atmen

Rád se nechám unášet příběhem, kde se hlavní hrdina - outsider - pokouší o přízeň nežné polovičky, na jejich očích lze vidět, že jí to není nepříjemné a to vzájemné jiskření po celou délku filmu je lepší než samotný hapyend na konci. Podobný film - Dvě na jednoho.

Po shlédnutí jsem nabyl dojmu, že si tvůrci ukrojili velký krajíc. Do zdařile sestavené rodinky a jejich (ne)známých bohužel naroubovali příběh lehce přitažený za vlasy, což není na škodu, ale k velké škodě, tak nějak podvědomě cítíte, že z tohoto spletence lidských charakterů a bláznivých situací šlo vytěžit více... Za vygradované finále, kdy jsem byl nucen přijmout za fakt, že mladý talentovaný střelec dokáže zamířit na letoucí kulku a tu trefit, a tím zabranit zmaření lidského života, dávám bod dolů. To by nedokázal ani Superman zkřížený s Chuckem Norisem...

Obsah pohádky mě navnadil na příjemnou pohádkovou nótu. Ale toto je důkaz, že předloha nezaručí kvalitní zážitek. V pohádkách se běžně dějí nelogičnosti, ty většinou člověk odhalí, když ho příběh nebaví a nenechá se pohadkou strhnout. Duchu nad zlato se to "podařilo" a tak jsem se musel nechtěně smát při nemožnosti sundat roubík z úst, když jsou zavázané ruky tzv. zepředu nebo když duch, který může zmizet najednou nezmizí a má strach, že bude odhalen a mohl bych pokračovat...

Námět o dvanácti měsíčkách ve mně nevzbuzoval přílišné naděje, že by se tento počin stal pro mě adorovaný a nakonec i samotná stylizace alá Mrazík mě v tom jenom utvrdila. Pouze dvě věci mne zaujaly. Písnička v cca. půlce pohádky a herecký projev Ivany Korolové, která přehrála svoji pohádkovou macechu V. Žilkovou.... V pohádce Štastný smolař mi v uších krásně zněl hlas hlavní ženské hrdinky, překvapením bylo jméno v titulcích - namluvila I. Korolová (J. Ježková by měla mít konkurentku v romantických komediích)

Přiznám se, že nevím, zda jsem byl unešen z filmu nebo z představy, že by mě nějaká žena (podobná M. Jovovich) nenápadně balila a já vůl si toho všiml samozřejmě až za straaašně dlouhou dobu....ach to by bylo krásnééééé...

Průměr, jehož plusem je obsazení a přiznám se, že i já chtěl dát tři hvězdy kvůli J. Aniston (Přátele miluji), ale musím být objektivní. Film láká na tři atributy Akční, Komedie, Romantický ve výsledku obsahuje od všeho něco, ale neuspokojí to příznivce ani jednoho žánru. P.S. Akční = jedna honička, Romantika = jedna pusa před závěrečnýma titulkama, Komedie = vtip - raději nepátrat :-)

Přemýšlel jsem, proč nekriticky obdivuji a zbožňuji filmy od Kevina Smitha. S jeho filmovýma postavami nemám nic společného. Nemám rád Stars Wars, trávu nehulím, chodím řádně do práce, kterou mám rád, v životě mám rád určitý stereotyp. Dá se říci, že jsem protipólem každé jeho postavy. A možná právě proto v podvědomí obdivuji tuhle celoživotní anarchii… a tak naši dva hrdinové, poté, co se s nimy jejich přítelkyně rozejdou, mohou celý den proflákat v obchodním domě, kde se potkávají s prapodivnou směsicí podobných „individuí“ a řeší zdánlivě neřešící…

Spousta komentářů se zde nese v duchu : slabej odvar seriálu. S tímhle se dá polemizovat. Je těžké navazovat po letech na něco, co je považováno pro určitou skupinu lidí jako kult. Už v samotném seriálu je úroveň dílů rozdílná. To se těžko přiznává, že? Zásadní chybou se mi jeví, že tvůrci by měli zůstat u seriálových 20minutovek. Jsme zvyklý na kadenci vtipů a rychlý spád příběhu, člověk nemá čas se nudit, téma se nevyčerpá, neb se pořád něco děje. To ve filmu, který trvá hodinu a půl jde stěží…

Poslední dobou jsem filmů o nemoci a umírání viděl povícero. Griffin a Phoenixová patří někam do středu pomyslného žebříčku. Ne že bych se nudil, ale upřímně, chyběla mně sounáležitost s ústřední dvojicí. Zajímalo by mě, jak by dopadl originální Griffin a Phoenixová z roku 1976 v podání P. Falka a J. Clayburghové... Takže pokud budu chtít smutnit, raději znovu zkouknu vynikající ONE WEEK...

Už jsem delší dobu bez školních škamen, a tak doufám, že viděné, je záměrně groteskně eskalované ad absurdum, a že takto se naše mládež a naší pedagogové nechovají (až na vyjímky potvrzující pravidlo). Ač na většinu postav hledím s opovržením a nechtěl bych, abych jimi byl obklopen, tak je dobře , že podobně laděný film u nás vzniknul. Co mi ale vadí, je casting. Je příliš markantní, kdo umí hrát a kdo si na herce hraje a jen odříkává naučený text a soustředí se, aby jej nespletl. Určitě bych šel s hodnocením výš, kdyby postavy a jejich počínání byly pro mě věrohodné. Takto kroutím hlavou nad zmařenou šancí o film, který by měl větší výpovědní hodnotu pro generace příští...