Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (501)

plakát

Fantom Paříže (2001) 

Skvělý vizuálně nabitý film, kterému se naštěstí nedá upřít i atmosféra, která z filmu přímo tryská. Žádné vyšší moudra film nenabízí, scénář je určitě jedna z těch slabších věcí, ale pořád jde o ojedinělý intenzivní zážitek...

plakát

Parfém: Příběh vraha (2006) 

Zvláštní filmový příběh, který se mi zdaleka nezdál tak intenzivní a filmově odvyprávěný jak se podle ohlasů zdálo... Až moc často si Tykwer pomáhá vypravěčem, přesto že by si film zasloužil vyprávět více obrazově a vyjadřovat se více dospěláckou filmovou řečí. Nespoléhat se, že jako nejdražší evropský film, schová své nedostatky za vizuální háv. Místy by neškodilo větší minimalismus a menší doslovnost. Často mi přišel film jako změť filmových obrazů, které jsou však dramaticky nepotřebné a neopodstatněné. Chyběly i silnější motivace u jednotlivých postav. zkrátka je to jen další průměr, který když vám uteče, určitě o nic nepříjdete...

plakát

Divočina (2006) 

Neoriginální, vykrádačský, ale přesto občas vtipný film. Pocit dejavu se nedostaví pouze v porovnání s madagaskarem, ale i s jinými animovanými snímky...

plakát

Sunshine (2007) 

Boyle tlačí žánrovou pilou na příběh, který je hutný a neskutečně jednoduše se mu propadá. Geniálně rozpracované, na mnoha místech doplněné o momenty, které se nikdy nezapomínají, to je jeden z nejlepších filmů minulého roku. Obraz skvěle vychytaný, ochucený pěkně žluto modrými filtry, zvuková složka vychytaná do nejmenších detailů a podpořena geniálním soundtrackem, který vás nenechá klidnými ani na okamžik... Danny Boyle se konečně ukazuje jako režisér, který má za kloboukem a ví přesně jak odvyprávět dokonalý příběh. Jednoduchá základní premisa a balancování na hranici béčkového filmu jsou vyváženy realistickým hereckým projevem, minimalistickými scénami a bezmála výtečným režijním řemeslem, které diváka až do konečných titulků nepustí ze svých spárů... Sunshine bude určitě film, o kterém se bude ještě hodně psát...

plakát

Kobylka a mravenec (1913) 

Průměrný krátký film, na kterém je zajímavý především rok vytvoření a použití animovaných miniaturních loutek, které věrně a reálně zobrazují fyziologické pohyby a stavbu těla. Ve své době ojedinělé dílo, dnes pomník zajímavému tvůrci animovaného filmu.

plakát

Roger a já (1989) 

Roger and Me má už v sobě všechny patřičné přísady, které musí mít každý Moorův film. Dokumentární zaujatost, místy vyhrocená v patos a více subjektivní než objektivní soudy. Tak vypadá začátek Moorovy tvorby. Na vrchol si bude muset počkat až do Bowling for Columbine, který považuji za jeho nejlepší film. Roger and Me působí zmateně, nevyváženě a očas i nudně. přesto jde o dobrý střed. Tři hvězdy zasloužené.

plakát

Un drame chez les fantoches (1908) 

Animace působí dost podivně a jednoduše. Uznávám jeho stoletou hodnotu. Bohužel tento kraťas může sloužit spíše jen jako dokument, jak to na počátku animace vypadalo, mít historickou hodnotu, než že by někoho dokázal okouzlit svou estetickou kvalitou...

plakát

Gertie the Dinosaur (1914) 

I po téměř sto letech neustále moc pěkný film, který okouzlí svou jednoduchostí a lehkostí. Proč mi příjde, že staré animáky jsou o tolik zajímavější a vtipnější? Propadám tomu kouzlu...

plakát

Popel a démant (1958) 

Jeden z hlavních klenotů "polské filmové školy", který se snaží zobrazit rozpolcenost poválečných let v zuboženém Polsku. Tento černobílý snímek má rozhodně co nabídnout. Hlavního hrdinu, který se zmítá pod příkazy ilegální Zemské armády a oproti tomu touží po lásce, štěstí a míru. Je také plný špinavých a zničených prostředí, které tomuto kritickému pohledu přidávají na věrohodnosti a některé z nich Vám dlouho zůstanou v hlavě (jako třeba kříž ve zničeném kostele). A navíc konec, který to vše geniálně zakončí. Určitě jeden z nejvíce zásadních snímků z Polska a jeden z mnoha, které dokážou diváka i po letech oslovit.

plakát

7/64: Leda mit dem Schwan (1964) 

Mnoho lidí si zřejmě neuvědomuje v čem je experimentální film tak odlišný od jiných vizuálních projevů. Kurt Kren zde mixuje v šíleném tempu několik záběrů, které se různě opakují a dosahuje tak dynamické percepce, která je zmatená tak rychlým střídáním obrazů, až se v mozku začnou pomalu slévat dohromady a začnou se různě asociativně proplétat... Hřebíky, peří, labuť, vejce, všechno se to na diváka hrne a ten nestačí přijímat a tak mu zůstanou na sítnici oka jen velmi matné záblesky nejrůznějších záběrů... Nic víc, ani nic míň. Tohle je prostě experiment...