa, nepůsobí jen jako kulisa. I když se snímek neubránil určité videoklipové efektnosti, docela se mu to povedlo vybalancovat určitou uměřeností a střídmostí. Leckteré výjevy jsou jen naznačeny a tím věrněji zobrazují krátký ale intenzivní zážitek či vzpomínku. Podobnou kvalitu má i filmové ztvárnění tenisových duelů. I přes uvedené přednosti je potřeba přiznat, že Borg/McEnroe nedisponuje příliš silným scénářem. Aspoň však většina dialogů nezní tak idiotsky jako v Rivalech a oba protagonisté se snaží i trochu hláškovat. 75%

    • 23.9.2015  22:48
    Love (2015)
    ****

    Poslední tango verze 2015. Dekadence pokročila o několik řádů. Noé se snažil natočit opus magnum (což tak úplně nevyšlo) a zároveň trumfnout Triera i Reygadase, přesto se mu podařilo zůstat svůj. Po druhém zhlédnutí: Za poslední rok snad jediný film, kterému se podařilo něco někam posunout. Křiklouni, kteří mají potřebu tady mluvit o pornu apod., ať laskavě jmenují nějaký důmyslnější a inovativnější počin z poslední doby. Noé rozhodně neměl v úmyslu diváka rajcovat. Ten film samozřejmě není bezchybný - mě osobně třeba značně irituje soundtrack (Pink Floyd : The Wall a podobné rockové sračky - sice rozumím, proč si je režisér zvolil - chtěl něco nadčasového a originálnějšího než contemporary electro, které by se k tématu sice logicky nabízelo, ale za pár let by působilo podobně "dated" jako třeba dnes soundtrack k Antonioniově Identifikaci ženy; přesto si mohl vybrat něco trochu objevnějšího). I tak si ale troufám tvrdit, že ten, kdo nikdy neprožil něco podobného jako Murphy s Electrou, buď nezažil skutečnou lásku, nebo nenašel odvahu jít za svými sny.

    • 26.7.2015  22:35

    Když mě jako teenagera vzal tatík do kina na Tankový prapor, rajcovalo mě hlavně PR zvoucí na první soukromě produkovaný film po sametové revoluci. Film samotný mě příliš nenadchl, knihu jsem měl čerstvě přečtenou a samozřejmě mi připadala daleko lepší. Nicméně roky Olmerovu dílku evidentně prospěly, způsob, jakým líčí komunistickou mašinérii, je ve srovnání s pozdější filmovou produkcí o dost realističtější a (paradoxně) civilnější. Nejvíc se mu povedly scény zachycující srandičky vojáků ve "volném" čase - jejich uvolněnost a uvěřitelnost dialogů v dnešní nejen tuzemské kinematografii dost často postrádám. Tankový prapor ukazuje, že když má Olmer relativně kvalitní předlohu, a ne Bony & klid, dokáže natočit dílo srovnatelné dejme tomu s určitou částí tvorby Karla Kachyni.

