foils

foils

okres Praha
obyčejnej jadernej fyzik :)

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 2.11.2014  22:31
    Zmizelá (2014)
    ***

    Fincherovi věrní fanoušci si tady vylijí srdce, že poslední film jejich idola není, jak si ho vysnili, a my ostatní se můžeme v klidu nechat bavit dalším dílkem, jímž tvůrce opět dokazuje, že je pro film něčím jako will.i.am nebo David Guetta v popu. Tzn. nabízí nám technicky propracovaný kousek, který vtáhne do děje, nezarmoutí a z formálního (nebo formalistického ;) ) hlediska mu těžko lze něco vytknout. Ale hlavně ani na zlomek sekundy nenudí, protože to je přesně to, co si dnešní mládež žádá. Někdo v tom jistě bude vidět hrozně hlubokou reflexi současné Ameriky potažmo světa v krizi. Guilty pleasure a frajírek, co se točí na pětníku, říkám já. Pobavilo: Hrátky s mediálním obrazem Bena Afflecka, citace Základního instinktu aj.

    • 29.10.2014  17:10

    Tušil jsem, že tento film asi nebude zas až tak atypický, jak někteří tvrdí, a z větší části se mi to potvrdilo. Na druhou stranu: natočit komedii, která je skutečně vtipná, dnes už trochu atypický výkon chce, a Mr. Oizovi se to povedlo. Dokonce to ku podivu ani moc nepřehání s nechutnostmi (snad s výjimkou postavy Officera Rougha). Zůstává tedy jediné, co by se dalo vytknout, a to absence promyšlenějšího příběhu - Fízlové, hajzlové jsou hlavně sledem srandovních gagů.

    • 29.10.2014  16:51
    Hany (2014)
    ****

    Dnešní doba se vyznačuje takovou spoustou absurdit, že prostým pozorováním celkem normálních lidí můžete získat mnohem zajímavější materiál ke zfilmování než konstruováním nesmyslných rádobyzávažných zápletek (což je bohužel cesta, kterou volí 99 % našich tvůrců - Matěje Chlupáčka v Bez doteku nevyjímaje). Michal Samir si to jako jeden z mála českých filmařů uvědomil, a i když jeho celovečerní debut není dokonalý a zbytečně si vypomáhá berličkou city riots (což se na druhou stranu dá pochopit, jelikož divácká i kritická obec si přeje vidět hlavně něco hrozně dramatického), s každým dalším zhlédnutím si potvrdíte, že se mu povedlo natočit solidní situační komedii s kritickým pohledem na některé průvodní jevy dneška jako nuda, nezájem o cokoliv vážného, arogance nebo hlad po "akci". Dialogy zní až na pár výjimek uvěřitelně a vtipně. Důraz, který film klade na svou "bezestřihovou" formu, jako by upozorňoval na přehnaný význam, jaký dnes společnost formě na úkor obsahu přisuzuje (a zároveň si tak trochu dělal srandu z neoformalistů, kteří tvrdí, že rozlišovat formu a obsah nemá význam). Herecké výkony vykazují značné rozdíly. Nejpříjemněji překvapila asi Tereza Vítů, jež dokázala co do množství textu v nijak rozsáhlé roli Hanky zaujmout a přesvědčila, že umí i zahrát mnohem temperamentnější postavu než v Bez doteku.

    • 27.10.2014  22:39
    Martha (TV film) (1974)
    ***

    Úvod v Římě je vynikající, Michael Ballhaus se s kamerou přímo mazlí. Zajímavé kompozice jsou k vidění během celého filmu, bohužel ne všechny motivy z úvodu jsou dále rozvíjeny. Postupně se vše soustředí na téma dominance/submisivnost. Karlheinz Böhm předvádí v roli sadisty velmi slušný výkon, trochu problém jsem ale měl s vykreslením titulní postavy (v podání atraktivní Margit Carstensen), jež zprvu přijme všechny omezující požadavky svého muže příliš ochotně, a pak se najednou přehoupne do panického strachu. Děj snímku je postaven čistě jako odstrašující příklad, nenabízí řešení (kamarádky jsou v manželství také nešťastné) ani neukazuje opačný (řekněme feministický) extrém. Film provádí jakousi psychoanalýzu příčin, o nitrech postav se toho nicméně moc nedozvíme - jako by Fassbinder chtěl naznačit, že tohle se může stát komukoliv. Za zmínku stojí některé filmové metafory, například to, jak Martha považuje všechny cizí muže za úchyly. Velmi volné tempo jednak patří k režisérovým trademarks, ale také ukazuje na Marthinu bezradnost a na to, jak moc byl její život ubíjející.

