Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný
  • Dokumentární

Oblíbené filmy (10)

Sedm samurajů

Sedm samurajů (1954)

Asi tolik... Jestli existují filmy jimž nemám co vytknout, tak Sedm samurajů je jedním z nich... Psát cokoli dalšího by bylo nošením sov do Athén... 100%

Zvětšenina

Zvětšenina (1966)

První zážitek ze Zvětšeniny je uhrančivá vizualita. Geniální kamera a střih. Až pak, možná až při druhém nebo třetím shlédnutí se začnou v hlavě rojit otázky. Taky možné odpovědi, které však vzápětí spolehlivě vyvrátí odpovědi jiné... Ne, není to lehký a bezstarostný film, přestože bezstarostnost s takovou lehkostí zobrazuje. Co má skutečně cenu? Uražený krk od kytary? Lidský život? Umění? Zdánlivě jenom jakoby mimochodem a bezstarostně se na plátně či ve zvukové stopě mihnou ty nejzávažnější otázky, jimiž si filosofové lámou hlavu dlouhá staletí. Bez odpovědi, jak jinak... jenom s malou nápovědou, která je možná mylná a možná taky ne... Není to bezstarostný film... Těžko se o něm mluví a těžko píše... Takže, asi tak...

21 gramů

21 gramů (2003)

Dokoukal jsem 21 gramů před chvilkou, a mám skoro chuť udělat rošádu v mých nejoblíbenějších filmech. Víc k tomu asi nebudu dodávat. Snad jenom to, že chronologické řazení by tomuto snímku velmi ublížilo, a že je tedy tak silný právě pro ono překotné a zdánlivě nesouvislé vyprávění, které se tak podobá způsobu jímž často my sami sdělujeme silné a složité příběhy vztahů. Tím se mimochodem film poněkud blíží například dokumentům Karla Vachka.

The Million Dollar Hotel

The Million Dollar Hotel (2000)

Film, kterému osobně neumím nic vytknout. Rozhodně nejsilnější divácký zážitek od té doby, co jsem shlédl 21 gramů... Zvláštní mísení parodických prvků s výpovědí velice osobní a velmi naléhavou. Tam, kde normální parodie končí, tam Wenders teprve začíná budovat příběh. To, co jinde slouží k pobavení je tady základním kamenem naléhavého sdělení o nejzákladnějších otázkách lidského života. A přitom si to celé nekonkuruje. Divák se může zároveň smát parodickým šlehům na špionážní TV seriály, telenovely a TV kulturu obecně a přitom se nechat zcela strhnout dějem. A co víc. Film je přímo nabitý úžasnou vizualitou, schopností dívat se a vidět, taky krásnou hudbou. Celé to vytváří jakousi bohatou snovou koláž. Jestli to lze k něčemu přirovnat, tak k Amélii z Montmarteru... ale tohle je lepší! O šest koňských délek... 100%

Poslední tango v Paříži

Poslední tango v Paříži (1972)

Film skvělý po všech stránkách. Těžko mu cokoli vyčítat. Úžasná studie lidských vztahů a zároveň vizuálně skutečně navýsost krásný film...

Ginger a Fred

Ginger a Fred (1986)

Režisérů, kteří mají co říci ale neví jak je hodně, rutinérů, kteří sice nemají co říci, ale zato to umí profesionálně natočit také, mistrů, kteří ví co chtějí sdělit a umí to i profesionálně podat je jenom pár a Fellini je nepochybně jedním z nich... Ginger a Fred to dokazuje naprosto přesvědčivě, počínaje skvěle vybranými herci, přes dokonale promyšlený a vybroušený scénář až po práci s atmosférou, hudbou, ruchy... Skutečně zde nenacházím jediné hluché místečko, nic nadbytečného, žádnou vatu či oslí můstek. Také je tu dobře vidět, že základem filmového řemesla je hluboké a přesvědčivé psychologické prokreslení jednotlivých postav. Všechno ostatní je až na druhém místě... Mnohovrstevnatý, křehký příběh dvou stárnoucích lidí je stejně hluboký, živý a přesvědčivý jako pitoreskní, sarkastický, drobnokresebný popis pitomé televizní zábavy. Film přitom netrpí mnohomluvností, či rozpolceností. Naopak, zmíněné dvě základní složky se skvěle doplňují. Komično se potkává s poetičností, nadsázka s pravdou a sarkasmus s hlubokým porozuměním aniž by jedna snižovala účinnost té druhé... Filmový skvost...

