Zagros

Další z klasik mého mládí, kdy jsem podobné seriály v televizi občas sledoval. Gumídci měli chytlavou úvodní znělku, sympatickou partu a správně odporné záporáky v podobě Tupounů. :-) Příběhy byly přesně zacíleny pro mladší děti na základce… dobrodružné a napínavé. Nutno říct, že mě jako dítě bavily více příběhy Rychlé roty a seriál My z Kačerova. Možná to bylo i tím, že jsem měl doma papírové komiksy, což mi u Gumídků chybělo. Také jsem je nedávno zkoušel pouštět dětem a ty to moc nebavilo. Skončili jsme po pár dílech...

Bílé peklo je film o útěku německého vojáka a zajatce z druhé světové války ze sovětského gulagu na daleké Sibiři. Válka je strašná sama o sobě, zajetí v sovětském gulagu daleko na Sibiři je možná ještě horší, protože hlavním trestem je ta bezvýchodnost situace a uvědomění si, že člověk odsouzený na pětadvacet let se odtud nikdy nedostane. Když se útěk se štěstím podaří, ten skutečný boj o život teprve začíná, protože se člověk ocitne uprostřed bílého pekla, třeskutých mrazů a je několik tisíc kilometrů od civilizace. Námět je silný a tvůrcům se z něj podařilo stvořit rovněž silný snímek. Největším plusem je právě celková atmosféra, která je povětšinou bezútěšná. K pozitivům připočtu životní výkon Bernharda Bettermanna v roli Clemense Forella. Tomu jsem věřil ten jeho neustálý vnitřní boj beznaděje a drobné jiskry naděje někde v dáli. Kromě dramatu jednotlivce má film i nadstavbu, když se občas vynoří i morální otázky. Například když Žid pomůže Němci a Němec se omlouvá za Holocaust „ale my jsme o všem nevěděli“… „samozřejmě, jen jste jako vždy poslouchali rozkazy“. Za to všechno dám poctivé čtyři hvězdy a film doporučím. Jen se připravte na to, že to není žádná oddechovka a i vzhledem k celkové délce 150 minut jde o náročný film.

Po třiceti dvou letech si režisér vzpomenul na svoji prvotinu … a Bůh stvořil ženu (1956), která odstartovala jeho kariéru a rozhodl se natočit její předělávku. V roce 1988 tak natočil americkou verzi, i když ta má společného s původním filmem kromě režiséra už jen název a možná výraznější hlavní hrdinku. Jinak jde o úplně jiný film. Americká verze je typickou ukázkou bezstarostných osmdesátek. Sympatické obsazení, občas nahota, nekomplikovaná zápletka, pohodová muzika… zkrátka nekonfliktní film pro odpočinek u televize a to nemyslím jako výtku. V příběhu se hlavní hrdinka potřebuje dostat z vězení a po nezdařeném útěku zvolí obchodní cestu. Za peníze se provdá a tím se dostane z vězení (skutečně to tak v minulosti šlo?). Manželství bere jako obchod a dle toho se vyvíjejí vztahy. Její předpoklad, že manželství je vždy špatně, je hloupý a ještě víc komplikuje vztahy. Každopádně ke cti příběhu lze napsat, že vztahy se alespoň neřeší podvodem a manželé jsou k sobě upřímní a na rovinu si říkají, jak to je. V tom je lepší než třeba česká komedie Muži v naději. Za sympatické obsazení a za tu pohodovou bezstarostnost jsou to fajn tři hvězdy.

Filmy dle scénářů Charlieho Kaufmana jsou vždy velmi nápadité a originální, ale ne vždy mi sednou. Jeho prvotina V kůži Johna Malkoviche byla přesně taková. Filmu nelze upřít vlastní invenci a originalitu a povedlo se i pár vtipných scén. Bohužel jako celek to vůbec nefunguje. Z mého pohledu je ten potenciál dobrého námětu nevyužitý, nebo to zkrátka jen šlo úplně mimo mě. :-) Za mě jsou to jen dvě hvězdy a nulová chuť se na to podívat znovu. Nicméně jsem rád, že podobné snímky vznikají a ten náš filmový svět je tak pestrý. Jde o další případ, kdy se budou hodnocení uživatelů velmi rozcházet.

Hned na začátku musím na rovinu napsat, že na představení travesti show bych nikdy dobrovolně nešel a natřásající transvestita v křiklavém kostýmu ve mně vyvolává odpor. Přesto jsem si film Dobrodružství Priscilly, královny pouště v rámci rozšíření svých obzorů, posouvání svých hranic a tréninku své tolerance nakonec pustil. :-) A dobře jsem udělal. Sice na danou subkulturu názor nezměním, ale díky filmovému vhledu ji možná o trochu více pochopím. Film je totiž vcelku dobře natočený. V podstatě jde o klasický mustr road movie a o nepochopení jedné z mnoha menšin v naší lidské společnosti. Především herecké výkony byly výborné, Hugo Weaving a Guy Pearce byli sakra uvěřitelní. Když ke kladům připočtu několik vtipných scén, které se zakládají právě na naprosté netoleranci buranské většiny k menšinám a také postupné ponoření do psychologie postav a lehkou psychologickou nadstavbu, rád udělím tři hvězdy. Na víc to vzhledem k tématu ale není.

