Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (505)

plakát

Monty Python a Svatý Grál (1975) 

Jakožto nepolíbený divák MP jsem zavítal na Svatý grál a zklamaný jsem nebyl. Je vidět, že pánové jsou velmi inteligentní a některé slovní vtipy jsou velmi nápadité a minimálně úsměvné, ale je tam i spousta v dnešní době už minimálně nevtipných až vyloženě hospodsky pokleslých. Přišlo mi to jako terč, na který střílí lukostřelec zády. Vcelku film není úplně kompaktní. Je to takové pásmo scének, které se místy vrší a vrší a není to úplně filmově v pořádku. Do jisté míry mám i problém s artušovsky potrhlým příběhem, a to hlavně tím, jak je pravděpodobně záměrně až gilliamovsky nesoudržný, přeskakující a zmatený, včetně toho, že herci hrají více rolí, což mi to taky neulehčovalo. Scénář a samotné narážky mají nějaký zvuk i dneska, tedy například to, že se mocní vozí na imaginarních koních a jsou svým způsobem karikatury a hloupě sofistikovaní. To je věčné téma, stejně jako honění se za ceným skalpem může působit až sebeparodicky a nakonec i tak, že nejste sami sebou. Čili pro mě film zajímavý a jsem rád, že jsem ho viděl. Ale že by se ze mě najednou stal skalní fanda to asi ne. 60%

plakát

Fentasy (2024) 

Fentasy je pro mě absolutně k nesnesení. Velmi intenzivně nudný, po příběhové stránce bez invence, bez hutnějšího dramatu a bohužel i bez režijního a scénaristického umu. Nechápu jak mohl film vznikat tak dlouho a nakonec je z toho velmi sterilní a nezáživná podívaná s nepřesvědčivými, nijakými a mnohdy i otravnými hereckými výkony, kde i David Švehlík působí jako ochotník. Jakoby Adam Sedlák měl na Slovensku klony, jimž ale do jeho kvality chybí dost. Velké zklamání. 20%

plakát

31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023 (2024) (pořad) 

