heavy

heavy

Česko
Hledač vysoké závratě

homepage

2 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 5.1.2014  06:14
    Gravitace (2013)
    *****

    Je to zlé. Pokazilo se to. Úplně všechno. I tam dole, i tady nahoře. George Clooney se snaží najít něco, aby Sandře Bullock bylo líto zemřít. Opustit to všechno. Ztlumit světlo a zavřít oči. Počkat na to, až vás sevře vesmírná prázdnota. Ale naštěstí je tu ono něco. Podstatou lidského života je pomíjivost. Ale... Přitažlivosti života se nic nevyrovná.

    • 7.6.2013  10:04

    Tagy: komedie - trauma z dětství - střelné zbraně - příroda - drsné hlášky - ježibaby - vypnutý mozek - mlácení žen - romantika - vybuchující vnitřnosti - humor - hlava useknutá lopatou - cukrovka - zabíjení dětí - plovoucí oka - béčko dělané s láskou. Říci, že Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic je brutální pohádková řezničina nebo po anglicku hardcore fucking gore splatter smash-up, by bylo dost laciné, proto to neudělám, i když bych mohl. Hansel a Gretel jsou celebrity, které si udělaly jméno na kremaci kanibalské stařeny (a od té doby si připsali na vrub řadu dalších úlovků), specializující se hlavně na záchranu ztracených dětí, zkráceně lovci ježibab. Ač jim násilí v jakékoli podobě zjevně nečiní problémy, jsou to dobří lidé. Na začátku filmu zachrání život ženě obviněné z čarodějnictví, která se do Hansela posléze zamiluje, a ze které se posléze opravdu vyklube čarodějnice. Je pochopitelně také hodná a tak není divu, že na konci zemře. Její poslední slova, kdy umírá svému milovanému v náručí, znějí: "Slib mi, že tu zasranou děvku zabiješ." (konec spoileru) Romantika je silnou zbraní mladého norského režiséra Tommyho Wirkoly. Pravidelné bití žen je občas prokládáno bitím mužů, popř. zvířat, doprovázeném kompletní demolicí blízkého i vzdáleného okolí. Přestože krev, vnitřnosti a zvratky stříkají proudem, jde o komedii, která se nebere smrtelně vážně (což autor postavám vystupujícím v ději milosrdně utajil). Po závěrečném masakru čarodějnického summitu/sabatu nakonec dobro zvítězí a může se šířit i nadále! P.S.: Herecké obsazení považuji za adekvátní: kritiku Jeremyho Rennera za to, že nevypadá dost drsně alébrž má celou dobu výraz ztraceného štěněte, považuji za zcestnou - on má vypadat jako trouba. Neumí to se ženami a v přítomnosti těch, které nemá za úkol primárně zlikvidovat, a jenž s ním flirtují za pomocí dýně, se cítí velmi nesvůj. Gemma Arterton, která se proslavila tím, že ji v jedné z novějších bondovek utopili v oleji, podává standardní výkon světice, která sklouzla na šikmou plochu. Famke Janssen, která v jedné ze starších bondovek usouložila ruského kapitána k smrti, opět potvrdila, že rozdováděné mrchy jí jdou lépe než uvědomělé mutantky. Vyzdvihl bych ještě roli její sestry nebo co to je. Tu mumlající, na které světloplachý Hansel aplikuje fistboarding. Edit: Tak ta "sestra nebo co", se jmenuje Ingrid Bolsø Berdal a v civilu vypadá překvapivě úplně jinak než ve filmu.

    • 22.10.2013  09:44
    Muž z oceli (2013)
    ****

    Zatímco Superman 80. let byl lehce dětinskou komediální comicsovou adaptací pro celou rodinu, tenhle se tváří vážně a dospěle, i když je zaměřen jednoznačně na teenagery, jejichž rodiče vyděšeně uprchli z kina. Tenhle opus vás má převálcovat, a pokud nejste z oceli, pravděpodobně se mu to i podaří. Já jsem si vyloženě rochnil, i když to bylo všechno tak jednoduché, přímočaré a předvídatelné. Protože natočeno to bylo fantasticky. DC vrací Marvelu úder, proti Avengers povstává JLA. A Zack Snyder je ten správný megaloman, který vám vezme dech a zatlačí vás do sedadla.

