Zagros

Letos mi to nějak dlouho trvalo. Ne, že bych neviděl nic zajímavého, ale nedokázal jsem si udělat čas pro klidné zamyšlení a rekapitulaci… tak konečně. :-) Za rok 2023 jsem ohodnotil celkem 143 věcí, což je od roku 2016 prakticky můj průměr. Po dokumentech o osobnostech (2021) a seriálech (2022) bych se letos zaměřil na tři různé oblasti.

První je Virtuální RETRO KINO

Uživatel Willy Kufalt mě zhruba před rokem pozval do soukromé diskuze, kde se každý týden virtuálně promítá jeden jím vybraný film. Viz hlavička diskuze.

Zdravím pozvané členy, vytvořil jsem tuto diskuzi s cílem trochu rozšířit povědomí o různých zapomenutých, méně sledovaných či v tuzemském prostředí "neobjevených" filmech, které stojí za pozornost a zhlédnutí.

Také tímto mu děkuji za pozvání. Jsem si jistý, že kdyby měl někdo další zájem, může se mu ozvat a on jej rád také pozve.

Jde opravdu o zajímavé a pozoruhodné snímky, které jsou ve většině prakticky neznámé a hodně dokáží rozšířit divákům filmové obzory. Bohužel nemám zdaleka čas sledovat vše, ale za celý rok jsem viděl celkem třináct zařazených filmů. Ty nejzajímavější pro mě byly:

Grand Prix – jeden z nejlépe hodnocených filmů z prostředí závodů F1 a bude se líbit i nefanouškům motosportu.

Stovky bobrů – moderní pocta starým groteskám a krásný gejzír originality a tvůrčí imaginace.

Den, kdy země vzplanula – sci-fi staré školy, které sází více na atmosféru a dialogy, než na efekty a je možná aktuálnější dnes, než dříve.

Druhou oblastí je polská kinematografie

Polská kinematografie se mi líbí čím dál více a jen v minulém roce jsem viděl deset filmů z Polska. Pozoruhodné byly všechny. Na pomyslném vrcholu stála „trilogie“ Andrzeja Wajdy Člověk z mramoru, Člověk ze železa a Walesa: člověk naděje. Polsko je náš soused, jeho dějiny jsou v mnohém podobné a v mnohém velmi odlišné. Tahle trilogie je výbornou sondou do moderních polských dějin. Navíc je to i filmařsky brilantní. Pátrání po fiktivní postavě za účelem stvoření dokumentu, změna ve vnímání budovatelského a dělnického nadšení, zobrazení Lecha Walesy jako normálního člověka… všechny tři filmy jsou skvělé. Občas jsou na diváka náročné, ale za setkání určitě stojí. Variantou je pak rovněž dobrý snímek Jack Strong o polském špionovi z období Studené války. Je divácky přístupnější, má tradiční filmovou dramatizaci, dobré obsazení a také silné vyznění.

Nakonec přidám několik pozoruhodných dokumentů

Pozemšťané – Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne… Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu… asi nejsilnější emocionální zážitek za celý rok… - (celý komentář zde)

Sociální dilema – Mnohonásobně zvýšené počty sebevražd mladistvých, proměna uživatelů na obyčejné produkty, rostoucí polarizace společnosti, sociální nepokoje, ztráta schopnosti komunikovat na živo, ztráta schopnosti přijmout opačný argument, totální závislost na technologiích… i tohle všechno přináší nové online technologie - (celý komentář zde)

Švéd v žigulíku – Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky… ne, to není námět absurdní komedie, ale realita, která se před pár lety skutečně stala :-) - (celý komentář zde)

V roce 2022 jsem na csfd ohodnotil rovných 150 věcí, zhruba jako loni. Pro změnu zaměřím na seriály. Ty většinou moc nesleduji. Jednoduše proto, že zabírají více času a mně trvá třeba měsíc, než něco dotáhnu do konce. V roce 2022 jsem jich odsledoval snad nejvíc a některé z nich se velmi povedly.

Doporučení bych rozdělil na tři části.

První skupinou je celá série seriálů Byl jednou jeden…

Byl jednou jeden … život (člověk, vynálezce, objevitel)

Všechny série Byl jednou jeden… jsou dobré, ale život je nejlepší! Dokázal najít ideální poměr zábavy a vzdělávání. Děti to baví moc, něco je to přiučí a spoustu toho názorně vysvětlí, což pomůže i rodičům ve věčných dohadech „proč si zase mám mýt ruce a čistit zuby“. Navíc to dokáže pobavit i dospělé, kteří u toho povzpomínají na dávno zapomenuté školní vědomosti. S dětmi jsme se dívali každý den na jeden díl a dál se budeme dívat i na Vynálezce. Oproti předchozí sérii má naprosto geniální znělku. U Člověka byla spíš odrazující, tady se nám líbila tak, že jsme se vždycky dívali od první do poslední sekundy. Nedokážu si představit stejnou látku v lepším provedení… pět hvězd a doporučení pro všechny věkové kategorie.