    • 16.5.2015  16:39

    Zajímavý případ vítězství obsahu, za nímž forma trochu klopýtá - nikoliv ovšem proto, že by byla nepromyšlená. Nadčasovost a univerzálnost přemítání nad tím, kdo vlastně má v dlouhodobém vztahu navrch, Strickland zdůrazňuje retro mizanscénou a metaforami z hmizí i rostlinné říše. Naopak k současnosti, nebo snad dokonce budoucnosti odkazuje extrémně feministická složka filmu (resp. pro neoformalisty: jeho referenčního významu) - lidskou rasu reprezentují výhradně ženy. Leckdo si vzpomene na polskou Sexmisi, avšak zatímco tam šlo o politickou satiru a mužský prvek představoval sílu vrátit se ke zdravému, normálnímu stavu věcí, zde se jedná o zamyšlení nad vývojem západní společnosti, více analytické než kritické (toto zaměření nakonec Strickland explicitně přiznává vědeckým rozměrem Cynthiina zájmu o motýly) - jakkoliv určitou kritickou rovinu snímku nelze přehlédnout. Jinak řečeno, pro Petera Stricklanda na rozdíl od filmařů typu Andrewa Niccola není dominantním aspektem naší či nadcházející éry hrozící Velký Bratr, ale spíš většinový osobnostní profil, míra zaujetí vlastními problémy apod. Film ukazuje, že jakkoliv se společnost v důsledku těchto faktorů může a bude měnit, vždy zůstane součástí přírody a bude podléhat jejím zákonům. Bez ohledu na to, přežije-li západní muž 21. století, nebo ne, pořád bude existovat mužský a ženský princip, mužská a ženská role. Z tohoto hlediska je The Duke of Burgundy nepochybně novátorským dílem, vycházejícím ze zcela odlišného přístupu než většina alternativní i mainstreamové produkce. _____ Mezi jeho další klady patří i to, že dialogy nešustí papírem jako třeba v Životě Adele. Co mně naopak částečně vadilo, byla snaha vzdát hold snad všem výjimečným filmařům od Godarda přes Greenawaye až ke Stanu Brakhageovi [a možná i Janu Švankamajerovi]. Svébytný obsah by si zasluhoval důsledněji se držet vlastního filmového stylu (filmové formě vévodí opakování podobných situací). _____ Jinak se sexploatací film moc společného nemá, tím méně s Francem [snad kromě toho, že se v něm objeví Monica Swinn]. Stricklandovi o nějakou erotiku nejde - herečky dokonce zezačátku ani nevypadaji atraktivně. Když už bych měl snímek přirovnat k něčemu ze 70. let, byla by to spíš tvorba Rainera Wernera Fassbindera - nejen kvůli analýze rodinných vztahů, ale i určité divadelnosti (jednota místa, času a děje). Oproti Fassbinderovi je Strickland smířlivější a méně pesimistický: Tam, kde Fassbinder vidí tragédii, Strickland se zaujetím sleduje, jak si život a evoluce hledají své cestičky.

    • 2.5.2015  10:39
    Fotograf (2015)
    ****

    Ambiciózní snímek, jenž nepostrádá myšlenku a silné téma, ale nohy má svázané realizační nejistotou. První klopýtnutí se přihodí hned na začátku, když na plátně defilují Saudkovy nejznámější fotky jako v nějakém televizním dokumentu. S přibývající stopáží se bohužel ukazuje, že Irena Pavlásková má problém s realizací jak komických, tak i dramatických scén. Však také její nejúspěšnější filmy stavěly na jiných kvalitách - zachycení atmosféry, vizuál, zobrazení zvláštních vztahů. Ty jsou přítomny i ve Fotografovi, jenž přes dominanci interiérů nepůsobí klaustrofobně, a umělecké ztvárnění provozu Saudkova ateliéru pak představuje jeho největší přínos (ano, cosi málo se už objevilo v některých dokumentech, většina se jich však soustředila na to, co si Jan Saudek myslí, nikoliv jak tvoří). Na žádnou hitparádu není ani scénář, jemuž by prospělo důslednější sledování klasické dramatické struktury. Solidní práci odvedl kameraman David Ployhar. Hudba Jiřího Chlumeckého působí jak z nepovedeného pokusu o grotesku (spolehlivě pobaví též závěrečný "rap" Ota Klempíře). Film hodně stojí na hereckých výkonech. Karel Roden byl do titulní role obsazen spíš na základě vnějškové (úspěch v zahraničí, neobvyklé intimní vztahy) než osobnostněpsychologické podobnosti s Janem Saudkem, a přestože mu chybí Saudkův smysl pro humor, dokáže celý film utáhnout o hodně přesvědčivěji, než by se mohlo zdát z traileru (i jsem se ale neubránil pocitu, že by celý film byl o něco zajímavější, kdyby fotografa hrál např. Bartoška nebo Hanák). Slušně hraje i Máša Málková v roli intrikařící asistentky Líby. Vedlejší role jsou většinou redukovány na pouhé figurky, výraznější výkony podali ještě Zuzana Vejvodová jako fotografova dcera (trochu připomíná Kristen Stewart v tematicky příbuzném, leč realizačně výrazně povedenějším filmu Sils Maria), Vilma Cibulková a částečně Václav Neužil v roli syna Marka. Celkově Fotograf představuje nevyužitou šanci na vytvoření evropského portrétu jedné z nemnoha našich žijících uměleckých osobností významem přesahujících hranice bývalého Československa, na druhou stranu se konečně někomu podařilo dostat Saudkovi trochu pod kůži a to není málo. Přes všechny vyřčené výhrady čekám, že letos vznikne max. jeden lepší český celovečerák. *** 1/2 (70 %)

    • 14.3.2015  00:54

    Áá, tak to je ten hjůmr!