    • 2.1.2014  08:59

    Transformers versus Godzilla. Jestli máte rádi gigantické souboje obřích robotů s monstrózními příšerami (nebo jste Japonec), budete velmi spokojeni a vaše klukovské srdce zajásá. Je to film plný klišé, se kterými ale režisér pracuje vědomě a ďábelsky se při tom pochechtává. Ale je to pohádka pro kluky, a tak je to dovoleno - ba přímo vyžadováno. V závěru hrdinství nabývá až parodických rozměrů ("Mám tě rád, tati", "Zůstaneme bojovat až do konce!", "Tu máš, nadýchni se, miláčku..."), ale především díky němu se další konec světa odkládá na neurčito. Finále nikoho nepřekvapí, přesto k vášnivému polibku nedojde - což mě zklamalo. Ta pusa tam měla být - a měla být gigantická.

    • 9.7.2013  10:05

    V Bibli je psáno: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.“ Když ovšem nejde o košili, ale o Bílý dům, pravidla se mění a nastupuje Gerard Butler, jež se ke svým bližním chová docela nekřesťansky. Tolik explicitního brutálního násilí jsem na obrazovce neviděl už dlouho, naposledy při projednávání novely zákona o DPH v italském parlamentu v odpoledních zprávách tv Nova. Je to ještě vůbec legální? Hypertrofovaná noční můra amerického snu v hollywoodském balení Rated R. Myšlenka, že k tomu, abychom mohli účinně bojovat proti zlu, musíme sestoupit na jeho úroveň a vyrovnat se mu ve všech nelidských směrech, je znepokojující svou jednoznačností.

    • 20.1.2014  18:26

    Vážně míněný útok na první příčku filmů, ve kterých zazní nejčastěji intelektuály oblíbené slovo fuck. Scorsese je ve formě a hrne na nás jednu nezapomenutelnou scénu za druhou. Při Leově až hitlerovsky naléhavém hyperagresivním motivačním projevu (kam se hrabe se svou úlisnou uhlazeností Gordon Gekko) se z něj stává opravdový vlk a v jednu chvíli - přísahám - jsem věřil tomu, že se objeví Jack Nicholson a padnou si do náruče. Je to zběsilá, vulgární, amorální, ukřičená, děsivá, ale přitom zábavná jízda, po které z člověka zůstanou podobné trosky jako z Belfortova bílého ferrari. Brát drogy je adrenalinové povyražení skoro stejně návykové jako vydělat za pár hodin miliony. Ale každý rauš jednou skončí a vy se na sebe podíváte do zrcadla. Moderní šamanismus navoněných lidí s kravatami, kteří místo kyje používají své mozky k tomu, aby vás "sociálně vyinženýrovali", oškubali dohola, vysmáli se vám a ještě si k tomu mezi sebou bujaře plácli. http://www.youtube.com/watch?v=k9GR6wvoPOY

    • 13.10.2013  11:46

    Velmi zábavné v hollywoodském slova smyslu. Neúspěšný pracovní pohovor může někdy (nechtěně) vyústit v bombardování Bílého domu a (neúspěšnému) rozpoutání třetí světové války aneb otcovská láska zmůže víc než zbrojní průmysl. Někdy je zkrátka nutné obout si tenisky. A sledovanost vašeho blogu je pochopitelně také důležitá.

    • 26.7.2013  08:52

    Kdo tuhle pompézní americkou pohádku pro kluky, kteří rádi válčí, poměřuje kritériem reálnosti, musí být šílenec. Já mezi ně naštěstí nepatřím, proto jsem se dobře bavil, což u filmů vesměs vítám. Necítil jsem se ani uražen ani podveden, získal jsem dívku svých snů, zachránil zeměkouli před mimozemšťany a to mi stačí. Vrrraum! Bing! Mlask! Hurá!

    • 30.11.2013  08:29

    Úmorně nudný a úmorně dlouhý film, ve kterém je poněkud přenegrováno. Opravdu jsem se už nemohl dočkat, až bude konec a já na tuhle hovadinu rychle zapomenu. Pár nechutností, pár vtípků, kterým jsem se měl zřejmě zasmát, a hodně, hodně zabíjení. Nový Tarantino mě ničím nepřekvapil. Říká nám stále totéž: zabíjení lidí převedené na filmové plátno je přece tak zábavné! A čím víc ho tam bude, tím to bude zábavnější. Bohužel, nefunguje to. Fungovalo to v Pulp Fiction, protože to bylo nové a neokoukané, a proto ještě i zábavné. Jeho postavy jsou nefalšovaní psychopati a psychopat je i Tarantino sám. Diváci jsou přesto nadšeni, tisíce děkovných dopisů... jen jeden chybí.