Druhou skupinou seriálů je kompletní tvorba Taylora Sheridana. Už jeho filmy se mi líbily moc a seriály snad ještě více. Výtečný byl Mayor of Kingstown, momentálně frčí Tulsa King (chystám se) a nejznámější je Yellowstone s jeho odbočkami 1883 a 1923… Právě samostatná řada 1883 se mi líbila snad nejvíc.

1883

Po dlouhé době mě něco naprosto uchvátilo. To, že je Taylor Sheridan borec, jsem věděl už delší dobu. Jeho filmy Sicario a Wind River se mi líbily velmi. Jen se seriály jsem opatrnější, přeci jen to stojí více času. Díky krátké délce a jeho slibované uzavřenosti (ale víme jak je to v případech úspěchu), jsem se nakonec nechal zlákat a dobře jsem udělal. Nechci moc vyzvedávat jednotlivé složky (všechny jsou skvělé!), ale jako celek na mě seriál působil až magicky a dokázal mě vtáhnout už od první minuty. Ta celková atmosféra je úchvatná a sladění jednotlivých složek geniální. Obsazení skvěle napsaných postav, úderné dialogy, překrásné scenérie nasnímané výtečnou kamerou, napínavý a uvěřitelný příběh, poetická krása střídaná nekompromisně drsnou realitou, … V průběhu sledování jsem měl jednu jedinou výtku - občasné vnitřní monology a myšlenky hlavní hrdinky. Když jsem si ale uvědomil, že hlavní děj je z jejího pohledu a ty její myšlenky zdůrazňují ten kontrast mládí, naivity, krásy vs zkušenosti a drsné reality, o to více jsem to poté ocenil. Po konci posledního dílu mi bylo líto, že to končí a rovnou jsem si chtěl seriál pustit znovu. To se mi už nestalo ani nepamatuju. Rozhodně všem doporučuji tuto excelentní minisérii. Pokud máte rádi podobné prostředí, seriál si užijete. Až posléze jsem zjistil, že to je odbočka ke známému Yellowstonu. Vůbec nevadí, že o něm doteď nic nevíte, minisérie 1883 je samostatné dílo. Pravděpodobně mě k Yellowstonu ale přitáhne. :-)

Poslední skupinou doporučení je jedna vynikající filmotéka zdarma. Znáte web ceskatelevize.cz? :-) Na stránkách České televize lze nalézt doslova desítky původních seriálů k online přehrání. Nejde jen o staré skvělé kusy (Byl jednou jeden dům, Sňatky z rozumu), ale taky novou a rovněž skvělou tvorbu (Herec, Ochránce, Devadesátky) a mnoho jiných. Zkuste se na pár měsíců vykašlat na Netflix a podobné služby a projít si web České televize, stojí to za to. Za mě jsou nejlepším kusem...

Případy 1. oddělení

Detektivky nikdy nepatřily k mému oblíbenému žánru, přesto jsem se nechal zlákat vysokým hodnocením a doporučením od kamarádů a na Případy 1. oddělení jsem se podíval. Dívali jsme se doma dohromady a rozhodně nikdo nelitoval. Celý seriál byl natočen civilně a uvěřitelně. Byly vybrány zajímavé a mediálně známé případy. Velmi dobře byly napsané rovněž postavy. Jejich neustále popichování, ať už vážné či nevážné, bylo tím správným kořením seriálu. Navíc to (prý) bylo i pod dohledem skutečných vyšetřovatelů a v seriálu si tvůrci moc nevymýšleli a jen dovedně dramatizovali. Nakonec jsme viděli všechny díly a nebojím se seriál označit jako vrchol televizní tvorby u nás. Rád dám silné čtyři hvězdy a přidám doporučení na několik fajn televizních večerů k tomu. Pokud je někdo navíc fanoušek detektivek a ještě má rád české prostředí, Případy 1. oddělení mu nesmí uniknout. --- Po třetí sérii nakonec hodnocení zvedám na plný počet. Platí všechno dříve napsané a k pozitivním věcem bych ještě dodal citlivě doplněné moderní vlivy (videokonference, korektnost, sociální sítě, PR) a jejich kontrast ke konzervativním, ale skvělým policajtům. Výtečná byla taky Lucie Štěpánková v podobě ředitelky. Tu mstivou, blbou a všehoschopnou mrchu zahrála perfektně. Když má navíc člověk podobné životní zkušenosti, užije si její výkon o to více. Na celém seriálu nemám nic, co bych vytknul. Dle mého názoru se v našem prostředí a na dané téma jedná o prakticky dokonalý seriálový počin.