    • 10.3.2015  15:33

    Jakási alternativní historie českého filmu druhé poloviny 20. století. Lehce kuriózní dojem umocňuje i zpracování dokumentu (např. během rozhovoru není kamera zaostřena na režisérovu mluvící hlavu, ale na nádobí vystavené za ní). Navíc názorná ukázka toho, jak Pavel Landovský někdy dokázal říkat věci bez obalu.

    • 10.2.2015  09:32
    Tootsie (1982)
    ****

    Klasicky "šovinistický" pohled na feminizmus (žena se dokáže asertivně prosadit, jedině když je ve skutečnosti převlečeným mužem) se tematizací emancipace žen maskuje tak dovedně, že si to méně pozorný divák ani neuvědomí. Většina, ne-li všechny postavy jsou ve skutečnosti jen karikatury, jež však díky režii Sydneyho Pollacka a hereckým výkonům nevyznívají lacině. Tvůrcům se tak podařilo vytvořit vtipný snímek, který ve finále osloví jak mužské "šovinisty" či "mizogyny", tak i méně militantní feministky. Tootsie představuje názornou ukázku, jak lze z nijak výjimečného scénáře vykouzlit kvalitní film.

    • 22.1.2015  21:17

    Snímek je v mnoha ohledech poplatný době svého vzniku - v dnešní kinematografii by teroristé napojení na blízkovýchodní vlády asi nesvěřili pašování atomového zboží smažkám pochybné pověsti :) Frantic ovšem disponuje řadou jiných kvalit, které tyto drobné vady na kráse snadno vynahradí. Nejzajímavější je samozřejmě titulní postava dra Walkera (Harrison Ford), v níž se zajímavě snoubí hollywoodské klišé hrdiny, který všechny nepřátele přemůže či obelstí a všechny problémy vyřeší, s jeho zpochybněním (Walker má ze svých silnějších protivníků strach) a ironizací (Američan nezná jediné francouzské slovo; nebo scény lezení po střeše). Polański byl prostě ve formě.

    • 12.1.2015  00:56
    jOBS (2013)
    ****

    Snímek, který trochu klame tělem. Mnoho kritiků mu vyčetlo zkratkovitost zachycení Jobsovy osobnosti i nedostatečně názorné poučení, v čem že spočívala převratnost jeho produktů (k tomu snad jen tolik, že v USA byly počítače Apple vždy mnohem rozšířenější než ve zbytku světa, tedy cílové publikum narozdíl od tuzemského diváka mělo určité povědomí, jak velkou díru do světa ten který výrobek ukázaný ve filmu udělal nebo neudělal; nám ostatním nikdo nebrání si o nich počíst ve Wikipedii). Tvůrcům však evidentně víc než o pikantní detaily z Jobsova života, přesné ztvárnění jeho tvůrčí metody nebo exkurz do historie výpočetní techniky šlo o zobrazení principů, na kterých jsou založeny kapitalistické korporace. Sternův Steve Jobs není nepraktický vizionář, ale stejně nelítostný businessman jako jeho rivalové (čím se od nich odlišuje, je ovšem jeho kreativita). V tomto ohledu je snímek pravým opakem The Social Network, v němž se David Fincher soustředil na (divácky zřejmě atraktivnější, nikoliv však podstatnější) osobní konflikty v pozadí řízení firem. Nakonec i název filmu lze chápat jako odkaz na prostý fakt, že přinejmenším stejně důležité jako ty počítače jsou s nimi spojené pracovní příležitosti, potažmo dolary. Velké plus snímku ovšem spočívá v tom, že školometsky nekritizuje, ale nechává na divákovi, aby se sám (např. v závislosti na svém politickém "vyznání") rozhodl, je-li to tak správně, nebo ne.