    • 7.6.2013  16:26

    Původní Sněhurka bratří Grimmů je hodná, mírná, nevinná, krásná a zvířátka jí žerou z ruky. Nuže, tato moderní je jiná. Je akční, rozumí si se sečnými i bodnými zbraněmi a mají ji rády příšery. Kristen Stewart oplývá ledovou krásou, ale kromě jednoho pohledu z loďky, pro který bych zabíjel, si mě v dalším průběhu ničím jiným nezískala. Chris Hemsworth vyměnil kladivo za sekeru, čímž se z Thora stal Lovec, na začátku vnitřně rozervaný alkoholik, na konci nasraně se tvářící romantik. Hlavní záporačka Charlize Theron mě spíš nudila, i když měla několik bizarních scén a její psychotická Zlá královna byla jistě divácky vděčná. Trpaslíci nesplňovali standardy norem EU. Atd. V závěru se celá akčně-pohádková expozice zvrhává v Johanku z Arku, což je škoda; očekával jsem spíš něco ve stylu Šimon a Matouš jedou na Riviéru, čímž chci říct, že celé se to bere zbytečně smrtelně vážně a pokud už ve filmu zazní nějaký vtípek (převážně trpasličí humor), tak bohužel vůbec není vtipný (což ale není chyba trpaslíků). Scenář je slabý, dialogy sterilní a předvídatelné, čímž se to celé stává nezábavné a ještě víc neuvěřitelné. Podívaná je to místy efektní, leč takovým tím křečovitým způsobem, který naprosto postrádá hravost a jemnou sebeironii, která by téhle adaptaci slušela mnohem lépe. Kdybych chtěl použít chlapáckou terminologii (což chci), řekl bych, že tahle Sněhurka zkrátka nemá koule (i když to předstírá) - a v tom jí nepomůže ani Lovec.

    • 7.6.2013  09:52

    Bella se zamiluje do Edwarda, a ten je upír... Tak začíná velkolepá sága lásky... a nenávisti. Patří k dobrému tónu Twilight odsoudit, zavrhnout, poplivat a vysmát se mu, až se za břicho popadat. Dokonce i náležitě onálepkovat ty, kteří nejsou dostatečně pohoršeni a znechuceni a nechce se jim zvracet, ba dokonce se jim to (ó hrůzo!) i líbí. Se zdviženým obočím a prstem poukázat na to, jak je škodlivý pro mládež (sic!), jak jsou herci příšerní a co všechno skrytě propaguje. Někteří osvícení kritici dokonce zacházejí tak daleko, že si myslí, že R. Pattinson (Patyzón, muhehe!) je upír i ve skutečnosti a nejraději by ho přibili na vrata stodoly Stephenie Meyerové a probodli mu srdce špičatým kolíkem. Nuže, já se u Twilightu bavil. Pravda, někdy zvráceným způsobem. Ale někdy upřímně. I když je to příběh pro náctileté (z kteréžto kategorie jsem se vymkl už před nácti lety). Twilight je popkulturní fenomén, který zná každý - nadšená obdivovatelka čtenářka Bravíčka i běžný stádní hejtr. Znají ho dokonce i vaši rodiče, kteří ten film nikdy neviděli. Neuniknete mu. Je všude. Znají ho všichni. I ti, kteří z něj nejsou ani bezmezně nadšení ani totálně zhnuseni. I ten, který stojí někde uprostřed. Ten, který se někdy i baví.

    • 7.1.2014  10:45

    I britská tajná služba má své průsery. Špionážní oldschoolové konverzační drama s nabitým hereckým obsazením a bez hollywoodské bombastičnosti. V hlavní roli uspávače hadů Smiley alias Gary Oldman. Hledá krysu, dvojitého agenta ve vlastních řadách, a nakonec mu to docvakne. Nastraží malou léčku, do které se krysa chytne. I Karla o něm řekl, že je dobrý, ten jediný, kterého by se měli obávat. Měl pravdu.

