Zagros

Uplynulo dalších deset let, než se tvůrci vydali znovu do světa Star Wars. Hodnocení filmu Síla se probouzí je hodně závislé na tom, co od toho čekáte. Nový příběh? Další rozvoj celé ságy? Originalitu? To pak budete zklamáni. Jestli vám ale chyběl svět Star Wars a chcete se opět ponořit do jeho atmosféry, kde nepotřebujete nic jinak. Když se chcete setkat se starými známými a prožít s nimi další dobrodružství. Pokud chcete další film, který se snaží bez nějakých inovací pracovat s předem osvědčeným konceptem… pak můžete být spokojení. Je to jako jít na pivo se starou dobrou partou a zavzpomínat si na skvělé minulé časy. Takhle nějak si představuju důstojné zakončení celé série, kdy je poslední film více než co jiného poctou pro celou ságu. Tímhle filmem měla původní sága skončit.

Pomsta Sithů je tím nejlepším filmem z nové série (díly 1-3) ze světa Star Wars. Je také důstojným zakončením a především propojením hlavního příběhu s původní sérií (díly 4-6). Atmosféra velmi potemněla a zhutněla, humor se téměř vytratil a přibylo obtížných rozhodnutí. Když k tomu připočtu svižnou akci, dobře vykreslené postavy a přímo osudový příběh, mohu prakticky jen chválit. Drobnou výtkou je jen slabší výkon představitele hlavní role Haydena Christensena. Ten se sice snažil, ale nebylo to úplně ono. Novou naději to sice nepřekoná, ale tu díky nostalgii a načasování do mých mladých let nepřekoná asi nic. Nicméně jsou to hodně velké čtyři hvězdy z mého oblíbeného filmového univerza Star Wars.

Po prvním díle druhé (vlastně první) série jsem byl hodně rozladěný a zklamaný z toho, kam se George Lucas se svou životní ságou vydal. Naštěstí Epizoda II – Klony útočí se vrátila k tomu lepšímu ze světa Star Wars. Starý dobrý svět a jeho atmosféra v naleštěném kabátku z nových efektů naštěstí tentokrát nezapomněl ani na příběh, postavy, akci a velkolepé bitvy a souboje. Ty naštěstí neměly jako cílové publikum jen děti a puberťáky. Jasně původní ságu (myslím díly 4-6) to pořád zdaleka nepřekonalo, ale jako důstojné pokračování… ehm kdo se v tom jeho prohazování dílů má vyznat... :-) Bylo to jednoduše fajn.

Po diváckém úspěchu filmu Zámotek z roku 1985 se opět projevila neměnná filmová zákonitost a vzniklo pokračování. Bylo to takové milé posezení se starými přáteli, se kterými jsem se mnoho let neviděl a společně jsme si zavzpomínali na mládí. Vzpomínky jsou fajn, jen to už není úplně ono. U kormidla stál místo Rona Howarda někdo jiný a asi se to projevilo. Na sci-fi komedii byl námět přitažený za vlasy jen mírně a obsazení bylo takřka totožné s prvním dílem, což je rozhodně plus. Jen už to nemělo tu absolutní pohodovou bezstarostnost a závěr mě spíše rozladil. Možný spoiler… Vždycky mně bylo líto, že hlavnímu hrdinovi jeho mimozemská láska nakonec uletěla. :-( Nezachránila to ani náhrada v podobě sympatické Courteney Cox.

Zámotek je pro mě velmi pohodová sci-fi komedie, na kterou jsem se v mládí často rád podíval. Příběhově je to o bandě důchodců, která se nevědomě setká s mimozemšťany, což jim téměř doslova vlije novou krev do žil a oni si opět mohou naplno užívat života. Námět je sice lehce střelený, ale u kormidla stál Ron Howard, který to dokázal ukočírovat a stvořit opravdu pohodový snímek. Velmi se povedlo i obsazení. Důchodci jsou sympaťáci a to jejich povyražení ve stáří jsem jim nejen věřil, ale i přál. Když se k nim přidala sympatická mladá dvojice Steve Guttenberg (Mahoney!) a Tahnee Welshová, bylo na fajn zábavu zaděláno. Sice nejde o žádný hlubokomyslný filmový klenot, ale vyznění snímku bylo veskrze pozitivní a přiznám se, že jsem zvažoval i čtvrtou hvězdu.

Veřejní nepřátelé se pokusili znovu oživit oblíbený žánr gangsterských filmů a neměli špatně našlápnuto. Obsazení (Depp, Bale, Ribisi) dávalo velkou naději na skvělý filmový zážitek. Ještě když k tomu usedl na režisérskou stoličku Michael Mann (Poslední Mohykán, Nelítostný souboj), začal jsem se těšit. Mé těšení podpořil i slušný trailer s dobrým vizuálem. Bohužel jsem byl z filmu nakonec spíše zklamaný. Z dobrých ingrediencí se tentokrát tvůrcům nepodařilo vytvořit nezapomenutelný zážitek a má velká očekávání se nenaplnila. Řemeslně to špatné nebylo, akce byla dobrá, atmosféra místy fajn, vizuál efektní, tak co tomu chybělo? Možná lepší příběh, který moc originality nepobral? Možná silnější postavy, se kterými bych dokázal film víc prožívat? Celé to bylo takové odtažité. Přes uvedené plusy jsem se nedokázal do filmu úplně ponořit a po jeho skončení jsem si uvědomil, že ve mně nic moc nezanechal. Nakonec jsou to průměrné tři hvězdy a na dobrou gangsterku raději příště sáhnu po něčem starším.