    • 27.12.2014  19:51

    V kontextu naší kinematografie dost nedoceněný kousek, částečně vinou doby, ve které vznikl. Ale taky určitě i proto, že film do značné míry klame tělem - o dobrodružství neřkuli akci v něm zase tolik nejde. Spíš je to taková moralitka a vztahové drama s až rajskou kamerou. Kdybych měl snímek přirovnat k něčemu z poslední doby, napadá mě Corbijnův Američan. *** 1/2 (70 %)

    • 27.12.2014  13:25
    O syslech a lidech (TV film) (2012)
    ****

    Velmi pěkně natočený dokument o konci syslů v Čechách. Dlouhé světelné objektivy snímají fotogenické surikatoidní hlodavce, jakož i neméně fotogenické přírodovědkyně - skoro takový sislí videoklip :)

    • 27.12.2014  13:08
    Twin Peaks (1992)
    ****

    Jeden z Lynchových výletů do klasického hollywoodského žánru, tentokrát crime thrilleru typu Mlčení jehňátek. To může chvílemi vyvolávat určité zklamání, neznamená to ale, že by se nekonala dekonstrukce žánru i amerického snu a že by chyběly typické prvky Lynchových filmů jako snová hudba, sexy scény a změněné stavy vědomí.

    • 30.11.2014  21:54

    Po výborné Cosmopolis přichází David Cronenberg s hodně ostrou kritikou Hollywoodu, kultu celebrit, vytěžování dětských hvězd a dalších příbuzných jevů. Maps To The Stars se ve filmu jmenuje bulvární bedekr s losangeleskými bydlišti celebrit. Ty snímek zobrazuje jako (přinejmenším) neurotické hyeny, které nezajímá nic než vlastní sláva, pro niž jsou ochotny udělat téměř cokoliv. Neustále se přetvařují, sebemenší úspěch druhých je dovádí doslova k šílenství, mají potřebu si dokazovat svoji převahu nad mnohem slabšími protivníky (Havana vs. Agatha, Benjie vs. Roy "Vabina"). Žijí v izolovaném světě přešlechtěných jedinců, kde nevyhnutelně musí docházet k incestům, byť nevědomým. Kam až jsou ochotny v honbě za slávou dojít, demonstruje zejména postava Havany Segrandové (Julianne Mooreová) v řadě scén, jež vyvrcholí tím, že se nechá umlátit pozlacenou trofejí. Rodina Weissových není ochotna přijmout svou zavrženou dceru Agathu (Mia Wasikovska) jen kvůli její psychické nemoci, ale i z dalších důvodů: Agatha není slavná, ale chce se slavnou stát (zamýšlí napsat scénář), takže představuje pro všechny potenciální konkurenci. Její tělo navíc v důsledku popálenin není dokonalé, takže nesplňuje hollywoodský ideál krásy. ______ Tím se dostávám i ke scénám, nad kterými se tady mnozí tak pohoršují: To, že se ve filmu obnažují zejména postavy ve věku 40+, má samozřejmě své důvody. Jde především o ilustraci pomíjivosti hodnot, po nichž lidé v showbusinessu i jeho konzumenti baží. Kdo nemá mladé svěží dokonalé tělo, je automaticky častován posměšky jako GMILF po přechodu apod. V tom se ovšem dá vidět nejen kritika médií, které tento kult vytvářejí, ale i satira vůči jejich publiku - režisér vám ukazuje karikaturu toho, co chcete vidět, místo mladých sexbomb to, co se z nich po čase stane. Podobně motivovaná je i záchodová scéna - místo "svůdně" čurající topmodelky sledujeme nadmutou Havanu s průjmem. Zde se navíc jedná o metaforu nesmyslnosti bulváru, kdy se ze sebebezvýznamnější události dělá kauza jen proto, že se týká někoho, kdo byl v televizi. ______ Film má jedinou vadu na kráse - přestože oficiálně kanadsko-německý, neobešel se bez klasických hollywoodských "dramatizujících" rekvizit, jako jsou žhářství, předčasná smrt mladičké kolegyně atd. Nebýt ovšem tohoto drobného nešvaru, neměl bych co vytknout a musel bych film ohodnotit pěti hvězdičkami, jimiž častuji výhradně geniální díla hodná uchování pro budoucí generace :) Cronenberg je možná v životní formě!