    • 2.1.2014  10:38
    Thor (2011)
    ****

    Thor je nemožně namachrovaný macho a tátův oblíbenější synek, takže se nemůžeme divit, že Loki z něj má mindráky. Sif, která je členkou Thorovy bandy, se sice touží stát jeho femme fatale, avšak plány jí zkříží čerstvě rozešlá vědátorka Jane (pedofilní objekt zájmu z Leona a Star Wars Natalie Portman konečně vyrostla), takže je bez šance. Stejně jako znám lidi, kteří fandí víc Lokimu než Thorovi, znám i takové, kterým se víc zamlouvá Sif než Jane (prý má víc šťávy). Jenže chyba lávky. Nejdřív na Thora vrhá hungry eyes Jane, pak Thor na Jane (o pořadí se vedou diskuze), a následně už souloží pohledem oba. Na Bifröstu dojde k závěrečnému bratrskému zúčtování, Loki pracuje s hologramy, Thorovou specialitou je (jak jinak) hod kladivem. Ódin se probudí ze zimního spánku, Thor se změní (síla lásky), Loki spadne do propasti (ale počkejte si na potitulkový bonus), Jane zůstává na Zemi bez Thora, ale nevzdává se naděje, že se spolu ještě někdy uvidí (síla lásky + počkejte si na další díl). A Foo Fighters nás učí znovu chodit.

    • 8.12.2013  09:04

    Pro lásku se vyplatí umírat víckrát. (A i pro jiné věci.) Časové hrátky, ve kterých není na nic dost času aneb co všechno se dá stihnout za osm minut.

    • 13.7.2013  10:59
    Bruno (2009)
    odpad!

    Pokládám se za zcela normálního,slušně vychovaného a duševně vyrovnaného heterosexuálního bělocha bez rasových, genderových a jiných předpojatostí (i když teplého negra bych za švagra mít asi nechtěl) a ošlehaného globetrottera, který ve svých třiceti devíti letech žije stále na statku u rodičů a dosud neměl sexuální styk s osobou opačného pohlaví ani se zvířetem, což mi ovšem nebrání konstatovat, že tento způsob humoru zdá se mi poněkud nešťastným. Poetika vyprávění samozřejmě může být postavena na trapnosti, nechutnosti a obscénnosti, může provokovat maloměšťáckou morálku, zaběhané stereotypy, homofobní předsudky, atakovat všemožná společensky tabuizovaná témata, hlavní hrdina může být samolibě excentrický, zlý, zkažený a veskrze nesympatický, pohlavním lidským orgánům může být dopřávána až překvapivě velká pozornost, může být politicky a mravně nekorektní, posouvat hranice obecně akceptovatelného vkusu a já nevím co ještě. Vyžaduje však specifické publikum. Jsou filmy, u kterých považuju za svou morální a občanskou povinnost je po dvaceti minutách přestat sledovat, abych si nemusel přestat vážit sám sebe za to, na co se to dobrovolně dívám. Fakt, tohle jsem nedal. Asi jsem čekal něco víc vtipného a míň análního. Ale proti gustu...

    • 11.7.2013  15:05

    Než tohle, radši si znovu přečtu Aldissův Nonstop.

