Kmotr76

Navzdory spektakulární a dramatické volbě nového papeže se druhá půlka zvrhla v poněkud přehnanou františkánskou frašku. S příchodem Malkoviche to snad bude lepší.

Sedmý zhlédnutý film, sedmá čtyřhvězda pro Woodyho Allena. Jeho filmy mi celkem splývají, jsou všechny dobré, tím to ale tak končí. Pokud bych však některému z jeho filmů měl dát plný počet, byl by to Manhattan. Už jen pro závěrečnou scénu, která z "allenovské" šedi tak trochu vystupuje.

Nebýt dramatického závěru, potvrdil by se mi stereotyp, že Němci nemají smysl pro humor. Divadelní předloha je znát, styl humoru by na jevišti fungoval líp. První půlku na mě totiž nefungoval vůbec - dlouhé rozebírání (ne)vhodnosti jména Adolf pro novorozence bylo únavné a vtipy hrozně umělé. Naštěstí u toho tvůrci nezůstanou - jak začíná situace eskalovat a členové rodiny na sebe začnou vytahovat kdejakou špínu to je konečně zajímavé a dokonce místy opravdu witzig a humorvoll. Pocit povrchnosti ve mně ale zůstal i po melancholickém konci - i kvůli schematickým a až moc stereotypním postavám ("pseudointelektuální" profesor literatury, vyčerpaná manželka, hloupý zbohatlík, zženštilý muzikant...) a taky nepříjemné ideologické rovině filmu - ne že bych měl něco proti kritice Trumpa nebo AfD (spíš naopak!), ale takhle explicitní "agitka" neuměle našroubovaná do komedie na mě působí spíš trapně a nepříjemně. PS: Aniž bych o tom dopředu věděl, šlo o úvodní film festivalu Das FilmFest, po kterém následoval štědrý bufet. Večeře a víno v rámci lístku do kina přišla pro chudého studenta vhod, přidávám hvězdičku. Z vod průměrnosti to filmu bohužel nepomohlo.

Sledovat v přímém přenosu rozklad osobnosti jednoho ego-maniaka se záporným hereckým talentem, z čehož se ve výsledku stává vůbec to nejhorší, co kdy lidstvo na poli televizní "zábavy" vyplodilo, je svým způsobem fascinující. Bohatý materiál pro psychiatra a masochistického fanouška bizáru, kterých je tato databáze očividně plná. What a time to be alive! PS: Pro nezaujaté hodnocení prosté kavárenské lúzy doporučuji navštívit jediný objektivní server http://csfdjs.cz/.

Už dlouho jsem neviděl film, který by mi tak neseděl, přestože formálně a objektivně jde o velmi kvalitní dílo. V první řadě mi přišel hrozně dlouhý (nejen subjektivně). Asi jsem se nenaladil na absurdní vlnu, mně to ale přišlo akorát pitomé (jihokorejský humor asi nepobírám), plné nesympatických postav a jednoho (často předvídatelného) deus ex machina momentu za druhým, a především zdlouhavé. Nic proti sociální kritice, tady mi přišla tak očividně a uměle našroubovaná... a vlastně směšná - vzhledem k tomu, že ústřední "parazitující" rodina působí dojmem vychcaných pitomců, nijak líto mi jich nebylo. Nehledě na to, že závěr trval tak hodinu a půl, jako by si scénárista nemohl rozmyslet jak film zakončit a pro jistotu použil všechny varianty. Ve výsledku je to podivný mix, který mi dohromady nedával smysl, a s každým dalším překombinovaným zvratem to bylo jenom horší.

Nevšední zážitek. Pius XIII. je fascinující postava, nesnesitelná i neodolatelná zároveň, a zahalená rouškou tajemství. Nelze však mluvit o one-man show: kardinálové Voiello a Guttieréz mu charismatem šlapou na paty. Potenciál církevního prostředí využit na maximum se všemi jeho rozpory a s velkým citem - Sorrentinův opulentní styl může působit samoúčelně, ale na katolické prostředí jako by byl stvořen. Možná jsem ke konci čekal více zvratů a část prvotního nadšení vyprchalo, Sorrentino zato nabídl nespočet silných scén, které mě zasáhly jako máloco. Nikdy bych si nemyslel, že budu věřit na zázraky. Po zhlédnutí (nebo spíš prožití) Mladého papeže si to i dovedu představit.

Zeď je asi nejvelkolepější terapie, která kdy vznikla. Mínusem filmu je pro mě možná přílišná doslovnost a závěr, kdy dílu jako by docházel dech.

V kině jsem seděl vedle postarší paní, která ucukla a zakryla si oči už u první lehce naturální scény - setnutí hlavy huse. Bude to ještě sranda, říkal jsem si, když jsem si představil všechny šílenosti, co mají nastat. Zvěsti o odcházení z kina a znalost předlohy mě nenechaly chladným u další scény, kdy jsem se v očekávání jedné obzvlášť pikantní nechutnosti asi pět minut ošíval. A když nastala (nenápadně, vlastně symbolicky, nic explicitního), pocítil jsem úlevu, ale i jisté zklamání. To se opakovalo vlastně pořád až do konce filmu. Byl jsem připraven trpět spolu s hlavním hrdinou, a nakonec jsem trpěl hlavně kvůli téměř tříhodinové délce. Nejsem fanoušek krutých scén, u adaptace knihy, která je na nekonečném martyriu postavená, to je ale docela problém. Film tak nakonec nemá kromě krásné černobílé kamery nic moc nabídnout. Je to sled na sebe příliš nenavazujících scén, povídek, které dohromady tvoří nepříliš přesvědčivý obraz válečné východní Evropy. Chcete-li plnotučnou východoevropskou hrůzu, pusťte si Volyň. Chladné Nabarvené ptáče mě (s čestnou výjimkou klíčové epizody s Lechem Dyblikem, střílení do židů utíkajících z transportu a samotného konce s melancholickou písní - Hurshat ha eucalyptus) nakonec zasáhlo o dost míň, než bych si přál.

Skvělý, slibný nápad, bohužel v béčkovém provedení. Nesympatické "toporné" postavy (které musí v rámci jedné rodiny zastupovat snad všechny menšiny), zabředání do rodinných konfliktů na úkor vykreslování temné budoucnosti a vlastně i nepropracovanost a divná umělost dystopického světa - kvůli tomu všemu pro měl byl seriál čím dál tím nesnesitelnější. Těžko uvěřitelný konec už byl jen posledním hřebíkem do rakve. Už po x-té mě mrzí, že počin nezůstal u své minimaličnosti a rozkročil se do příliš mnoha směrů.

Bohužel, jak seriál postupuje, stává se čím dál tím méně pravděpodobnější. Což je u díla, které se snaží předpovědět temnou budoucnost, trochu na škodu.