Mimo hlavní tři skupiny bych ještě doporučil originální a svěží sci-fi kraťasy Love, Death & Robots a něco pro staromilce Všechny velké a malé bytosti. Letos byla vskutku bohatá úroda. :-)

V novém roce všem přeji pevné zdraví, dobrou náladu a co nejvíce zajímavé inspirace ve filmovém i seriálovém světě.

V roce 2021 jsem nakonec na csfd ohodnotil 155 věcí, což bylo více než předchozí roky. Měl jsem více volného času, asi jako většina z nás a rád jsem jej částečně věnoval filmům. A co se mi nejvíce líbilo? Pět hvězd jsem dal jenom třem věcem a není náhoda, že všechno to byly dokumenty o velkých osobnostech. Jak už jsem vícekrát psal, filmy a filmové příběhy mám velmi rád, ale ty nejsilnější příběhy píše sám život. 

Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002)

Dokázat odhadnout dopředu nešťastný vývoj událostí v podobě války a holocaustu, najít sílu s tím bojovat všemi prostředky, díky tomu ve výsledku zachránit stovky děti a pak o tom pokorně padesát let mlčet… Rozhodně to nepřeženu, když napíši, že je pan Nicholas Winton jednou z největších osobností moderních dějin. Je až s podivem, že je známý tak málo a další filmoví tvůrci se ještě jeho obdivuhodného příběhu nechytili (až na polo dokument Nickyho rodina). Formální stránku tentokrát nechám stranou, nebyla špatná a nádherně vygradovaný závěr dokáže emoce vyvolat naplno. Dávám pět hvězd za téma a za příklad vzepření se zlu a konání dobra tím nejlepším možným způsobem. 

Filmový dobrodruh Karel Zeman (2015)

Přesto, že mě animace Karla Zemana povětšinou nenadchla, tak si Karel Zeman zaslouží snad všechny superlativy, kterými můžete tvůrce trikových filmů pojmenovat. Jeho vynalézavost, invence a fantazie byly neskutečné. Být z Ameriky, je celosvětovou hvězdou… No, on jí je i tak a slova obdivu od Terryho Gilliama a Tima Burtona hovoří za vše. Naopak by možná nebyl tak dobrý, protože by nemusel improvizovat. Jak jsem psal, jeho filmy sice nepatří k mým nejoblíbenějším, ale rád je doporučím. Je velmi zajímavé pozorovat všechny jeho postupy. Byl skutečně originální a spoustu věcí jinde zkrátka neuvidíte. Výjimkou je pro mě Cesta do pravěku, která patří k mým nejoblíbenějším filmům. Většina moderních efektů se může jít zahrabat. Sice reálněji zobrazují danou věc, ale není v ní ani trochu toho filmového kouzla, které do svých filmů Karel Zeman vkládal. Nechtěl diváka obloudit trikem, ale naopak přiznaným trikem povzbudit jeho vlastní představivost a zatáhnout jej více do dobrodružství. To je obrovské plus jeho tvorby. Maximální hodnocení je na místě, i když spíše za jeho osobnost. Dokumentu by se pár věcí vytknout dalo, ale dělat to nechci. Navíc byl velmi dobrý nápad zkusit vytvořit pár jeho scén v dnešní době jen s věcmi, které měl tehdy k dispozici. Pro studenty filmu to bylo parádní cvičení. 

David Attenborough: Život na naší planetě (2020)

Tento dokument by mohl být jen další z mnoha ekologických agitek z poslední doby. Kdyby to ovšem bylo od někoho jiného, než je David Attenborough. Na celém světě pravděpodobně není povolanější člověk, který by o tomhle tématu mohl mluvit. Rozhodně nejde o žádný pohodový dokument s krásnými ukázkami přírody, ale o tvrdou a krutou realitu, kterou jsme si jako lidstvo na planetě sami způsobili. Problémy, které máme a které nás při naší další nečinnosti čekají, jsou opravdu strašné a celé to může lehce skončit katastrofou. Ale ještě není pozdě. Maximální hodnocení dokumentu dávám nejen za jeho naléhavost, ale také za jeho optimistický závěr a světýlko na konci tunelu. Ještě máme šanci se zachránit. Stačí být „JEN“ ohleduplný k přírodě a planetě, a pokud možno, co nejméně do ní zasahovat a především jí už dál neškodit. Děkuji lidem jako je David Attenborough, že pomáhají ostatním otevřít oči.

V novém roce se všichni mějte fajn, buďte zdraví a užívejte si filmového světa.