    • 21.10.2014  13:32
    Silný kafe (2004)
    ****

    Silně nedoceněná (možná pro svůj lehce DIY look) komedie, přitom mnoho vtipnějších filmů u nás za posledních 25 let nevzniklo. "Vyřiďte vaší pani sekretářce, že vaří výbornou kávu."

    • 12.10.2014  06:34
    Krásný čas (TV film) (2006)
    **

    Tvorba Andrey Sedláčkové mi vždycky byla sympatická, v Krásném Čase ale bohužel sklouzla do příšerného českotelevizního průměru, kde se postavy místo dialogů jen neustále hádají, hlavní hrdinka si to hned s každým rozdá a byznysmen Mrkvička chodí pořád ve stejné kravatě. Je to škoda, protože námět - jakási autorčina psychoanalýza, vyrovnávání se smíšenými pocity po návratu z emigrace - rozhodně má velký potenciál. Zřejmě až moc a autorka jako by nevěděla, jakým směrem se vydat. Takže nakousne chartisty, předsudky vůči emigrantům, průvodní jevy transformace ekonomiky v 90. letech, porovnávání se s úspěšnějšími souputníky, porozchodovou obsesi, to, jaké dokážou ženy být potvory atd. atd. Sedláčková si většinu těchto jevů necucá z prstu, a tím víc zamrzí banálnost a povrchnost výsledku (je možné, že jí do scénáře kecali geniální dramaturgové ČT, nechci jí křivdit). Přítomnost Mrkvičky, výborná Vránová ani odhalený hrudník Vilhelmové už to bohužel nezachránily.

    • 11.10.2014  01:09

    Příkladně ideologicky uvědomělý produkt raných 60. let z dílny pozdějšího tvůrce majora Zemana. Sledujeme výjevy ze života taxikáře, nádražáka, pomocného dělníka na letišti, šičky nebo střihače (látky, ne filmu!) Podle toho vypadají i nanicovaté dialogy, posledně jmenovaný raději ani nepromluví. Všechny uvedené postavy jsou v jádru dobří lidé, i když mají své drobné mouchy. Film zapůsobí lehce výchovně prorodinně i proti alkoholismu a milostným avantýrám. Skoro celá stopáž je podbarvena dost otravnou hudbou, jakýmsi odvarem z amerického jazzu a swingu. Dvě hvězdy dávám za kameru, pěkně zachytivší Prahu té doby.

    • 10.10.2014  16:59

    Koukal jsem se jen pár minut, nejvíc mě zaujala líbačka Tyla s Magdou a hlavně následný střih, jak páníček obrací svého jezevčíka, aby z toho náhodou neměl trauma. @Douglas: Není * za film, v němž Josef Kajetán Tyl impresionisticky sní o nepokojích roku 1948, trochu málo? :)

    • 29.9.2014  10:29
    Šanghaj (2012)
    **

    Snaha o spojení kusturickovské balkánské tragikomedie s hollywoodským stylem bohužel selhává na obou frontách: Nepůsobí dostatečně bizarně, ale zároveň postrádá silný příběh, drama. Děj na sebe sice kupí nejrůznější životní úspěchy i prohry hlavního hrdiny, ale jakékoliv emoce jsou v diváku ubity všudypřítomnou hudbou, užvaněným vypravěčem (pozůstatek knižní předlohy) a nekonečnými potlesky (tvůrci se asi natolik nemohli dočkat aplaudujícího publika, že si za historicky největší slovinský rozpočet nafilmovali vlastní klaku). Poměrně slušná kamera už bohužel výsledek nezachrání.

