MrPierc

Matt Damon zase začal posilovat - asi už nechtěl hrát dál obtloustlé sympaťáky a navrátil se do stejné formy, jako před Bourneovou trilogií. Hlavní hrdina žije na vybydlené planetě Zemi. Musí přežívat v hrůzných podmínkách a sní o tom, že se také jednou bude mít dobře, jako na vysněném Elisiu. Vesmírná vilová čtvrť je ale pro normálního člověka nedosažitelná. Nikdy by se tam nedostal, ale díky nešťastné náhodě mu nezbývá, než se o to alespoň pokusit. Film je vzhledem velmi podobný filmu District 9, ale to není chyba, ale výhoda. Tentokrát se ale technická úroveň a vzhled posunuly ještě o úroveň výš. Herecké výkony standardní, ale nejlepší je opět Sharlto Copley a jeho hrůzná jihoafrická angličtina. Sice vypadá vzhledem jako bezdomovec a šišlá jako hodný strejda, ale neváhal by ani minutu nad vypíchnutím oka malé holčičky. Film je ke konci také hodně krvavý, jako byl ve své době RoboCop (1987). Dosti mě to překvapilo a scéna s opravou hlavy hlavního záporáka připomíná nechutné záběry po nehodách z madame reality. Vypadá to skvěle, dívá se na to jedna radost, ale příběh je nějaký vlažný. Nedokázalo to ve mě nastartovat pořádný adrenalin ani touhu fandit hlavnímu hrdinovi. Bylo to až příliš sterilní a ploché. Patos spravedlnosti mi nevadil.

Inspirace romány Julese Verna je viditelná a moc pěkně se na to kouká. Příběh se odehrává před 1. světovou válkou, kdy se národy začaly prát o moc a potřebovaly nové zbraně a zdroje energií. Příběh s velkými vynálezci a krásné parní době. Technická stránka animace je nádherná. Jsou zde megalomasnké parní stroje a všude vyfukuje horká pára. Zromantizovaná doba byla hlavně novou érou technologií a každý stát se snažil mít navrch. Celý příběh je o zodpovědnosti lidí, kteří by nikdy neměli vědu zneužít. Věda by měla sloužit lidem a vylepšovat je. Bohužel, hlavní hrdina se setkává pouze s lidskou chtivostí, lakotou a touze po moci. Jak státy vidí potenciál, tak se jim zazáří v očích a i dítě pozná, že to nebude pro dobrý účel. Příběh je bohužel příliš zdlouhavý a nestáhl mě k sobě za ruku. Snad to bylo až příliš vážnými postavami. Kdo má rád anime, neměl by si nechat ujít právě díky strojům, ozubeným kolům a složitým parním monstrům. Od tvůrce Akiry jsem sice dostal pěknou vizuální stránku, ale tentorkát nijak silný příběh.

Když jsem tuto komedii včera zhlédl, tak jsem nebyl nijak nadšený. Za posledních 24 hodin se mi to rozložilo celé v hlavě a musím uznat, že ten film je nejen skvělou parodií na americké nacionalistické buranství či si stále utahuje ze slušné Kanady, ale také musel sloužit někomu z Pentagonu jako dokonalý návod na zinscenování nového nepřítele, aby Amerika mohla opět začít zbrojit a jít do války (teroristický útok 11. září). Když si odmyslíte Kanadu jako nepřítele, tak je zde jasný návod na vytvoření protivníka a myšlení amerického prezidenta. Musíme někde sehnat válku, aby se zbrojilo, aby byla práce, aby se zlepšila ekonomika a hlavně, aby se prezidentovi zvýšily předvolební hlasy. Kde najít nepřítele? To není důležité, nějak to už vymyslete mí poradci. Americký lid nám sežere cokoliv. Stačí, když jim naservírujeme na každé televizní stanici naše fakta a oni rádi sáhnou po zbrani sami. Bude válka a my se zase budeme mít dobře. Juchů!