    • 7.6.2013  09:05
    Šviháci (2008)
    ****

    Stilyagi znamená rusky doslova "posedlý módou", ale film má i jiné názvy. V Americe byl uveden jako Hipsters. Pokud nevíte, co jsou hipsteři, vygooglete si to. Pokud nepotřebujete googlit, tím líp. Česky by se dal pojmenovat nejspíš jako Páskové, Frajírci. Je to kultovní muzikálová drama-komedie, která v roce 2008, kdy vznikla, pobláznila nejdřív Rusko a pak i svět. Zazářila na několika filmových festivalech a vryla se do srdcí fanoušků. Je plná hitů populárních sovětských kapel 70. a 80. let jako Kino, Mašina Vremeni, Nautilius Pompilius a mnoha dalších. Hudební složka je silnou zbraní filmu, či spíše muzikálu. Rovněž tam hrají krásní mladí lidé - jak jinak: Anton Šagin, Oksana Akinšina, Jevgenije Chirivskaja, Maksim Matvějev a další. A jsou v něm vážně dobří, hrají jako o život. Je to barevný film. Je to přestylizovaný film. Je to krásný film. O čem je? Začátek je překvapivý, nemuzikálový, zdánlivě nesouvisející s tématem. Pacient, postarší muž, jde k lékaři a je mu proveden rentgen plic. Tento muž už se ve filmu dále nevyskytne. Zato se v něm zaručeně objeví asistent doktorky, mírně obtloustlý mladý muž s brýlemi jménem Boris, jak se později ukáže, který z použitých rentgenových snímků vyrábí večer po práci podomácku, obyčejnými nůžkami a cigaretou, pirátskou kopii gramofonové desky... Hudba byla zaznamenávána doslova na kostech... Film se měl původně jmenovat Boogie na kostech, tvůrci však posléze usoudili, že by to mohlo v neznalých divácích evokovat spíše představu thrilleru či hororu, a název změnili. A dobře udělali. Máme tu 50. léta, Moskvu, pár let po Stalinově smrti. Letní sobotní podvečer, zábava, hudba. Zamilované smějící se páry se projíždějí na lodičkách. Pokojná dechovka v podání starších pánů. Budka, kde vám příjemná paní prodá vstupenky. Automat na limonádu. Opodál postává a na vše dohlíží milý milicionář v bílé uniformě s rukama založenýma za zády, kterého si ani nevšimnete. Tančí se venku, pod osvětleným altánkem. Všichni tančí spořádaně, disciplinovaně, podle pravidel, stejně... Přichází trestné komando. Vynořuje se ze tmy, jde neomylně za svým cílem. Je tiché, nenápadné, ukázněné, rychlé. Míří přes můstek k opodál stojící usedlosti. Je to hlouček mladých lidí, studentů, s odhodlanými tvářemi a semknutými rty. Velí jim pohledná dívka. Klidným autoritativním hlasem rozděluje příkazy. "Podej mi nástroj," říká a jedna z dívek jí podává zbraň nejmocnější, zbraň hromadného ničení, ulitmátní hrozbu pro všechny vyvrhele společnosti. Nůžky. Z budovy vychází tlumená hudba, zvláštní hudba, tak nepodobná té, která zní na místní zábavě. Mladík Mels, jeden z těch, kteří se vydali na trestnou výpravu, nahlíží škvírou dovnitř. Zornička oka se mu rozšiřuje. Nemůže uvěřit tomu, co vidí... a slyší. Divoce křepčící postavy, ječící dívky, podvazkové pásy, řádící těla po parketu vlnící a škubající sebou jako v záchvatu epilepsie, vyplazené jazyky, potící se tváře, roztodivné účasy a bláznivé oblečení tancujících, žhavý rytmus, který pulsuje jako smyslů zbavený, živelnost puštěná z řetězu. A hudba, ta hudba... Hudba, která vám rozbuší srdce a probudí ve vás někoho jiného, než jste dosud bývali. Mels je ztracen. Okamžitě, nezvratně, osudově. Právě nahlédl do jiného světa. Světa, o jehož existenci neměl dosud tušení. Do světa, kterého by chtěl být součástí, bleskne mu hlavou těsně předtím, než vtrhnou dovnitř a začne nemilosrdné zúčtování. Nůžky stříhají nohavice, podvazky, sukně, kravaty, a jako vrchol nejpotupnější exekuce - i vlasy. Jedné postavě se však podaří uprchnout, skáče přes plot. Velitelka vysílá Melse, aby ji dostihl a přivedl zpět. A Mels běží. Ta, kterou pronásleduje je dívka. Dívka v růžových šatech. Žene se za ní houštím, větve ho švihají přes tváře, utíká - a pak ji ztratí. Jak je to možné? Ještě před chvílí tady byla. Mels se bezradně rozhlíží. Ale je tma, kolem jsou stromy a on ví, že mu kořist uprchla. Když vtom zaslechne odněkud ostrý výkřik. Vydá se tím směrem. Na břehu říčky sedí dívka a tiše vzlyká. Podvrtla si nohu. Melsovi je jí najednou líto. Pomůže jí vstát. Dívka se ho zeptá na jméno a pak mu řekne své. Alina. Pak se ale opraví. "Polly. Ale ti, co mě znají, mi říkají Polzja." Což v ruštině znamená "užitek". "A proč?" nechápe Mels. Ta zvláštní dívka ho podivně zneklidňuje. "To se brzy dozvíš," usměje se na něj dívka a ve chvíli, kdy to nečeká, do něj strčí, takže spadne a vymáchá se ve vodě. "Přijď na Broadway, přinese ti to užitek," zasměje se dívka a je pryč. Noha už se evidentně uzdravila. Mels za ní hledí s tichou výčitkou a z vlasů mu tečou čůrky vody do očí. Po návratu k ostatním nemůže velitelka uvěřit, že dívka Melsovi utekla. "Vždyť víš, tihle frajírci jsou potenciální kriminálníci. Od saxofonu je k noži už jen kousek." Mels neříká nic. "Však my ji najdeme," dodává dívka nakonec s neochvějným přesvědčením. Mels neříká nic, ale v duši mu roste sílící touha. Ano, on ji najde určitě. Musí. Neboť je ztracen toho večera již podruhé. Takto celý příběh začíná, a pak i pokračuje. A pokračovat bych mohl i já, ale nebudu. Horečku ruské noci si raději prožijte sami a na vlastní oči a uši.