    • 22.9.2014  17:03

    Protektorátní (tvůrci ovšem film chystali už před válkou) exploatace o tom, kterak se z atraktivní slečny stane (spoiler!) zastřelená prostitutka. Děj se odehrává ve fiktivním království birackém - proto se v něm vyskytují zvláštní názvy měst. Marta touží po nedostupném ideálu Vargovi, a prodává se jiným v čele s jeho kolegou Kalou. Z dnešního pohledu snímek zaujme množstvím aluzí na klasická dramatická a literární díla (samotný námět ovšem pochází z povídky Staša z knihy Medvědi a tanečnice Vojtěcha Mixy), svázaných zejména s postavou Vargovy manželky - divadelní herečky. Tato postava přes svůj relativně omezený prostor nese řadu významů - od kritiky nezřízeného života bohémských umělců, pokrytecky ukazujících prstem na druhé, až po poznatek, že jediný, kdo chce mít něco společného s charakterním, nezkaženým člověkem, jsou kurvy (herečka se za Vargu provdala, Marta ho miluje) - čili s mravními ideály daleko nedojdeš. Nebylo by těžké nechat se bavit pokleslým populizmem Nočního motýla, kdyby přitom nemrazilo z vědomí, v jaké době film vznikal. A taky z toho, že se pro roli Marty uvažovalo o Lídě Baarové, příběhem jejíhož života Noční motýl tak trochu je.

    • 22.9.2014  12:17

    Film je silně stylizován divadlem, reklamou či soap operou a v tom je jeho největší devíza. Mizanscéna není až tak geniální, jak by se mohlo zdát z traileru, nicméně vizuální styl tohoto snímku s dvousmyslným, těžko přeložitelným názvem přesto zaujme. Bohužel jeho ústřední téma financování umění je mi natolik vzdálené, že jsem se k němu nedokázal vyloženě přimknout a docenit všechny jeho vtípky a konotace.

    • 22.9.2014  11:48

    Festivalové anotace jsou v případě tohoto snímku trochu zavádějící. Ola Marcina nikam nevtáhne, naopak Marcin se k ní brutálním způsobem vnutí a jí to imponuje. Právě ta brutalita zkraje zaskočí, dokud nezačne být jasné, že tvůrcům šlo o ad absurdum dovedenou hyperbolu toho, jakých vlastností si dnes mladí lidé cení a jakými lidmi se obklopují. Snímek tedy zpracovává podobná témata jako třeba (poněkud komplexněji pojatý, a ne úplně doceněný) brazilský snímek Vetřelec nebo novější srbský Klip. Tím se nenásilně dostávám k vizuálu, který je v souladu se světem "zlaté mládeže" notně videoklipový (Krzysztof Skonieczny je údajně též režisérem "oceňovaných videoklipů") a místy dokonce videoherní (autíčko jedoucí středem silnice evokuje sérii vražd jako jednotlivé levely nějaké hry), z technického hlediska však nikoliv dokonalý (scéna s padajícím sněhem a hořící lahví). Celkově se dá říct, že témata Hardkor Disko jsou stále aktuální (dokonce stále aktuálnější), jen už jsme je podobnou formou několikrát zpracované viděli. Polský snímek se navíc přes frajerský výraz vyznačuje katolickou prudérností, takže nenabídne ani příliš odvázané záběry.

    • 21.9.2014  12:28

    Německá letuška Ellen (ztvárněná natolik vychrtlou ex-manželkou Mathieu Amalrica Jeanne Balibar, že jsem ji nejdřív ani nepoznal) se octne v podobné životní situaci jako Luisa Cortés z Mexické jízdy, narozdíl od ní se však nesnaží o hedonistický únik, spíš hledá něco, co má v dnešním světě skutečný smysl. Mezi bojovníky za práva zvířat ve Frankfurtu nenalézá, a tak se vydává do Afriky, kde to není o moc lepší (tvůrci filmu možná měli za to, že je). Oproti zmíněnému hitu bratrů Cuarónů je tento snímek značně dystopičtější a méně "na efekt", na druhou stranu nerozhodnost a flegmatičnost hlavní hrdinky v podstatě znemožňují, aby se jeho závěrům dala přisoudit obecnější platnost.

    • 21.9.2014  12:02
    Luton (2013)
    ***

    Trojice postav si vybíjí svou frustraci na bezbranných chudácích, kteří jsou na tom ještě hůř než oni. (Omlouvám se za částečný spoiler, ale bez něj se těžko o tomto filmu nějak bavit.) Z čeho jejich frustrace pramení? To je nám ukázáno na dlouhých, často statických záběrech činností, jejichž úmornost je snad každému důvěrně známá. Kamera je největším kladem tohoto filmu a taky důvodem, proč nedávám nižší hodnocení. A teď zápory: Jednak se totéž dalo sdělit na zhruba poloviční stopáži, ale hlavně poselství filmu vyznívá trochu jako vydírání ve stylu: "Jestli nám, Západe, nevyřešíš naše problémy, tak něco uvidíš."