Tento rok si asi většina z nás a také samotný filmový průmysl bude pamatovat dlouho. Sám jsem v roce 2020 ohodnotil celkem 136 věcí. Jen dvě jsem hodnotil zpětně a dá se říct, že už mám tak ohodnoceno vše viděné a nově hodnotím jen nové věci a to hned poté, co je uvidím. Covid ovlivnil i mou letošní topku.

Doporučil bych:

poslední film a jediný film (i kvůli rodinné situaci), který jsem letos viděl v kině a ideálně se nám trefil do vkusu a nálady: Gentlemani (2019)

Paráda! Bavili jsme se v kině královsky, Gentlemanům nemám co vyčítat a už teď se těším, až si je někdy zopakuji a možná přihodím i tu pátou hvězdu. Guy Ritchie dokázal, že ještě umí a vrátil se na úroveň Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k. Sice ze začátku lehce zpomalil, ale i to bylo jen ku prospěchu věci. Brilantní scénář i režie, výtečně napsané postavy, parádní obsazení, úchvatné dialogy, neskutečně dobře vypointované scény a bezchybná gradace. Zapomněl jsem na něco? Celou dobu jsem měl pocit, že jde o vážnou gangsterku a přesto jsem se bavil. Vybalancování napětí a zábavy se povedlo dokonale. Nechci moc vychvalovat herecké výkony, absolutorium si zaslouží všichni, ale přesto musím zmínit alespoň Hugha Granta. To byla snad první role, ve které se mi líbil. Pro mě se dokázal zbavit nálepky romantických rolí pro ženské a konečně pořádně zahrál. Bravo všem! Takhle nějak si představuji ideální film do kina pro dospělé, škoda, že je jich celkově tak málo. Opět o to víc pak podobné perly vyniknou. Viděno podruhé a přihazuji tu slíbenou pátou hvězdu.

jeden dokument viděný kvůli Covidu jen online: 2040 (2019)

Po delší době jsem udělil pět hvězd a proč právě dokumentu 2040? Podobných dokumentů o špatném stavu naší planety je celá řada, v čem je tenhle výjimečný? Především proto, že nestraší, nevyhrožuje, ale naopak hledá řešení. Navíc výborným způsobem. Netlačí nikoho ke změně a nepředpovídá nereálné scénáře. Bere si již fungující řešení, která dnes existují a zamýšlí se nad tím, jak by to vypadalo, pokud by se „jen“ rozšířila a začala jej používat většina lidí. Decentralizovaná síť elektrické energie v Indii a pěstování podmořských řas a jejich využití jsou dva pozoruhodné nápady, které mají hned několik skvělých přínosů pro celou společnost a jsou ve své podstatě jednoduše proveditelné. Mimo obsah mě sedla také forma zpracování. Popis současného stavu a všechny změny vysvětluje Damon Gameau své čtyřleté dceři. Výsledky pozitivních změn projektuje právě do roku 2040, kdy bude dospělá a bude muset ve světě, který my měníme, žít. Právě v tom je pro mě hlavní myšlenka filmu. Chovejme se zodpovědně kvůli našim dětem. To ony po nás všechno zdědí. Za pozitivní vyznění dokumentu přidávám i tu poslední pátou hvězdu.

a jedno svědectví roku 2020: sKORO NA mizině (TV seriál) (2020)

Náš národ má jednu vlastnost, díky ní přežívá i ty nejtěžší chvíle ve své historii. Tou je, že si naprosto ze všeho dokážeme udělat srandu. Jestli to je plus, nebo mínus, nechám na zvážení každého z vás. Nicméně sKORO NA mizině je toho nádherným příkladem. Za mě to je ideální způsob, jak se s podobnou situací vyrovnat. Tím myslím už tento konkrétní případ. Divadlo je paralyzované zákazem a tak najde možnost, jak dál pracovat, něco málo si vydělat a taky se pořádně zviditelnit. Přiznám se, že doteď jsem divadlo Mír neznal. Už jen za ten nápad a odvahu si vysoké hodnocení zaslouží. Navíc mě to pobavilo a zvedlo mi to náladu při druhé vlně… bude i druhá série? Již jsem doporučil mnoha známým, líbilo se všem. Pokud by u nás podobně k současně situaci přistupovali všichni, bylo by to skvělé. Zvedám hodnocení na maximum.

Hodně se mi líbil i dokument o Diegu Maradonovi (2019) a dva filmy od Jurije Bykova. Fabrika (2018) i Hlupák (2014) rozhodně stojí za pozornost.

V roce 2021 se mějte všichni fajn. Snad nový rok bude filmovému průmyslu lépe nakloněn než ten právě skončený.