Pro mne naprostý kult. Jako malý jsem dostal tento film od známých z Německa na nahrané VHSce. Dabing byl tedy samozřejmě v němčině, ale to mi vůbec nevadilo. I přes jazykovou bariéru bylo vše z grimas pochopitelné. Na štítku bylo napsáno "Muž s tygřím drápem" a já se do té kazety zamiloval. Pouštěl jsem si stále dokola ten dokonale vyvážený příběh. Souboj těch největších bojovníků z celého světa a každý má svůj vlastní důvod, proč se přihlásil do turnaje bojových umění na tajemném ostrově pana Hana. Bruce Lee je zde naprosto fantastický - rozvážný, dokonale ovládá své tělo a má za úkol pomstít svou školu i bratrstvo. Miluju ty zvuky prásknutí biče, když Bruce mlátí protivníky, dodává to tu správnou sílu. Pustil jsem si tento film dnes ještě jednou a on se vůbec nezměnil - stále svižný, vtipný a ani kousek prázdného místa. Finále v zrcadlové síni je stále tak skvělé, jako jsem si pamatoval. Možná jsem ještě opilý z dětství, ale jsem rád, že to pro mě nevyčpělo. Skvělá hudba, skvělá zápletka, silné souboje, skvělý hlavní záporák. Legenda!

Začátek filmu sice vypadá, že je to jen plánovaná bizarní sexistická podívaná, ale je v tom víc. Slepý sochař je posedlý dotýkáním žen a proto si vybral jednu modelku, aby podle ní vytvořil intimní sochu. Unese ji a vězní. Musí ji celou osahat a podle ní vytvořit kopii. Musí znát každý záhyb a každou jamku. Dívka se brání, intrikuje a rozehrává nebezpečnou hru v trojúhelníku matka - syn - milenka. Konec vrcholí absolutní lidskou destrukcí díky chtíči a stupňování rozkoše. Konec se nese v mlze ubližování díky bolesti a následnému slastnému pocitu. Interiér, kde se to celé odehrává, je opravdu podivný a lehce perverzní. Na druhou stranu lidské tělo je inspirací mnoha umělcům, tak proč by i slepý sochař nemohl tvořit podle dotyku. Tento film má hlubší myšlenky, než se na první pohled jeví. Japonci si nemohli odpustit kalhotky, footfetišismus, lehké SM - odvážné na rok 1969. Je zajímavé, jak je asijská kultura protkána stále stejnými symboly = žena je brána jako exotická věc, kterou musí muž sexuálně pokořit - zneuctít, aby si mohl připadat jako pán situace a ona pak k němu bude vzhlížet a obdivovat ho (v jedné z finálních scén je to jasně vidět).

Záhadný dívčí internát v horách ve Švýcarsku, kde se v okolí dějí vraždy mladých dívek. Hlavní hrdinka miluje hmyz a on ji - díky podivínskému doktorovi ovládne svůj dar. Snaží se nalézt tajemného vraha a pomstít se za všechny oběti. Námět a příběh byl slibný, ale provedení bylo amatérské a hloupé. Herecké výkony otřesné a nedůvěryhodné (výjimka je Donald Pleasence). Místo rozvinutí psychologické stránky děje a mysteriózní nálady se finále zvrhne v nešokující primitivní násilí, které tam je zbytečné a zcela uměle vypadající. Kdo má rád červíky a mouchy, tomu se to bude líbit. U konce raději nejezte.

Chtěl jsem si doplnit Bruce Lee filmy do hlavy a zavzpomínat na žánr bojových umění, který pobláznil celý svět. Pěst plnou hněvu jsem nikdy neviděl a zajímalo mě, jak bude působit tento kus na člověka bez sentimentu. Není to žádná sláva a celý film se utápí v naivitě filmů té doby. I když se zde snaží o oslavování dobrých mravů a spravedlnosti, tak záporáci mají vždy navrch. Je tu dodržován mravní kodex, ale hlavní hrdina pozná, že s ním spravedlnosti nedosáhne. Jakmile se Bruce Lee začne houpat v bocích, jako panter před skokem, tak to dostává ty správné obrátky. Souboje jsou brilantní a Brucovo kočičí broukání varuje všechny nepřátele v okolí. Jenže ve filmu je dohromady asi jen 15 minut zápasů. Zbytek je nepříliš přesvědčivý příběh, který se odehrává téměř neustále v interiérech. Vše vypadá sterilně a uměle. Hodně se zde dává důraz na chrabré Číňany a podlé Japonce. Tendenční film s pěknými souboji.