Gándhí je historickým velkofilmem o osobnosti indického duchovního vůdce, který se dá brát jako zfilmovaná lekce dějepisu 20. století v dějinách Indie. Rozhodně to ale není lekce nudná. Pro někoho je to možná zbytečně dlouhé, také jsme to doma natáhli na několik večerů, ale neberu to jako výtku filmu. Všechny scény měly smysl, tempo vyprávěný bylo v souladu s dlouhými desítkami let Ghándího života a tři hodiny uplynuly v pokojném tempu až překvapivě rychle. Ben Kingsley nezaslouží jen Oscara, ale absolutorium. Do Gándhího se doslova převtělil. Dokázal nasát celou jeho osobnost a vyzařoval z něj vyrovnaný klid i přes nesmírné vnitřní napětí v nejsilnějších scénách. Osobnost Gándhího je krásnou ukázkou toho, že se na násilí dá odpovědět klidem a nastavením druhé tváře. Ani tenhle způsob řešení konfliktu není ideální a také při něm umírají lidé. Možná je jich „jen“ mnohem méně, než když se reaguje na násilí násilím. Dosáhnout svého se tím ale dá také, i když jde o nesmírně náročnou cestu, kterou zvládnou jen skutečné osobnosti… například jako Gándhí. Pak dokáží pohnout celým národem, celou říší, celým světem.

Muzikály nejsou mým oblíbeným žánrem, ale občas si chci rozšířit obzory a doplnit filmové vzdělání, proto se do těch nejznámějších pustím. Teď došel čas na West Side Story. Tvůrci v podstatě zkopírovali nesmrtelnou klasiku Romea a Julii. Jen jí dali moderní zpracování a zasadili ji do prostředí New Yorku. No… muzikály to u mě s hodnocením mají složité. Většina písniček mě nebaví, choreografie mě nechává chladným a povětšinou to barevné trdlování jen zdržuje a natahuje už tak neoriginální děj. Ve West Side Story to nebylo moc jiné a zpočátku mě hodně vadil rozpor, kdy mládež machruje a vypadá to, že si gangy pořádně rozbijou huby a oni místo toho začnou tančit. :-) Jasně, je to muzikál, co jsem čekal? Každopádně něco můžu i chválit. Povedlo se sympatické obsazení, občas to bylo hravé a byla tam dokonce jedna písnička, která zaujala i mě. Když k tomu připočtu barevný vizuál a řemeslnou kvalitu, dostanu se i na ty slabší tři hvězdy. Chápu, že pro fanoušky žánru a milovníky muzikálů hodnocení může být o hodně vyšší.

Stejně jako je film A Chinese Ghost Story obtížné zařadit do jednoho žánru (akční, fantasy, romantika, komedie) je pro mě těžké jej hodnotit. Pár filmů z Hong Kongu jsem už viděl a tušil jsem, co jako divák dostanu. Proto mě nepřekvapila tradiční přepálenost emocí, jinak vypointovaný humor, létající bojovníci a právě mix žánrů a časté střídání rovin vyprávění příběhu. Z temné napínavé scény rovnou do romantiky, poté rychle nějaké to odlehčení, napínavý souboj, pár vtipů, znovu romantika a návrat do napětí. Vlastně mi to ani nijak nevadilo. K hongkongské produkci to zkrátka patří, a pokud nejde o koprodukci, je taková většina jejich filmů. Je jen na divákovi, jak mu tahle forma sedne. Za sebe jsem rád, že jsem snímek viděl, ale žádný hluboký dojem na mě neudělal a další díly si už nepustím… třikrát tao.

Pět hvězd moc často nedávám. Jedním z důvodů, proč občas maximální hodnocení něčemu udělím, je jeho zásah v emocionální rovině. Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne. To vyznění dokumentu, záběry a především chování lidí… obecně lidstva i lidí v konkrétních záběrech… Jak někdo vůbec může umlátit klackem bezbranné raněné zvíře, jak to může dělat třeba stokrát denně a každý den? Proč lidé bestiálně vraždí všechno živé, jen abychom měli… ne dost, ale nadbytek a pořád všechno? Chtělo se mi zvracet, nahlas řvát, tiše plakat, … ty emoce byly skutečně silné. O dokumentu jsem věděl už mnoho let a tušil jsem, o co půjde. Podvědomě jsem odkládal první setkání s ním. Rozhodně to není objektivní dokument, to je potřeba říct. Nicméně je pravdivě natočen a vyznívá jako brutální a zasloužená obžaloba lidstva jako celku. Popisovat jednotlivé záběry se mi nechce. Zvedá se z nich žaludek, a když si uvědomím, že tohle je vůbec možné a děje se to s tichým souhlasem nás všech, je mi znovu zle. Nemám problém jíst maso, sami jsme měli v minulosti zabijačky, ale naše prasata se měla jako v bavlnce a porážka byla s respektem a s díky za jejich oběť. Snad to neznělo moc pateticky. V dokumentu je ale nechutné mučení, vraždění a trápení ve velkém… ne v obrovském měřítku. Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu. Zabíjení pro maso, pro kožené kabelky, testování na zvířatech, vystupování v cirkusech, utracení zvířat… Asi ani nemá cenu vypisovat všechna čísla… miliony mrtvých a umučených zvířat, celosvětově tisíce za minutu. Možná jen jednu statistiku pro ilustraci. Dnes (rok 2005) se v Americe sní za jeden den tolik kuřecího masa jako v roce 1930 za celý rok dohromady! Speciálně Američanům bych to povinně (a klidně násilím - Mechanický pomeranč!) pustil před každou návštěvou jejich McDonalda. Chce se mi věřit, že v Evropě se už podobné věci v takovém měřítku nedějí. Sám se k tomu snažím přispívat alespoň svým (ekonomickým) chování. To je jediná možnost. Až přestaneme kupovat všechno ve větším množství, než skutečně potřebujeme. Svět bude lepší místo… aspoň o trochu.