Zagros

Alejandro González Iñárritu po páté a popáté je to pro mě film za čtyři hvězdy. Není moc režisérů, kteří si u mě udržují podobně vysoký průměr. Jeho styl mi zkrátka sedí, i když to je pokaždé trochu jiný film… obsahem i zpracováním. Snímek 21 gramů má velmi silný příběh a netradiční zpracování. Děj je nasekaný na malé střípky a ty jsou pak pořádně promíchány. Střídají se jednotlivé postavy a časová osa lineární rozhodně také není. Tohle může při sledování někoho popouzet. Samotnému mi trvalo nějakou chvíli, než jsem se dokázal v postavách a v příběhu lépe zorientovat. Přemýšlím, zda to zpracování ještě zesiluje už tak velmi dramatický příběh a hlavní myšlenky filmu, nebo by to v tradiční lineární lince vyprávění mělo menší (větší) sílu? Odpovědět na to nedokážu. Nicméně 21 gramů mě v tomhle provedení zaujalo spolehlivě celou dobu, dostavily se silné emoce a mnohá zajímává zamyšlení. Všem tvůrcům za to patří poděkování a čtyři hvězdy k tomu.

Atentát na sportovce v Mnichově 1972 byl velmi silný moment sám o sobě. O tom ten film ale není. Je o tom, co následovalo poté - odveta tajné izraelské služby Mossad na Palestince. V tomhle nesmírně dlouhém a nepřehledném konfliktu se sám moc nevyznám. Nevím, zda se vůbec někdo dokáže zorientovat úplně, zjistit pravdu, určit viníky a ideálně izraelsko-palestinský konflikt ukončit. Ale zpět k filmu. Pro mě byl Mnichov od první minuty strhujícím filmem, i když má občas pomalé tempo vyprávění, tak jsem u něj seděl v napětí až do konce a hltal každou minutu. Steven Spielberg zase pro jednou pustil z ruky popcorn a vytvořil z nelehkého tématu pohlcující atmosférickou podívanou. Excelentní výkon podal Eric Bana, jeho psychickou proměnu z chladnokrevného agenta do obyčejného ustrašeného člověka jsem mu věřil dokonale. Mnichov doporučuju a dávám čtyři hvězdy i za naléhavé myšlenky, které mi rezonovaly v hlavě několik dnů po filmu… musíme se pomstít… když je zabijete, na jejich místo přijdou další a ještě horší.. jakou tohle má všechno cenu…

Film Duch je romantické drama řízlé lehce thrillerem a okořeněné nadpřirozenem. Má na svou dobu hvězdné obsazení v podobě Patricka Swayzeho, vycházející hvězdy Demi Moore a jako dobré doplnění funguje Whoopi Goldberg. Romantika je to opravdu netradiční, a proto je nějak více přístupná i mužům. Mimo romantiky v ní lze najít duchařinu, detektivku a komedii. Musím ocenit především to, že tenhle guláš se Jerrymu Zuckerovi povedl. S klidem mohu doporučit… ideálně ke sledování s drahou polovičkou, která bude chtít na večer nějakou romanťárnu. Tady je šance, že se nebude nudit ani chlap. Navíc i několik dnů po filmu se mi hlavou proháněly ještě zajímavé myšlenky a otázky. Chtěl bych po smrti zůstat duchem a se svými blízkými? Co bych dělal? Vysoké hodnocení čtyřmi hvězdami je na místě.

Tahle pohádka na mě působila v dětství až hororově a neměl jsem ji moc rád. Měla tísnivou atmosféru a Radoslav Brzobohatý zahrál Mrakomora tak strašidelně, že jsem si ji moc často opakovat nechtěl. Nepomohla ani krásná Večernice, ani Vladimír Menšík v roli krále, který neměl moc prostoru. Princ byl takový neslaný nemastný jelimánek a jeho švagři nosili barevné punčocháče. :-) Moc mě to nezaujalo ani při zopakování v dospělosti, kdy jsem alespoň ocenil pár dobrých scén. Nakonec bych zůstal na průměru tři hvězd. Špatná pohádka to rozhodně není, ale mě bude svou atmosférou i dospělosti spíš odrazovat a svým malým dětem to pouště nebudu.

Po dlouhé době mě něco naprosto uchvátilo. To, že je Taylor Sheridan borec, jsem věděl už delší dobu. Jeho filmy Sicario a Wind River se mi líbily velmi. Jen se seriály jsem opatrnější, přeci jen to stojí více času. Díky krátké délce a jeho slibované uzavřenosti (ale víme jak je to v případech úspěchu), jsem se nakonec nechal zlákat a dobře jsem udělal. Nechci moc vyzvedávat jednotlivé složky (všechny jsou skvělé!), ale jako celek na mě seriál působil až magicky a dokázal mě vtáhnout už od první minuty. Ta celková atmosféra je úchvatná a sladění jednotlivých složek geniální. Obsazení skvěle napsaných postav, úderné dialogy, překrásné scenérie nasnímané výtečnou kamerou, napínavý a uvěřitelný příběh, poetická krása střídaná nekompromisně drsnou realitou, … V průběhu sledování jsem měl jednu jedinou výtku - občasné vnitřní monology a myšlenky hlavní hrdinky. Když jsem si ale uvědomil, že hlavní děj je z jejího pohledu a ty její myšlenky zdůrazňují ten kontrast mládí, naivity, krásy vs zkušenosti a drsné reality, o to více jsem to poté ocenil. Po konci posledního dílu mi bylo líto, že to končí a rovnou jsem si chtěl seriál pustit znovu. To se mi už nestalo ani nepamatuju. Rozhodně všem doporučuji tuto excelentní minisérii. Pokud máte rádi podobné prostředí, seriál si užijete. Až posléze jsem zjistil, že to je odbočka ke známému Yellowstonu. Vůbec nevadí, že o něm doteď nic nevíte, minisérie 1883 je samostatné dílo. Pravděpodobně mě k Yellowstonu ale přitáhne. :-)