K celému večeru je těžké něco vyjádřit, ono tam nebylo příliš pamětihodných momentů. A tak nějak to celkem uběhlo, bylo to dost hnané kupředu, ale na druhou stranu zase to byl jen takový sled předávající - oceněný, děkování atd. Ono s tím asi nic nejde moc dělat. Je to prostě velká nuda. Eben je prostě Eben a nemá cenu se vůči němu nějak vyhrazovat, myslím, že i on sám si byl dobře vědom, že by tady se sexistickými poznámkami na nohy sličných tvůrkyň po právu narazil, a tak se celkem stáhl a čistého času na podiu byl málo a zůstal mu jen ten vtip o tchyních, který jsem asi nepochopil, kam tím básník mířil, ale to bylo překvapivě to jediné divné. Úvodní černobílá sekvence byla taková starosvětsky pojatá, z jiných století, což tedy si myslím i o Ebenovi jako moderátorovi. Tohle století a desetiletí už není pro něj a už z něj mám podobný dojem jako z Karla Šípa. Ti dva jsou z téhle doby tak vykolejení, že prostě nepatří do moderního prime timu, ale ČT má asi jiný názor. Velmi mě mrzí, že nenechali více projevit The Antagonists, ale tak nebyl asi čas. Bylo to v tomto pojetí nějakého žánru typu přenos z předávání dost sterilní. Předávající kolem 31 let a pak na závěr i v násobcích čísla nebudili nějaké zvláštní emoce, prostě standard. Narušení a víceméně i probuzení z letargie přišlo očekávaně Simonou Pekovou, která získala cenu za nejlepší hlavní herečku. Tato excentrická a stále v roli z filmu Přišla v noci hrající žena vlastně jen zopakovala etudu z předávání Cen kritiky a ještě se u toho s radostí nadýchala výhružně vypouštěného kouře z pod děkovacího stolečku. K tomu není co dodat, aspoň to bylo výrazné. U oceněných tam ale jinak bylo víceméně to stejné, občas přispěchal někdo s nějakým tím apelem jako třeba slovenský režisér Bebjak, nebo producenti vítězného animáku či upřímnou radostí. Nicméně asi je záhodno se pozastavit u důležité řeči Darii Kashcheevy vítězky Českého Lva za Electru o roli žen a matek ve filmu a nejen v něm. Ten přerušil nejprve trapný výhružný kouř (což byl tedy btw idiotský nápad, který tedy zaslouží mimořádné odsouzení) a poté ohromně necitlivě samotný režisér přenosu Čech. Z mého pohledu to byl z hlediska pořadatelského absolutní faux pas a mimořádnou filmařku s nominací na Oscara ohromně zostudili. Kdo měl to právo řvát tam ukryt v nějaké své budce, že je něco moc dlouhé? Opravdu neuvěřitelné a naprosto šokující, jakoby snad na ten čas měl někdo patent. Jakoby až někdo nebyl rád, co slyší, či snad upřednostňoval trapné žerty typu šaškování dvojice Marhoul a Svěrák, které patří spíš na dětskou party, nebo ebenovská moudra. Pro mě to byl smutný moment, který se pak ještě snažil nenápadnou narážkou umocnit režisér dnes cenami přesyceného seriálu Volha Pachl výkřikem o času, který tady byl vyčerpán. Ubohé. Do hodnocení se samozřejmě vždy promítne i samotný resultát Akademie. ČFTA se tentokrát nedokázala úplně rozhodnout, kam jejich náklonnost bude směřovat. Tak to také dopadlo celé. Každý dostal něco. Technické kategorie ovládl Bod obnovy jakožto mimořádný a nevídaný český počin. Pro mě dost překvapivě uspěla i Volha, která vzala ještě více šokujícně i mužské herecké kategorie. To bylo dost nečekané, ale Mirka Spáčilová z toho měla jistě radost, protože takový jsme byli. Jak skvělé. Ve scénáři jsem byl velmi potěšen, že Alice Nellis si odnesla sošku z mého pohledu absolutně nejlepší film loňského roku Němá tajemství, stejně jako za stejný film Milena Steinmasslová za vedlejší, ale zároveň jednu z hlavních úloh. A pak tu byl problém. Akademikům se evidentně líbil film Přišla v noci, který ale viděla až poté, co poslala do předem prohraného boje o Oscara film Bratři, a tak režie pro mě celkem nepochopitelně pro Přišla v noci, kde tedy nedokážu nějak pojmout to slovo nejlepší, když ve stejné kategorii máte Matěje Chlupáčka za Úsvit a Tomáše Mašína za Němá tajemství a nejlepší film Bratři, kde bylo třeba se nezpronevěřit svém říjnovému rozhodnutí. A řekl bych, že to ČFTA asi celkem bude budit ze spaní. Bratrům jakožto největšího favorita večera nechala pouze ten závěrečný producentský triumf. Což o to vyprodukovat to asi bylo fuška, nicméně jakožto vlastně nejviditelnější počin z celého toho předávání je to vlastně velká a bídná vizitka. Pochopila to totiž i jinak mnou velmi kritizovaná americká Akademie a o nějakých festivalových úspěších taky ani vidu ani slechu. Ale na druhou osobní stranu je to pro mě vlastně uklidnění, že zůstávají Akademici ve své volbě konzistentní a mají stále jiný vkus než já, který Bratry považuje za suverénně nejslabší film z těch pěti a od Masaryka nejhorší vybraný nejlepší snímek, který dostal Českého lva. ČFTA prostě v konečném důsledku stále ráda má ty hladivě či konvenčně pojaté eposy o hrdinech, ale o filmech, které říkají něco sofistikovanějšího o dnešní době, na to je příliš zbabělá. Nakonec je tedy celý ten paklík emocí a dojmů mírně negativní, ale na druhou stranu už od Českých lvů raději nic neočekávám. 30%

plakát

Němá tajemství (2023) 

