Šandík

Váhám mezi 4 a 5 ovšem na pět to přece jenom není.... Velmi silné jako film i jako dokument. Pro historika umění velmi poučné, protože mluví víc o architektovi než o architektuře. Někdy máme tendenci vnímat dílo a nevšímat si tolik tvůrce. To je v pořádku, protože tak má být architektura a umění vůbec vnímáno, ovšem pokud chceme o té architektuře také učinit nějaké závěry, musíme chtě nechtě mnohé vědět o tvůrci. O jeho snech a představách, o tom co nosil v hlavě, o tom co ho štvalo, o tom kde a jak prožil dětství... Zajímavé komentáře: Nathalie, anais, mustafa, mandlova, iNKa 1104

Skvělý film plný výborných hereckých výkonů, o kameře střihu či hudbě nemluvě. Nejdokonalejší složkou je však kongeniálně napsaný scénář vedoucí vnímavý dialog s knihou Virginie Woolfové a citlivě reflektující její vlastní životní peripetie. Způsob, jak spolu paralelně vyprávěné příběhy souvisejí je skutečně mimořádně působivý a také psychologie postav je vybudována zcela excelentně... Zároveň je však třeba říci, že to je film skutečně sychravý a radostných momentů je v něm doslova pouze pár. Asi se budu dlouho odhodlávat k případnému novému shlédnutí, a to i přesto, že jde skutečně o mimořádný filmový počin... Zajímavé komentáře: Marigold, berg.12, Nathalie, Amarcord_1

Zcela mimořádně temný film. Po filmařské stránce mu nelze nic vytknout a právem lze mluvit o filmovém skvostu první velikosti. Také zmiňované srovnání s Kafkou je velmi přesné. Takhle nějak by měl být zfilmován jeho Proces... Proč jsem tedy nedal plné hodnocení? Protože Trier neprve vybuduje faktograficky poměrně přesné kulisy rozbombardovaného, zbídačelého Německa a pak v nich hraje zcela jiný kus, než by poučený divák čekal. Německo bylo po druhé světové válce především zlomené. O nějakém sympatizování s nacisty nemohla být řeč. Jistě, že Němci Američany nikterak nemilovali a zločiny nacismu byly ještě natolik živé, natolik aktuální a přitom obludné a neuvěřitelné, že jim zkrátka nemohlo být věřeno a uvěřeno. Samotná organizace Werwolf nebyla nějakým lidovým odporem, ale Nacistickými špičkami plánovanou a v průběhu roku 1944 také realizovanou akcí. Jejich činnost byla ale až překvapivě slabá a po válce se organizace na území obsazeném západními spojenci zcela zhroutila. K jejímu rozkrytí přitom z větší části pomohli sami Němci. Pravda, trochu jiná byla situace na východě a především v našich Sudetech působili Werwolfové poměrně citelně, ale o tom film neříká nic, neboť se celý odehrává na území obsazeném západními spojenci. Kromě toho jsem ve filmu velmi postrádal otázku po kořenech nacismu. Ten je zde představen jako podivná temná infekce, ne nepodobná středověké morové epidemii. Ani tohle však rozhodně neplatí a cesta ke kořenům Evropy by měla vypadat rozhodně jinak, než jak ji vidí Lars von Tier... Samozřejmě, že film není rekonstrukcí či hraným dokumentem. Auror má právo na na subjektivní pohled prošpikovaný děsivými nočními můrami. V takovém případě však zřejmě nebylo nutné situovat děj do poválečného Německa. A opět... Ne, že by si to období nezasloužilo filmovou reflexi... Rozhodně ano... Tierův film jí však při nejlepší vůli není... Zajímavé komentáře: Kinej, Faye, Dudek, k212, Ajantis, jahol, Madadajo, Borec3, Persona, KeyserSoze, DonFrolimo

Velmi slušná komedie se spoustou vtipných scén a zároveň s množstvím poměrně odvážných narážek na komunistický režim. Zároveň se ovšem režisér Jiří Krejčík evidentně velmi snažil napodobit filmy Miloše Formana, což se mu však rozhodně nepodařilo natolik, aby mohl být označen za pouhého Formanova Epigona. Mj. také proto, že Krejčík zkrátka není Forman. Přesný popis nahrazuje zběsilou akcí, prokreslený povahopis postav se mění v nepřesně naznačené schéma a absurdita v bláznivou komedii. Krejčík však přitom zjevně není jen zcela jiným typem režiséra, ale žel je také režisérem o dvě třídy horším. Na mnoha místech jednoduše nudí. Zatímco formanův klid je klidem před bouří, krejčíkův klid je mrtvolně sterilní... Přesto jde nepochybně o jeden z nejlepších Krejčíkových filmových počinů... 7/10

Skvěle natočený film s fenomenálně hrajícím Bruno Ganzem. Těžko mu něco vytýkat.