    • 21.9.2014  11:39

    Na USA velice netradiční film, jehož scénář zpracoval neotřelé téma ekoterorizmu jako napínavou žánrovku. K tomu kamera a režie jako z nějakého evropského psychologického dramatu. Toto všechno vypadá velice lákavě, jediný problém je, že to dohromady nefunguje: Scény, při kterých by měla tuhnout krev v žilách, jsou napínavé tak napůl, psychologie hlavních postav zase není dostatečně propracovaná, protože toho o nich vlastně moc nevíme. Jejich herečtí představitelé ovšem dělají, co můžou, takže výsledek není nuda. Největší slabinou Night Moves tak zůstává odfláknutý scénář, jenž místo aby se obtěžoval věrohodně ukázat, proč by se podobně nesourodá, navíc izolovaná skupinka tří lidí do podobné akce vůbec pouštěla, pokouší se samoúčelně vyvolat napětí scénami typu buran vyměňuje píchlou pneu nebo venkovská policajtka kontroluje řidičáky. Nebýt zajímavého filmového stylu, byla by Noc přichází jen narychlo spíchnutým cvičením na téma "ekoterorizmus je špatný".

    • 21.9.2014  11:08
    Pod kůží (2013)
    ***

    Mimozemšťani vraždící osamělé nadržené chlapy způsobem natolik bizarním, aby každému došlo, že to tvůrce nemyslí vážně. Jde tedy o jakousi parodii na nejrůznější kraviny, co se dnes houfně točí, a taky na publikum, které je ochotno na ně tupě zírat, jen když je to dostatečný spektákl. To film názorně předvádí i sám sebou - přes zjevné nelogičnosti ve scénáři je jasné, že ho kvůli sexy scénám ScarJo dokouká i ten nejzatvrzelejší příznivec tzv. žánrových filmů. Myšlenka OK, jen ji Glazer zbytečně dovádí na můj vkus do přílišných extrémů (Jodorowsky ovšem musel mít z tohoto počinu radost).

    • 18.9.2014  23:50
    Bok po boku (2012)
    ***

    Dokument o digitální filmové technice, jenž má dvě obrovské přednosti. Jednak poskytuje poměrně dobrou představu o pokroku, který hlavně digitální kamery prodělaly během uplynulých dvaceti let, a ukazuje ho na přelomových snímcích, jednak v něm své zkušenosti a názory prezentují jedni z nejvýznamnějších filmařů posledních dekád - a to nejen režiséři blockbusterů jako George Lucas, James Cameron nebo David Fincher, ale i méně mainstreamově orientovaní tvůrci jako Lars Von Trier, David Lynch, Steven Soderbergh nebo Martin Scorsese. To je rozhodně super, a i pokud (tak jako já) nejste zrovna vyznavači Hollywoodu, je jasné, že jinde než v USA by snímek s takovým množstvím představitelů filmařské extraligy jednoduše vůbec nemohl vzniknout. Na druhé straně má film i své slabší stránky a opět zmíním dvě největší. Předně, vše je letem světem a například problematika 3D nebo natáčení na fotoaparáty a spousta dalších témat jsou zmíněny jen velmi okrajově nebo vůbec. A pak, film je cílen na co nejširší publikum, takže se nepouští do přílišných technických podrobností. Nicméně jako populární úvod k danému tématu jistě více než OK. *** 1/2 (70 %)