Každoroční rekapitulace: v roce 2019 jsem ohodnotil 142 věcí (a mimo 7 z nich jsem viděl vše nově). Velmi se mi líbily seriály Zaklínač, Černobyl a dokumentární série Apokalypsa: 1. i 2. světová válka, ale ty zná hodně lidí a není třeba je tolik doporučovat. Proto zvolím tři méně známé věci:

Underground (1995)

Už dlouho jsem si neužil žádný film tolik jako Underground. Obrovská poklona Emiru Kusturicovi, že dokázal natočit něco tak… dějově obsáhlého, detailně propracovaného, nadmíru vtipného, úchvatně poetického, … a především vše perfektně držícího pohromadě. Underground je komedií, absurdním dramatem, napínavým akčňákem, filozofickým pojednáním, parodií a vším možným a přesto jde o ucelený celek, který mě bavil od začátku až do konce. Kromě skvělé hudby Gorana Bregoviče, musím ještě vyzvednout dva hlavní představitele rolí Marca i Crniho. Predrag Manojlovič i Lazar Ristovski to zahráli naprosto famózně. Bavil jsem se doslova u každé jejich scény. Bravo! Dějiny oblasti Jugoslávie jsou velmi pohnuté a je vidět, že i filmaři se s nimi neustále mají potřebu vyrovnávat. Tenhle způsob vyrovnání se s minulostí vlastního národa zaslouží jenom uznání. Ukazuje hodně, pobaví, přivede k mnoha otázkám a konečné hodnocení toho všeho nechá na divákovi. To dějinné a politické také nechám na jiných, to filmové si ovšem zaslouží to nejvyšší – pět hvězd.

Valčík s Bašírem (2008)

Už dlouho mě žádný film tak příjemně nepřekvapil a neodrovnal jak Valčík s Bašírem. Prakticky od první sekundy mě dokázal naplno zaujmout, postupně stále více mě strhával do děje a napínal, aby mě na konci dostal úplně. Valčík s Bašírem je také vůbec jeden z nejoriginálnějších snímků v tématu vyrovnávání se s válečným traumatem. Úžasně mi sedla animace, která v kombinaci s výtečnou hudbou přináší místy až mystickou atmosféru. Silný je také samotný obsah, ten pro změnu v kombinaci se stylem vyprávění dokáže napnout hned od začátku, úžasně gradovat a ke konci sejmout. Vytěsnění hrůzostrašných válečných zážitků z paměti a jejich postupné znovuobjevování pomocí rozhovorů s jinými lidmi, kteří naopak zapomenout nedokáží, je vymyšleno a ztvárněno mistrovsky. No a o tom, kam až jsou lidé schopni v rámci válečného běsnění zajít, se nemá moc co bavit… hranice nejsou.

2012: Čas na změnu (2010)

Tentokrát nechám stranou technickou a řemeslnou stránku a budu hodnotit jenom obsah. No a v případě obsahu nemohu jinak než za pět hvězd. Slepě konzumní způsob života většiny lidí na planetě musí vést zákonitě k tomu, že časem všechno „zkonzumujeme“… zdroje, přírodu, planetu a to beze změny povede k naší záhubě. Dokument Čas na změnu tohle téma mistrně zpracovává. Po uvedení do problému, ukáže spoustu zajímavých informací a možností, jak to špatné změnit. Nehlásá apokalypsu, nestraší a neříká, že všechno už je v háji. Není, protože čas na změnu ještě máme. Snad největším plusem dokumentu je jeho pozitivní vyznění. Společnost, příroda a planeta na tom dobře nejsou, ale pomocí malých zázraků zmíněných v dokumentu z toho ještě vede cesta. Je jen škoda, že podobné dokumenty jsou jen na okraji zájmu a nevidí je více lidí. Je super, že se v dokumentu objevily i známé postavy z filmového průmyslu, které mohou aspoň nějakou tu pozornost přitáhnout. O svých zážitcích se změnou vědomí a vnímání světa mluvili také Ellen Page, Sting a David Lynch.

Všechny tři jsem si je přidal do mých oblíbených a vyřadil místo nich sice skvělé, ale známější (dle počtu hodnocení) filmy.

Jako každý rok si dávám na startu toho nového rekapitulaci. V roce 2018 jsem ohodnotil 159 věcí (z toho jsem 150 jsem jich viděl nově). Na rozdíl od loňska ale nezůstanu jen u dokumentů a příběhů ze života. Letos také rozšířím ročník topku ze tří na pět snímků, jsou to:

Suburra (2015)

Novodobá mafiánská gangsterka se vším všudy. O filmu jsem dopředu nevěděl vůbec nic a byl jsem velmi překvapen po všech stránkách. Nevím, co mám chválit dříve... perfektní obsazení jde ruku v ruce s dobrými hereckými výkony, výborná kamera, skvěle zvolená hudba, víceméně tradiční příběh z podobného prostředí, který má ale úžasnou gradaci... Vše dohromady vytvořilo až magickou atmosféru, která mě dokonale pohltila a já byl po delší době pohlcen ještě několik dnů. Pokud vám sedne kombinace kamery, stylizace a hudby, budete stejně uhranuti jako já. Bravo Stefano Sollima - jméno k zapamatování a seriál Gomora jde do Chci vidět!