    • 27.1.2014  09:09
    Californication (TV seriál) (2007)
    **

    Ve zkurveném světě Hanka Moodyho je den, kdy si nezamrdáš se svou studentkou, kamarádkou své dcery, nadřízenou, s úplně neznámou ženskou, případně s manželkou svého nejlepšího kámoše, totálně promrdaný. Buď hovado a bude to sexy, bude to fajn, bude to v pohodě. Mezilidské vztahy zredukované na šukání. Taky se tu šňupe a chlastá. Tak vo tom to je, vy sráči. Jo, už jsem se zmiňoval, že tenhle seriál je strašně sprostý?

    • 7.6.2013  08:31
    Pokání (2007)
    **

    Krajina mého srdce zůstala nezpustošena.

    • 16.12.2013  20:10
    Starožitníkův krám (TV film) (2007)
    ***

    Kdo by neznal (aspoň z doslechu) jména Oliver Twist nebo David Copperfield (ne, to není ten kouzelník)? Malá Nell možná není tak všeobecně známá postava, ale je docela možné, že se vryla do srdcí čtenářů nejhlouběji. Specialitou Charlese Dickense byli chudí sirotci, nelítostně zmítaní osudem. Zatímco kritici se pohrdlivě ošklíbali a předpovídali jepičí budoucnost, šest tisíc lidí čekalo v newyorském přístavu chladného rána roku 1841, až jim loď přiveze poslední kapitolu románu a volali na námořníky: "Zemře Malá Nell?" dychtiví se co nejdříve dozvědět, jak to dopadne se statečnou hrdinkou Starožitníkova krámu. A ne náhodou to není ani Oliver Twist ani David Copperfield, ale právě lidmi milovaná Malá Nell, která v parku ve Filadelfii dělá společnost jeho bronzové soše v životní velikosti, obdivně vzhlíží ke svému tvůrci, i když na ni mohl být o něco hodnější... Potěší i menší role Martina Freemana, ještě předtím, než se stal hodně, ale opravdu hodně slavným.

    • 7.6.2013  11:43

    Filmů, ve kterých zlo zvítězí, není zas tak moc. Schválně - jestli jen tak z hlavy dáte víc než tři, řeknu, že jste dobří, a že byste možná mohli začít chodit víc mezi lidi nebo si aspoň koupit psa. Filmy nám sice říkají pravdu, ale jen napůl. Je důležité si uvědomit, že zlo je mezi námi. I mimo plátna kin. V reálném životě. Ale co je hlavní - může i zvítězit. Není snadné si tuto znepokojivou myšlenku připustit. Přesto je tomu tak. Samozřejmě, existují různé druhy zla. Ale za frontami na úřadech, pomalým internetem, zpívajícími politiky, či televizními show Petra Rychlého se nachází VELMI VELKÉ ZLO, staré a čekající na svou příležitost, ke které vždy jednou za čas nevyhnutelně dojde a ono se probudí a propukne v celé své děsivosti. A o tomhle nám vypráví stárnoucí šerif Tommy Lee Jones, a odchází do důchodu a možná i do snu za svým mrtvým otcem, a je přitom tak vyděšený a zoufalý a bezmocný a smutný, že mu to věříme do posledního slova.