Kaurismäki má osobitý styl a není úplně snadné se jím prokousat... Téměř všechno dělá přesně obráceně než by divák uvyklý mainstreamové filmové produkci čekal. Myslím, že je nepochopením mluvit o špatném herectví, prkenné kameře, podivném střihu či neobratně formulovaných replikách, neboť jde zcela nepochybně o velmi důmyslnou stylizaci. Přitom příběh člověka nejen do hloubky zasáhne, ale ještě navíc je neuvěřitelně zábavný. Mnoha místům jsem se smál tak hlasitě, až to přilákalo spolubydlícího z vedlejšího pokoje. Zkrátka pokud máte pocit, že nelze zkombinovat bláznivou komedii, romantickou lovestory, sociálně kritický film a ještě lecos dalšího navrch, aniž by to celé nebyl naprostý, vnitřně nesourodý blábol, pak Kaurismäki to takříkajíc s ledovým klidem dokázal. Klobouk dolu... Zajímavé komentáře: Douglas, Rob Roy, pepino, Lukasenko

Složitý příběh, těžko uchopitelný, plný erotična a zároveň poesie, na počátku bezstarostný a nespoutaný, později stále zadumanější a smutný, bezvýchodný a temný. O závěru se dá dlouze diskutovat. Svým způsobem je to úhyb stranou, ale velmi chytrý a silný. Ano, možná trochu moc "optimistický", ale ne laciný. Určitě nečekaný. Navíc dvojitý... Film, který rozhodně vybízí k přemýšlení. Také film, který stojí za to vidět vícekrát... A to nejen pro úchvatné záběry a skvělé herecké výkony. I pro příběh sám, pro hledání jeho poselství, i když je to možná (určitě) poselství s otevřeným koncem... Jo a ještě jedna věc, postřeh, moudro (staré jako lidstvo samo), jak chcete... Sex je nejen silný a příjemný, ale může být i devastující, převracející lidské vztahy na ruby, rozdělující a ničivý jako požár či voda když vystoupí z břehů... Zajímavé komentáře: golfista, Tosim, Lynn, swamp, Violeta, whitas, BuddyO, crozet

Silný film, přestože mi Štěstí připadá jaksi syrovější. Vyhovuje mi minimalistické vyprávění při kterém se věci nekomentují, ale prostě se dějí a kde se mluví jenom tak málo, jak je nezbytně potřeba. Osobně jsem měl pocit, že v tomhle filmu nefunguje jedna poměrně důležitá komponenta. Lyrické líčení přírody a běhu života na statku (přes veškerou vnitřní rozervanost) tak nějak nekoresponduje s naturalismem a tragikou samotného děje, ale spíše jej (v první polovině filmu) oslabuje. Herecký výkon nejen Pavla Lišky ale také Zuzany Bydžovské je ovšem skutečně mimořádný... Skoro pět hvězdiček.

Rozhodně velmi chytře natočený snímek mísící realitu a fikci do jedné v zásadě velmi autentické výpovědi. Určitý problém vidím v tom, že hra s fikcí do jisté míry podrývá film jako takový. (což je mj. velmi dobře vidět na rozporuplném hodnocení) Film opravdu nemůže být pouze snůška pocitů a lítostivých sebepozorování. Jistě je regulérní, vysmívá-li se akčním trhákům a podobné masové filmové produkci. Problém vidím jinde... Přestože si film z těchto trháků utahuje, nebojí se zároveň v posledních patnácti minutách reinterpretovat celý příběh vložením přesně té vysmívané akční pointy. Samozřejmě, že ne bezhlavě, nýbrž velmi chytře a s poukazem na to, že posledních 15 minut "přece psal někdo jiný", ale stejně... Samozřejmě, že jde o (postmoderní) hru s žánry, s pravdou a nepravdou, s relativností našeho vnímání. Našli bychom velmi přesné paralely tohoto přístupu v současné literatuře či výtvarném umění. Problém vidím v tom, že tím podráží nohy na kterých stojí. Je to zábavné, duchaplné, napínavé, hravé, překvapivé... ale také poněkud destruktivní...

Výborný námět a spousta skvělých nápadů při jeho realizaci. Bohužel, výsledný tvar je jaksi nemastný neslaný. Nejde přitom jenom o nedramatický a "pomalý" střih, ale také o určitou hereckou "cudnost". Jakoby herci pořádně nevěděli, že hrají v bláznivé komedii. Zvláště markantně to vynikne ve srovnání s jenom o čtyři roky mladším filmem "Pane vy jste vdova", kde už tohle všechno funguje naprosto bezchybně. K vymezení žánru "bláznivé komedie" se sluší doplnit ještě jednu drobnost, totiž poměrně velké množství přesných satirických šlehů namířených proti tehdy vládnoucímu komunistickému režimu a posunujících film z polohy nezávazného humoru k vymezení poněkud komplikovanějšímu. Tento dobově významný rys je charakteristický pro celou kinematografii druhé poloviny šedesátých let počínaje společenstokritickými dramty (Pasiáns, Ucho) přes komedie (Bílá Paní, Zločin v Šantánu) až po filmové pohádky (Šíleně smutná princezna).