    • 23.11.2014  00:53

    Začátek perfektní, s přibývající stopáží film trochu sklouzává k figurkaření - holt ne všechno, co může fungovat v knize, zapůsobí dostatečně uvěřitelně na plátně. S tím souvisí i poněkud nedotažené znázornění nadstandardního vztahu ústřední sourozenecké dvojice. Druhá výtka směřuje k samotnému tématu, kolik toho nevíme o lidech kolem nás: Vzhledem ke značné nekomunikativnosti narace tento aspekt filmu nefunguje tak, jak asi autoři zamýšleli, závěrečný výbuch žádnou katarzi nepřinese (i kvůli evidentní nesmyslnosti finální scény). Jinak ale je celou dobu na co koukat (interiéry i exteriéry zasněžené Lausanne luxusní), můj oblíbenec Amalric mě nezklamal a po delší době jsem konečně viděl pořádný francouzský film, který si jede svou cestou, nesnaží se napodobovat Hollywood /autoři si z toho sami dělají srandu skrze americkou delegaci/, a přitom za jeho produkcí řemeslně nijak nezaostává. Hodně silné ****.

    • 23.11.2014  00:29
    Ony (2011)
    ****

    Lesk a trocha té bídy kurtizán versus bída pracující (byť z domova) čtyřicátnice. Každá taková má v sobě kus kurtyzány - a obráceně. Téma ke zfilmování jako stvořené a jeden z důvodů, proč tomuto ne úplně dokonalému dílku leccos odpustíte. Elles by se toho dalo s úspěchem vyčítat spousta, zejména scénář a dialogy jen o ždibec méně nanicovaté než Život Adele nebo Jen 17. Nemístná hra na city (viz scéna s otcem), povinné moralizování, sociální kritika a snaha o politickou korektnost (pokaždé, když se schyluje ke Druhému tangu v Paříži, režisérka nakonec přehodí veksl [UPDATE: Přehrál jsem si dotyčné scény znovu a musím uznat, že jsem režisérce křivdil. Film se ve skutečnosti snaží - možná trochu polopaticky - spojit feministická východiska s řekněme v současnosti poněkud zatracovaným přístupem k (nejen ženské) sexualitě. Což je relativně odvážné, a tak se vůbec nedivím, že sposta zde hodnotících to má problém skousnout]). Okázalý filmový styl plný flashbacků a neustále se pohybující kamera. To, co je vidět před ní, mi ale dovoluje tyto nedostatky přehlédnout. Jsou to především účinkující herečky, které se s ohromným nasazením snaží tomuto poněkud vykonstruovanému filmu vdechnout život. Daří se to jak podle očekávání Juliette Binoche, tak hlavně Joanně Kulig, která je pro mě největším objevem tohoto snímku. Anaïs Demoustier za nimi herecky lehce zaostává, kvůli její postavě jí to ale klidně odpustím :) Oproti Ozonovu Jen 17 se tento film alespoň pokouší téma prostituce studentek nějak analyzovat. S jeho závěry můžeme nebo nemusíme souhlasit, každopádně je výsledek daleko přesvědčivější než nemastný neslaný Ozonův počin.

    • 29.10.2014  17:10

    Tušil jsem, že tento film asi nebude zas až tak atypický, jak někteří tvrdí, a z větší části se mi to potvrdilo. Na druhou stranu: natočit komedii, která je skutečně vtipná, dnes už trochu atypický výkon chce, a Mr. Oizovi se to povedlo. Dokonce to ku podivu ani moc nepřehání s nechutnostmi (snad s výjimkou postavy Officera Rougha). Zůstává tedy jediné, co by se dalo vytknout, a to absence promyšlenějšího příběhu - Fízlové, hajzlové jsou hlavně sledem srandovních gagů.

    • 29.10.2014  16:51
    Hany (2014)
    ****

    Dnešní doba se vyznačuje takovou spoustou absurdit, že prostým pozorováním celkem normálních lidí můžete získat mnohem zajímavější materiál ke zfilmování než konstruováním nesmyslných rádobyzávažných zápletek (což je bohužel cesta, kterou volí 99 % našich tvůrců - Matěje Chlupáčka v Bez doteku nevyjímaje). Michal Samir si to jako jeden z mála českých filmařů uvědomil, a i když jeho celovečerní debut není dokonalý a zbytečně si vypomáhá berličkou city riots (což se na druhou stranu dá pochopit, jelikož divácká i kritická obec si přeje vidět hlavně něco hrozně dramatického), s každým dalším zhlédnutím si potvrdíte, že se mu povedlo natočit solidní situační komedii s kritickým pohledem na některé průvodní jevy dneška jako nuda, nezájem o cokoliv vážného, arogance nebo hlad po "akci". Dialogy zní až na pár výjimek uvěřitelně a vtipně. Důraz, který film klade na svou "bezestřihovou" formu, jako by upozorňoval na přehnaný význam, jaký dnes společnost formě na úkor obsahu přisuzuje (a zároveň si tak trochu dělal srandu z neoformalistů, kteří tvrdí, že rozlišovat formu a obsah nemá význam). Herecké výkony vykazují značné rozdíly. Nejpříjemněji překvapila asi Tereza Vítů, jež dokázala co do množství textu v nijak rozsáhlé roli Hanky zaujmout a přesvědčila, že umí i zahrát mnohem temperamentnější postavu než v Bez doteku.

