Rosomak

Celý film byl natočen na amatérský filmový materiál Super 8mm.

Radikální estetika filmu způsobila, že při jeho světové premiéře na festivalu v Locarnu opustila většina diváků sál.

Pro natočení tohoto filmu byla Rayovi Martinovi inspirací stará zkazka o filipínském vojákovi, který ochraňoval sídlo guvernéra v Manile. 24. října 1593 nastoupil do služby, ale poté náhle zmizel. Ten samý den se však objevil na jiném kontinentě v Mexico City. Zde prý oznámil, že filipínský guvernér byl o den dříve zavražděn. Zdejšími autoritami byl označen za blázna a na dva měsíce byl uvržen do vězení. Po té době se však do Mexika začaly dostávat zprávy, že je filipínský guvernér opravdu mrtvý. Voják byl propuštěn, ale nikdo dosud neobjasnil, jak se mohl v šestnáctém století během jednoho dne zjevit na opačné straně světa. Voják tvrdil, že sám nevěděl, jak se tam dostal. Vypověděl pouze, že se najednou objevil v Mexiku.

Příběh Turínského koně napadl scenáristu (a dlouhodobého spolupracovníka Bély Tarra) László Krasznahorkaie už v roce 1985. Ke krátké synopsi se však tvůrci vrátili až o mnoho let později.

Dům, ve kterém hlavní postavy bydlí, byl postaven na základě Tarrova přání. Protože však režisér nesnáší kulisy a uměle vytvořené lokace, muselo být celé stavení postaveno doopravdy.

Film byl již od počátku natáčení prezentován jako poslední film Bély Tarra.

Film vyhrál na Berlinale 2011 Stříbrného medvěda (Silver Bear - The Jury Grand Prix).

Původně mělo jít o pět kratších filmů.

Průměrná délka záběru: 57 sekund.

Při natáčení dlouhých záběrů je Béla Tarr limitován pouze délkou filmového pásu. U Kodaku, na který své filmy natáčí, je to 300 metrů filmu (přibližně tedy asi 11 minut).

Původní konec filmu měl skončit Maloinovou sebevraždou. Režisér Béla Tarr přemýšlel o utopení v moři či o uhoření.

Béla Tarr se rozhodl natočit film poté, co v Berlíně potkal herce Larse Rudolpha, kterého se hned rozhodl obsadit do hlavní role Jánose Valusky.

Na filmu spolupracovalo sedm kameramanů. Jeden americký, dva maďarští, dva němečtí a jeden francouzský. Nejvíce záběrů z nich natočil maďarský kameraman Gábor Medvigy.

Průměrná délka záběru: 31 sekund.

Scéna v nemocnici, realizovaná v jednom dlouhém, komplikovaném záběru, byla natočena během dvou dnů. První den se vše pečlivě nacvičilo a druhý se již jelo naostro.

Film byl natáčen v průběhu tří let s mnoha přestávkami (natáčení neustále prodlužovaly problémy s financemi). Čistého času se natáčelo jen 68 dní.

Druhá verze konce obsahovala záběr, v němž Maloin prochází opět uličkou kolem obchodu. Jeho dcera tam právě v tu chvíli umývá podlahu, stejně jako na začátku. Tento závěr naznačoval, že Maloinovo životní "vězení" se vůbec nezměnilo.

Inspiraci nebral Béla Tarr a jeho žena jen z noir filmů, ale také z některých snímků od Hitchcocka.

Průměrná délka záběru je 3 minuty 40 sekund. Celý film se pak skládá z 39 záběrů.

Průměrná délka záběru: 2 minuty 25 sekund.