Vůbec jsem na Němá tajemství nebyl připravený a o to víc mě sundala. Naprosto brilantné vystavený, režírovaný a nasnímaný kousek, s mimořádnými hereckými výkony, hlavně třech hlavních žen - Jany Plodkové, Magdalény Borové a Mileny Steinmasslové, jíž jsem snad nikdy neviděl lépe hrát. Film nabízí postavy, které vám nejsou jedno a jejich jednání dává smysl a není ani za mák směšný. Vynikající scénář Alice Nellis totiž dostává diváka do kolen a musím říct, že se mi snad nikdy v posledních deseti letech u českého filmu nestalo, aby se mi do hlavy dostalo tolik emocí a nutilo mě to skoro až brečet. Tak silný snímek Němá tajemství jsou. Vlastně nechápu, jak se povedlo vytvořit takhle skvěle propracovaný film. Myslel jsem, že toho tady nejsme schopni, ale tady mi dává téměř vše absolutní smysl. Příběh, který přeskakuje z přítomnosti do minulosti a vlastně se konkrétně o něm nedá mluvit kvůli spoilerům a velmi dobře si hraje s diváckým očekáváním, pracuje s postavami, kdy sledujeme od začátku, že je něco špatně, ale až časem zjišťujeme co a dostáváme další indicie a nakonec jsme extrémně překvapeni, kam až to dospěje. Od Rodinného filmu Olma Omerzu jsem neviděl tak skvělý český film, s kterým bych šel a pak se nechal vláčet a vodit za nos. Jsem strašně rád, že Tomáš Mašín v sobě ten řemeslný um, který nebyl schopen ze sebe dostat v Bratrech, má. Však stačí mít výborný scénář a vynikající, talentovanou a naprosto nekonvenční kameramanku Annu Smoroňovou, jejíž záběry mě od objevení Martina Douby v Modrých stínech, tak nenadchly.  Opravdu mám v sobě ryzí nadšení. A jen a jen doporučuji. A za mě český film roku 2023.

plakát

Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí (2024) 

Velmi brutální bulvární dokument pro masy, jenž se snaží dojímat a hlavně glorifikovat. Zajímavých momentů, či režijních nápadů, aby člověk pohledal. Celý ten film je natáčen podivným způsobem, kde kombinuje prázdné záběry s prázdnými slovy, které doplňují občasné zvláštně bizarní otázky režiséra. A ještě obrazem podivně ilustruje. Takže pokud od respondenta slyšíme, že mu někdo spláchl palačinky do záchodu, tak to i skutečně v dotočených záběrech vidíme, případně někdo říká, že zvracel, tak ho vidíme jak se ohýbá k záchodové míse, či byl jako dítě nerad, že sportuje, tak vidíme zezadu dítě táhnoucí sáňky mrskající s hůlkami. Nič moč tedy. To, že se na hlavní protagonistku nelze napojit a že to celé působí jako mírná manipulace, jež nám v nejlepších momentech vráží do ksichtu pantátovská moudra Jana Krause o fašistech a vrcholem jsou věhlasné hvězdy biatlonu, jenž tam jsou úplně k ničemu a chvilkami mi přijde, že čtou připravený text přímo od hlavní hvězdy filmu a takový pocit je už úplný doraz hřebů do rakve úmornosti a znechucení. Opravdu nepodařené. 20%

plakát

Manželé Stodolovi (2023) 

Velmi vydařené drama o vztahu, jehož toxicita vedle až k doživotí. Pozoruhodně zvolená forma, která asi leckomu zkazí očekávání. Film se v 95% času drží u hlav hlavní dvojice, které výborně hrají Jan Hájek a pro mě hvězda tohoto filmu Lucie Žáčková. Zkoumá jejich myšlenkové pochody, jejich vzájemný setup, jež udavá především ona svou řekl bych až přirozenou manipulací a dominancí, která pravda je krapítek přetáhlá, ale v rámci toho filmu to nepůsobí nepatřičně. Skoro vůbec nevidíme nějakou policejní práci, není to tedy žádná další variace na Případy 1.oddělení, policie je v tomto přístupu potlačena do ústraní, také poté scéna jejich zatčení, jedna z nejsilnějších celého filmu, má muže zákona jen v mlze, což naprosto koresponduje s tím, co tvůrci zamýšleli a po celý snímek je naprosto konzistentní. To je naprosto báječné. Navíc tento pro mě správně zvolený postup přináší daleko větší mrazivost a celkově atmosféru vytahuje opravdu do nebeských výšin, kdy to všechno podtrhuje správně zvolená neklidná hudba. Tudíž to vypadá, že máme prozatím nejlepší český film tohoto roku a ani bych se nedivil, kdyby i na konci roku byl mezi tuzemskou elitou. 75%

