Zagros

Anton Špelec, ostrostřelec je další ze skvělých komedií Vlasty Buriana. Nedosahuje sice na ty úplně nejlepší jeho filmy, ale velmi se jim přibližuje. Kromě tradiční kadence jeho hlášek přidává nadstavbu ve formě navážení se do rakouské monarchie. Hlavní postava se po urážce císařského majestátu musí ukrývat doma v dílně, čehož někteří chtějí šikovně využít a dochází tak k povedeným střetům. Pro fanoušky Vlasty Buriana je Anton Špelec povinnost. Kdyby náhodnou někdo s Vlastou Burianem začínal, raději mu doporučím něco z jeho top trojky: U pokladny stál, Přednosta stanice nebo Ducháčka.

Ke komentáři k filmu Nezlobte dědečka jsem se chystal napsat, že už to není ono a na Buriánovi je vidět, že to nejlepší už má za sebou. Což by nebyla vůbec pravda! Film je z roku 1934 a jeho nejlepší filmy a role na něj teprve čekají. Zmátla mě jeho postava - starý dědeček. :-) Nicméně platí to, že film pro mě patří k jeho slabším kouskům. Je to až moc bláznivá komedie, často se křičí, nahlas hádá, pořád se někdo převléká a herci hodně přehrávají… včetně Buriana. Popis v obsahu sedí, je to taková divadelní taškařice. Někomu ale sednout může, zkuste. Pro mě jsou to jen slabší tři hvězdy, a když mám chuť na jeho výtečné komedie, sáhnu po jiných filmech.

Jako zabít ptáčka je dalším z amerických filmů na téma rasismu. V Americe tohle téma rezonuje již desítky let a Američané se s rasovou otázkou ještě nedokázali z daleka vyrovnat a v současné době to dělají čím dál tím hloupěji. Jejich starší filmy ovšem stály za to a rozhodně měly větší smysl (než třeba rasové limity jako podmínky na Oscary). Na rozdíl od surovější Hořící Mississippi je Jako zabít ptáčka jemnějším pohledem na rasismus. Změnou je především větší prostor pro děti, kdy je příběh z velké části z jejich pohledu. Filmu to dodává zdánlivou naivitu a nesmyslné a rasistické chování některých postav se mnohem více zvýrazní. Díky dětskému pohledu příběh vyznívá naléhavěji. Gregory Peck jistě svou hlavní roli zahrál výtečně, tady byl z mého pohledu ale zastíněn dětmi. Dětští představitelé jsou lepší a jejich scény mě dokázaly velmi bavit a hodně napnout. Přes drobné výhrady film rád doporučím a udělím mu čtyři hvězdy.

Výpravný film o jedné nepovedené cestě na Měsíc a o záchraně posádky. Prvního člověka na Měsíci si dokáže vybavit každý, ty další už téměř nikdo. Proč tam znovu létat, když už to nikoho nezajímá? Nebo to začne lidi zajímat, až se blíží možná tragédie. Pro mě má Apollo 13 právě v tomhle tu největší sílu. Zprvu nezájem veřejnosti se mění v celonárodní live show. Tak to na světě chodí. Každopádně film je to řemeslně parádní, i když se někomu může zdát dlouhý. Za mě se pozvolný rozjezd k tomuto filmu hodí skvěle. O to víc pak graduje ve druhé polovině. Napoprvé (a pokud o tom dopředu nic nevíte) je to hutné drama hodné silných čtyř hvězd. Na opakované setkání se už ale napětí vytrácí a hodnocení ode mě klesá o jednu hvězdu.

Moc amerických teen komedií, které jsem viděl v mládí a ještě si je po letech vybavím, není. Kromě několika dílů Prciček je to snad už jen Road Trip. Proč právě ten? Měl jednoduchý a jasný příběh, který si na nic nehrál a jen tvořil nosnou linku pro většinu vtipných situací. Bylo v něm dobré obsazení sympatickými herci. Ti hráli rovněž sympatické postavy a některé z nich byly správně trhlé. Třeba postava rachitického chcípáčka na lovu své první sexuální zkušenosti stála za to. :-) No a především se povětšinou povedly dobře vypointovat vtipné situace a já se bavil, což je u komedie to hlavní. V rámci žánru jde rozhodně nadprůměr a dokonce bych se nebál si tuhle povedenou komedii zopakovat… velmi slušné tři hvězdy.