Hvězdná dvojka Tom Cruise a Brad Pitt spolu v jednom filmu? Proč ne, tohle je ale lákadlo spíš pro něžnější polovinu lidstva. :-) Film pro mě musí ukázat i něco jiného. Tady se to povedlo tak napůl. Nejvíce mě lákal námět… věčný život upíra napříč staletími. Povedla se i atmosféra a sedlo mi pomalejší tempo vyprávění. Nicméně příběh mě už sám o sobě neupoutal a bude brzo zapomenut. Tady lehce zvítězila forma nad obsahem. Film to ale není špatný a měl u diváků úspěch. Také jeho zásluhou vzniklo několik dalších seriálů a filmů s upírskou tématikou.

Ze seriálu Oběti jsem viděl Znásilnění a nedopadlo to úplně špatně, proto jsem si pustil i další díl z těch lépe hodnocených a to Svědka. Také tenhle díl je solidním televizním filmem. Zajímavý příběh, který více otázek vyvolá, než zodpoví. Když jsem svědkem zločinu, má cenu jít svědčit, nebo se na to mám raději vykašlat? Co je to spravedlnost a jak se nám občas odvděčí? Bohužel to nevyznívá moc ve prospěch angažovanosti. Může to být i drobná výtka filmu, který tím vlastně podporuje a utvrzuje jeden náš národní stereotyp – hlavně držet hubu a krok. V reálu si člověk za všechno dobré i špatné může sám. Vymlouvat se na systém, nadávat na policajty a svádět to třeba na vládu, je jednoduché, ale alibistické. Jo a nikdy nesázejte sportku… skvělý, i když naivní závěr. :-)

Díky dětem, které dostaly dřevěné loutky, u nás v rodině zažívá Hurvínek se Spejblem renesanci. :-) Hrají si s nimi, poslouchají jejich namluvené pohádky, byly na divadle a občas jsme se mrkli společně na večerníček. Díval jsem se i jako malý. Nebyl to sice můj úplně nejoblíbenější večerníček, ale bavilo mě to. Ideální kombinace loutek, vtipu a výborného hlasu Miloše Kirschnera stvořila tohle nesmrtelné dílo. Pokud něco vydrží desítky let, baví to děti i dospělé a taky to baví několik generací po sobě, nelze dát nízké hodnocení. Viděl jsem asi více různých řad a sérií, nicméně nechám hodnocení všech dohromady u téhle série z roku 1972.

Po třech letech jsem se konečně dočkal a filmové zpracování jedné z mých neoblíbenějších knih je komplet. Jak už naznačila první část, dílo se povedlo téměř dokonale, já byl po návštěvě kina nadšený a má mysl se přenesla na několik následujících dnů na Arakkis. :-) Pomalé tempo příběhu, dlouhé nájezdy kamery, klidné pohledy, komunikace beze slov, indoktrinace náboženstvím, nevyhnutelná svatá válka, … to všechno se mi moc líbilo. Navíc gradace některých okamžiků je přímo uchvacující. Konečně je v kinech výtečný film pro dospělé, kde nenajdete vtipy a hlášky pro dvanáctileté americké puberťáky! Asi dál nebudu chválit jednu složku za druhou. Denis Villeneuve zkrátka stvořil ucelený a funkční filmový svět, který má sílu diváka uhranout. Ač jsem si například některé postavy přestavoval jinak, tvůrci mě castingem i hereckými výkony nakonec přesvědčili. Mladé vycházející hvězdy Timothée Chalamet i Zendaya to daly skvěle a staří pardálové (Bardem, Broslin, Isaac, Bautista a Skarsgard) perfektně sekundovali. Tvůrcům rovněž odpouštím drobné změny v příběhu. Ve filmu má všechno smysl a myslím si, že mohou být spokojeni i fanoušci předlohy i diváci, kteří knihu nečetli. Nemám, co bych vyčet. Pětkrát bravo pro všechny tvůrce, a pokud se tvůrčí tým v tomhle složení vydá na další dobrodružství na Arrakis, budu se velmi těšit.

Krize středního věku se dá řešit různě. Někdo ji řeší útěkem do divočiny. Hlavní hrdina filmu, Martin, se vzdá civilizace, obleče se do kožešin, vydá se tábořit a občas se pokusí ulovit nějaké zvíře. Což pro člověka z civilizace skončí často nezdarem a tak nezbývá, než se snížit k tomu, si zajít na benzinku pro bagetu. :-) Námět jako dělaný pro dánskou komedii. Tohle Dánové většinou umí, a proto jsem se nechal nalákat i na snímek Divoch. Tady se to povedlo tak napůl. Námět byl fajn, obsazení také a několik scén bylo výborných. Bohužel to bylo v několika částech nedotažené a občas se objevilo pár nesrovnalostí a nelogičností. Především laxní policejní pátrání po lidech běhajících se zbraní… asi by to probíhalo hodně jinak. Také mi chybělo větší prokreslení postav a třeba motivace hlavního hrdiny. Žena, děti, rodiny, práce… vše bylo fajn, ale přesto se seberu a zmizím? Jasně, je to komedie, není třeba mít všechno jako promyšlené existencionální drama. To by se ale muselo lépe pracovat s gradací příběhu a s vypointováním některých scén. V dánských filmech se mi často líbí právě to dovedné balancování na hraně dramatu a (mnohdy černé) komedie. Divoch není ovšem špatný film, jako zábava na jeden večer je fajn. Jen má k vrcholu dánské kinematografie v tomhle žánru ještě daleko. Doporučil bych spíše partu kolem režiséra Anderse Thomase Jensena a jeho filmy.