Amadeus

Amadeus (1984)

Geniální fikce... Za pravdivost filmu žádnou hvězdičku, za všechno ostatní pět ;o) Hezky to vyjádřil berg.12. Stačí připomenout bezpochyby nejsilnější scénu tohoto filmu, kdy Amadeus Salierimu diktuje jednotlivé hlasy svého rekviem... Podivné přitom je, že genialita tohoto filmu jde jaksi navzdory Formanovu základnímu schématu (které je notně pitomé) o střetu génia s průměrností. Částečně je to dáno asi tím, že Mozartův život je skutečně silnou látkou (a byl by i bez fikce o proradném Salierim), částečně tím, že Forman je jako režisér skutečně profík (ovšem už ne jako scénárista) a částečně rozhodně i tím, že bezpochyby geniální je Mozartova hudba. 100%

Rudovous

Rudovous (1965)

Filmový skvost. Tak nesmírně lidsky, neefektně, citlivě, skromně podané osudy ve vší jejich bolesti i kráse, to se ve filmu jen tak nevidí. Krásný film.

Černá kočka, bílý kocour

Černá kočka, bílý kocour (1998)

Slovem geniální film. Naprosto neuvěřitelným způsobem napěchovaný humorem, balkánskou dechovkou, akcí, rázovitými postavičkami, neuvěřitelnými lokacemi, hříčkami před nimiž městečko ze tří veteránů bledne závistí... Pokud se na něj budete chtí podívat před spaním, počítzejte s tím, že po něm rozhodně neusnete, ale budete ještě několik hodin prožívat ten neuvěřitelný svět, který jste právě alespoň trochu okusili...

Marketa Lazarová

Marketa Lazarová (1967)

Bez znalosti předlohy se divák při prvním shlédnutí asi poněkud ztrácí. "Markéta" totiž rozhodně není jednoduchou filmovou látkou. Spíše než historickým filmem je rozsáhlou epickou obrazovou básní, v níž jednotlivosti ztrácejí na významu a vše je podřízeno neuvěřitelně intenzivně budovanému celku... Umím si představit, že se někomu nelíbí, ale stěží může kohokoli nechat chladným. Je jako burácející řeka, dravý proud, ubíhající hned sem a hned tam, stávající vše, co mu stojí v cestě i po mnoha shlédnutích stále znova nový a nevypočitatelný... Vláčilova filmová řeč je snová, nesmírně bohatá, obrazná a pracující s reáliemi mnohdy spíše jako se symboly než s konkrétními historickými předměty. Při každém dalším shlédnutí člověk objevuje nové a nové roviny a souvislosti... Jako by v "Markétě" doslova tepalo divoké srdce raného ještě napůl pohanského středověku, v němž nemá nic menší cenu, než lidský život... Hledali-li bychom chyby, nebylo by složité poukázat na spousty anachronismů a nelogičností. V tomto případě však podobné hledání ztrácí smysl. Vláčilovi je vše materií, prostředkem svého sdělení, přičemž je vlastně jedno, že zbroj či detaily staveb v žádném případě neodpovídají době, v níž se film odehrává... "Markéta" není látka pro nezkušené. Vláčil v ní nemíní uzavírat s divákem jakékoli kompromisy. Právě a jedině díky tomu mohl vytvořit filmový skvost. Téměř všechno je zde hodno superlativů. Hudba, kamera, střih, herecké výkony, také neuvěřitelný způsob, kterým si režisér pomohl s nemožností natočit kontaktní zvuk a z omezení učinil další silný výrazový prostředek. Tradičně skvělý je zde Josef Kemr, výrazný je František Velecký (Mikoláš), Vladimír Menšík dokládá, že není jen lidový kecal a pohotový improvizátor, velká škoda že ho v této vážné poloze nelze vidět častěji... Jestliže Vančura napsal quasistředověkou báchorku, anachronicky legendizující dějiny rodu jednoho ze svých přátel, pak Vláčil stvořil poetický filmový epos, v mnoha ohledech vypovídající o člověku jako takovém a zajímavě postihující jedno z podstaných období raného středověku... Celkový dojem: 100% Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, CheGuevara, Lima, sud, sta, Miki68

Reklama

Reklama