Další z mnoha amerických animáků, které chrlí filmový průmysl jeden za druhým. Je to jednoduché, když to stále vydělává, stále jich bude přibývat jako hub po dešti. Bohužel na kvalitě je to znát. Tvůrci se sice snažili ozvláštnit snímek alespoň méně okoukaným prostředím, ale jinak je to neustále kopírování jedné osvědčené (rozuměj vydělávající) šablony. Neustále podobná parta postav, dokola stejný příběh, opakující se vtípky, pořád stejné výrazy v obličeji (vyvalené oči) a je jedno jestli je hlavní postava člověk, robot, zvíře, hračka… Svět asijských bojových umění je sice sám o sobě atraktivní, ale Kung Fu Panda mi přijde jako jeho nepodařená parodie. Viděl jsem toho už poměrně dost a s Pandou jsem se na jedné vlně rozhodně nesvezl. Velmi slabé dvě hvězdy, to ještě přivírám obě oči, protože jsem dospělý a animák je především pro děti. Nakonec se ale musím poklonit marketingu produkčního týmu, ač jde o podprůměrný a chtělo by se napsat až genericky vytvořený animák, bylo ho všude plno, viděl ho skoro každý a dočkal se řady pokračování. Těm se ale sám určitě vyhnu.

Alain Delon je bezesporu velká francouzská filmová hvězda. K mému překvapení jsem zjistil, že jsem s ním moc filmů neviděl. Z toho důvodu jsem se mrknul na jeho chváleného Samuraje. Musím se přiznat, že jsem se většinu času nudil a stále čekal, kdy se to rozjede… najednou byl konec, bez nějakého stupňování napětí, bez vyvrcholení, bez zajímavé pointy. Samuraj jen v tichosti skončil, odešel a hádám, že mi brzy zmizí i ze vzpomínek. Dokáži pochopit úspěch v Asii, mlčenlivý „hrdina“, dlouhé scény beze slov, pomalé tempo, … to vše je spíše znak právě asijské tvorby a v Evropě to je originální. Oceňuji i herecký výkon Delona, někdy je složitější hrát beze slov, než mít hromady textu. Bohužel mě ale ve výsledku Samuraj nudil a k tomu jsem viděl až mnoho nelogičností. Jedna za všechny - možná, že šedý baloňák Delonovi sekne, ale proč zrovna v něm jde zabíjet, když mezi ostatními pak svítí jako žárovka. Ne každý den je posvícení, slabé tři hvězdy bez doporučení.

Filmů s Vlastou Buriánem jsem viděl hromadu, vlastně téměř všechny. Vždy jsem se bavil a někdy přímo skvěle, proto si postupně doplňuji i těch pár, které mi zatím unikaly. Katakomby byly jedním z nich a jako film opět nezklamaly. Není to sice od Vlasty Buriána to nejlepší (doporučil bych spíše klasiky: Přednosta stanice, Ducháček, U pokladny stál…), ale stále jde o velmi dobrou zábavu na volný večer. Příběh je jako vždy naivní, nicméně o ten tady ani nejde. Hlavní jsou dialogy a scény, ve kterých vystupuje samotný Vlasta Burián. Opět podává velmi dobrý výkon v roli úředníka Bormana. Borman má pár dnů do důchodu a tak si už může dovolit být upřímný, což si náležitě užívá a to zejména směrem ke svým nadřízeným. Zbytek hereckého osazenstva mu „jen“ skvěle sekunduje a dotváří příjemnou atmosféru bezstarostné komedie v nelehké době Protektorátu. Rád dávám tři velké hvězdy.

Na Krásce v nesnázích je nejzajímavější právě dilema ústřední hrdinky - krásky v nesnázích. Život se s ní nepáře, ona není žádná světice, a když se jí naskytne možnost změny života od základů, začne přemýšlet, čemu dá přednost. Aňa Geislerová to zahrála opět skvěle a podobné postavy jsou jí snad psány přímo na tělo, Jiří Schmitzer si střihl ukázkového hnusáka a zbytek osazenstva už odvedl spíše standart a nijak mě neoslovil. Místo celkově pozoruhodného filmu vznikla spíš pouze pozoruhodná situace a několik zajímavých postav, které mi byly nesympatické a jejich životní peripetie jsem sledoval jen s vlažným zájmem. Je to film na jeden večer bez většího přesahu. Po nějaké době si ani už nepamatuji na to, jak to skončilo.

Detektivní seriály a kriminálky mě vlastně nikdy moc nebraly. Ve své podstatě je nemožné natočit desítky bezchybných dílů, které vás napnou. Často je to především o ústřední dvojici (zpravidla) a jejich charismatu. O jednotlivé případy ani nejde a diváci především pak fandí svým známým. Tohle moc dobře věděli tvůrci seriálu Dempsey a Makepeaceová a vsadili všechno na ústřední pár. Tomu to klapalo opravdu skvěle, nakonec se dali dohromady i mimo seriál. Díky jejich vzájemné fungující chemii a vhodně zvolenému kontrastu, americké versus britské vyšetřování, jsem se v mládí rád na seriál díval. Sice se k němu už nikdy pravděpodobně nevrátím, ale slušné tři hvězdy mu rád udělím.