    • 21.10.2014  13:32
    Silný kafe (2004)
    ****

    Silně nedoceněná (možná pro svůj lehce DIY look) komedie, přitom mnoho vtipnějších filmů u nás za posledních 25 let nevzniklo. "Vyřiďte vaší pani sekretářce, že vaří výbornou kávu."

    • 18.9.2014  11:48
    Zázraky (2014)
    ****

    Marketing i média vylíčily z nějakého záhadného důvodu tento film jako jakousi meditaci o způsobu života ve spojení s přírodou. Velká škoda, protože ve skutečnosti jsou Zázraky velmi příjemná komedie z italského venkova, která může oslovit každého, komu se líbil třeba Svéráz národního lovu. Na rozdíl od jeho tvůrců Alice Rohrwacher netlačí tolik na pilu, takže se nebudete celou dobu svíjet smíchy - zato si užijete podstatně realističtější vhled do mentality venkova a venkovanů než nabízí to, co bývá k vidění v českých filmech. S motivy jako je vidláctví, stereotypy vůči Němcům nebo fekální humor, na nichž jsou postaveny počiny typu Díra u Hanušovic nebo Babovřesky, Rohrwacherová pracuje taky, ale používá je citlivě jen coby koření. Recenzenti chválili hezké obrázky a měli pravdu - kamera malebnost prosluněné úrodné krajiny určitě podtrhuje stejně jako půvaby protagonistů. Přes svůj název Zázraky film ale není romantickou idealizací tradičního způsobu života ani varovnou vizí nějakého ztraceného ráje. Ukazuje stinné stránky (trochu se zkritizuje i EU - to by u českého publika mohlo zabodovat :), nicméně se nepokouší vynášet ortel, co je lepší, a nevyžívá se v trapnosti. Film má perfektní mezinárodní casting - vedle představitelky hlavní role, 14leté Rumunky Marie Alexandry Lungu, nejvíc zaujme svým komediálním talentem Sam Louwyck v roli otce. Snad jen režisérčina sestra Alba je v roli matky přece jen příliš šikézní. Každopádně Zázraky představují zatím nejvtipnější film, který jsem letos v naší kinodistribuci viděl. *** 3/4 (75 %).

    • 15.8.2014  13:39

    Ať už PTA vychází z módy, nebo ne, Boogie Nights patří společně s There Will Be Blood k jeho komerčně nejúspěšnějším a zároveň kritikou nejvyzdvihovanějším počinům. Vzestup a pád mladého pornoherce zrcadlí nejen lesk a bídu pornoprůmyslu, ale i bídu života na losangeleském předměstí, kde ideály (reprezentované plakáty American Dream a Serpico v 'Dirkově' pokoji) rychle berou zasvé. Snímek vznikl dlouho před finanční krizí, přesto mu nelze upřít určitou nadčasovost díky zobrazení toho, jak tradiční hodnoty ustupují honbě za slávou a penězi. Tento trend se týká i mainstreamové kinematografie - nástup levnějších technologií dostupných komukoliv je jedním z vedlejších témat filmu (to, že jej režisér natočil v době nástupu Internetu, může být částečně náhodou - námět ho zajímal už na sklonku 80. let). Anderson naproti tomu demostrativně staví třeba dlouhý náročný záběr u bazénu. Celkově se dá říct, že poselství Boogie Nights je veskrze konzervativní, což je na jednu stranu sympatické, přesto u díla tehdy 27letého režiséra trochu nečekané. Za Julianne Moore dávám **** :)