Těšil jsem se na další vtipný film se Simonem Peggem. Hned od začátku film nastaví výbornou atmosféru stmelení staré party. Devadesátková hudba, staré vtipy a staří kamarádi. Jenže kromě Garyho už všichni dospěli - mají rodinu, děti i starosti. Gary je stále stejný nýmand, který se zasekl ve svém náctiletém věku. Chce si opět připomenout slavnou okružní jízdu po hospodách svého mládí a konešně dorazit až do cílové pásky. Ale to by tu nesměly být tajemné síly, které mu budou bránit v dokončení pivní mise! Film je vtipný asi do poloviny, ale moc brzo vyloží karty na stůl. Poté už není s čím čarovat a následující narážky a vtipy se jen opakují. Líbil by se mi více celý film pouze o povídání v hospodě a zbytek by tam vůbec nemusel být. Téma o setkání starých kamarádů je natolik výživné a vtipné, že přidáním nadpřirozena tomu jen utrhli křídla. Konec už příliš klopýtal a nudil. O 30 minut méně a bylo by to lepší.

Sonny Chiba, v hlavní roli, ztělesňuje totálního hajzla. Není to typický kladný hrdina, na kterého jsme z takových karate filmů zvyklí. Nedává druhou šanci, není slušný a ani ohleduplný. Zásadně se při boji tváří, že natahuje chrchel a plivne někomu do tváře. Jeho grimasy jsou neuvěřitelné. Chvíli vypadá jako opice a pak zase jako ironický pes. Seřeže bez ohledu muže i ženy. Láme ruce, skáče z výšky na krky, láme vazy, vypichuje oči, vyráží zuby, strašně rád mlátí lidi do koulí a dokonce je i trhá (opravdu). Pod jeho údery pukají lebky, krev stříká na metry daleko, ale jeho to nezajímá. Je ztělesněním bezohledného macho hrdiny, který má doma posilovnu a s nikým se nesere. Herectví v tomto filmu dosahuje 0 %, ale ty souboje jen tak někde neuvidíte. Žádné dlouhé proslovy ani čekání - kdo překáží, toho zabije. Je tu sice určitý příběh, ale hercům se nedá věřit ani jedna minuta přehrávání. Samozřejmě je tu úžasný zrůdný anglický dabing, kde hlavnímu hrdinovi jménem Takuma Tsurugi říkaji stále dokola "Terry!". Herci mluvili rovnou v záběrech anglicky a poté je předabovali, takže výsledek je opravdové audio peklo. Sice bych měl takovému filmu dát odpad, ale byl zábavný a hlavní hrdina je ultra drsňák, který nemá obdoby a už takového asi nikdy neuvidíme. Je zajímavé, že mě takový malorozpočtový škvár bavil víc než dnešní megafilmy za stovky milionů dolarů. Triky nejsou všechno - koule v hrsti a úšklebek šílence je někdy víc.

Krvý prosáklý příběh o odporu otce samuraje a jeho syna před Šogunem. Otec Ogami je fatalista, takže uznává myšlenku, co se má stát, ať se stane, protože už není co ztratit. Celý příběh ztrastiplné cesty vypráví maličký syn a jeho hlásek tomu dodává větší intenzitu. Společně se prosekávájí skrz těla nepřátel a neslitují se ani na okamžik. Když neměli slitování oni, tak ani my. Sekají se prsty, ruce, nohy, hlavy a krev stříká na několik metrů. Jsou jako dva ztracení vlci, kteří se snaží utéci lovcům. Je tu pěkná symbióza mezi otcem a synem. Tomisaburo Wakayama tu představoval správně zarputilého člověka, který se nenechá zlomit. Příběh je plný soubojů, ale Ogami má vždy nějaké eso v rukávu - jejich vozík skrývá mnoho výhod. Obrazy kamery jsou ikonické a zanechávají pocit stylovosti. Bohužel celý film kazí ušitrhající anglický dabing, který to zbytečně degraduje. Ničilo mě, jak se snažili násilně dabovat postavy a vůbec to neodpovídalo. Výjimečně padnoucí lehce elektronický soundtrack od skladatelů Mark Lindsay, Robert Houston a W. Michael Lewis.