    • 18.9.2014  15:13

    James Benning je nekompromisní tvůrce s radikálním přístupem k filmařině a tento dokument začíná podobně nekomunikativně. Postupně se přece jen více prostoru věnuje Richardu Linklaterovi, který je ve snímku představen jako flegmatický pohodář nic nelámající přes koleno - když přijde inspirace, OK, když ne, taky dobrý. Benning je zase vylíčen coby samotářský poustevník meditující kdesi v Sierra Nevada. Nakolik jsou tyto charakter(istik)y pravdivé a nakolik jsou výsledkem promyšlené image nebo dokonce jen (dvou)hrou z názvu dokumentu, snímek příliš neřeší. Linklater alespoň přiblíží okolnosti vzniku Chlapectví a svých raných filmů, zmíní některé ze svých inspiračních zdrojů a vyjádří pár obecnějších myšlenek stran umělecké tvorby. Benning naproti tomu formuluje jen pár základních tezí, které ovšem příliš nerozvine. Nedozvíme se tedy například, jak se mu s jeho studenty daří hledat nový filmový jazyk, když se jeho vlastní tvorba obrací naopak k samotným počátkům kinematografie (nebo dokonce ještě dál do historie až k americkému transcendentalizmu). Celkově je snímek spíš sbírkou nahodilých myšlenek než uceleným představením tvůrčí vizí obou účinkujících osobností. Jistě, propagace vůči Hollywoodu se vymezujícího DIY přístupu nebo kult celebrit ironizující scény, kde se oba filmaři baví sportem, působí sympaticky. Přesto jsem se toho za 70 minut mohl dozvědět víc. ** 1/2 (50 %)

    • 18.9.2014  11:48
    Zázraky (2014)
    ****

    Marketing i média vylíčily z nějakého záhadného důvodu tento film jako jakousi meditaci o způsobu života ve spojení s přírodou. Velká škoda, protože ve skutečnosti jsou Zázraky velmi příjemná komedie z italského venkova, která může oslovit každého, komu se líbil třeba Svéráz národního lovu. Na rozdíl od jeho tvůrců Alice Rohrwacher netlačí tolik na pilu, takže se nebudete celou dobu svíjet smíchy - zato si užijete podstatně realističtější vhled do mentality venkova a venkovanů než nabízí to, co bývá k vidění v českých filmech. S motivy jako je vidláctví, stereotypy vůči Němcům nebo fekální humor, na nichž jsou postaveny počiny typu Díra u Hanušovic nebo Babovřesky, Rohrwacherová pracuje taky, ale používá je citlivě jen coby koření. Recenzenti chválili hezké obrázky a měli pravdu - kamera malebnost prosluněné úrodné krajiny určitě podtrhuje stejně jako půvaby protagonistů. Přes svůj název Zázraky film ale není romantickou idealizací tradičního způsobu života ani varovnou vizí nějakého ztraceného ráje. Ukazuje stinné stránky (trochu se zkritizuje i EU - to by u českého publika mohlo zabodovat :), nicméně se nepokouší vynášet ortel, co je lepší, a nevyžívá se v trapnosti. Film má perfektní mezinárodní casting - vedle představitelky hlavní role, 14leté Rumunky Marie Alexandry Lungu, nejvíc zaujme svým komediálním talentem Sam Louwyck v roli otce. Snad jen režisérčina sestra Alba je v roli matky přece jen příliš šikézní. Každopádně Zázraky představují zatím nejvtipnější film, který jsem letos v naší kinodistribuci viděl. *** 3/4 (75 %).

    • 15.9.2014  14:38
    Turbina (1941)
    ***

    Na svou dobu docela progresivní Vávrova adaptace románu Karla Matěje Čapka-Choda zaujme spíš než odvážnými (ve skutečnosti ne zas tak moc) záběry Lídy Baarové tematizací emancipace žen. V postavě Čechoameričana Moura, který se coby miliardář vrací do Prahy, aby zde ještě více zbohatl a navíc získal atraktivní dceru císařského rady, ale nakonec odchází s prázdnou, by se dokonce dal spatřovat vzkaz okupantům. *** 1/2

    • 14.9.2014  16:43

    Autorská krize středního věku. A aby těch krizí nebylo málo (přece jen se bavíme o americkém, jakkoliv nezávislém filmu), tak k těmto dvěma, jež představují vlastně jen vedlejší témata, přidáme ještě krizi existenciální. A jak ji vyřešíme? Tím, že potkáme někoho, kdo je na tom stejně nebo hůř. Čili myšlenkově nikoliv úplná slátanina, ale ani nic extra převratného - a to samé se dá říct i o filmovém zpracování. Pro dvojici hlavních hrdinů bych si navíc dokázal představit i lepší casting (aniž by to musel být hned Woody a ScarJo).