    • 11.8.2014  13:22

    To, co dostanete na trochu přehnané ploše dvou hodin, není vyložená hostina, ale chutný filmový oběd ano. Martina Scorsese navnadí slušně opojným aperitivem v podobě 40minutového videoklipu k písni A Whiter Shade of Pale, ve kterém ovšem zazní i spousta jiné hudby :) Autorská dvojice Scorsese-Price mimochodem stojí i za Jacksonovým klipem Bad. Následující předkrm pocházející z kuchyně F. F. Coppoly a jeho tehdy skoro 18leté dcery Sofie trochu připomene dort pejska a kočičky, vyloženě nepoživatelný však není. Hlavní chod pak představuje Allenův vtipný kraťas o manipulativních matkách, neodbytně se snažících linkovat život svým dávno dospělým potomkům (mám dojem, že námět původně vydal knižně ve své sbírce povídek Vedlejší příznaky). K některým motivům (kouzelnictví, nadpřirozeno) se Woody vrátil ve svých pozdních filmech, oproti jejich značně realistickému stylu se zde odhodlal k fantastičtějšímu, metaforickému, a přesto perfektně srozumitelnému pojetí.

    • 7.8.2014  03:47

    Gondry se pokusil dokument pojmout jako umění inspirované vědou. Nebyl přitom ale příliš důsledný, takže vznikla taková všehochuť: populárně naučný pořad o lingvistice, povídání o Chomského dětství, adolescenci a stárnutí, plus "vysílání", které si vymýšlel hlavní hrdina Nauky o snech. Škoda, že například Chomského politické aktivity jsou vyloženě jen zmíněny. Přes všechny tyto nedostatky je film inspirativním setkáním dvou osobností, které nám aspoň zlehka poodhalí svůj tvůrčí proces.

    • 1.8.2014  16:47

    Nedávno jsem napsal, že Jarmusch zparodoval Půlnoc v Paříži. Tehdy jsem ještě netušil, že Jodorowsky chtěl v 70. letech minulého století myšlenku tohoto filmu sám zhmotnit a v čele superhvězdné armády pak stvořit film, jaký ještě nikdo neviděl a jehož sledování vás dostane do opojené nálady, aniž byste si napřed museli dát LSD. Jenže když to po dvou letech konečně měli všechno nakreslené na papíře a šli si pro peníze do Hollywoodu, tamní účetní usoudili, že už si ty omalovánky dokážou vybarvit sami, a Jodorovského skvadru titánů rozprášili. Tak by se dal zhruba shrnout explicitní význam dokumentu, který poutavě přibližuje Jodorowského tvůrčí metodu i jeho svéráznou osobnost a je tak jedním ze střípků k analýze (pochopení, docenění - dosaďte si svůj oblíbený výraz sami) jeho díla. Film ale určitě zaujme i fanoušky Star Wars a dalších vesmírných příběhů, protože jejich tvůrci Jodorowského Dunu znali a často se dokonce rekrutovali z týmu jejích spoluautorů. Vítaným osvěžením je zpracování dokumentu, kdy kromě mluvících hlav sledujeme i animované demo ukázky, jak by asi mohly vypadat některé scény z Jodorowského filmu. Sám režisér na konci nabádá k vytvoření animované verze celé Duny - počítám, že je otázkou času, kdy se toho někdo chytne. K dokumentu mám jedinou vážnější výhradu - důvody a okolnosti, za jakých byl režisér nakonec nahrazen Davidem Lynchem, zde prezentuje pouze jedna strana. Přitom by stálo za to minimálně zmínit, jak se k tomu staví samotný Lynch. Cudně se mlčí též o penězích.

    • 31.7.2014  16:29
    Pokušení (2009)
    ****

    Vlastně se dá říct, že Egoyan točí dost kraviny. Už ta Exotika byla docela na palici a o mnoho větší smysl nedávají ani lesbické hrátky Julianne Moore s Lindou Lovelace - pardon, Amandou Seyfried. Tím spíš, že nejerotičtější scénu předčasně ukončí rýmička (že by metafora naznačující "this girl is sick"?). Ale přestože si Egoyan pohrává s hollywoodskými klišé, nepřitahuje k nim pozornost (v nejdoslovnější podobě viz závěr, kdy manžele nikdo nevyšetřuje) a já si tak můžu dopřávat svou guilty pleasure nad jeho (před)kamerovými hrátkami. *** 1/2 PS: Originál jsem neviděl, a dávám do Chci vidět :)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8