Happy end (1967)

Stejně jako většina komentujících, jsem i já velmi překvapen, co za filmový klenot jsem dokázal objevit. Zdánlivě jednoduchý nápad, vyprávět film pozpátku, je zde provedený naprosto brilantně. Tvůrcům patří velká poklona především za tu originalitu a svěží vítr, který dali filmovému světu. Tuctový příběh, o jedné manželské nevěře, se tímto způsobem stane tím nejoriginálnějším, co na dlouhou dobu uvidíte. Navíc síla snímku spočívá také v detailech, jen obyčejné stravování puštěné pozpátku je pozoruhodné a to nemluvím o pranicích a různém porcování masa. :-) Třešničkou na dortu jsou dialogy, se kterými si tvůrci opět vyhráli a vy se u nich můžete nahlas smát, tedy občas chvíli potrvá než se vám to hlavě dokáže poskládat. Nakonec dávám maximální hodnocení, neboť jde vskutku o ojedinělý počin, který jsem ještě nikde jinde neviděl. 

Dukla 61 (TV film) (2018)

Pecka! Není moc věcí, které si chci ihned po prvním dokoukání pustit znovu a Dukle 61 se to povedlo suverénně. Navíc i po druhém kole jsem byl znovu unesen, možná ještě více než po tom první a to je sakra co říct. České televizi patří obrovská poklona za parádní práci a snad jedinou chybou je to, že podobný počin neprošel vůbec kinem - velká škoda. Nevím, co bych měl chválit dříve. Perfektní atmosféru, která byla skvěle budovaná už od začátku prvního dílu? Dobré obsazení výtečně napsaných postav, kdy nebyl nikdo absolutně dobrý ani absolutně špatný? K hrdinským skutkům, stejně jako k hnusným sviňárnám je člověk často dotlačen okolnostmi. Mistrovsky úderné dialogy, kde nebylo ani slovo zbytečně navíc? Výborný scénář a režii za skvělou gradaci děje, bez přehrávání a zbytečného sentimentu? Nakonec říkám jen pětkrát bravo za Duklu 61 jako celek.

Nepřátelé (2017)

Již od prvních minut vás dokáží Nepřátelé strhnout a nepustit. Hned v několika úvodních scénách vám ukáží, jakým způsobem budou silný příběh vyprávět a že to nebude žádná romantika a ani sentimentální či banální dobrodružství z Divokého západu, který nám byl většinou zkresleně podsouván. Drsné a syrové vyprávění a k tomu spousta silných momentů, kdy je mlčení silnější než sebelepší dialogy, to vše dává dohromady dusnou a těžkou atmosféru plnou depresí, frustrací a totálního vyhoření. Nepřátelé rozhodně nejsou lehkým snímkem, při jeho sledování vyplyne až mnoho nepříjemných otázek a tísnivých pocitů, nicméně jsou skvělým filmem. A to jak po obsahové, tak po řemeslné stránce. Nedokáži pochopit to, že film vůbec neprošel našimi kiny. Je to obrovská škoda. V záplavě komiksů, animáků a vztahových drama/komedií by byl vítaným osvěžením.

Dangal (2016)

Sportovní filmy mám vcelku rád, jen se vždycky bojím, že zapadnou do žánrových klišé a už se z nich nevyhrabou. Dangal se tomu sice úplně vyhnout nedokázal, přesto se mi velmi líbil. Především je pro mě originální druhem sportu (navíc v podání dívek) a indickým prostředím, což je velmi osvěžující. Řemeslná stránka je výborná, obsazení a všichni herci také, k tomu se přidává skvělá hudba. Především díky ní celý film působí radostně a přes některé dramatické situace zanechal jen dobrý pocit. Na vysoké hodnocení by samo o sobě stačilo i to, když si uvědomím, že jsem 161 minut sledoval film o indických zápasnicích a ještě se u toho pobavil. 