    • 14.9.2014  16:08
    Koridorius (1995)
    ***

    Koridorius je tím typem filmu, který pro svůj asketický styl vyžaduje od diváka nemalou dávku trpělivosti - a pak ho za ni náležitě odmění. Takže vizuálně super (dojde i na nějaké ty lechtivé scény), obsahově ale přece jen trochu banální. Spíš než vybroušeným klenotem, jímž by možná chtěl být, tak druhý Bartasův celovečerní film zůstává experimentem mladého tvůrce, který pořád ještě hledá svou identitu (a to nejen filmařskou - viz samotný námět dospívání, nejspíš Bartasova vlastního). *** 1/2

    • 8.9.2014  12:35

    V Nejhledanějším muži Corbijn pokračuje tam, kde Američan skončil, respektive Nejhledanější muž je naboostovanou verzí Američana. Jednoduchý příběh z italského venkova tak vystřídal propracovanější děj s větším množstvím postav, odehrávající se v Hamburku coby globální megalopoli, George Clooneyho tři nebo čtyři herecká esa, naopak z romantické linie, kterou jste mu tady posledně tak zkritizovali, tentokrát zůstaly jen drobné náznaky. Přihodil trochu protiamerické kritiky, připomněl, že západní Evropa má máslo na hlavě, zkrátka uvařil vcelku chutný politicky korektní guláš (nechce se mi použít přece jen příliš pejorativní výraz europudink), který ovšem servíruje způsobem tak líbivým, že se mu těžko dá něco vytknout - kromě oné líbivosti (nevím, jestli je úplně žádoucí, když ve vás drama o hledání teroristů zanechá coby dominantní dojem: "Chci okamžitě jet do Hamburku!"). Ať už Corbijn spolupracuje s kterýmkoliv kameramanem (Martina Ruhe tentokrát nahradil Benoît Delhomme - Pokoj 1408, Proposition, Ztráta sexuální nevinnosti), vždy z toho vyjde typicky corbijnovská pastva pro oko i ucho. Sledovat poslední film Antona Corbijna je nepochybně větší zážitek než Zero Dark Thirty nebo třeba seriál Homeland, jestli toho i víc sděluje, si však nejsem úplně jistý.

    • 8.9.2014  10:41
    Suzanne (1996)
    *

    Dušan Rapoš s Evou Vejmělkovou se rozhodli natočit film varující před braním drog. To by beze sporu bylo chválihodné, kdyby výsledek nebyl tak... nanicovatý. Námět (pod kterým jsou oba podepsaní) se dá charakterizovat jako značně triviální a klišovitý. Ani to by nutně nemuselo být na závadu, pokud by zpracování stálo za to. Syžety Trainspottingu nebo Requiem za sen nakonec taky zrovna nepatřily mezi vrcholné ukázky dramatického umění, síla těchto filmů však spočívá ve způsobu, jímž dokázaly vyobrazit drogové opojení na plátně. Rapoš ho naproti tomu zobrazuje naprosto nezajímavě (zřejmě nabyl dojmu, že právě tím každého odradí od braní drog), a místo toho se vyžívá v banálních výjevech na pomezí (verbální) exploatace. Feťákům vkládá do úst prazvláštně odtažitou argumentaci, že konzumace drog člověku umožňuje být svobodným a sám sebou (tedy pravý opak skutečnosti). Ani scéna, v níž Vejmělková ukáže zadek, to nezachrání, jelikož ho vlastně neukáže.

    • 8.9.2014  10:23

    Nemůžu si pomoct, ale tenhle Švankmajerův počin mi připadá trochu out. Ať už tématem, psychoanalytickým přístupem k němu nebo třeba i mizanscénou. Někdo, komu se film líbí, jistě namítne, že retro vizuál byl autorský záměr - to snad ale ještě neznamená, že film musí vypadat identicky jako o deset let starší Otesánek nebo o čtrnáct let starší Spiklenci slasti. Jistě, pár vtípků se povedlo (analytička klanící se aplaudujícímu Freudovi s Jungem), množstvím nápadů i realizační jistotou však Švankmajerova vize filmového dream popu bohužel výrazně zaostává za počiny tvůrců jako Michel Gondry nebo Charlie Kaufman.