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Opulentní gigantická Duna pokračuje a pokračuje také na můj vkus dalším příběhem, jenž mi přijde už opravdu čistě jako telenovela. Telenovela, která obsahuje hodně klišé zabalené do sci-fi z budoucnosti plného podivných vět a frází, či lásky a nenávisti. Brilantně nasnímaná a ozvučená telenovela. Ale na mě tedy nefungovala ta Villeneuvova režie, kde bylo plno takových tradičních záběrů, mnohokrát viděných a úsměvných, mírně mi připomínající superhrdinské filmy. Tedy přesně ty záběry scénická kompozice, kterou už i filmy od Marvelu pochopily, že jsou s ní směšní. O plytkém scénáři, který je roztažený na tři hodiny a tradiční, ani nemluvě, byť obsahuje zajímavé drobnosti, máme tam nějaký ten červí toč, jak se na nich jezdí a co vlastně produkují. Pak celkem zajímavé tematizování vůdcovství a spasitelství a celé by se to dalo aplikovat i na naši politickou realitu. Ale jinak je to o tom, že tenhle bratr se špatně podívá na druhého, tvoje matka je dcera někoho ďábelského, o bující lásce mladých lidí, z něhož se vyklubající milostný trojúhelník bude ve třetím díle hlavní a hrdinství. Postavy se posouvají z místa na místa naprosto náhodně a myšlenkové pochody se mění hlava nehlava. Herci se snaží, hrají velmi dobře, ale nemohl jsem si pomoct a při závěrečné dvouminutové bitce hlavních protivníků jsem se musel smát nad tím jak Austin Butler nedokáže vystoupit ze svého Elvise ani po čtyřech letech od natáčení a působí jen směšně. Takže vlastně se mi zdá, že jsem viděl nejhorší film Denise Villeneuva, mého dosud oblíbeného režiséra, který se mi začíná jevit jako James Cameron, kdy talentovaný tvůrce věnuje spousta času jedné látce a dle mě to není dobře a může se stát, že to pro něj bude poté jen a jen na škodu. Velké mrzení. 50%

plakát

Válka policajtů (2024) 

Zase z mého pohledu dramaturgicky nezvládnuté a po dějové stránce trošku zmatené a nakonec mnohdy i smešné. Opravdu nemám rád, když film nedokáže postavy představit tak, abychom se o ně báli, vžili se do nich, šli s nimi. Ne to tu nelze najít. Je to celkem znatelné v našich končinách a na Slovensku zdá se též. Ono vlastně nelze mít za zlé Biermannův záměr netvořit nic hlubokého, ale jen krajově netradiční žánrovku. Potud vlastně OK a leckterému divákovi francouzských kriminálek nejlépe z produkce Luca Bessona asi přijde Válka policajtů vhod. Mně to ovšem nestačí. Nemůže se stát, že když se s důležitou postavou stane něco závažného, tak to se mnou ani nehne. Jakákoliv absence psychologie postav a zašlapané motivy typu nájemný zabiják Inženýr, který měl potenciál udělat z té postavy něco jako Antona Shigura, se hrubě nevydařil. Ono to bohužel celé působí jako takový podivný skanzen devadesátých let, kdy se spoustu lidí bude bavit nad narážkami na Mečiara a v postavě Rytmuse uvidí lidi jako Kočner. Mno to už jsme si tady u nás odbyli s Mrázkem a Krejčířem před lety, takže zase nic zajímavého. Herci jsou tu vlastně dobří ale špatně použití. Chemie mezi Lojem a Bártou vůbec na mě nefungovala, ale rozhodně to dávám za vinu spíše režie, stejně jako spoustu dalších zmatených motivů a občas za uši tahající dialogy to dost korunují. Válka policajtů alespoň vypadá skvěle, Martin Štrba je brilantní kameraman, ale bohužel osobně jsem s tím filmem bojoval až jsem prostě musel boj vzdát. Asi škoda. 40%

plakát

Madam Web (2024) 

Čekal jsem to horší.. bylo to jen vtipné, kde nemělo a podivně úchylné. Celkem srovnatelné s Marvels, ale se symptičtějším castingem, každopádně nepodařené a brutálně odfláklé. 30%

Ovládací panel
5 bodů