AFO je mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů, který pořádá Univerzita Palackého v Olomouci již od roku 1966. V průběhu let se komorní uzavřená akce proměnila v jeden z největších vzdělávacích festivalů v Evropě. Jádrem programu festivalu jsou filmy a dokumenty, diskuze a přednášky o tématech, která hýbou společností. Od výzkumu vzdálených planet, pozemských oceánů a globálního oteplování přes vývoj robotiky a umělé inteligence až po postavení žen ve vědě a společnosti. (AFO)

Mezi lety 1966 - 2014 všechny dokumenty uvedené na festivalu byly pravidelně dávány Knihovně Univerzity Palackého v Olomouci. Díky tomu má Knihovna UP zcela unikátní sbírku a jelikož pracuji v Knihovně UP a také jsem aktivní na portálu csfd.cz, napadlo mě, že na tuto sbírku dokumentů upozorním právě na csfd formou seznamu v mém profilu. Tam budu postupně přidávat odkazy na dokumenty uvedené ve zdejší databázi společně s odkazy na katalog v naší knihovně. Každý, kdo narazí na dokument, o který má zájem, a který často není možné jinde sehnat, dostane informaci o možnosti se k němu dostat prostřednictvím naší knihovny. Jsme veřejnou knihovnou a navštívit nás může každý. Dokumenty z festivalu AFO jsou uloženy ve skladu a je možné si je zapůjčit a v prostorách knihovny přehrát.

Dnes jsem na profil nahrál první seznam. Prozatím jde o 83 odkazů na zajímavé dokumenty z let 2010-2013. Postupně budu seznam dále doplňovat.

Pro ty z vás, kteří festival AFO neznají, přikládám jedno video - jde o upoutávku na 50. ročník, který se konal v roce 2015.

Také za rok 2017 jsem si udělal menší sumář. Ohodnotil jsem rovných 200 věcí (filmů, dokumentů a kraťasů), z toho jsem jich asi 170 viděl poprvé. Sám jsem se podivil, které to tři věci na mě nakonec nejvíce zapůsobily. Ve všech případech šlo o dokumenty a o silné příběhy, které rád doporučím. Filmy mám velmi rád, ale ty nejsilnější příběhy píše právě sám život. Jsou to:

Senna (2010)

Opravdu skvěle natočený dokument. Co se týká příběhu, napětí a samotných představitelů, v ničem si nezadá s hranými filmy, naopak mnohé z nich převyšuje. Ač nejsem fanoušek moto sportu, s velkým zaujetím jsem sledoval celý dokument a po jeho zhlédnutí jsem si spoustu informací s dalším zájmem vyhledal. Drobnou výtkou může být snad jen lehce jednoznačný pohled na Sennu a jeho glorifikace, kterou si nicméně za své jednání v mnohém zasloužil. Dokument ve mně dokázal vyvolat pocit, že Senna svou povahou a „duchovním“ přístupem k životu, věděl, co jej čeká. Jeho vyrovnanost, kdy s klidem přijal i hodně nepříjemné věci, mě učarovala. Vždy se s tím dokázal smířit, přijmout to a snažit se být ještě lepší. Před startem do osudového závodu minimálně tušil, co přijde, dokázal se s tím smířit a odstartovat. Nejsilnější příběhy vždy píše sám život. Bravo Sennovi! Bravo tvůrcům dokumentu! Maximální hodnocení je na místě.

Woodstock (1970)

Unikátní dokument/záznam jedné z nejvýznamnější kulturních událostí minulého století. To, co se podařilo ve Woodstocku, byla úžasná shoda všech okolností a již nikdy se to nepovede. Původně běžný festival nabobtnal do obrovských rozměrů… Odhad 60 tisíc návštěvníků vzal za své při předprodeji (180 tisíc lístků) a na místo dorazilo přes půl milionu návštěvníku. Pořadatelé jednoduše zbořili ploty a pustili všechny bez placení a to ještě několik stovek tisíc to vzdalo a jelo domů. Nevyhnutelný chaos a kolaps všech základních služeb snášela drtivá většina návštěvníků v jakési zvláštní kolektivní a sdílené pohodě (mír, láska a porozumění), také proto je Woodstock legendární. Samotné záznamy jednotlivých vystupujících jsou pak jen dalšími třešničkami na dortu. Dokument není rozhodně dokonalý, ale stejně jako Woodstock je nezapomenutelný a plně si zaslouží maximální hodnocení, jako celá akce. Jen tak mimochodem, na festivalu zemřeli dva lidé a narodily se dvě děti. :-)

Zátoka (2009)

Zde musím dát neobjektivních pět hvězd. Po formální stránce se něco vytknout dá, nicméně tady jde především o obsah. Na celém dokumentu je nejzajímavější příběh Richarda O’Barryho, který celý ten špinavý obchod rozpoutal (nic netušící a neúmyslně), poté si vše uvědomil a začal s tím bojovat. Jinak jde o typ dokumentu, ze kterého se vám udělá špatně. Špatně z lidské hrabivosti, z lidské hlouposti a domýšlivosti. Když nakonec zjistíte, že to není ani o penězích, ani o politice, ale jen o jakési umanutosti místních, kteří zkrátka musí vyvražďovat delfíny ve velkém jen proto, že už to tak dělají několik desítek let… dojdou vám slova.