Studený bufet pro mě byl dlouho neznámým filmem. Ono není divu, člověk na něj často nenarazí, není to žádná kriminální komedie ze středního proudu pro všechny. Pokud má ovšem někdo rád absurdní černý humor, tak rozhodně doporučuji. Málo v kterém filmu pozve hlavní postava vraha své ženy na kafe a ptá se jej, jak se cítí. To není žádný spoiler, o děj tady totiž vůbec nejde. Celý film je jen sled podivných a praštěných situací, s ještě podivnějšími a praštěnějšími postavami. Postavy jednají naprosto neočekávaně a přitom vedou doslova neuvěřitelné dialogy. Ty naštěstí ve většině případů baví a jejich absurdita v kontrastu s vážnými tvářemi herců je občas nádherně vygradovaná. Přes bezdějovost filmu jsem celou dobu s napětím sledoval, co bude dál, protože odhadnout se to dopředu nedalo. Nakonec dávám čtyři hvězdy. Přeci jen si Studený bufet vybral i několik slabších chvilek a zpočátku je potřeba trochu trpělivosti než se člověk naladí na stejnou vlnu s tvůrci, když se to ale povede, pobaví se skvěle.

Bio Ráj je film pro milovníky filmů, klasického kina a starých časů. Je příběhem jednoho starého promítače, jednoho malého kluka a jejich přátelského vztahu k fascinujícímu filmovému vesmíru. Ten je zobrazen tmavým sálem kina, promítací kabinou, starou promítačkou, vystřiženými scénami polibků… Je to doba, kdy ještě kino mělo tu sílu spojit celou vesnici, přivést všechny do jednoho sálu a přenést je do fantastického filmového světa. Doba, která měla své kouzlo a také doba, která se už nikdy nevrátí. Příběh je natažen do několika desítek let a i ve filmu postupně tahle doba pomíjí a naši hrdinové se buď musí změnit, nebo odejít společně se starými časy. Na závěr mě jen napadá otázka: Zda jen velké trauma z vás může udělat silnou osobnost a velkého člověka? Odpověď si musí najít každý sám. Film ale rozhodně všem doporučuji. Prozatím nechávám čtyři hvězdy a je pravděpodobné, že při zopakování přidám i tu pátou.

Pro mě je Četa asi nejsilnější film, který klasicky zobrazuje válku ve Vietnamu. Kde je Apokalypsa spíš vizuální a symbolická, Četa je přímá a naturalistická. Prozření z hraní si na vojáčky je šokující a rychle se promění v boj o přežití, kde nic není svaté a jde opravdu jen o život. Čest a hrdinství… přímo v boji to vypadá jinak. Válka je zábavná možná v představách a jen do doby než kolem vás začnou umírat vaši spolubojovníci a přátelé. Oliver Stone je výborný režisér a vždy dokáže vytvořit vtahující atmosféru. Tady měl navíc silnou látku v podobě válečného běsnění, které náležitě využil a především měl dva hlavní představitele Toma Berengera a Willema Dafoeho, kteří oba podali životní výkon. Četu doporučuji společně s Apokalypsou i s Olověnou vestou, ani s jedním snímkem neuděláte chybu. Symbolicky na Četu ještě navazuje film Narozen 4. července, který zobrazuje příběh jednoho vojáka a jeho vyrovnávání se s následky války, rovněž rád doporučuju.

K filmu Šakalí léta mám rozporuplný postoj. Osobně mě nebavil a nelíbil se mi. Nebere mě samotný žánr, nebaví mě písničky z filmu, nenapnul a ani mě moc nepobavil příběh a postavy mně spíš lezly na nervy. Nicméně dokáži ocenit jeho úspěch a nemám nic proti němu. Je pravda, že dílko to bylo ve své době u nás velmi originální a písničky z něj byly všude. Martin Dejdar se své role zhostil výtečně a nakonec je pravda, že několik podařenějších scén si z filmu pamatuji i po mnoha letech. Přesto, že se k Šakalím letům už nikdy vracet nechci, nechám jim za výše napsané pěkné tři hvězdy. Navíc jsou solidním odrazovým můstkem pro Jana Hřebejka a možná by bez nich jeho pozdější filmy nevznikly.

Tahle pohádka mě nikdy moc nebrala. Jako dítě mě nebavila a po zopakování v dospělosti to vlastně nebylo o mnoho lepší. Vondráčková jako princezna se mi nelíbila a Neckář je neslaný nemasný ňouma. Vše zachraňuje pár dobrých písniček a to je jinak ve filmech moc nemusím. Je zkrátka vidět, že Vondráčková i Neckář jsou mnohem lepší zpěváci než herci. Největším plusem pohádky byla komediální rovina, kterou jsem více ocenil až jako dospělý. Handrkování králů bylo fajn a především dva vykutálení rádcové (Vostřel, Kemr) se povedli. Především díky nim zvedám hodnocení na slabší tři hvězdy. Pokud si ale budu chtít někdy pustit českou klasickou pohádku, Šíleně smutná princezna to nebude.