    • 26.12.2013  08:55

    Nenechte si život proklouznout mezi prsty. Žijte, když můžete žít, neodkládejte to na později. Nebuďte sobci, rozhlédněte se kolem sebe. Je tam svět, který čeká na to, až ho objevíte. Herecký ansámbl, který mi mimořádně sednul, pod taktovkou režiséra, který ví, jak na mě. Svět potřebuje optimistické filmy. A já taky.

    • 13.7.2013  13:59
    Kde je Fred? (2006)
    ****

    Na tenhle film jsem narazil, když jsem po Pádu Třetí říše pátral po další filmografii Alexandry Marie Lary. A po téhle nenáročné komedii se má platonická láska k její osobě ještě víc prohloubila. Teď už je to posedlost.

    • 25.12.2013  15:13
    Miami Vice (2006)
    ****

    Už to nejsou ti bezstarostní laciní hejskové, frajírci nad věcí, co vám v každé situaci vysypou z rukávu vtipnou hlášku. Zvážněli, změnili se. Nebo se změnil jen svět kolem nich? Mistrovství Michaela Manna je nepřehlédnutelné, útočí na nás v každém záběru, pokaždé, když začne hrát hudba, cítíte, že jste svědky čehosi jedinečného, výjimečného. Přitom příběh infiltrace do prostředí narkobossů nijak originální není. Dříve či později půjde o život, to je nepsaný zákon podobných dobrodružství. Radar Sonnyho Crocketta je však stále neomylný, ať už jde o ženy nebo co se přípustného nebezpečí týče. Zamiluje se do ženy, která stojí na opačné straně barikády, zachrání jí život, neodevzdá ji spravedlnosti a nechá ji odejít... ze svého života. Aspoň že jeho parťákovi Jamie Foxxovi patří pomsta.

    • 18.6.2013  11:18
    Chirurgové (TV seriál) (2005)
    ***

    1.série: Meredith Greyová, dcera slavné uh, chiruržky, nastupuje spolu s dalšími stážisty (což jsou lékaři/chirurgové na počátku své kariéry, čerství absolventi školy; všichni se chtějí prosadit, ale teprve poznávají tvrdou praxi) na kliniku v Seattlu. Zamiluje se do sympatického a pohledného specialisty a svého nadřízeného Dereka (poznávací znamení: vypadá jako rozestlaný Sean Penn), z kterého se posléze vyklube ženáč paroháč. Její nejlepší kámoška je asociální naturalizovaná Korejka Cristina, která se zamiluje (čti vyspí) do arogantního leč schopného (mimořádně přitažlivá kombinace pro asociály) zástupce primáře černocha Burkeho. Čeká s ním dítě, ale neřekne mu to, přesně v duchu ženské logiky. Dobrácký trouba George (který není gay) je tajně zamilovaný do Meredith a všichni kromě ní to vědí. Bývalá modelka Izzie je poněkud nesnesitelná blondýna; má ale dobré srdce. Alex je samolibý šovinistický povrchní frajírek a slizký sexuální predátor svých kolegyň. Dále je tu Nacistka: malá, podsaditá, věčně nasraná černoška, která má našich pět stážistů na starosti. Přísná, ale spravedlivá, jak jinak. Meredith si do podnájmu přibere George a Izzie, z čehož vznikají další vtipné situace. Páry se dávají dohromady a zase rozcházejí, řeší různé osobní problémy a zachraňují pacientům s bizarními diagnózami jejich životy. Meredithina matka má pokročilého Parkinsona, ale nechce, aby o tom někdo věděl; následkem čehož Meredith občas chlastá. Do toho hrajou svižné písničky. Je to seriál pro mladé, spíš komedie, místy přehnané, ale jsou zde i vážné prvky. V originále se seriál jmenuje Grey's Anatomy, něco jako Vnitřnosti Greyové. Meredith totiž na začátku každého dílu určí jedno téma, o kterém bude děj pojednávat, a na konci bilancuje a poopravuje svůj původní názor. Této koncepce se drží všechny díly. Scenář mají na starosti hlavně ženské, což je na chování postav vidět. Dojemné scény se střídají s těmi komickými, romantické s dramatickými. S realitou to moc společného nemá, ale jako celek to překvapivě funguje. Hlavní herecká představitelka (Ellen Pompeo) je osobitá mladá žena, kterou střídavě toužíte pomilovat nebo na místě zastřelit. Budete ji zbožňovat nebo nenávidět, nesnášet nebo obdivovat, což bude rozhodující v tom, jestli se vám seriál bude líbit nebo ne (podobně jako třeba Ally McBealová). Rozhodně vám nebude lhostejná. Ostatně stejně jako zbytek osazenstva. Pravděpodobně byste s nimi v jedné místnosti (možná i městě) dlouho nevydrželi, avšak dívat se na ně, jak řeší své problémy a jsou totálně v prdeli, je někdy nesmírně zábavné. (Názvy epizod: 1: První služba, 2: První řez je nejhlubší, 3: Vyhrát bitvu, prohrát válku, 4: Území nikoho, 5: Anatomie zodpovědnosti, 6: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, 7: Bolest a my, 8: Zachraň mě, 9: Kdo komu co nalhává?)