Již jsou to více než čtyři roky, co jsem se zde zaregistroval a aktivně jsem začal csfd využívat. Za tu dobu se můj život změnil opravdu hodně, ale musím říct, že nakonec jsou všechny změny pozitivní a jsem za ně velmi rád.

Csfd je ale filmový svět, proto zpět k filmům. Kompletně jsem změnil svoji filmovou TOPku. Uvědomil jsem si, že je asi zbytečné tam mít ty všem známé filmy (i když jistě kvalitní) z prvních pozic celkového žebříčku. Mnohem přínosnější bude ukázat ostatním mé oblíbené a méně známe věci. Proto jsem se zaměřil na filmy, které mě nejvíce oslovily, a u kterých jsem to nečekal, neboť jsem je předtím neznal. Z možných kandidátů jsem nakonec úmyslně vybral ty s nejmenším počtem hodnocení, ať je výběr inspirativní.

Zde je tedy má TOPka, mrkněte a třeba dejte vědět, jak se vám filmy líbily:

Na stupních vítězů            (221 hodnocení)

Pidiobři                              (347)

Raz, dva, tři                       (1530)

Blikající světla                  (2815)

Čtyři dohody                     (3069)

Revizoři                             (7433)

Tohle je náš svět              (8664)

Diktátor                             (9202)

Karamazovi                      (12119)

Lola běží o život              (14573)

Další změnou je aktivnější přístup k samotné csfd, postupně se snažím doplňovat komentáře ke všem viděným věcem. Doufám, že se někdy dočkám toho, kdy se počet okomentovaných filmů bude rovnat počtu ohodnocených filmů. Je to běh na dlouhou trať, ale budu se snažit.

V roce 2017 jsem ohodnotil 245 různých děl, z toho necelých 200 jsem viděl poprvé a hodnocení bylo čerstvé. Nakonec jenom třem nově ohodnoceným dílům jsem dal maximální hodnocení. A protože jde spíše o méně známé věci (počty hodnocení jsou 590, 1495 a 8300), rád se o ně podělím a doporučím je ostatním. Jde sice o starší díla, ale pokud budete mít čas a chuť, opravdu vřele doporučuji.

Vojna a mír III (1967)

Ve třetím díle lze spatři možná „největší „ bitvu na plátně filmu. Tedy alespoň tu opravdovou, kde nenarazíte na jediný pixel. Navíc je natočena naprosto úchvatně. Nejvíce mě zaujaly záběry na samotnou bitvu, kdy kamera přejíždí bitevní pole dlouhými záběry bez jediného střihu. Nerad používám přehnaně superlativy, stejně by to popsat nedokázaly, pravdou ale je, že tyhle záběry vyráží dech a je velmi pravděpodobné, že už tak velkolepou a reálnou bitvu nikdo nikdy nenatočí. S tímto vědomím zvedám třetímu dílu nakonec hodnocení na maximum.

Raz, dva, tři (1961)

Vždy mám velkou radost, když narazím na mně neznámý výborný film. Tentokrát tím skvělým filmem byla úžasná komedie Raz, dva, tři - velmi svižná a vtipná konverzačka. Děj je jednoduchý a uhání neskutečnou rychlostí. V době svého vzniku to musela být naprostá bomba. Raz, dva, tři si dělá dobrý den z Američanů, Němců i Rusů, vůbec na nikom nenechá nitku suchou. Když si uvědomíme rok vzniku (1961) a vnímáme Berlín na pozadí, občas z toho až mrazí. Tvůrci se nezastavili před ničím. Výborné obsazení a ještě lepší herecké výkony v kombinaci s třeskutými dialogy, které se na vás valí jeden za druhým, dělá z této komedie film, který jsem si zamiloval a rád si jej kdykoli pustím znovu.

Blaník (1997)

Další z her Divadla Járy Cimrmana, která se zařadila k mým oblíbeným. Obecně mám pocit, že jim nejlépe jdou hry, které se nějakým způsobem váží k naší historii. Díky tomu je poté ve hrách více úrovní a nestojí jen na hrátkách s významy slov apod. Ladislav Smoljak je ve formě blanického rytíře a rebela opravdu skvělý a jeho stěžování si na blanické vedení je úžasně výstižné. Nám nezbude nic jiného než se tomu opět zasmát a to měrou vrchovatou, což bylo hlavním záměrem a proto nelze jinak, než znovu po čase dát maximální hodnocení.