mai

Jsem naprosto uchvácena výkonem Christopha Waltze jakožto lovce židů, který si rád hraje s lidskou psychikou a lidmi obecně. Kromě toho, že šprechtí, mluví plynně francouzsky italsky i anglicky. Z toho by měli v Reichu radost! A stejně tak z něho měl radost i Quentin a my - diváci. Každá jeho scéna, dialog nebo monolog je pastvou pro oči i uši a roli nacistického důstojníka ztvárnil opravdu prvotřídně. Další v pořadí, koho bych chtěla vyzvednout je Melanie Laurent. Jako zdeptaná židovka (s vtipným a netradičním jménem) plánující pomstu předvedla celkem dobrý výkon. Trochu mi ve filmu vadilo, že se Brad snažil špulit pusinu jako Marlon Brando. Ale když opomenu tyto menší detaily, tak je to v celku pěkný, poklidný a takový mírumilovný filmík na večer. Jednu hvězdu jsem ale musela strhnout, protože bez Waltze by to - podle mě - byl spíš takový průměr. Nejlepší scény - 1) strudel scene - Quentin má vše promyšlené až do molekuly věci, ale hlavně dokázal udělat z obyčejného štrůdlu s rozinama tak neodolatelný dezert, že jsem dostala chuť a asi si ho v nejbližší době upeču. A hlavně se šlehačkou!;-) 2) úvod - už jen ten úvod nám otevře oči + Waltzovo geniální přecházení z jazyka do jazyka je prostě top! + geniální "Au revoir, Shoshanna!" 3) Brad ala talián - pecka, Waltz opravuje italštinu americkým špehům, ale uvnitř si stále nejste jistí, jestli tuší jejich identitu či ne. Lžu. Jasně že to ví. Náckové mají prsty všude! Ten zbytek je pak už doplňující omáčka. Ale pěkně promyšlená omáčka! ****

Já jsem doma všudé, kde smrad a špína budé! To je teprv heslo Vánoc!

Pohádka na motivy Kmotra... (y) špica