    • 4.1.2014  10:09
    VyVolení (TV pořad) (2005)
    ***

    VV jsou zajímavý sociální experiment, ve kterém VVV. (Vždy vítězí Vladko). A - we all live in a yellow submarine, yellow submarine, yellow submarine...

    • 26.7.2013  09:30

    Nemůžu jinak, byly tam scény, které nelítostně zasahovaly mou srdeční komoru, tak jak je tomu málokdy. Hysterie, panika a válka. A Tom Cruise se vrací domů. I s dětmi.

    • 4.11.2013  09:21
    Kill Bill (2003)
    *

    Pšiplafte se náto, co fy ešte niktý néfidély... Film plný násilí, stříkající krve, japonštiny, divné hudby a dámských prstíků. Šokující, úchylné, vypiplané... Patřím k těm, kterým to geniální nepřipadá. Quentin se předvádí jako zamilovaný puberťák a zřejmě si plní své klukovské sny. Když je něco schválně přehnané, mohlo by to být zábavné, říkáte si. Ale jaksi není. Prostě se tu jen zabíjí a zabíjí a zabíjí. A zabíjí. A do toho hraje divná hudba.

    • 30.5.2013  14:19
    Nuda v Brně (2003)
    ****

    Liškův coming out mne nechal zcela chladným, Donutilovo fňukání jsem protrpěl jen s mužným sebezapřením, zato Budařův "běžecký" výkon ("Jsem se vrátil!") je skvostný a řezal jsem se u něho až k slzám. Protože je o největších věcech člověka v životě lidském, které se vám můžou přihodit. A Budař je rozhodně zjev vymykající se tomuto vesmíru.

    • 29.7.2013  09:44

    Příběh, který si nehraje na film, ale jaksi "jen" napodobuje realitu. Přestože se tváří celou dobu naoko vesele, tak je smutný, a když vás o tom definitivně přesvědčí, zjistíte, že je vlastně velice pozitivní. Pokud umíte odezírat ze rtů, dozvíte se v samotném závěru dokonce i to, co nemohlo být vysloveno nahlas a dříve. Krize středního věku to není (ona je na to moc mladá, on zase moc starý), tak co tedy? Nemají se špatně. On je ženatý (25 let), ona je vdaná (2 roky), peníze mají, cestují po světě, jsou zdraví, bez problémů, měli by být tedy logicky i šťastní. Jenže nejsou. Je tu něco, co jim nedovoluje v noci spát. Jejich bytí je nesnesitelně lehké. Jejich život postrádá vzrušení, překvapení, náboj, chuť... I když jsou obklopeni lidmi, jsou osamělí. Možné řešení je třeba rozvod, ale i sebevražda. Potřebovali by nejspíš psychiatra... nebo najít spřízněnou blízkou duši. Řeknete si: Pff... Boháči se nudí a přitom ani neví, co jsou to pořádné starosti... Tenhle film je ale trochu o něčem jiném. O tom, jak je důležité vědět, kdo jsem, a kde je moje místo. A proto to neskončí tak, jak byste si možná přáli, aby to skončilo. Protože je ze života. Kdyby si totiž hrál na film, ztratil by své kouzlo.

<< předchozí 1 2