desperite

Moje první shledání s Olivii Wilde v rámci její režisérské pozice. Na film jsem se o uplynulém víkendu nepřipravoval, ale mimořádně příznivý čas byl ten, který mi ho nabídl, když jsem se právě v tu chvíli ocitl před branami multikina. Myslím, že litovat toho nemusím, jelikož už první co mě na filmu velice mile potěšilo, tak byla kamera, kterou hned vzápětí trumfla hudba a milá retro podívaná mohla začít. Geniálně chaotická Florence a propagandisticky vybudovaný systém ze kterého není úniku.

Jedna z těch kultovních komedií z šedesátých let minulého století, která po více než 50 let od premiéry nezestárla ani o hodinu. Ustřední dvojice zamilovaného páru, kterou ztvárnili Sydney Poitier a Katharine Houghton musí být každému divákovi více než sympatická, ale to co zde sehráli rodiče mladé dámy Katharine Hepburn a obzvlášť pak Spencer Tracy, je neopakovatelný zážitek.

Miloš Forman přenesl na plátno nestárnoucí vyšperkovaný klenot s vynikajícím a uvěřitelným Treatem Williamsem, okouzlující Beverly D' Angelo a chytlavou hudbou napříč kontroverzním fenoménem tehdejší doby. Mimochodem krom toho, že můj vztah k máničkám byl vždycky kladný, dnes k tomuhle snímku přistupuji obzvlášt i jako fanda dobře odvedeného filmařského řemesla.