MajklCZsk

Wesovy filmy považuji za jakýsi etalon dobře vypadajícího a velmi funkčního filmového prostředí, jež nám kamera snímá. Grandhotel Budapešť je pak odyseou všech Andersonových snímků a jaksi definuje jeho způsob vyprávění příběhů a práci s mizanscénou.

Úžasňákovi mají hlavní prvenství. Jednal se o první pixarovský snímek, kde hlavními protagonisty byli lidé. Samozřejmě, že to nebyli lidé lecjací, nýbrž ti s nadpřirozenými silami. Snímek pak působí jako jakási parodie na komiksové filmy, které vykresluje dost barvitě, s nadsázkou a převelikou dávkou humoru. Skvělý soundtrack, úžasné postavy a dobrý scénář z této věci dělají něco neuvěřitelného. A UŽ BY MOHLA VYJÍT TA DVOJKA!

Dračí srdce má pro mne prapodivné kouzlo. Jako malý jsem vyrůstal na fantasy literatuře a filmech. V rámci jistého studování fantastiky mě nejvíce uchvátil právě tento film. Mohl za to sympatický a skvěle napsaný charakter draka, či hlavní protagonista a záporák. Je mi pak k pláči, když pomyslím na to, jak můj oblíbený film zprasili v dalších pokračováních, které nemají s původním filmem ani nic společného.

Bohužel, tam kde byla dokonalá třetí série, tam čtvrté pokračování detektivního příběhu zcela padá. Žel, ze třech dílů je dobrý pouze jeden (04X02). 04X01 je pouze jakýsi pokus o ždímačku citů a spadá do holého průměru, finální epizoda je pak podprůměrným čímsi, které je i po filmařské stránce velmi chabé.

I'm not a hero, I'm a high-functioning sociopath!

Druhá série je ještě lepší. Krom toho, že je vtipnější, svéráznější a zkrátka parádní.

Má to všechno! Napětí, skvělé grafické zpracování dedukce, úžasný příběh... dosledoval jsem první sérii a zatím se to jeví, jako parádní věc!

Vyčítat Amélii, že je přílišně líbivá, je asi stejně inteligentní, jako hanit nutelu za to, že vám prostě chutná. Tato slečna z Montmartru je především jedna z nejlépe napsaných postav, které jsem za celou dobu, co se dívám na filmy, poznal. Amélie je i hlavně o atmosférách. O kontrastu optimismu a melancholie. K tomu všemu si připočtěme soundtrack, který složil talentovaný Yann Tiersen. Zkrátka dokonalost a složená poklona k filmům Francouzské nové vlny.

Interstellar je především emoční a taktéž velmi inteligentní krasojízdou, která každou minutou víc a víc zrychluje, až dochází k úplné finální gradaci. Není k tomu, co napsat. Zhlédnout tento film je důležitější, než o něm psát.

Jeden z nejpůsobivějších a nejlépe filmařsky zvládnutých dokumentů, jaký jsem kdy viděl. Poutavý (a dokonce i reálný) příběh jednoho hudebníka, který vlastně byl docela neznámý a zároveň se ani muzikou neživil. Všechno do sebe zapadá, film je gradovaný od začátku do konce a postupně odkrývá pravdu vyřčené otázky ze začátku. Pakliže se chcete sebevzdělat v oblasti hudby a zároveň se chcete nechat pohladit po vaši duši dychtící po estetice, není nač čekat! Stahujte/Kupujte/Poslouchejte