    • 8.9.2014  10:06
    Dobrodruzi (1967)
    ***

    Tento pozapomenutý film zaujme vedle dvou největších hvězd hlavně krásnými obrázky, ať už z letiště, závodní dráhy, lodi nebo ostrovní pevnosti Boyard. Žánrově se jedná o jakousi temnou variaci pohádky o hloupém Honzovi - pábiteli Rolandovi, který najde svůj poklad (jejž si ovšem vysnilo a objevilo jeho mladší, a(tra)ktivnější a dobrodružnější alter ego Manu), ale ztratí všechny, kteří mu ho pomohli získat. Psychoanalytici by si na této látce smlsli :) Já jim nebudu fušovat do řemesla a nechám se slovy Kamila Fily slastně ukájet těmi nádhernými obrázky.

    • 7.9.2014  20:38

    Odpad dávám jen výtvorům, které aktivně podporují morální (a ruku v ruce i estetický) marazmus, a Shut Up and Shoot Me je toho příkladnou ukázkou. Takže místo toho, aby se ukázalo na reálně existující pofiderní jevy typu chlastaček britských turistů v Praze, cucá se z prstu fašizující řachanda, pokoušející se napodobit styl Svérázu národního lovu nebo tvorby Emira Kusturici, a kdykoliv neví kudy kam, vypomůže si berličkou fekálního humoru. Je mi líto hlavně Karla Rodena, který svou účastí na tomto snímku názorně ukázal, že mezinárodní kariéra je jedna věc, a nemuset se za sebe stydět druhá.

    • 7.9.2014  15:15
    Normalis (2010)
    ***

    Dost netradiční zpracování normalizace, navíc vyprávěné netriviálním způsobem. Je velká škoda, že tento film nevznikl s profesionálním zázemím - nota bene když člověk vidí, na co se státní peníze naopak dávají. Nejvíc to odnesl zvuk (netvrdím, že se nutně musely použít postsynchrony, ale hercům téměř není rozumět) a i nějaký ten dramaturgický zásah, který by režiséra přiměl se trochu krotit, co se týče stopáže i množství postav, by nebyl od věci. Jinak ale filmový styl a vizuál super, soundtrack super, jediné, s čím jsem měl trochu problém, byla volba představitelky hlavní role - Anna Forstová je pohledná a věřím, že i talentovaná herečka, ale tu osudem zmítanou režisérku jsem jí moc nevěřil.

    • 7.9.2014  13:10
    Pasiáns (TV film) (1969)
    ***

    Vizuálně podmanivý prostest proti komunistické zvůli z pera Jiřího Hubače, experimentujícího s tehdy módním absurdním dramatem. Experiment bohužel nikoliv bezchybný - většina postav jsou jen figurky (čestnými výjimkami budiž Abrhám, Mrkvička a Cupák), sexistická figurka Jany Brejchové celou dobu jen žvaní, ale hlavně po půlhodině, kdy se protagonisté prohrabou do vedlejšího sklepa, trochu dojde inspirace a pak se víceméně setrvačností dojede až k závěrečnému finále. Schválně si zkuste spočítat, kolikrát ve filmu zazní věta: "Proč mi to říkáte?" Naštěstí vše zachraňuje minimálně na televizní poměry skvostné zpracování. Nádherně komponované záběry ve spojení s podzemní mizanscénou výsledek spolehlivě ochrání před divadelní klaustrofobií, jež by v případě méně nápadité produkce mohla snadno hrozit. Nedávno jsem tu psal o Alphaville Jean-Luca Godarda a Pasiáns je v lecčems podobný případ - někdejší aktuálnost tématu dávno ohlodal zub času, a tak zbyl hlavně nadprůměrně povedený vizuál. *** 1/2

    • 20.8.2014  15:58

    Film je adaptací divadelní hry Petera Barnese, původem maďarský režisér Peter Medak se však při jejím převodu na filmové plátno snažil vyvarovat klaustrofobnosti, seč to šlo, a s pomocí šílených vizí, metafor a zejména vtipných muzikálových vsuvek se mu to beze sporu podařilo. Škoda, že podobně progresivní přístup neuplatnil ve střižně - The Ruling Class není typem snímku, kde by se nic nedělo, hlavní postava musí prodělat velkou osobnostní změnu, ale i tak zde dvě a půl hodiny působí rozvlekle. Ideologicky se jedná o lehce populistickou satiru až frašku, beroucí si na paškál hlavně britský konzervatizmus. Daří se to tak napůl - vyloženě legrační vtipy ve filmu moc nejsou a coby politická kritika zase nejde příliš do hloubky.